Byla jsem už skoro hotová, když zazvonil zvonek u dveří. Povzdechla jsem si. Vsadím se, že to je Cole; vždycky chodí dřív. Děsný zvyk. Naposledy jsem pohlédla do zrcadla a dotkla se zářivě modrého přívěsku. Musela jsem se usmát. Kolik se toho za ty dva roky změnilo.

Ještě jsem si nazula boty na podpatku. Byly to nádherné černé lodičky a dokonale seděly k mým tmavě zeleným šatům. Šaty měly úzká ramínka, nad boky se rozšiřovaly a končily těsně pod mými koleny. Byly mé oblíbené.

Z věšáku přede dveřmi jsem si vzala černý kabátek; bylo už týden jaro ale jako by si to příroda neuvědomovala, a tak venku bylo takhle k večeru stále pod nulou a spíš mi to připomínalo severní pól.

Povzdechla jsem si a před tím, než jsem otevřela dveře, jsem nasadila co nejupřímnější úsměv. Za ty dva roky jsem měla málo důvodů k opravdovému smíchu a pochybovala jsem, že tahle večeře bude jedním z nich.

Samozřejmě, že za dveřmi čekal Cole. Měl na sobě černý oblek, stejně zbarvenou kravatu a bílou košili. Co mě ale opravdu překvapilo, byl muž stojící vedle Cola. Myslela jsem, že tam půjdeme jen s Tonym a Pepper, žádný pitomeček v plánu nebyl. Dělala jsem ale, že mi to nevadí a objala Cola na přivítanou.

,,Tess," oslovil mě a kývl na toho druhého. ,,Tohle je můj přítel Sam. Same, to je moje sestra Tess."

Usmála jsem se na něj a podala mu ruku. ,,Moc mě těší."

Stiskl mi ji. ,,Mě také."

Zavěsila jsem se do Cola a zamířili jsme k výtahu.

Cole pokračoval. ,,Pozval jsem Sama na večeři, nevadí ne?" zeptal se a starostlivě na mě pohlédl. Asi se obával mojí reakce ale neměl důvod. Nehledě na to, jak mě rozčilovalo to, že se mi pokoušel někoho dohodit, v životě bych mu neudělala nic horšího, než že bych ho za to sprdla. Což mám taky hned po té proklaté večeři v plánu.

,,V pořádku," odpověděla jsem a na oba se znovu usmála. ,,A odkud se znáte?" zeptala jsem se. Ne že by mě to skutečně zajímalo, jen jsem chtěla být slušná a taky jsem nechtěla, aby tu bylo to trapné ticho.

Odpověděl Sam. ,,Z práce. Jsem výkonným ředitelem jedné firmy, kterou si Collin najal."

Nakrčila jsem obočí. ,,Jaké firmy?"

,,Neword." Když jsem uslyšela, kde pracuje, měla jsem se chuť zasmát. Proč? Byla to jedna z firem, které jsem nedávno skoupila. Sam se sem asi přestěhoval právě kvůli tomu, protože jsem většinu firmy nechala přesunout do New Yorku.

Takže Cole mě chce dát dohromady s mým podřízeným; i když, Cole to vlastně taky neví. To mě rozesmutnilo. Už to mezi námi nebylo jako dřív. Ano, stále jsem ho měla ráda ale... trochu jsme se odcizili a vím, že je to z velké části moje vina.

,,Páni." Snažila jsem se znít zaujatě ale už jsme si v duchu představovala, jak to Collinovi vytmavím. Vážně nechápu, co ho to popadlo, seznamovat mě s takovým... prohlédla jsme si Sama... moulou. Nevím, jak jinak ho nazval. Ano, nevypadal špatně. Měl světle hnědé vlasy, byl opálený, možná i přirozeně, a měl hnědé oči. Vsadila bych se, že pochází z Miami nebo LA, odněkud, kde je pořád nesnesitelné vedro. Tam se to takovými opálenými typy jen hemží. Já ale dávala přednost... no, méně opáleným. Jsem newyorčanka a jsem zvyklá na neopálené newyorčany. Anebo černovlasé, bledé, vysoké mimozemšťany, s touhou po ovládnutí světa, problesklo mi hlavou ale rychle jsem tu myšlenku zahnala. Neměla jsem teď náladu na něj myslet.

