Ráno mě probudí vtíravá bolest rukou... To druhé, co se dostaví, je bolest duše. Je mi tak, že nemám sílu ani vstát z postele a čelit dalšímu hroznému dni, který bezesporu přijde.

To, že mám celé dopoledne strávit ve společnosti policie a pak se bude prohledávat Eliyasův sklep, mě ani trochu netěší.
Nejradši bych si prostě jen sedla nahoru na střechu našeho domu a třeba si tam vzala i kytaru..., na kterou teď stejně nemůžu hrát a neskutečně mi to chybí.

Vědomí, že stalkerem pravděpodobně přece jen není Larisa, mě srovnává se zemí.
Už jsem začínala mít radost, že se vše vyřešilo, že všechno je na dobré cestě...
Jenže ve skutečnosti je tomu právě naopak. Nevyřešilo se vůbec nic a situace se jen víc a víc komplikuje.

Pootočím se v posteli a mé oči spočinou na klidně oddychujícím Eliyasovi. Aspoň tenhle pohled mi přinese do duše trochu radosti.
Zkoumám jeho ostře vykrojené rty, bílé vlasy, spadající mu do obličeje, bledou pleť v kontrastu s dlouhými černými řasami. Očima projíždím mohutné prstýnky, s kterými i spí, tetování na prstech a na pažích, jeho vystouplé žíly... Mám chuť po nich pomalu přejet prstem, ale nerada bych jej probudila. Je ještě šero a já nechci, aby se dostal z osvobozujícího spánku do kruté reality dřív, než to bude nutné...

Eliyas však jako by vycítil, že se na něj dívám a lenivě pootevře oči. Trochou zamrká a já na tváři přes všechnu bolest vyloudím úsměv.

„Dobré ráno, lásko," zašeptám.

On mi však neodpoví, místo toho si mě přitáhne k sobě. Zahledí se mi do očí. Prsty mi zlehka přejede po krku a pak mi je v týle zaplete do vlasů. Dychtivě mě políbí.

Odevzdaně zavřu oči a tiše mu zasténám do pusy... Nedochází mi, jak je to možné, jak můžu sakra být v jeho přítomnosti pořád tak nadržená, i když mě už uvnitř všechno bolí z nekonečného sexu.

Na slabinách ucítím, že on je na tom podobně...

Během líbání mě vezme za ruku, když vtom jeho pozornost upoutá můj ne zrovna čistý obvaz. Podívá se na něj a pak beze slova vstane z postele. Odejde z pokoje a jeho plná erekce je evidentně to poslední, co ho zajímá...

Zmateně nakrčím obočí. Nechápe ho, co zase blázní, ovšem on se po chvíli vrátí a v ruce nese lékárničku.
Obkročmo se přese mě a otevře její obal. Usměje se a přitáhne si moje ovázané ruce k sobě. Začne mi soustředěně sundavat napůl rozmotané obvazy, zatímco sedí na mně a jeho vzrušený penis mi spočívá na břiše... Ale pro Eliyase teď existují pouze moje ruce. Nic jiného.

S pobaveným úsměvem nad ním zakroutím hlavou. Copak to vůbec jde, být v depresi vedle tohoto člověka?!
„Ty jsi neskutečný..."

Eliyas pokrčí rameny, aniž by spustil oči ze své práce. „Tvoje ruce maj přednost. Píchání počká, to pak zandám během dvou minut."

„Tak to se mám na co těšit...!" vyprsknu smíchy.

„Si piš," zasměje se a hodí po mně rychlým pohledem.

Sotva nalepí poslední náplast, skloní se nade mnou a při dlouhém polibku do mě rovnou vnikne.
Pánví mu vyjdu vstříc, cítím, jak jsem mokrá, aniž by se mě tam dole vůbec dotkl. Pohled na něj, jak mi nahý a vzrušený ošetřuje rány, se mi líbil tak moc, že moje útroby přímo hoří touhou po něm... Eliyas jako kdyby vycítil, v jakém psychickém rozpoložení se nacházím a jeho milování se mnou je pomalé a něžné. Téměř bez přestání mě líbá, nebo se mi noří hluboko do očí. Jeho pohyby uvnitř mého těla jsou skoro až konejšivé... A to je přesně něco, co teď potřebuju.

Náš orgasmus proběhne téměř současně. Eli se mnou proplete prsty a do ucha vydechne moje jméno.

***

Jakmile pak spolu unavení ležíme v objetí, krátce se zasměju při určitém zjištění: „Víš, co fakt nechápu? Jak jsme tolik let mohli existovat vedle sebe a ani jednou nás nenapadalo si zašukat! Je ti jasný, o co jsme celou tu dobu přicházeli?"

„No já nevím jak tebe, ale mě to teda napadlo celkem dostkrát!" zasměje se Eliyas.

Stáhnu obočí. „Cože?"

„Jo, vážně... Vždycky jsi mi připadala sexy. Jenže byla jsi taková jako... nedotknutelná a potom, co jsi mi tenkrát zdrhla z toho sena, už jsem radši nic nezkoušel... Ale několikrát jsem si nad tebou vyhonil, to zas jo..."

