Je ještě skoro tma, když ospale pootevřu oči. Cítím v sobě silný, zřetelný tlak a zároveň velmi pomalý pohyb... Nejdřív mám pocit, že se mi to asi jen zdá, že ještě spím a vše kolem je součástí jakéhosi zvláštního, ale krásného snu...
Jen mlhavě si uvědomím, že ležím na boku a Eliyas se ke mně tiskne. Má pootevřené rty a vlasy mu padají do tváře. Objímá mě kolem pasu a jeho oči jsou zavřené.
Avšak naše těla jsou spojená.
Sotva znatelné pohyby uvnitř mého lůna náhle ustanou. Eliyas dlouze vydechne a moje nitro zaplaví jeho horkost.

Celým mým tělem se prožene až bolestivá vlna vzrušení, když si uvědomím, co se právě stalo.

„Teď jsi mojí součástí, Eli... Už navždycky," zašeptám sotva slyšitelně a jemně ho pohladím ve vlasech.

V tom stejném okamžiku začnu znova usínat. Než se propadnu do hlubokého spánku, v hlavě mi vyvstane střípek vzpomínky, jež se už málem vytratila z mojí mysli.

Je mi asi deset let. Je horké léto, pozdě večer a já ležím na louce. Eliyas je tam se mnou, mezi rty drtí stéblo trávy a oba tiše pozorujem hvězdy.
Eli náhle odplivne stéblo do dálky a mezi trsy jetele nesměle nahmatá moji dlaň.
Trochu překvapeně se na něj pootočí, mezitím co on mou ruku pomalu sevře, nespouštěje pohled z hvězdného nebe nad sebou.

„Jednou si tě vezmu za ženu, Niko. Vezmu si tě," prohlásí svým tenkrát ještě dětským hláskem. Otočí se na mě a s úsměvem mi pohlédne do očí. „I když jsi tak strašně protivná."

***

Další probuzení už tolik příjemné není... Způsobí ho totiž nějaký křik.
Se zmatkem rozevřu oči. Chvíli mi trvá, než se trochu zorientuju, ale hned si uvědomím, že jsem spala vedle Eliyase... Ten už však v posteli není.

„To se mi snad zdá... Obleč se a padej z mýho bytu, feťáku!" zazní odněkud z předsíně Viktorův naštvaný hlas.

Hned na to se otevřou dveře a do pokoje vejde Eliyas. Nic na sobě nemá a v ruce drží jablko. Zavře za sebou.

Zmateně se posadím na posteli a protřu si oči. „Co je... Co se stalo, Vik už je doma, jo? Kolik je hodin, proboha?" zašeptám chraptivě.

Eliyas na mě pobaveně pohlédne: „Je právě devět hodin a Vik už tu očividně nějakou dobu je!"

„To snad není možný... Zapomněla jsem nám nařídit budík!" zaskuhrám a rezignovaně se svalím zpátky do postele.

Eliyas se usměje a hodí po mně jablko. „Chceš? Kousni si, ale pak mi ho vrať. Mám hroznej hlad."

Zakousnu se do jablka a on si sedne vedle mě. Natáhne se na postel, obejme mě kolem ramen a prsty mi zaboří do vlasů.
Jím jablko, mezitím co z Eliho nedokážu spustit pohled. Pozoruju tetování hada, jak zaškrcuje myš, které má na stehně.

„Už to dej sem," řekne Eli a natáhne ruku po jablku.

Já s ní ale ucuknu. „Až mi řekneš, co se sakra stalo."

„Šel jsem na hajzl a na chodbě potkal tvýho bráchu. Chvíli na mě zíral jako na zjevení a pak mi řek, ať vypadnu, nebo mě zabije. Tak jsem šel a po cestě si vzal jabko z košíku na stole."

Dlaní se plácnu do čela. „Panebože... Ty ses tam před ním producíroval nahej?!"

„Šel jsem jen na záchod. Netušil jsem, že je doma," pokrčí rameny.

„To je průser...," vydechnu a hodím po něm okousané jablko.

Eliyas ho štítivě vezme. „Co to je? To mám jako teď jíst?"

„Nemudruj a oblíkej se. Musíme urychleně pryč, nebo si to oba slíznem!" Vstanu a rukou se otřu mezi nohama. Všude to ze mě teče...

Eliyas ke mně zvedne oči a kousne si do zbytku jablka. „Radši bych lízal něco jinýho," pohledem sklouzne k mému klínu.

Při té představě se ve mně všechno sevře. „V noci... ses do mě udělal, víš to?“

Eliyas se celý zarazí a přestane kousat sousto v puse. „Fakt?" nakrčí obočí.

„Ty si... na nic nepamatuješ?" odtuším zmateně.

„Ani ne," přizná a vypadá, že je trochu v rozpacích. „Jen vím, že jsi na mně usnula, zatímco jsme byli pořád spojení. Normálně jsi se udělala a pak odpadla. Skoro jak nějakej chlap...!" zašeptá pobaveně.

„Jo, to je možný. Bylo to... vyčerpávající. Ale ty si... vážně vůbec na nic nevzpomínáš?"

Eliyas zakroutí hlavou. „Ne... Trpím sexsomnií. Jednou jsem dokonce ve spánku málem ojel Lasseho," řekne vážně a kousne si do jablka.

Nika vyprsne: „Cože?!"