Po cestě výtahem bylo ticho, za což jsem byla pro tentokrát ráda. Nechci se Samem mít nic společného. Snad se o nic nepokusí. A když jo... Znovu jsem se dotknula přívěsku. Byl to takový zlozvyk. Vždy, když jsem byla nervózní, naštvaná, nebo jinak vyvedená z míry, pomohl mi a uklidnil mě.

Sam zachytil koutkem oka můj pohyb a upřel svou pozornost na přívěsek.

,,Moc pěkný," pochválil mi ho. Děkovně jsem se na něj usmála. Oh, kdyby viděl jeho skutečnou podobu. Takhle bohužel hleděl jen na iluzi, kterou jsem kolem něj vytvořila, a viděl tak hezký, starý, stříbrný přívěsek. ,,Odkud ho máte?"

Hmmm, asi by nebylo dobré mu říct, že jsme ho v podstatě ukradla z jednoho dost tajného trezoru Shieldu. I když, na mou obranu, nebyla jsem sama. ,,Byl to dárek." Řekla jsem mu to samé, co jsem odpověděla Coleovi, když se mě na něj zeptal po svém návratu. ,,A prosím, tykej mi." Bylo trapné, když mi vykal, přitom byl stejně starý jako já.

Naštěstí se dál nevyptával a my v klidu prošli halou.

Kývla jsem na recepční. ,,Marris," pozdravila jsem ji a usmála se. Měla jsem ji ráda, byla tu už před tím, než jsem tenhle mrakodrap koupila.

,,Slečno Kainová," oslovila mě a oplatila mi úsměv. Byla to milá žena, kolem čtyřiceti, s tmavě hnědými vlnitými vlasy a čokoládovýma očima. Měla dvě děti a milujícího manžela. Přála jsem jí to. Alespoň někdo v tomhle městě byl šťastný.

Sam i Cole kývli na pozdrav a Marris jim to trochu neochotně a s podezřívavým pohledem oplatila. No, popravdě, k ostatním se už nechovala až tak mile jako ke mně. Byla trošku podezřívavá, hlavně potom, co ji před třemi lety přímo před touhle budovou okradli. Teď už se ale něco takového nemohlo stát. Jakmile jsem se sem nastěhovala, dala jsem sem nainstalovat nejnovější bezpečností systém. Kamery byly všude a asi kromě Avengers tower nebylo nikde bezpečněji.

Hned na ulici na nás čekala limuzína. Já s Colem jsme si sedli vedle sebe, Sam naproti mě.

Odkašlal si. ,,Moc ti to sluší."

,,Děkuju. Ty taky vypadáš dobře."

Zčervenal.

No to snad ne.

Měla jsem chuť zařvat. Jako vážně?

Stiskla jsem Coleovi ruku a výhružně na něj pohlédla. Vypadal, že pukne smíchy. On tohle snad plánoval...

Potřebovala jsem odvést řeč jinak.

,,Jak se má Kate?" zeptala jsem se ho. Jakmile si vzpomněl na svou manželku, celý se rozzářil.

,,Skvěle. Jen je škoda, že tu s námi dneska není."

,,Kam vlastně jela?"

,,Má nějakou práci v Bostonu."

Přikývla jsem. Kate pracovala jako právnička ve firmě Jameson & Marks a sem tam cestovala kvůli práci. Měla jsem ji moc ráda, byla na mě milá a spíš mi připomínala moji starší sestru. Dokonale se ke Coleovi hodila. Seznámili se v LA, když tam Cole řešil problém s únikem peněz. A Cole měl nesmírnou kliku, že se Kate zrovna stěhovala do New Yorku.

Asi po čtvrt hodině jsme dorazili k restauraci. První vystoupil Cole a hned mi pomohl ven. Hned za mnou následoval Sam, který po zbytek cesty moc nemluvil. Nevím, čím to bylo. Jestli tím, že si všiml mého pohrdání, i přesto, že jsem se ho opravdu snažila skrýt, nebo prostě nevěděl co říct.

Vešli jsme dovnitř a okamžitě k nám přispěchala obsluha. Asi dvacetiletý kluk mi opatrně pomohl sundat kabátek a stejně jako Coleovi a Samovi, i mě ho odnesl na věšák. Hned se k nám přihnala mladá servírka a jakmile uslyšela jméno "Kaine", mohla se přetrhnout, aby nás odvedla k našemu stolu. Sam koukal jako u zjevení. Vypadalo to, že nemá ani ponětí, kdo v tomhle městě jsme. No páni. Byla jsem zvyklá, že všichni muži, kteří se kolem mě motali, věděli moc dobře co jméno "Kaine" znamená; protože se kolem mě motali právě kvůli tomu.

