Když přijedeme k našemu paneláku, ihned výjdu z limuzíny aby mě nedej bože neviděla moje mamka. Kdo ví, co by si zase pomyslela.
,,Kdo to je?"
Uslyším za sebou velice povědomí hlas. Když se otočím, spatřím svou mladší sestru.
' to snad ne...'
,,Eee spolužák"
Nervózně na ni kouknu a v rukou svírám aktovku s nervózním úsměvem na rtech.
,,Aha"
Nahodí úšklebek a mávne na Koua.
,, Naše máma tě zve domů, musíš ji poznat ráda poznává nové přátele od ségry"
Zazubí se na mě Wendy a já ji vraždím pohledem.
' tohle neudělala...'
Když uvidím že Kou vychází z limuzíny ztuhnu.
,,K-Kou, nemusíš chodit pokud nechceš"
Nervózně se zasměju a on následuje Wendu do paneláku.
,,Ale já chci, rád poznám tvou mámu"
Usměje se na mě mile a já nevím jestli mám tady stát anebo pod jeho pohledem roztát. Už chápu proč je zrovna on idol celé školy, ani bych se nedivila...Ty dokonalé vlasy, ve kterých bych se chtěla přehrabovat každou vteřinu. Ty modré oči, které mě vždy hypnotizují...Ty jeho krásné rty, které bych někdy chtěla ochutnat. Jeho vůně, kterou když cítím tak mám co dělat abych se neroztopila- ach... Vždyť on celý je  dokonalý...

,,Jsem domaaa"
Zvolá Wendy když vejde do bytu a ke dveřím přiběhne mamka a za ní můj nejmladší sourozenec.
'no bezva...'
,,Mami..Tohle je Kou... Můj spolužák"
Nervózně se usměju a kouknu na Koua. Překvapí mě, že on není ani trošku nervózní.
' proč není nervózní? Já jsem nervózní víc jak lidi, kteří dělali přijímačky! Nebo umí svou nervozitu tak moc dobře schovat?'
Když mi Kou opětuje pohled, ihned uhnu, protože si uvědomím, že na něj asi moc dlouho zírám.

,,Mami, Kou nic nechce-"
,,Ale jo, dám si taky"
Usměje se mile a já na něj jen překvapeně koukám.
' jakto, že není nervózní sakra?!'
,,A vy spolu chodíte?"
Zeptá se brácha Koua a on se jen uchechtne, za to já bych se nejraději propadla do země.
,,My spolu-"
,,Ne, nechodíme"
Skočí mi do řeči Kou a stále nemohu pochopit jak může být tak v klidu...
,,A máš holku?"
Položí Kouovi brácha další otázku.
,,Ne"
' ne?! Jakto? Takový model a žádná holka? To nechápu...'
,,Ne?"
Výjde ze mě překvapeně a zrudnu když si uvědomím jak hlasitě jsem to řekla.
,,Ne"
Odpoví mi znovu a slyším jak se zase uchechtl. Už vidím jak se na mě musí koukat...Jako na další holku, která po něm jede. Budu to muset vydržet.

*

,,Opravdu?"
,,Jo, opravdu"
Odpoví mi Kou když už zase stojíme před panelákem a u limuzíny, kde sedí všichni jeho bratři.
,,Takže zítra ve škole"
Mrkne na mě a já jen přikývnu a couvnu. Zamávám na rozloučenou a tohle mi oplatí všichni čtyři v limuzíně, ikdyz to mělo být jen na Koua.
Už jen vidím jak se limuzína vzdaluje a mě popadne smutek... Už teď mi ten kluk chybí...

Další kapitola je na světě ❤️ doufám, že se vám líbí ❤️ omlouvám se, že nevyšla dříve, ale měla jsem hodně úkolů, učení a připrav na přijímačky ❤️❤️❤️ Doufám, že se vám kapitola aspoň trošku líbí ❤️