Jsem na zkoušce, ale ať se snažím, jak chci, nedokážu se soustředit snad na nic z toho, co se kolem mě děje.

Mám v hlavě prostě jenom Niku a to, jak jsme po sobě malovali, což volně přešlo v píchání... Celý to pro mě byl neskutečně silnej zážitek.

Nepřipouštěl jsem si možnost, že se to někdy stane. Nevěřil jsem až do poslední chvíle, i když jsem to teda nakonec byl já, kdo nevydržel (ale bylo to těsně!).

Fakt jsem si předtím naivně myslel, že jí prostě jen pomaluju tělo, ona se potom půjde nahoru umejt a tím vše hasne... Maximálně si ho pak zajdu na hajzl vyhonit.

Vypadá to, že jsem doteď netušil, jak šíleně moc se navzájem přitahujeme.

Je to extrém. Naše těla spolu dokonale souzní, je to jako hudba. Nika Olsen byla stvořená pro mě a já pro ni. Musel jsem bejt slepej, že jsem tak dlouho neviděl, že ona je moje femme fatale.

***

Zkoušíme novou píseň a Nika se ji v rohu zkušebny učí zahrát. Sem tam se na ni kouknu, ale pokaždý, co ji vidím, vybaví se mi, jak ležela skroucená pode mnou. Jak jí hořely tváře, vlasy se jí potem lepily na kůži. Jak se v okamžiku orgasmu celá vzepjala a vykřikla moje jméno... A ty její proudy. Můj bože...
Nedokážu ty představy dostat z hlavy a neustále mi trochu stojí.

Chci to dělat znova. Chci se s ní znova milovat, a to klidně hned teď.

To, co jsem jí řekl, je pravda. Miluju ji a chci s ní bejt, teď už to vím jistě. Nejsem boyfriend material, ale pro ni jím zkusím bejt... Udělám pro to všechno. Prostě nemůžu jinak. Ukradla si pro sebe úplně celý mý černý srdce. Nemůžu si hrát jen na nějakýho přitroublýho nejlepšího kámoše! Už nějakou dobu předtím jsem s tím měl problém, ale vím, že teď už to nedokážu.
Ne po tomhle.

Když jsme se ve zkušebně setkali, jen jsme se pozdravili a každej si šli svou cestou. Ona si nachystala baskytaru. A já se odebral na svůj sedací vak k mikráku a uvnitř jsem cejtil horkost.

Vůbec nikdo z kapely netuší, co se mezi námi stalo. A já chci, aby to tak i zůstalo.

***

O pauze jdu před vchod kouřit a tak trochu doufám, že Nika přijde za mnou... Což se taky stane.

Vyběhne ze dveří a jakmile mě uvidí, jak stojím opřenej o zeď, dojde až ke mně. Chvíli mi jen tak kouká do očí.
A pak mě obejme a já jí objetí vrátím. Pevně jí sevřu paže kolem ramen a nadechnu se opojný vůně jejích vlasů.

„Tak hrozně jsi mi chyběla," zašeptám jí do ucha a mně samotnýmu to přijde skoro až komický, protože jsem ji neviděl pouhý dva dny.

„Nemáš představu..," vydechne a naše rty se nedočkavě setkají.

Vyhodím cigáro, zavřu oči a obě ruce jí zabořím do vlasů. Tisknu si její hlavu k sobě a jazykem hladově zkoumám každou skulinku jejích úst... Chutná úžasně. Cejtím na sobě její kozy a všechno. Popadnu ji za zadek a pevně si jej přitáhnu k sobě.
Nika nahlas vydechne a její ruce mi vklouznou zezadu do gatí. Tiskne se ke mně tolik silně a já proti ní začnu mimoděk pomalu pohybovat pánví, zatímco se nepřestáváme líbat... Jsem úplně jak omámenej.

Najednou však uslyším nějakej zvuk, jako kdyby někdo otevíral dveře.
Hned ji odstrčím, vylekaně od sebe odskočíme a mně se rozbuší srdce až v lebce!

Jenže hned pak si všimnem, že to byl jen někdo ve vedlejším vchodě...

Podívám se na Niku a oba se s úlevou rozesmějem.

Pak ji znovu obejmu. Jen spolu stojíme a snažíme se zklidnit svůj dech... Zavřu oči a obličejem se jí otřu o vlasy.

„Nechci, aby o nás věděl zbytek kapely ani nikdo jinej kolem," zašeptám. „Nevěřím jim. Mohli by to kdekoli vytroubit a... nevím, jestli by se pak nezhoršil tvůj problém se stalkerem. Ale něco mi říká, že ano. Nepsal ti znova?" Trochu ji od sebe oddálím a s obavou jí pohlédnu do očí.

„Ne. Už nikdo nepsal," zavrtí hlavou.

„Vážně?" odhrnu jí vlasy z tváře a zastrčím jí je za ucho.

„Jo, vážně. Fakt mi nikdo nepsal," řekne co nejvíc přesvědčivě.

„Niko, kdyby cokoli, musíš mi to říct. Je to důležitý."

„Dobře..." Je najednou tak hrozně smutná a mě to uvnitř zabolí. Chci jí udělat radost.

Trochu se pousměju. „Půjdem po zkoušce na rande? Chci bejt s tebou, strašně jsi mi chyběla, cikáně."

Nika s úsměvem přikývne a hned pak ze dveří vyleze Lasse.

Naštěstí se už neobjímáme, ale bylo to o fous.

***

„Eliyasi, ty kundo! Tys zrušil párty a já se tak těšil...," povzdychne si Noah, zatímco všichni čtyři vycházíme ze studia vstříc vlahýmu letnímu večeru.

„Sorry, kámo... Nemám momentálně na oslavy náladu," přiznám jen tak napůl, protože do telefonu jsem nikomu z těch dvou neřekl, že pravou příčinou je máma... To ví jenom Nika.

