BUS

„Bylo nezbytné ji sem přivést?" zeptala se chladně May a založila si paže na hrudi.

Coulson přikývl a pohlédl na dívku, kterou právě prohlížela Jemma. „Ona byla jeho cílem. Musíme zjistit proč," odpověděl zamyšleně. Pak se otočil na Skye, která nenápadně poslouchala jejich rozhovor. „Co jste o ní našla?"

Skye provinile sklopila pohled a přendala si složený laptop z jedné ruky do druhé. „No... Je v pěstounský péči u Jamieho a Diane Hooperových. Rodiče jí umřeli, když byla malá. Od té doby cestovala z jedný pěstounský rodiny do druhý." Tady se zastavila. Ta dívka jí tím vším připomínala ji samotnou. Bylo jí jí líto. Ztratila rodiče, a teď čelila něčemu, co nemohla pochopit.

„A něco, proč by ji mohl chtít ublížit? Zbyl jí ještě někdo z rodiny?" zeptal se Coulson ve snaze pochopit Electusovy motivy.

Skye zavrtěla hlavou. „Ne, její dědeček zemřel asi před měsícem." Nahlédla do laptopu a zamračila se. „To je divné."

„Co?"

„Ve veřejných záznamech o něm není zmínka už rok. Jako by nežil, ale našla jsem ho v záznamech Shieldu. Před několika lety byl zatčen a uvězněn za výrobu neschválených zbraní. Pak ho propustili, a byl volný, než ho Shield opět zajal."

„Píše se tam proč?" zeptal se znepokojeně Phil.

„Ne ale prý trpěl výpadky paměti. Ke konci už nikoho nepoznával. Vypadá to, že to ale Alzheimer nebyl..."

„Budeme si s ní muset promluvit. Snad z ní něco dostanu," řekla May a vydala se k dívce, než ji zastavil Phil.

„Ne. Měl by to být někdo... empatičtější," řekl. „Bez urážky," dodal, když uviděl Melindin výraz. Nakonec to vzdala a pokrčila rameny. Nikdy nebyla na city a věci kolem toho.

„Takže půjdu já?" zeptala se nadšeně Skye.

Za jejími zády se ozval smích. „Ne, půjdu já."

Když uviděla Warda, nakrčila obočí. „A nelekne se tě?" Grant ignoroval její rýpavou poznámku a pohlédl na Coulsona.

Phil přikývl. „Odveďte ji do výslechové místnosti."

Skye pochybovačně pohlédla na Coulsona. „Je Ward ten pravý? Neřekla bych, že je na tom s emocema a empatií líp, než tady May," kývla směrem k asiatce, která protočila otráveně oči.

„Měj trochu víry, Skye."

...

„Co-co se tu děje?" zeptala se nervózně Annabeth Warda, když vešli do výslechové místnosti. Grant musel uznat, že byla perfektní herec. Když by nevěděl, pro koho dělá, ani ve snu by ho nenapadlo, že to není civil.

„Slečno Manningová. Vím, že je to pro vás teď těžké, ale potřebujeme vaši pomoc."

V hlavě jí to po celou dobu šrotovalo. Věděla, že Grant patří k nim; několikrát ho potkala při jeho setkáních s Tess. Odhalení jí tedy nehrozilo. Mohla jen doufat, že si budou dál myslet, že ona je oběť. Nemohli vědět, že Daniel Lorr mířil na přesně určené místo, souřadnice, které mu na Tessin příkaz před několika dny dnes poslala. Tess měla v plánu se s ním dohodnout. No, dohoda podle Tess byla velice jednoduchá – nakonec vždy dostala to, co chtěla. Samozřejmě, pokud druhá strana spolupracovala, bylo to vždy jednodušší.

Byli s Wardem už asi čtvrt hodiny ve výslechové místnosti a ji už pomalu začalo unavovat hrát malou vyděšenou holku. Nebyla nic z toho. Měla jak výcvik Hydry, tak i specialistů z KaineCorp. Měla schopnosti. Už hodně dlouho ji nikdo a nic nevyděsilo.

Nakonec do místnosti vešel agent Coulson. Hřejivě se na ni usmál a ona mu úsměv váhavě oplatila.

„Annabeth, všechno bude v pořádku. Simmonsová se na vás ještě jednou pro jistotu podívá a pak vás propustíme." Hmmm, Tess měla pravdu. Phil Coulson nebyl typický agent Shieldu. Byl... věrohodný a v jeho očích byla vlídnost.

...

Grant vzal jemně Annabeth za paži a odvedl ji za Jemmou. Po cestě si vyměnili pár pohledů, ale nepromluvili. Nikdy nevíte, kdo vás slyší.

Jemma se na Annabeth usmála a pokynula jí, aby se posadila. Annabeth ji poslechla a nechala si ještě jednou změřit tlak a zkontrolovat zorničky. Když už byly u konce, Jemma si potichu odkašlala.