Vtom se však otevřou dveře a do pokoje nakoukne naštvaný Viktorův obličej: „Eliyasi, tak tys mě neslyšel?! Okamžitě se obleč a vypadni odsuď! A ty?!" výhružně po mně hodí pohledem. „Ty zůstaneš tady! Budeme si muset promluvit!"

„Viku, tohle si nemůžeš dovolovat!" vykřiknu, zatímco se překotně snažím schovat pod deku své intimní partie. „Jsem dospělá a ty nemáš právo rozhodovat, s kým budu spát! A nelez mi do pokoje, když jsem nahá, sakra!"
Jsem vytočená na maximum, krev ve mně vře... Tak tohle je už moc!!! Sakra, vždyť mi není patnáct...!

„Ty tady nerozhoduješ, na co mám nebo nemám právo! Jsi moje mladší sestra, zůstalas mi na krku a já nedovolím, aby sis posrala život!" máchne rukou směrem k Eliyasovi. „A s tímhle individuem si ho posereš stoprocentně! Vždyť fetuje, točil gay porno a já nevím, co všechno..! Stejně se na tebe vykašle a jako bonus tě ještě něčím nakazí! Doufám, že jste aspoň měli kondom! Řekni, myslíš to s ním vážně?! Nebo to zas byl jen jeden z těch tvých úletů na jednu noc?!"

Zaraženě na něj hledím neschopná slova, zatímco Eliyas vstane, založí si ruce na hrudník a postaví se naproti němu: „Tak hele, frajere. Nevím sice, jak moc to se mnou Nika myslí vážně, ale já s ní ano. Možná mám za sebou sračky a jo, sem tam se opiju nebo si dám něco jinýho, ale snažím se z toho dostat. Pro tvoji malou sestřičku udělám všechno. Nechystám se jí zlomit srdce, slibuju. Sakra, vždyť ona je pro mě celej svět už od mejch pěti let! Je ti jasný, co ti chci říct, moulo?" trochu se usměje.
Dostává mě, jak s ním mluví spatra a přitom mu vůbec nepřekáží, že je během toho úplně nahý... Vypadá, že je mu to totálně jedno!

Viktor na něj hodnou chvíli jen zaraženě civí, než řekne: „Nebudu věřit slibům někoho, kdo... zabil vlastního bratra!"

Otočí se a odejde z pokoje. Zabouchne za sebou dveře.

„Au... Tak tohle byl extra silnej kalibr," hlesne Eliyas bezbarvě a klesne zpátky na postel.

Zůstanu sedět jako opařená. Bože... Co ještě si kvůli Alexandrovi ten kluk zkusí?
Snažím se vší silou potlačit slzy, které se mi nahnaly do očí. V té chvíli Vika tak moc nenávidím...! Tak strašně moc, že bych mu nejradši okamžitě rozbila jeho nevymáchanou hubu a klidně bych se vsadila, že by to samé nejradši udělal i Eliyas...!

Přisunu se až k němu a váhavě ho obejmu.

Chvíli jen sedí jako pecka a pak mi objetí vrátí. Hlavu si unaveně položí na moje rameno.

„Omlouvám se... Omlouvám se za něj, Eli. Vztek mu zatemnil mozek, ani neví, co mluví..." Jemně ho pohladím ve vlasech, které mě lehce šimrají na nahé kůži.

Vzhlédne ke mně: „Nezlob se na něj. Vik měl právo tohle říct. Můžu si za to sám... Je jasný, že má o tebe strach, když mě zná a ví, co vše se stalo," řekne smutně.

„Jenže on..." vyhrknu a z očí mi přece jen vyklouznou slzy. Rychle si je setřu hřbetem ruky.

„Ššš...," zašeptá a přivine mě víc k sobě. „Ať už řekl cokoli," pokračuje po chvíli tiše. „Nedovolím, aby to mezi nás vstoupilo. Pořád budu s tebou a je mi úplně jedno, jakej má na to tvůj brácha názor. Neboj se."

„Já vím. Jen, mě mrzí, že..."

Eliyas se mírně usměje. „Miluju tě, cikáně. Miluju tě od svejch pěti let a už navždycky budu. Kvůli nikomu s tím nepřestanu, ani kvůli Vikovi. Chápu ho. Má tě rád. Trochu jinak než já, tak nějak... neotesaně, ale... má." Zavře oči a dá mi malou pusu na nos.

„Ty máš přece taky ségru, takže asi víš, jaký to je, i když je teda stejně stará jako ty... Asi se vůči ní nechováš tak extrémně ochranitelsky jak brácha ke mně. Nebo... jo? Záleží ti na tom, s kým Tove je?“

„Ne,“ vyprskne smíchy. „Je mi to totálně u prdele.“

Nakrčím obočí: „Máš ji vůbec rád?“

„Jo, mám... Ale to je něco jinýho. Má na mě vztek a já se jí nedivím. Pojedeš se mnou zejra za mámou?“ změní rychle téma.

Přikývnu. „Jo, ráda. Jinak... Myslela jsem, že seš ve vztazích nemožnej, ale není to tak. Jsi skvělej, Eli... Moc děkuju, že ses nás zastal."

„Za málo. Udělal jsem to kvůli sobě."

„Sobeckej hajzle...," zamumlám a oba se tiše rozesmějem.