Probudil jsem se na zemi u kormidla. Vůbec jsem nechápal, jak jsem tady usnul. Moc mě bolela hlava na to, abych přemýšlel. Co se to sakra stalo?

Ztěžka jsem se posadil. Sluneční paprsky mě bily do očí, a tak jsem nebyl schopen pořádně otevřít své oči. Uvědomil jsem si, že mám na sobě jenom kožich. Byl jsem jinak úplně nahý. Zaraženě jsem se snažil přemýšlet o tom, co všechno jsem dělal. Má hlava byla ale taková prázdná. Moc jsem si toho nepamatoval. Kožich jsem si přeci ale nechal ve své skříni, to si ještě pamatuji. Všiml jsem si, že vedle mě ležela prázdná láhev rumu.

Najednou ke mně přiletěl papoušek. Sedl si na mé koleno a já se na něj zaraženě podíval. Co po mně chce? Jenže když začal papouškovat vzdychy a říkat sprostá slova, tak jsem si už vzpomněl. Wooyoung.

𓂃 ོ𓂃

„Ukliď to tady," přikázal jsem někomu z posádky, když jsem ho uviděl na palubě. On se do toho hned pustil. Snažil jsem se tu kocovinu rozchodit. Bylo mi špatně. Kožich jsem si držel u těla, aby nikdo nemusel vidět to, co nechce.

Loď se pod návalem vlny zakymácela a já narazil do kraje lodi. Tím se obsah mého žaludku převrátil a já to s nechutí pustil do oceánu. Neměl jsem tolik pít.

„Napnout... plachty," rozkázal jsem někomu vyčerpaně, když jsem za svými zády slyšel někoho procházet. Držel jsem se rukama kraje lodi, kdyby to náhodou zase šlo ze mě ven.

„Ano, kapitáne!" rozuměl mému rozkazu a neřešil to, jak špatně na tom teď jsem. Kdyby to jen zmínil, tak ho okamžitě vyhodím přes palubu.

𓂃 ོ𓂃

„Námořníci," řekl jsem zaujatě, když jsem dalekohledem zahlédl jejich loď blížící se naším směrem. Už jsem se těšil na to, jak je potrápíme.

Přišel jsem do své kanceláře, kde byli všichni mojí přátelé. „Navštívíme námořníky," oznámil jsem nedočkavě. Moc dobře věděli, co tím myslím. Na tváři se jim objevily zářivé úsměvy.

Když se námořníci přiblížili k mé lodi, tak jsme nedočkavě přiběhli k ním na loď. Vytáhli jsme prkna, abychom se k nim dostali.

Když jsem přecházel přes prkno se šavlí v ruce, podíval jsem se pod sebe do oceánu a uviděl... To musí být halucinace. Muselo se mi to zdát. Třeba to byla jenom velká ryba.

Skočili jsme k nim na loď a celá moje posádka s nimi začala souboj.

„Čau, kámo," pozdravil Wooyoung vesele nějakého námořníka. Námořník se na něj zaskočeně otočil a Wooyoung mu s úsměvem přiložil pistoli pod bradu.

Tu noc, když jsme se s Wooyoungem opili a... Shodli jsme se prostě na tom, že za to může ten alkohol a ne my. Takže se chováme tak, jako by se to nikdy nestalo. Jsme jen přátelé.

𓂃 ོ𓂃

„Kapitáne, chytili jsme rybu!" oznámil mi Yeosang, který klečel se Sanem u sítě. Moc dobře jsem věděl, jakou rybu myslí. Ten druh, který může za smrt mého otce... A tím i mé matky. Myslel jsem, že už jsme je vyhubili před pár lety, ale nedávno se začaly zase objevovat a my je začali vraždit. Stala se z toho běžná věc na mé lodi.

Přišel jsem k nim a viděl ležet v síti sirénu. Měla světle fialový ocas. Ještě nikdo na světě nepřišel na to, proč se sirény liší tvarem a barvou ocasů. Nejvíc jsem ale nenáviděl ty se světlými ocasy, ať už měli jakoukoliv barvu. Připomínalo mi to, jak siréna s bílým ocasem zabila mého otce. Vždy mi to bude takhle připomínat.

Klekl jsem si k ní a sundal z ní část sítě, kterou měla přes sebe. San už jí předem spoutal ruce.

„Copak? Snad neuschneš na souši," uchechtl jsem se, když začala vyvádět. Přiložil jsem jí nůž ke krku a chytil ji za dlouhé modré vlasy a tím ji zaklonil hlavu dozadu, abych jí mohl snáze podříznout hrdlo. Už se uklidnila.

„Zazpíváš mi?" zeptal jsem se jí, ale ona neodpověděla. „Umíš vůbec mluvit?" zeptal jsem se jí a zase nic. Jenom na mě naštvaně koukala. To mě rozčílilo a já ji zatáhl za vlasy. „To si tady mluvím sakra pro sebe nebo co?" křikl jsem po ní naštvaně. „Jsi nechutná stvůra," řekl jsem jí a bez váhání jí podřízl hrdlo. Pustil jsem ji za vlasy a ona se skácela k zemi.

„Víte co dělat," promluvil jsem na kluky a oni ji vzali do rukou. Yeosang ji držel za ocas a San pod pažemi. Takhle ji shodili do oceánu. Mým cílem, po smrti mých rodičů, bylo vyhubit všechny tyto nestvůry. Chtěl jsem se za ně pomstít.

𓂃 ོ𓂃

Ovládal jsem kormidlo své lodi a sledoval tmavé mraky, které se k nám rychlostí přibližovaly. Podle nich jsem odhadl, že bude bouře.

Když se po několika minutách rozpršelo, tak jsem šel nařídit posádce úkoly. Moje loď se již nacházela pod temnými mraky. Ozývali se hromy a vlny se začali bouřit. Myslel jsem si, že to je jen obyčejné špatné počasí. Úplně běžná věc.

Připravili jsme mou loď tak, aby bezpečně a bez závad proplula bouří. Byla ale silnější než jsem očekával. Narazili jsme na velkou vlnu, která mou loď pořádně naklonila dozadu. Musel jsem se chytit všeho kolem mě. Jeden pirát z posádky vypadl z paluby rovnou do oceánu. Ten je ale neschopný.

Procházel jsem palubou a v tom jsem potkal Wooyounga, který přišel za mnou z podpalubí. Jeho obočí bylo roztržené.

„Co se stalo?" zeptal jsem se ho starostlivě a jednu ruku mu položil na tvář.

„Jenom na mě spadlo pár věcí při tom záklonu lodi. Nic to není," vysvětlil mi a přes mé uši se najednou rozlehl vysoký zpěv. Vyděsilo mě to a hned jsem se podíval na oceán. Plavala v něm spousta sirén. Bylo to jako tehdy před osmi lety.

Vyhlásil jsem nouzový stav a všem nařídil, aby je pozabíjeli. Nikdy jsem si nepřál, aby se taková situace opakovala.

Několik sirén vyskočilo na palubu, takže jsme museli s nima bojovat i tady. Nechci, aby moje loď zapáchala rybinou. Loď se navíc hodně kymácela pod vlivem silných vln. Snažil jsem se tady hlavně udržet.

Na palubě již leželo několik mrtvých sirén. Nepřestávaly na nás útočit, sirény se stále na mé lodi jenom hemžily.

Stál jsem u kraje lodi. Zrovna jsem zapíchl oštěp do sirény a tím ji usmrtil. Do lodi narazila velká vlna a já se nedokázal udržet. Byl to příliš silný náraz na to, se udržet na své lodi.