„Brzy se vrátím, jen si něco musím zařídit."

„Co?" zeptala jsem se zvědavě.

Usmál se na mě a já zase pocítila ten podivný pocit uvnitř mě, který pomalu rostl od chvíle, kdy se Loki opět vrátil. „Později ti všechno vysvětlím, slibuju."

Přikývla jsem a vlepila mu rychlý polibek na rty.

Jak Loki zmizel, cítila jsem, jak se ke mně vrací moje staré já. Moje já, které tu se mnou bylo po dva roky, a teď tlouklo hlavou do zdi, a ptalo se, co se to s námi děje. Upřímně? Neměla jsem ani ponětí.

TRISKELION - ZÁKLADNA SHIELDU, WASHINGTON DC.

Hillová už nějakou chvíli propalovala složku pohledem, než ji otevřela. Konečně, že by se dočkali odpovědí na jejich otázky? Vyndala ze složky všechny papíry a fotky na stůl ve své kanceláři, která se nacházela jen o patro níž, než ta ředitele Furyho.

Posadila se na židli a zhluboka se nadechla. Hned první hlášení bylo od jednoho z nejlepších agentů Shieldu, které najala na práci, kterou jí před pár dny zadal Fury, a který byl přidělen s několika dalšími do Evropy.

Přelétla ho pohledem, nezdálo se, že by v něm bylo něco zajímavého, ale upoutal konec hlášení.

Díky několika důvěryhodným zdrojům v Polsku jsem narazil na stopu, toho, kdo stojí za ztrátami mysli několika našich agentů. Bohužel, do Varšavy jsem přišel pozdě. Bylo mi oznámeno, že terč pobyl necelý den v okolí hlavního města a pak odletěl soukromým letadlem zpět do Ameriky. Také jsem naneštěstí nebyl schopen zjistit pohlaví ani národnost terče. Můj svědek se mi ho pokoušel popsat, ale jakoby něco "zatemňovalo" jeho mysl a on si nemohl vzpomenout.

Další hlášení, které přišlo, následovalo, už bylo zajímavější a rozsáhlejší. Taky aby ne, pomyslela si Maria. Bylo od Barbary Morse, po agentce May a Black Widow asi nejlepší agentce Shieldu. I přes to všechno ale Hillová nezjistila nic, co by jim pomohlo zjistit identitu 'terče'. Dost neochotně vstala, posbírala všechny papíry i s těmi málo fotkami, co byly u toho a vydala se za Furym. Věděla, že stejně jako ona nebude výsledky potěšen.

Zaklepala na dveře a jako pokaždé jí odpovědí bylo nerudné: „Dále."

„Pane, mám tu několik hlášení od našich agentů."

„Je v nich něco užitečného?" zeptal se s pohledem přilepeným k obrazovce počítače.

„No... Ne, pane," odpověděla pravdivě Hillová. Fury si povzdechl a odtrhl zrak od obrazovky.

„Ukažte mi je."

Hillová přistoupila k jeho stolu a položila na ně hlášení.

Fury se jimi chvíli probíral a párkrát se i začetl ale, stejně jako ona, došel ke stejnému závěru.

„Takže všechno, co víme, je, že ten neznámý je žena," shrnul všechny jejich znalosti o terči.

Maria přikývla.

„A taky, že ji v Evropě nazývají White Witch. Ano, její přezdívka a pár fotek," ukázal na několik rozmazaných snímků. „Už jsem viděl i lepší fotky jetiho," zamumlal rozčileně Fury.

„Je to začátek, pane," odvětila Hillová, ignorujíc jeho poznámku o sněžném muži. „Dejte jim ještě pár dní, něco se určitě najde."

„Ano. Snad. Jen jestli nebude příliš pozdě."

TESS'S POV

Byla jsem zpátky ve své kanceláři v KaineCorp a vyřizovala hovory, které jsem nestihla za uplynulý den. Sice bych je nechala na Lucy, ale někteří lidí se prostě nespokojili se sekretářkou.

„Co Jasnovidec?" zeptala jsem se 'svého člověka' na druhé straně telefonu.

„Má plno práce s Coulsonem."

Zasmála jsem se. „Takže Phil stále nemá tušení, že se honí za přízrakem," konstatovala jsem spíš sama pro sebe pobaveně. „Alespoň nám nebude dělat problémy. Pokud se něco změní, okamžitě se mi ozvi."

„I když to nebude bezpečné? Nechci, aby mě odhalili dřív, než to bude nutné."

„Ale no tak... Vím, že si zvládneš najít bezpečnou linku, jako právě teď."

Z druhé strany se ozval povzdech. „Rozumím. Musím už jít, začínají se po mě shánět."

Bez dalších slov jsem vypnula hovor. Byl cenný. Možná můj nejcennější člověk v utajení. Věděla jsem, že se vyplatilo mu pomoct.

Než jsem ale stihla vytočit další číslo, a započít tak méně příjemný rozhovor, do dveří nejdříve vrazila Lucy s rozšířenýma očima, následována někým, na koho jsem teď neměla náladu.

„Moc se omlouvám, slečno, ale-"

Přerušila jsem ji zvednutou rukou. „Chápu," řekla jsem s pohledem upřeným na nevítaného hosta, „on se nedá odbýt. Můžeš jít, Lucy."

„Kainová, nevím, co to na mě hraješ, ale přísahám při všech svatých, že-"

„To ti úplně přeskočilo, Klawe?"

„Nikdo mě neviděl," zavrčel nerudně a posadil se na židli u mého stolu, zatím co jí jsem stále stála u okna, držíc v ruce telefon.