Tohle bude velice zajímavá večeře. Jestli nebude znát ani Tonyho, tak si asi začnu říkat, že je z jiné planety. Beze srandy.

Posadili jsme se; mimochodem Sam mi velice galantně odsunul židli. Že by další gentleman?

Servírka se nás mile zeptala, jestli si něco nebudeme přát. Zavrtěla jsem hlavou, zatím jsem na nic chuť neměla ale Cole si spolu se Samem objednali vodu.

Rozhlédla jsem se. Náš příchod vyvolal menší rozruch. Přede dvěma roky znali jméno Kaine maximálně z novin z článku o vraždě našich rodičů a pár lidí z branže by znali Colea. Teď jsme byli známí naprosto všude. No, ale jak to vypadá tak ne tam, odkud je Sam. Cole rozšířil svou firmu Cyber Kaine a já založila s pomocí pár lidí svůj Kaine Corp. S Colem jsme se každý zabývali něčím jiným ale dohromady jsme pokrývali celý trh.

Lidi po nás nenápadně pokukovali ale po chvíli přesunuli svou pozornost ke dveřím a při vstupu Tonyho a Pepper si začali i šuškat. No, kdy se jim poštěstí vidět dohromady tolik známých osobností?

Tony ani nečekal na servírku, až je k nám zavede ale hned jak nás spatřil, se k nám vydal. Pohlédla jsem na Pepper. Ve tváři měla odevzdaný výraz; po tolika letech na to u Tonyho byla zvyklá ale viděla jsem i štěstí v jejích očích. Opět jsem měla nutkání oba si je přečíst, projít jim myšlenky, jako u většiny lidí, co se vyskytli v mé přítomnosti ale u těch nejbližších jsem se krotila. I přesto všechno, co jsem udělala, bych se kvůli porušování soukromí mých přátel styděla. Myslela jsem, že tahle emoce u mě úplně vymizela, ale asi jsem se mýlila.

Jakmile se přiblížili k našemu stolu, vstala jsem se a oba je objala. Dost dlouho jsme se neviděli. Já byla až do minulého pátku v Chicagu a Tony měl "menší" problémy s Mandarinem. Za to bych se mu ráda omluvila, ale bylo to nutné.

Cítila jsem se provinile, že jsem takhle Tonymu a Pepper ubližovala. Oni, stejně jako zbytek Avengers, možná kromě Clinta a Nataši - u těch jsem si nebyla jistá, co všechno vědí - byli nevinní. Jenže jsme se potřebovala dostat k Furymu a jediná cesta vedla právě přes Avengers a Shield.

,,Moc jste mi chyběli," zašeptala jsem Pepper. Usmála se na mě a pročísla si levou rukou vlasy. Normálně bych to ani nezaregistrovala ale teď mě něco upoutalo. Nejen, že z ní vycházeli dost šťastné emoce ale na prsteníčku jí zářil prsten.

,,Vy nám taky." Pohladila mě po zádech.

Naklonila jsem se k ní. ,,Gratuluju," zašeptala jsem a pohlédla na prsten. Když Pepper znervózněla, musela jsem se zasmát.

Mrkla jsem na ni a sedla si zpět na své místo. Collin zrovna objímal Pepper ale nevypadalo to, že by si něčeho všiml. Povzdechla jsem si nad jeho ignorantstvím. Neměla jsem ale v plánu mu to říct. Bylo to na těch dvou.

,,Tony, Pepper, tohle je Sam, kolega z práce," představil jim ho a oba si s ním potřásli rukou. No, vypadá to, že je zná, protože měl co dělat, aby aby jim vůbec odpověděl. Tony a Pepper na to už byli asi zvyklí a nevšímali si toho.

,,Moc mě těší," dostal se sebe Sam a pak se posadil zpět na židli. S trochou štěstí to teď bude zpracovávat a nebude mluvit.

Znovu přišla servírka a položila na stůl vodu pro Colea a Sama.

,,Budete si něco přát?" zeptala se Tonyho a Pepper ale oba zavrtěli hlavou.

,,Až za chvíli," odpověděl Tony.

,,Tak, jak jste se měli?" zeptala jsem se.

,,Poslední dobou to je čím dál lepší," řekl Tony a stiskl Pepper ruku.