Oběma rukama zakryju tvář v záchvatu smíchu. „Prosím tě, detaily si nech pro sebe, jo?" hodím po něm pohledem, cítím, že jsem ve tváři úplně rudá.

„Ty sis snad nade mnou... ne-to?" zeptá se mě až zaraženě.

Odevzdaně zakroutí hlavou, s úsměvem pořád od ucha k uchu. „Ne, to fakt ne..."

„To je zklamání..."

„Zato teď jsem mokrá, jen co si tě představím," zašeptám mu do ucha a Eliyas se spokojeně usměje.

***

Na policejní stanici však panuje nálada o poznání horší... Na místo dorazíme bezmála o hodinu později, což na policisty v kanceláři neudělá nejlepší dojem. Vypadají poněkud naštvaně.

„Omlouváme se, ale měli jsme neodkladný pracovní záležitosti," vysvětlí jim Eliyas, jakmile vejdeme do kanceláře.

„Toto vám nebudeme tolerovat. Čekáme na vás skoro hodinu a náš čas je drahý," opáčí blonďatý kriminalista a v rukou sklepne stoh papírů na stole před sebou.

Eliyas si akorát otře nos rukávem maskáčové bundy a dopadne na židli naproti nim. Zaujmu místo vedle něj.

„Není čas, takže půjdeme rovnou k věci. Znovu si projdeme vaši výpověď," řekne vyšetřovatel už mírnějším tónem a otevře složku s dokumenty.

Posloucháme svá vlastní slova, která si policisté během našich minulých návštěv sepsali a sem tam doplníme nějaký detail...
Jakmile dojde na část o tom, co Larisa udělala Eliyasovi v tourbusu, v sevřou se ve mně všechny vnitřnosti.
Je mi extrémně nepříjemné, že musím znova poslouchat, čím si prošel... Zraňuje mě, když takřka cizí člověk nezúčastněně předčítá z papíru události, které Eliyasem i mnou samotnou otřásly od základů.

Hned několikrát mě ovládne pocit, že bych z kanceláře nejradši utekla... A vidím, že v tom nejsem sama.

Eliyas si vyžádá pauzu na cigaretu.

„Mám jít s tebou?" zeptám se opatrně, když prudce vstane ze židle.

On však jen zakroutí hlavou a vyjde ven.

„Slečno Niko," začne vyšetřovatel, jakmile se smutným pohledem vrátím k mužům, sedícím naproti mně.

„Eliyas to minule odmítl, ale... Neměli byste přece jen zájem o konzultaci u policejní psycholožky? Víte, to, co se kolem vás děje, co se stalo vám, jemu... Je to všechno psychicky nesmírně náročné a sám se s tím člověk zvládne vypořádat jenom velmi těžko," pokýve hlavou. „Není slabost říct si o pomoc."

Upřu na něj pohled plný beznaděje, do očí se mi naženou slzy. Cítím, že už jsem v takovém stavu, že kdyby mě teď někdo objal, klidně třeba tenhle vyšetřovatel, neudržím se a propuknu v zoufalý záchvat pláče.
„Já... Já vím," vydechnu roztřeseně a mezi prsty začnu nervózně žmoulat kousek obvazu. „Ráda bych za ní zašla, ale Eliyas... Nevím, pokud něco nechce udělat, ani já ho nedokážu přesvědčit k opaku. I když... je pravda, že on tu pomoc potřebuje. Je toho na něj strašně moc a já o něj mám chvilkami strach. Začíná slyšet i různý hlasy v hlavě a... Prostě, je toho hodně," řeknu a sklopím oči. Napadne mě, jestli jsem toho neprozradila až moc a je mi trochu trapně.

„Hlasy v hlavě?" zeptá se policista a znepokojeně nakrčí obočí.

To už ale Eliyas vchází zpět do místnosti. V obličeji je úplně bledý a oči má zarudlé, stejně jako jejich okolí. Sedne si a já ho pod stolem beze slova vezmu za ruku. Eli ji pevně stiskne ve svojí.

„Můžeme pokračovat?" zeptá se vyšetřovatel a Eliyas přikývne.

„Takže kde jsme skončili... Zopakujeme si a případně doplníme vaši výpověď ohledně napadení na festivalu Copenhell. Obviněná Larisa Hansen vešla do tourbusu, kde jste spal po koncertě, obkročmo na vás nasedla, začala vám smyslným způsobem sahat na hrudník a stehna. Co se dělo pak?"

Eliyas skousne ret a očima kmitne po mně: „Jestli chceš, odejdi. To, co teď uslyšíš..., nebude hezký."

Já však zakroutím hlavou a stisknu jeho ruku víc.
„Ne. Zůstanu," řeknu rozhodně, připravujíc se na bolest, která bez nejmenších pochyb přijde.

