„Niko... Lásko moje, prosím tě, přijedeš po škole za mnou...?" protáhne Eliyas tklivě do telefonu, když mi po první hodině začne pauza.

Naléhavý tón jeho hlasu mě znepokojí. „J-jo, klidně, ale nejdřív si musím domů zajet pro věci... Jsi v pořádku, nestalo se ti nic?" nakrčím obočí.

„Musím ti... něco ukázat."

Polknu naprázdno. Eliyas zní podivně rozrušeně. Něco se muselo stát.

„Dobře a... Nepřijel bys teda pro mě?" poškrábu se ve vlasech a přehodím si je na záda.

„Nemůžu řídit... Mám něco vypito."

„Ach jo, Eli...," povzdechnu si zklamaně. Sotva ho člověk pustí z očí, začne nasávat... Že mě to vůbec překvapuje.

„Fakt se omlouvám, ale jsem totál nasračky. Přijedeš, prosím...?"

„Co mám s tebou dělat?"

„Cokoli chceš..."

„Eliyasi..." vydechnu a protřu si čelo. „Hlavně neočekávej, že se o tebe zase budu starat. Když jsi nemocnej, je to něco jinýho, ale takhle... A tos jako chlastal na ty prášky?!"

„Jo...," ozve se v telefonu až zoufalý hlas.

„Přerazím tě, Eliyasi!" Slíbil mi, že na sebe dá pozor, kvůli mně... A on zatím takhle. Vždyť si úplně zničí játra!

„Nemůžu se dočkat," uchechtne se.

Típnu hovor.

Naštvaně hodím mobil zpátky do lavice. Ten zmetek... Starám se o něj jako o mimino a tohle je vděk? Že se někde zryje a pak mi opilý volá, ať za ním znova přijedu?!
Co je to za člověka sakra, a proč jsem se musela zamilovat zrovna do něj?!
No jo... Je to prostě Eliyas a zamilovala jsem se do něj, protože... je to prostě Eliyas, uzavřu svou hlubokou úvahu a otevřu sešit sociální psychologie.

***

Když vyjdu ze školní budovy, venku už je tma. Tuším, že někde poblíž možná bude Kristian, protože jsem ho opět zahlédla na chodbě, avšak naštěstí se mi povedlo nepozorovaně se vypařit, aniž by si mě všiml.

Jdu co nejrychleji na zastávku autobusu, který mě má dopravit domů, jenže sotva stačím udělat pár kroků, zaslechnu za sebou povědomý hlas:

„Niko..., Niko, počkej, prosím tě!"

Protočím oči a se zamračeným výrazem se otočím, abych pohlédla do Kristianova obličeje.

„Ja se máš?" zeptá se zadýchaně, jakmile mě doběhne.

„Než ses objevil, měla jsem se naprosto skvěle," odseknu a pokračuju v cestě na autobus. Kristian mě následuje.

„Jo... To je mi jasný. Viděl jsem tě před školou v Jørgensenově autě a dali jste si pusu."

Zastaví se ve mně dech. On má snad oči všude... A taky aby ne, vždyť je podezřelý ze stalkingu!

„A co má bejt?" zeptám se a hodím po něm naštvaným pohledem.

„Co má bejt?!" vrátí mi Kristian otázku dotčeně. „Niko, nemůžeš mě věčně tahat za nos! Očividně spolu chodíte, i když jsi mi několikrát tvrdila, že ne! Nejsem úplně blbej, víš?"

Zastavím se v chůzi a pochybovačně se na něj podívám.
„Tak zaprvé, blbej jsi a zadruhé, ty jsi nikdy nedal pusu žádný kámošce nebo..." Nevím, jak rychle zachránit situaci, a tak plácnu první myšlenku, která mě napadla.

„Niko... Možná jsem blbej, ale nejsem slepej. Moc dobře jsem viděl, jak ses na něj culila. Je mi všechno úplně jasný!"

Bezradně pohodím rameny. Jsem v koncích. Už vůbec nevím, co na to říct...

„Je mi to moc líto," pokračuje Kristian po chvíli ticha. „Ale takhle to opravdu nejde. Pochopil jsem, že nemám šanci a nebudu se mezi vás dva neustále cpát. Už tak mě to stálo dost nervů a dokonce újmu na zdraví! Jestli chceš bejt s Jørgensenem, buď si s ním."