Ta se na něj usmála. ,,To tedy ano," zašeptala s vlepila mu rychlou pusu na tvář. Musela jsem se nad nimi usmát. I přes to všechno jsem jim přála jen to nejlepší.

,,Teď jsem dodělal nový projekt, takže budu mít na pár dní od práce klid."

,,To je skvělý," řekl Cole a usmál se na Tonyho. ,,A co to byl za projekt? Nebo to je něco tajného?" zeptal se žertovně.

Tony se zasmál a zavrtěl hlavou. ,,Málokteré mé projekty jsou opravdu tajné," postěžoval si. ,,Pracoval jsem na novém mrakodrapu."

Cole zavrtěl hlavou. ,,Jeden je vám málo?"

Tony pokrčil rameny. ,,Avengers Tower je teď plná... no Avengerů. Pořád tam lítají blesky celkově je tam strašný hluk. Navíc, ta nová věž bude dárek pro Pepper."

,,Dárek k čemu?" zeptal se zvědavě Cole. Musela jsem se ušklíbnout Tonyho výrazu, když si uvědomil, že se málem prořekl.

,,Jen tak," odmávl ho a načal jiné téma. ,,Jak se má Kate?"

Skousla jsem si ret, abych se nerozesmála. Tony použil úplně stejné téma k odvedení pozornosti, jako já. A Cole si stále ničeho nevšiml.

Trdlo.

,,Má se dobře. Teď je v Bostonu ale říkala, že se za pár dní vrátí."

Tony pokýval hlavou. ,,To je dobře. Až přijede tak bychom se všichni mohli sejít... na oslavu nové věže pro Pepper."

Zkráceně řečeno všem oznámí, že se budou brát. Nemyslím si ale, že to vydrží tutlat tak dlouho.

Znovu se objevila servírka. Tentokrát už si všichni objednali.

Hned jak odešla, tak mi začal zvonit telefon. Pohlédla jsem na číslo volajícího.

Omluvně jsem pohlédla na ostatní. ,,Tohle musím zvednout. Je to z práce," zalhala jsem. ,,Za chvíli budu zpátky," oznámila jsem a vydala se k východu z restaurace.

,,Co chceš?" štěkla jsem do telefonu.

,,Moc se vám omlouvám, ale něco máme."

Ožila jsem. ,,Dobrá, Sebe, povídej."

,,Přišli jsme na to, jak fungují."

Povzdechla jsem si. ,,Sebastiane, řekni to tak, abych si nemusela zbytek domýšlet. Teď na to vážně nemám náladu."

,,Pardon," omluvil se znovu. ,,Z těch mrtvých chitauriů. Konečně jsme přišli na to, jak fungují jejich zbraně-"

,,Konečně," vydechla jsem. Byly to už skoro dva roky, od jejich útoku na New York a já myslela, že už to nikdy nezjistíme.

,,To není všechno. Dokázali jsme izolovat neznámé prvky z jejich těl a z těl lítajících velryb."

,,Co jste zjistili?"

,,Asi byste to měla vidět."

,,Sebastiane," zavrčela jsem.

Povzdechl si. ,,Komunikují mezi sebou."

,,Cože?"

,,Já- já vážně nevím, jak vám to vysvětlit po telefonu."

,,Dobře," přikývla jsem. ,,Teď už běž domů, propusť i ostatní. Zabezpeč to tam a nemusím ti snad připomínat, že nechci, aby se o tom komukoliv zmiňovali. Myslím, že všichni vědí, co se stane, když si pustí pusu na špacír."

,,Jistě."

,,A zítra tam přijď... v osm do laboratoře. Chci si všechno prohlédnout. A řekni všem, že mají po zbytek týdne volno."

,,Jak si přejete," řekl a zavěsil.

Povzdechla jsem si a útrpně pohlédla dovnitř restaurace. Budu muset jít zpět i když se mi tam vůbec nechtělo. Byla jsem celá natěšená na to, co Seb zjistil. Čekala jsem ale dva roky, jeden večer navíc na tom nic nezmění.

Po dlouhé době jsem zpět s první kapitolou White Witch. Doufám, že se vám líbila ;-) Teď už přibližně vím, co chci :-D a tak budu přidávat častěji. A co říkáte na to, jak se Tess změnila? Vím, tady to ještě není tak vidět, spíš až v příštích kapitolách. :-)

Budu ráda za koment a vote :**

Love U

-Dante