Eliyas pohledem znovu vyhledá vyšetřovatele. „Seděla na mně a já... se nemohl ani pohnout. Všechno ve mně jako by zamrzlo, měl jsem strach. Řek jsem jí, ať přestane, ale ona si ničeho nevšímala a pokračovala. Rozepla mi kalhoty a vyndala z nich... můj penis. Než jsem stačil cokoli udělat, tak... nasedla si na něj," řekne tiše a polkne naprázdno.

Vidím na něm, že ho uvnitř zabíjí to celé znovu a znovu někomu opakovat... Navíc v tak neosobním duchu, úplně cizímu člověku.

Vyšetřovatel si něco zapíše a pak opět zvedne oči k Eliyasovi: „Takže jste měl erekci?"

Na chvíli semkne rty. „Ano," odpoví a protočí oči.

Musí to pro něj být nejen bolestivé, ale taky tak neskutečně trapné..., pomyslím si s malou dušičkou uvnitř a pevně zadoufám, že snad tohle trápení přinese nějaké ovoce...!

„Co se dělo pak?" protne ticho vyšetřovatel.

„Pak se... Uspokojila se na mně."

„Proč jste ji nezastavil?"

„Nevím... Nešlo to. Nemoh jsem se ani pohnout," řekne Eliyas a prsty si protře oko.

„Došlo u vás k ejakulaci?"

„Ano, ale... Nechtěl jsem to!" vyhrkne zoufale.

Každé jeho slovo se do mně zařezává hluboko jako nůž a já netoužím po ničem tak moc, jako aby ten otřesný výslech už skončil...!

„Škoda, že jste to nenahlásil hned potom, co se to stalo. Zajistili bychom biologický materiál... Takhle zpětně se to bude dohledávat jenom velmi těžko. Co svědci? Máte nějaké?"

Eliyas dlouze vydechne. „Jo... Niku," řekne sklesle a já se zamračeně kousnu do rtu. Je mi jasné, že moje svědectví stačit nebude...

„Vy jste tomu byla přítomna?" pohlédne na mě vyšetřovatel a já bych se nejradši propadla dvacet metrů pod zem... Přitom vím, že já ani náhodou nejsem ta, kdo by se měl stydět!

„Ano," zadívám se na desku stolu. „Ale... přišla jsem až ke konci, kdy už bylo skoro po všem." Je mi tak hrozně trapně...! A tak moc to bolí.

„Jste... v pořádku? Nedělá vám problémy o tom mluvit?" zeptá se vyšetřovatel starostlivě a ja v rozporu se svými pocity zakroutím hlavou.

„Co jste viděla?"

„Viděla jsem Larisu, jak sedí na něm a mají spolu sex,“ vysypu ze sebe. „Pak vstala... Něco mi řekla, už si to moc nepamatuju, ale bylo to ve smyslu, že my dva spolu stejně nejsme, takže co řeším... Odešla a Eliyas se skroutil na posteli a... brečel."

Dlouze vydechnu. Nejsem schopná ani zvednout oči od desky stolu a podívat se na vyšetřovatele. Nedokážu pohlédnout ani na Eliyase. Připomínka té chvíle je pořád až příliš reálná a bolestivá. Zařezává se mi přímo do srdce.

„V té době jste s Eliyasem spolu byli ve vztahu?"

„Ano," odpovím a do očí se mi nahrnou slzy. Jedna mi vyklouzne ven a já si ji rychle setřu.

„Dobře. To by k tomu bylo zatím všechno," řekne vyšetřovatel, něco si zapíše, načež mě očima znovu vyhledá: „Slečno Olsen, před dvěma dny jste pěstí napadla Larisu Hansen v sídle nahrávacího studia Freak Records. Můžete mi říct, jak k tomu došlo?"

Uvnitř rázem celá ztuhnu. „Já... Navážela se do nás, nadávala mi!" vyhrknu rozstřeseně. Nečekala jsem, že i toto tady budeme probírat...

„Podle její výpovědi se vám zrovna omlouvala za to, co se mezi ní a Eliyasem stalo."

„Ano, ale... Pak začala být agresivní."

„Agresivní slovně nebo fyzicky?"

„Slovně," uznám a srdce se ve mně bolestivě rozbuší na poplach. Prostoupí mě svíravý strach, jaké důsledky z toho asi vyplynou...

Vyšetřovatel vydechne nosem. „No... Věc se má tak, že Larisa Hansen na vás podala trestní oznámení za napadení, slečno Olsen. Případ se nám víc a víc zamotává..."

Rázem se ve mně všechno sevře a všechny moje buňky zaplaví vlna vzteku.
„Cože?!" vyhrknu s rozšířenýma očima a ve stejné chvíli ucítím pevný stisk Eliyasovy ruky.

„Ano," přikývne vyšetřovatel. „Je to tak. Podle všeho budete uznána vinnou. Na její ráně se našlo vaše DNA. Máme i svědky, kteří incident popsali."

„Doprdele...," nedokážu si pomoct a zoufale pohlédnu na Eliho, který se tváří, jako kdyby spolkl šišku...
...A dost možná mu přesně tak i je.