„A co... to naše rande?" vyhrknu roztřeseně. Nemůžu dopustit, aby Kristian na Eliyase přece jenom podal trestní oznámení...! I když... možná by tomu ani rande nezabránilo. Pokud to bude chtit udělat, udělá to a nezabrání mu v tom nic na světě, uvědomím si hořce.

Kristian se však rozhodne, že komunikace mezi námi právě skončila.
Tiše za ním hledím, zatímco on odchází pryč a ani se neohlédne.

„Kristiane!" zkusím to ješte jednou, nicméně bez odezvy. Jeho hnědá kožená bunda pomalu mizí někde v davu...

Vydechnu a se špatným pocitem uvnitř pokračuju v cestě na zastávku.

***

Doma naštěstí nikdo kromě kočky není, a tak v rychlosti poberu vše, co potřebuju a vydám se opět na autobus, abych dojela k Eliyasovi.
Žaludek mi svírá úzkost. Nevím, jestli mám náladu na někoho, kdo je zrovna pod vlivem alkoholu... A už vůbec nevím, jestli mám náladu právě na Eliyase pod vlivem alkoholu. Moc dobře vím, jak vypadá, když je opilý a občas to vážně není hezký pohled!
Jen doufám, že na mě nebude nic zkoušet. Nechci s ním mít sex s vědomím, že on si pak možná ani nebude na nic pamatovat...

Před vchodem na něj zazvoním a neustále se nervózně rozhlížím, jestli mě někdo nepozoruje... Od chvíle, co mám stalkera, mám pocit, že jsem v jednom kuse sledována, obzvlášť když se nacházím v blízkosti leadera kapely.

Ten mi však za moment otevře bzučákem a já rychle vyběhnu nahoru.

Eliyas už stojí ve dveřích... I když "stojí" je silné slovo. Ruce má zkřížené na hrudníku, hlavou se opírá o zeď... A na sobě má mikinu Hell Kitty, jejíž výraz teď naprosto odpovídá tomu jeho.

„No konečně...," vydechne místo pozdravu a protočí panenky.

„Co jako? Si myslíš, že se kvůli tobě přetrhnu?" zeptám se trochu naštvaně a vejdu dovnitř.

Eliyas roztáhne ruce k objetí a já mu mezi ně zapluju. Ucítím z něj alkoholový odér... Zatvářím se znechuceně a trochu ho od sebe odstrčím.

Zavře za mnou dveře, načež asi minutu zírá na chodbu skrz kukátko. „Nesledoval tě někdo?" zeptá se tiše.

„Nemyslím si..." pohodím rameny.

On se ale pořád nedokáže odlepit od dveří.

Změřím si jej znepokojeným pohledem. „Hele... Vím, že co se kolem děje, je už poněkud psycho, ale... Nepřeháníš to trochu? Nejsi už ze všeho úplně paranoidní?"

Eliyas se na mě konečně otočí. „Možná?" nadzvedne jedno obočí. Pažemi se pořád úzkostlivě drží kolem hrudníku.
Připadá mi teď tak zvláštně zranitelný... Nejradši bych ho znovu objala, ale nejsem si jista, jak moc se chci objímat s opilými lidmi, byť jde o Eliyase.

Přistoupím až k němu. „Co se stalo, Eli?" zeptám se konejšivě.

Hodnou chvíli na mě jen tak civí, ale pak z ničeho nic vyprskne smíchy. Rezignovaně zakroutí hlavou. „Kámo, neuvěříš..."

Nad jeho zvláštním chováním mi zůstává rozum stát. Jen zmateně zamrkám.

„Pojď si asi... Sedni si nebo co, ale... Kakao ti dneska neuvařím. Na to jsem moc opilej," řekne a chce se zasmát, ale místo toho se jen dávivě rozkašle. Opilej a k tomu ještě nemocnej... Parádní kombinace.

Vejdu za ním do pokoje, kde jsou na stole kolem počítače rozložené láhve a špinavé skleničky. Vidím vodku, pivo a talíř s nedojezeným sendvičem... Na monitoru jsou pauznuté League of Legends.

„Co se to tady sakra dělo? Vždyť ti bude špatně!"