„Je mi líto vašeho dědečka," řekla jemně, se soucitným výrazem ve tváři.

Annabeth na ni nechápavě pohlédla; tentokrát bez přetvařování. To došlo i Wardovi, který byl v místnosti s nimi. Nic nehrála, její zmatení bylo skutečné.

„No, já myslela-" začala omluvně Jemma a uhnula pohledem na stranu.

„Co? Co je s mým dědečkem?" V Annabethině hlase se ozýval strach a i přes svou otázku jí začínalo docházet, co tím Jemma myslela.

„Já-"

Jemmu přerušil Ward. „Běž za Fitzem. Já to vyřídím," přikázal jí a Jemma bez odporu poslechla. Nechtěla té dívce ublížit. Skye se jí zmínila, že teď už Annabeth nikoho nemá, a ji ani nenapadlo, že by nevěděla o smrti svého posledního příbuzného.

„Annabeth," oslovil ji Grant a přistoupil až k ní. „Je mi to líto," zašeptal a vzal její dlaně do svých. Zrzka zvedla oči zalité slzami ze země a pohlédla do těch jeho.

„Kdy ses to dozvěděl?" zeptala se ho. Musela se přemáhat, aby nezačala vzlykat.

„Až dneska. Od Skye."

Annabeth vstala a aniž by přemýšlela nad tím, že je někdo může vidět, ho obejmula kolem pasu. Grant jí váhavě začal hladit po zádech. „To bude dobré," utěšoval ji nemotorně, zatímco to Annabeth stékaly po tváři slzy, které se vsakovaly do Grantovy uniformy.

TESS' POV

Nerozhodně jsem hleděla na Lokiho a cítila, jak to ve mně vřelo. Nechtěla jsem ho opustit, když byl po tak dlouhé době zpět, ale věděla jsem, že potřebuje odpočívat, ať už se tady stalo cokoliv. Povinnost volala a ať už jsem to nenáviděla sebevíc, musela jsem odejít. Při odchodu jsem naposledy pohlédla na spícího Lokiho, než jsem zavřela dveře a vyšla ven. Už jsem si stihla zavolat, takže před domem čekalo auto a na letišti bylo připravené letadlo.

Byla stále tma, když jsem konečně dorazila do Washingtonu. Najednou jsem byla vděčná za své zimní boty a teplou bundu; bylo tu o dost větší chladno než v New Yorku. Rozhlédla jsem se po ulici; některé lampy sotva svítily a já si dokázala dost dobře představit, co všechno by se tu mohlo stát, aniž by si toho někdo všimnul. Tak, tohle je naše hlavní město; naše chlouba, pomyslela jsem si hořce a vydala se směrem k Piercovu bytu. Normálně bych si objednala taxi, ale dnes jsem potřebovala chvíli o samotě se svými vlastními myšlenkami.

Snad poprvé po dnech jsem byla sama a tak jsem se mohla opravdu zamyslet nad tím, co se děje. Nejdřív se objeví Loki, a pak, jako by toho nebylo málo, Pierce se rozhodne, že si zahraje na „hrdinu". Nemusela jsem ani moc přemýšlet nad tím, jak to dopadne, pokud Pierce nezastavím. Hydra by byla odhalená, a i když by ji to nezastavilo, rozhodně by ji to zpomalilo. Jediné, co mě utěšovalo, bylo, že mě a Pierce naprosto nic nespojovalo; o to jsem se postaralo už dávno – napadlo mě, že se dřív nebo později pokusí o nějakou hloupost. Možná, že bych byla taky taková; netrpělivá, chtivá nějaké akce, díky Kamenu jsem ale získala širší rozhled. Nespěchala jsem, protože jsem věděla, že vše má svůj čas. Jako bych se už jen tím pouhým poznatkem povznesla nad většinu lidstva. Ani vlastně nevím, kdy přesně jsem se přestala považovat za jednoho z nich... Možná bych z toho měla být vyděšená, ale já nebyla. Hádám, že o to horší jsem byla. Pak tu ale byla otázka, která mě trápila víc: Pokud jsem už nebyla člověk, co jsem byla?

Taková kratší kapitola, ale popravdě já jsme ráda i za tohle... :-D Budu moc ráda za jakékoliv komentáře, vše potěší ;-) A ano, vím, že se moje pauzy začínají prodlužovat :-D Snad už ale budu stíhat psát častěji...

Jen tak mimochodem, minulý týden jsem byla na Deadpoolovi, a... no... páni :-D Prostě šílenost XD ale potěšil a nijak nezklamal. Napište jestli jste ten zázrak už taky viděli, a jak se vám když tak líbil. Já jsem myslela, že z těch jeho hlášek umřu. Avokádo to pak úplně zabilo :-D

-Dante