„To doufej," zavrčela jsem v odpověď a otočila se k němu zády, s pohledem upřeným na město. „Co tady chceš? Co tě přivedlo do chmurného New Yorku z té tvé Wakandy?"

„Tam už nejsem hezkých pár měsíců."

To upoutalo mou pozornost. Otočila jsem se k němu se znepokojeným výrazem v obličeji. „Jak to?!"

„T'Challa."

Zlomyslně jsem se zasmála. „Já ti říkala, abys jeho otce nezabíjel..."

„To mi to budeš vyčítat do nekonečna? Každý děláme chyby."

„... nehledě na to, že jsi jim ukradl všechno vytěžené Vibranium."

„Na to by sis stěžovat neměla. Co tak vím, tak se ti dost hodí."

Pokrčila jsem rameny. To byla pravda, na to jsem žádný argument neměla.

„Když už jsme u toho, stejně tak mi zase dýchá za krk Fury. Minule to bylo těsný, ale začíná se dostávat až moc blízko."

„Doufejme, že ne tak blízko, jako Bruce Banner a Tony Stark," ušklíbla jsem se a sjela pohledem k jeho robotické ruce. Kovová část ruky, začínající pod loktem, nebyla tak dokonalá jako ruka Winter Soldiera. To bylo ale umělecké dílo, s tím se jen tak něco srovnávat nedalo.

Ulysses věnoval své kovové ruce zamračený pohled a nemotorně zahýbal prsty. Stále si na ni zvykal. Z části mi ho bylo líto, jenže tady na něco takového nebylo místo. Lítost jste si mohli dovolit, když jste byli na dobré straně a nemuseli jste bojovat o holý život v boji, který občas připomínal zápas hladových a podlých hyen, které neváhaly a jakmile vycítily slabost, zakously se vám do krku a trhaly, dokud necítily krev. Krev, která za chvíli přitáhla další a další mrchožrouty a dokud vaše tělo nebylo roztrhané na malé kousíčky.

„Oh, za to mi ještě zaplatí..."

„Chápu, jsi na ně naštvaný. A teď mi řekni, proč jsi k smrti vyděsil mou sekretářku?"

Pohlédl mi do očí. „Nelíbí se mi, co chystá Pierce. Přestávám mu věřit, že dodrží slovo. Minulá dodávka se zpozdila skoro o týden."

„A proč jsi s tím šel za mnou?"

„Chtěl jsem vědět, jestli v tom jedeš s ním."

„Neboj, Ulyssee, nemám nejmenší zájem tě podrazit. Co bych z toho měla? Ty máš největší zásoby Vibrania široko daleko, pamatuješ? A já Vibranium potřebuju."

„Jasně. Tak se zeptej ještě Viper a zbytku, jestli s Piercem nemají taky problémy."

„Proč bych to měla dělat? Alexander mě nemůže zradit."

„To si myslíš z jakého důvodu?"

Zasmála jsem se a naklonila se k Ulysseovi. „Protože ví, co dělám lidem, kteří tak učiní. Viděl to na vlastní oči," zašeptala jsem se škodolibým úsměvem na rtech.

„Vypadá to, že za ty dva roky jsi doopravdy vyrostla ve velkou holku," poznamenal sarkasticky a nahodil nic neříkající masku, ale i přesto jsem v něm četla jako v otevřené knize. Bál se mě. Bál se mě, jako všichni ostatní. Taky v tom ale byl obdiv, k někomu, kdo je silnější. Usmála jsem se. Věděla jsem, že jsem neudělala chybu, když jsem sdělila Klawovi své jméno.

„Já vím. Je hezké to od každého slyšet," odpověděla jsem stejným tónem a usmála se. Napětí ze vzduchu zmizelo, a vše se vrátilo k normálu. „Tak co bys řekl na to, že já tě zase zbavím Furyho a ty mi zase dáš nějaké to vibranium?"

„Nechceš za to něco jiného?"

Zasmála jsem se, jako by právě řekl špatný vtip. „Ulyssee, bez urážky, ale v té díře, které říkáš domov, není kromě vibrania už nic, co by mě zajímalo."

„Kolik?" vydechl odevzdaně. No vida, uměla jsem přesvědčovat lidi i bez schopností.

„Chci... šest kilo." Přikývla jsem spokojená se svým požadavkem. „Jo, šest kilo čistého vibrania."

„To snad nemyslíš vážně. Minule jsi ze mě vymámila pět. Už to je dost."

„Tak ode mě nech pozdravovat Victora ve vězení," naklonila jsem hravě hlavu na stranu. „Pokud se k tobě samozřejmě nedostane dřív T'Challa..."

„Chápu, chápu," řekl a zvedl odevzdaně ruce. „Doufám, že to ale bude stát za to."

Mrkla jsem na něj. „Neboj, potrvá jim dlouho, než vůbec zjistí, na kterém kontinentu jsi."

Páni, páni, páni! Konečně je tu další kapitola. Snad jste na mě ještě nezanevřeli :-)

Doufám, že se líbila a budu ráda za jakékoliv komentáře ;-* Jen tak mimochodem, kdo si myslíte, že je ten 'Tessin člověk'? :-D Jeden z mých oblíbenců XD Taky bych moc chtěla poděkovat za ty boží komentáře u minulé kapitoly. Strašně moc jste mě jimi potěšili :-* 

Love U :-**

-Dante

PS kdo čte Father's enemy, tak odpoledne přibude KONEČNĚ další kapitola ;-) :-D