„Mně už špatně je. Dělej, sedni si... Na to si prostě musíš sednout," řekne Eliyas a sám se rozvalí na gauč stylem, že se bouchne do hlavy o zeď za sebou. Protře si týl. „Au... Debilní zeď, kdo to sem dal?"

Váhavě si sednu do křesla. „Proč ses tak zryl?"

„Pojď sem ke mně..." Poplácá místo na gauči vedle sebe.

„Nejdu," zakroutím hlavou.

„Proč ne?"

„Protože smrdíš."

Eliyas se znovu rozesměje, ale jakmile střetne můj naštvaný pohled, zmlkne a protře si nos.

„Jo... Chápu, promiň, já... Nezvlád jsem to," potáhne a znovu se pažemi obejme kolem hrudníku.

„A co jsi přesně nezvlád? Je to snad kvůli... Larise?" zeptám se váhavě a podivím se sama sobě, že jsem vůbec dokázala vyslovit její jméno.

„Ale ne, pane bože... Ta mi nestojí za to, abych si kvůli ní odjebával játra," vydechne, načež se na mě vážně zadívá: „Niko, u mě ve sklepě... Asi bylo zemětřesení nebo já nevím... Nedokážu si to vysvětlit."

„Cože?" zmateně zamrkám. „Jaký zemětřesení? Hrabe ti nebo..."

„Všechno tam je poházený po zemi... Stůl je vzrůru nohama, obrazy shozený a mám rozbitou kytaru," řekne tiše a odevzdaně zavře oči.

Zastaví se ve mně dech. „A volal jsi na policii?" hlesnu zaraženě.

„Co, ne... Police ducha asi nevyřeší."

„Nemyslím si, že by něco takovýho udělal duch, Eli. Chci se tam jít podívat!"

„Dáš si na to panáka?" zeptá se Eliyas a vrávoravě vstane.

Zakroutím hlavou: „Ne, díky. Myslím, že jeden opilej bohatě stačí."

Eliyas se opět rozesměje a zakymácí se. Musí se zachytit zdi.

„Kolik jsi toho vychlastal?"

„Mooc," vydechne a nešťastně si zakryje obličej oběma dlaněmi.

Vstanu a on dovrávorá až ke mně. Obejme mě, ale neudrží rovnováhou, a tak oba málem skončíme na zemi.

„Promiň...," zašeptá a ruce si zaboří do vlasů. „Motá se mi hlava."

„Takhle nemůžeš nikam jít. Ani do sklepa. Ještě tam sebou někde sekneš a jak tě asi budu tahat nahoru? Pojď, dáš si vlažnou sprchu a uvařím ti kafe, třeba tě to trochu vzpamatuje," vezmu ho za ruku.

„Jsi na mě tak hodná, cikáně, vůbec si tě nezasloužím...," vydechne zničeně a následuje mě do koupelny.

„To asi nebudu ani komentovat," podotknu pořád ještě naštvaná.

Dojdem k vaně a já mu přetáhnu přes hlavu mikinu. Rukama se malátně opře o pračku za sebou. Prohrábne si vlasy.
Postavím se až k němu a rozepnu mu pyramidový pásek.

„To, co teď děláš, je... sexy," usměje se Eli a nadzvedne pánev, abych mu mohla stáhnout černé roztrhané džíny.

„Teď na nic takovýho nemysli. Musíš se dostat trochu do normálu. V tomhle stavu fakt nemůžeš nikam jít," zopakuju a stáhnu mu kalhoty a pak i ponožky.

Ve chvíli, kdy mu chci sundat černé boxerky, mi položí ruce kolem pasu a přitáhne si mě k sobě. Shrne mi vlasy z krku a dotkne se jej rty. Líbá mě se zavřenýma očima, jeho dech je horký a probouzí ve mně elektrizující šimrání podél páteře... Zakloním hlavu, když ucítím, jak se mi podbřiškem pod jeho doteky rozlévá žhnoucí vlna.

„Bože... Tak strašně tě chci," zašeptá Eliyas mezi polibky a v dlaních sevře má prsa.

„Eli, ne...," vyrazím ze sebe v posledním záchvěvu sebeovládání. „Teď ne, musíš se osprchovat a hodit se do klidu..."

„Vážně ne?" zamručí a pokračuje přes čelist na mé rty.

Ucítím alkoholový odér smíchaný s cigaretami, což moje narůstající vzrušení poněkud utlumí.

