Limuzína se zastaví a já koukám z okna na mně už známé sídlo.
' tak sem mě zavezl...'
Kou mi otevře dveře a tak vystoupím.
,,Kou..."
Špitnu a on na mě upře zrak a věnuje mi jeden ze svých sladkých úsměvů.
,,Co..co tu dělám?"
,,No, já jsem jel domů...Ale nevěděl jsem, co s tebou"
Poškrábe se nervózně na zátylku.
' pěkně debilní odpověď'
Pomyslím si. Vždyť jsem mohla jít v klidu domů!
,,Aha?"
Nadzvednu tázavě obočí a čekám na jeho reakci. On se jen rozejde k sídlu a já sleduji jeho záda, do doby, než mi začnou dopadat kapky deště na obličej, poté se za ním rozejdu.
' že by vycítil déšť?'
Uchechtnu se nad svou myšlenkou.
' božínku, co mě to sakra napadlo?'
,,Nad čím přemýšlíš?"
Zeptá se po chvíli ticha Kou.
,,Nad ničím"
Uchechtnu se a Kou se uchechtne taky. I když nevím čemu, když neví o čem přemýšlím.

Dveře do sídla se otevřou a oba vstoupíme.
,,Nechceš půjčit nějaké oblečení? "
Sjede mě pohledem a já zrudnu. Moje košile je průhledná! A to jsem venku nějak extra dlouho v dešti nebyla. S povzdechem přikývnu a následuji ho po schodech nahoru do jeho pokoje.

Už jsem tu jednou byla, takže se tu jakžtakž vyznám.

Vejdeme do jeho pokoje a mně se naskytne pohled na rozházené oblečení po celé místnosti.
Překvapeně zamrkám.
' když jsem tu byla naposledy, vypadalo to tu mnohem lépe...'
Pohled upřu na Koua, který se nervózně poškrábe na zátylku.
,,Noooo, nestihl jsem to tu uklidit... Takže se omlouvám"
Nervózně se uchechtne ale já se jen usměji.
Chápu to, ne každý má čas. Akorát on by jej měl mít ne? Ale tak zase nevím jak to má v osobním životě.
,,Budeš s tím chtít pomoct?"
,,Hm? Jak to myslíš?"
Podívá se na mě tázavým pohledem.
,,No, uklidit-"
,,Ne! Na tohle ani nemysli!"
Překvapeně zamrkám když začne před sebou machát rukama jako retardovaný lachtan.
,, Chápu"
Uchechtnu se nad jeho reakcí a on si s úsměvem oddechne.
,, Dobře, takže...Podívám se po nějakém tom oblečení pro tebe"
Pousmeje se a překročí své oblečení na zemi aby se dostal ke skříni, kterou když otevře, tak na něj vypadnou další věci. Nevydržím to a začnu se smát.
Kou se začne smát taky a na tenhle smích, nikdy nezapomenu. To bylo poprvé, co jsem se do smíchu Koua Mukamiho zamilovala a nešlo se odmilovat....

Hej ho, další kapitola je tady zlatíčka 🙈 Mayuška se odvážila napsat další kapitolu a dle mě se mi po x letech povedla 😎 #egoup doufám, že si dnešní kapitolu užijete ❤️❤️❤️