Cuknu sebou když na mou lavici někdo hodí pár sešitů - no ne pár, víc...-
,,Hm?"
Zvednu na dotyčného pohled.
,, Opiš mi všechny zápisy z tohoto roku"
,,Proč bych to dělala?"
Nadzvednu tázavě obočí a Ayato protočí očima.
,, Protože ti to říkám"
,,Ale já nebudu dělat to, co řekneš, nejsem tvůj poskok, opiš si to sám, koneckonců je to tvůj problém"
Pokrčím rameny a dál si dělám domácí úkol abych ho nemusela dělat až doma.
,, Udělej to, nebo řeknu Luně, kde jsi předevčírem byla"
Ušklíbne se a já se na něj opět a zase podívám, tentokrát naštvaným pohledem.
,,To by jsi neudělal- Ikdyz..."
,,Nooo?"
Uchechtne se a jen z očí mu čtu, že chce abych opsala zápisy...
,,Fajn"
Zavrčím a on s úšklebkem odejde. Je to stejný idiot jako jeho bratr, nechápu, jak je může mít někdo v oblibě.

,,Můžeš jít dneska-"
,, Musím opisovat Ayatovi zápisy"
Řeknu s povzdechem Kouovi a jdu ze školy s batohem na zádech.
,,Proč ty?"
Nadzvedne tázavě obočí a trošku se zamračí.
,, Požádal mě o to"
Pousměji se a jdu vedle něj směr zastávka.
,,Jsi snad jeho poskok?"
Uchechtne se nevěřícně nad mou odpovědi a zastavím se s povzdechem.
,,Ty to nechápeš..."
Špitnu a sklopím hlavu.
,,Co nechápu?"
Vidím, jak se jeho nohy přibližují k mým, takže blíže ke mně. Když zvednu pohled, vidím mu do obličeje, který nemohu dostat z hlavy už delší dobu.
,,Řekl by Luně, že jsem byla u tebe-"
,,Proč se jí furt bojíš?"
Tahle otázka mě zarazí...
' má pravdu, proč se jí vlastně bojím?'
,,Nevíš co...To jsem si mohl myslet..."
Povzdechne si a pak se pousmeje.
,, Můžu tě aspoň odvézt domů?"
Už jen z jeho obličeje vyčtu, jak moc by chtěl a tak s lehkým úsměvem na rtech přikývnu a vydám se s ním k limuzíně.

Další kapitola je na světě, doufám, že se vám aspoň trošičku líbí ❤️❤️❤️