„Fuj... Páchneš jako sud piva," zasměju se a trochu ho od sebe oddálím.

„Díky," prohodí Eliyas s úsměvem. Stáhne si trenky a vysvobodí tak svůj penis v erekci.

Skousnu ret a násilím se donutím od něj odtrhnout pohled. „Takže... Já ti zajdu uvařit to kafe. Zvládneš se sám umejt?"

„Nevím. Když tak mi asistuj nebo si rozbiju držku," řekne a opatrně vstoupí do vany, přičemž mu pomůžu za ruku.

Pustím vlažnou vodu a Eliyas si dřepne na dno. Převezme ode mě sprchu a nechá si proudy stékat na hlavu. Prsty si prohrábne vlasy, které teď díky mokru získaly skoro až šedivý podtón.

„Jdu dělat kafe," oznámím mu znovu. „Neutop se, oukej?"

„Oukej... Člověk už tady vůbec nic nemůže..." dodá ještě, ale to už mizím do kuchyně.

Naliju vodu do konvice a zapnu ji. Mezitím, co čekám, než dojde k varu, vytáhnu z kapsy telefon.
Přišla mi zpráva... Srdce ve mně vynechá pár úderů, když zjistím, že pochází opět z neznámého čísla.

"Konečně budete dělat něco užitečného, vy dvě prasátka 🥰 Máte dost co uklízet, že? Chro chro 🐽"

Rázem ve mně zatuhne všechna krev. Ruka, v které držím mobil, se mi roztřese.

„Sakra...," zašeptám vyděšeně a rychle se vrátím do koupelny.

„Podívej se, co mi zase přišlo. To nebyl žádnej duch!"

Eliyas se postaví, zavře vodu a pověsí sprchu zpátky. „Ukaž," hlesne a převezme ode mě telefon. „Kokot jeden," řekne, jakmile zprávu prolítne očima. „Buď ten bordel udělal on, nebo nějak ví, že v tom sklepě je."

Vyleze z vany, mobil odloží na její okraj a hodí si přes sebe osušku. Zadkem se opře o pračku a osuškou si zajede do vlasů. Ovšem pak se jeho pohled zarazí na mně, která bez hnutí stojím před ním, úplně bledá v obličeji.

„Pojď sem," zašeptá a trochu roztáhne ruce, osušku pořád svíraje v dlaních.

Přitisknu se k němu a on kolem mě sevře paže i s ručníkem v rukou. Mám pocit, jako kdyby se kolem mě sevřela křídla anděla. Málem mi při té představě až vyhrknou slzy... Nadechnu se vůně jeho těla a sprchového gelu.

Spustí osušku na zem a pomalu mě pohladí ve vlasech. „Neboj se... Nikdy nedovolím, aby ti ublížil. Slibuju," zašeptá roztřeseně.

Zvednu k němu odevzdaný pohled a on jemně uchopí moji tvář. Zadívá se mi hluboko do očí. „Všechno bude zase dobrý, jasný? Budu tě pořád držet za ruku," řekne a dlaní sjede po křivkách mého těla. Najde moji ruku a proplete se mnou prsty.

„Eli... Mám strach," zašeptám zoufale.

S bolestí zavře oči. „Neboj... Spolu to zvládnem, udělám všechno, abych tě ochránil. Všechno. To si pamatuj."

Pomalu mu zastrčím mokrý pramen vlasů za ucho. Přiblížím se až úplně k němu a naše rty se setkají.
Eliyas ty své s výdechem pootevře. Ucítím, jak jsou jeho rty popraskané a v ústech se mi rozlije slabá chuť krve.
Popadne mě za zadek, pevně jej přitiskne k sobě. Útroby mi sežehne horký roj jisker, když na sobě pocítím jeho vzrušení.
Zamířím rukou níž přes jeho vypracované břicho a prsty mu obemknu penis. Ve chvíli, kdy si kleknu a vezmu ho do pusy, trhaně vydechne a zvrátí hlavu dozadu.
Položí mi ruku na temeno a mezi prsty sevře mé vlasy, mezitím co já ho ústy a jazykem pomalu přivádím k nepříčetnosti...
Občas se s ním střetnu pohledem.
Tváří se soustředěně, jeho rty jsou pootevřené a ve tvářích má horkost...
Náhle se zakloní, převrátí oči a vyjde z něj až zoufalý zvuk.