Pro ostatní jsem jen nudnej sráč, kterej s nima nehodlá slavit narozky, ale mně je to jedno...

„Je to kvůli Nice a tomu, co se kolem ní děje?" zeptá se ta zvědavá opice Lasse.

Zakroutím hlavou: „Ne. Dlouho víme, co se kolem Niky děje a nechlastal jsem snad kvůli tomu?"

„Chlastal jsi ještě víc!" vyprskne Noah a já se na něj kysele usměju.

„Náhodou by to bylo fakt hezký, kdybys kvůli mně přestal nasávat, Eliyasi...!" vydechne Nika a s úsměvem protočí oči.

„Sni dál," navrhnu jí. Nedokážu si pomoct a plácnu ji po zadku v černých legínách...

...A ta mrcha mi to vrátí!

Ostatní se málem válejí po zemi smíchy, že Eliyas drsná metalová hvězda Jørgensen právě dostal po prdeli od holky, ale já Nice jen smířlivě přehodím ruku kolem ramen.

„Tohle bude drahý...," zašeptám jí do ucha a ona po mně hodí skeptickým pohledem.

Začnu si představovat, co všechno jí za to udělám, když vtom mě z myšlenek vytrhne Lasse:

„Brácho, nevadí, že jsi důchodce a na oslavy nemáš náladu! My tě máme rádi i tak, i když se tomu občas sám divím... Takže určitě budeš tak laskavej a zajdeš s náma hned teď aspoň na chvíli někam na pivko. Nemám pravdu...?" nahodí psí oči.

„No dobře," řeknu a romantický rande s Nikou mizí v nedohlednu...

***

Je úterý, a tak je snad v celým Rødtbjergu otevřená jen nějaká trapná diskotéka, ale mně to nevadí, teda... To jsem si myslel do chvíle, než jsme vkročili dovnitř a mými sluchovými buňkami prolítla jakási vygenerovaná změť elektronických zvuků.

Nemám nic proti týhle hudbě, ale nevyhledávám ji, protože mě uvnitř zabíjí.
Je tu ale i jedna výhoda: skoro nikdo nás tady nezná. Žádný otravný davy fanynek ani nic podobnýho nehrozí, a tak se můžem v klidu bavit a nedělat si starosti, kdo všechno nás uvidí zpraný pod obraz...

Je tu celkem dost lidí, a tak si sednem přímo k baru a já objednám pro všechny panáky vodky a pivo. Ti tři mi zazpívaj narozeninovej song, kterej ale úplně zaniká v okolním kraválu a lupnem to do sebe.

Bavíme se a překřikujem se jeden přes druhýho, aby nás šlo skrz hudbu slyšet.
Nemůžu si pomoct a pořád vysílám pohledy směrem k Nice, i když se snažím, aby byly co nejmíň nápadný... Ona mi je opětuje a pokaždý se malinko usměje, ale po nějaký době mě svýma očima začne doslova propalovat... Je mi z ní až horko.

Lasse a Noah si vykládaj mezi sebou a nás dvou si moc nevšímaj, akorát jednou mě Noah musí praštit pěstí do ramene, abych vůbec vzal v potaz, že na mě mluví.

Zvednu se s tím, že si zajdu ven zakouřit. Cestou se mi už po několikátý v životě potvrdí jeden podivnej fakt: diskofilní holky maj kink na potetovený týpky v černých hadrech s dírama a s divnejma barvama na vlasech. Ale zároveň se jich trochu bojej (což je samozřejmě výhoda).

Vyjdu ven a postavím se mimo hlouček kouřících lidí. Jen si tak čumím do mobilu, když vtom se přede mnou objeví nějaká blonďatá holka v šedý mikině. Neznám ji.

Podává mi krásně zabalenej balíček s červenou mašlí a usmívá se.

„Ahoj," pozdraví mě, mezitím co já na ni jen tak tupě civím. „Tohle je pro Niku Olsen," řekne a přistrčí mi balíček, kterej si od ní beze slova vezmu.

Než se stačím vzpamatovat, rychle zmizí někde v davu.

Chvíli zaraženě koukám na balík ve svý ruce. Trochu s ním zatřesu. Nemám nejmenší představu, co v něm může bejt a z toho vědomí, nebo spíš nevědomí, mi není úplně dobře...
Ta holka nevypadala jako fanynka. Ty nám občas nějakej dárek sice dají, ale všechno se to děje na koncertech a ne takhle náhodně na random diskotéce, kde jsme ani neměli bejt...!

Přijde mi to hrozně podezřelý, tím spíš s ohledem na situaci, v který se Nika nachází.

Uvědomím si, že pokud tam je bomba, tak to musím bejt já, kdo vybuchne a ne ona, ani nikdo jinej.

S balíčkem v ruce dojdu na blízký nábřeží, kde si sednu na lavičku. Mám fakt divnej pocit... Napadne mě, že mě teď dost možná někdo sleduje. Chce vidět, jak budu reagovat.

Něco uvnitř mi řekne, že bych balík nejspíš měl rovnou vyhodit a ani ho neotvírat, ale ta moje paranoia mě už sere.
Co když ta holka byla fakt jen fanynka a je tam nějakej plyšák nebo jiná píčovina. A já balík hned vyděšeně vyhodím do koše, jak kdyby v něm byla nejmíň Car bomba?

Dodám si odvahu a potáhnu za červenou mašli. Se zatajeným dechem dárek otevřu.

Je v něm spousta uschlejch kytek a nějaký seno. A uprostřed toho všeho... mrtvej pták, kterej je bez hlavy a už ho i rozežíraj červi.

A přesně v týhle chvíli už je toho na mě kurva fakt moc.