„Niko, lásko, přinutíš mě udělat se moc brzo...," zašeptá a propne proti mně pánev. Celý se chvěje.

Já však pokračuju a on se pevně zachytí okrajů pračky. Prudce zavře oči a skousne rty.
„Umm..., " hlasitě vydechne a roztaženou dlaní praští do zdi.
Chytne mě za rameno a odtáhne mě od sebe.

Postavím se na roztřesené nohy, on mi rozepne kalhoty a s úsměvem mi je stáhne. Popadne mě za zadek a usadí na pračku. Odsune mi mokré kalhotky na stranu a přikleke si ke mně. Horce do mě vydechne, střetne se se mnou očima a já ucítím jeho jazyk přímo na svém nejcitlivějším místě.

„Bože...," vyrazím ze sebe a klínem mu vyjdu vstříc... Trochu mě tiskne zuby, což mě mírně bolí, jenže bolest jen zintenzivní vzrušení. Ve vlnách proplouvá mým tělem a celou mě beze zbytku pohlcuje.
Protáčím oči a mám pocit, že se zblázním, že se každou chvíli rozletím na atomy. Moje nohy, které má Eliyas kolem ramen, se třesou, silně se k němu tisknu. Touha po něm mě uvnitř doslova drásá a ve chvíli, kdy ucítím záchvěv přicházejícího orgasmu, Eliyas náhle přestane.

Postaví se skloní se nade mě, zatímco se nepřestávám třást a těžce oddychovat. Uvnitř cítím tak spalující žár, musí ho uhasit...! Prosebně se mu zadívám do očí a on s dlouhým výdechem konečně spojí naše těla.

Neubráním se hlasitému zasténání, nehty mu silně zaryju do kůže. Druhou rukou se zachytím okraje pračky a on do mě hluboko přirazí. Přehodí si moje nohy přes rameno a nabere na rychlosti. Pevně mi sevře krk, tiskne jej čím dál silněji, až mi téměř uzavře příchod vzduchu, který teď tolik potřebuju... Před sebou uvidím roj modrých teček a zároveň se se mnou prudce zachvěje celý svět. Propnu pánev proti němu. Stisknu víčka a vyjde ze mě zvuk, kterého se samotná málem leknu. Moje tělo se prohne v dlouhé, nádherné křeči.

Eliyas uvolní svou ruku a zapře se jí o zeď za mnou. Nepřestává přirážet, mezitím co pračka skrze jeho nárazy bouchá do zdi. Padají z ní kousky omítky, ale to je očividně to poslední, co ho zajímá...
Zpomalí a já ucítím, jak ve mně silně zapulsuje.
Zakloní hlavu. Zavře oči a z hrdla se mu vydere výkřik.

Chvilku jen zničeně oddychuje, je stále ve mně. Jeho víčka jsou zavřená, tváře má zarudlé a prameny vlasů mu padají před oči... Pak se na mě s vyčerpaným úsměvem zhroutí. Ještě pořád těžce dýchá... trochu zakašle.

„Na to, že jsi nemocnej, si to docela dáváš...," usměju se zadýchaně a objemu ho rukama i nohama. Jsem úplně vyřízená...
Trošku se sama před sebou zastydím, že než jsem odjela do školy, řekla jsem mu, že to nechci uspěchat a přitom jen o pár hodin později...

„Nedalo se ti odolat...," zašeptá Eliyas zastřeným hlasem. „Orgasmy s tebou jsou jako smršť, tenhle mě málem zabil. Máš toho v sobě asi dva litry," zamumlá mi někam do krku.

„Já vím," zasměju se. „Budu muset taky do sprchy."

„Půjdu s tebou," navrhne. „Ta předchozí sprcha je mi teď už úplně k ničemu." Oddálí se ode mě, čímž ze mě vyklouzne. Stáhne mi kalhotky, které jsou doslova na ždímání. Teatrálně je odhodí, což mě rozesměje.

Sundám si tričko i podprsenku a Eliyas mě obejme.

„Tak moc jsi mi chyběla," pevně mě stiskne v náruči.

„I ty mně... Nemáš představu."

„Myslím, že už mám," usměje se a pomůže mi do vany.