Probudil mě neskutečně otravný zvuk vrtačky. To soused už zas vrtá? Bože.
Promnula jsem si oči, a protáhla se. Pohlédla jsem na postel se žlutým povlečením mé sestry. Ta ještě pochrupovala. Vstala jsem, a šla k oknu vedle mé skříně. Podívala jsem se ven. Bylo krásně. Slunce svítilo a nebe bylo bez mráčku. Otevřela jsem skříň, a vzala si červenou halenku a tmavě modré džínové kraťasy. Šla jsem do koupelny a vyčistila jsem si zuby. Umyla jsem si obličej a ze svých dlouhých černých vlasů jsem si upletla dva copy. Mezitím se už probudila Sien.
"Dobrý ráno, Syd," zamumlala ospale.
"Dobrý, Enno," odpověděla jsem.
"Tak si mi ještě nikdy neřekla! Líbí se mi to," řekla a zazubila se na mě. Taky jsem se na ni usmála.
"Já jdu dolů, ok?" řekla jsem.
"Jo, jo." Otočila jsem se a šla jsem ven z koupelny. Sešla jsem po tmavě hnědých schodech a došla do obývacího pokoje. Vypadalo to, že kromě mě a Enny ještě není nikdo vzhůru. Z šuplíku jsem vytáhla kus papíru a rychle jsem na něj naškrábala:

                                                             Šla jsem ven, v deset jsem zpátky.
                                               Syd

Nandala jsem si bílé tenisky, které ale nebyly moc bílé od té doby, co jsem je půjčila své nejlepší kamarádce Jane. Moc jí díky své tmavé pleti slušely, ale očividně chtěla, aby měly stejnou barvu jako ona sama. Pak jsem si z šuplíku vyndala fialová sluchátka a strčila jsem si je do zadní kapsy na kraťasech. Nakonec jsem vzala klíče od domu.
Otevřela jsem dveře, a nadechla se čerstvého vzduchu. Na ráno bylo dost teplo. Vyšla jsem po známém chodníku. A najednou jsem stála před jeho domem. Ptáte se koho? Finna. A jeho rodičů. Ale ty nejsou tak zajímavý. Nebo snad ano? Ne. To jsem si myslela.
Podívala jsem se do jeho okna. Byly zatažené závěsy. Spáč. pomyslela jsem si. Nandala jsem si sluchátka a na Spotify jsem zapla můj playlist Když se nudím. Jako první začala hrát Scars to your beautiful. Miluju tu písničku. Šla jsem do rytmu hudby. Zavřela jsem oči a párkrát jsem se zatočila. Začala jsem zpívat. Bylo mi skvěle.

Finn

Probudil jsem se. Slyšel jsem totiž nějaký zvuk. Šel jsem k oknu, abych zjistil, co to je. Na chodníku šla ta holka od vedle... myslím, že se jmenuje Sissi. Nebo Sarah? Ne, to je její dvojče. Asi se jmenuje Sissi. Ale není to náhodou Sarah? Hm, to je jedno. Hlavní je, že ten zvuk, který mě probudil, byl její zpěv. Zpívala krásně. A zpívala i nádhernou píseň. Nemohl jsem se od ní odtrhnout. Bylo vidět, jak si to užívala. Točila se a oči jí zářily.Tohle je talent.

Sydney

Něco jsem zaslechla. Něco jako... To byl hlas Finna.
Vyděšeně jsem se koukla na jeho okno. A jak jsem čekala, stál tam. Sundala jsem si sluchátka.
"To bylo krásný!" zvolal. Cítila jsem jak rudnu. Sklopila jsem pohled k zemi. Trapas jak prase. Když jsem se zase podívala k oknu, Finn už tam nebyl. Bože. Kecla jsem si na lavičku a přemýšlela jsem. Ach jo. Od teď tu píseň nesnášim. Okay, furt ji zbožňuju. A s tím nic nenadělám. Proč jen jsi tak talentovaná, Alessio?
Zaslechla jsem kroky. Otočila jsem se za zdrojem zvuku. Ty.. ehm... Ty zvíře z rohama!
Jindy bych byla za Finnovu přítomnost ráda, ale teď jsem červená až za ušima. Najednou mi flek na zemi přišel strašně zajímavej. Cítila jsem, jak si přisednul. Sakra.
"Ahoj," řekl.
"Čau.." zamumlala jsem. Čau, jo? Sydney, dobře ty. Pane Bože. Ty jsi ale tele. Teda ne Bůh, ale ty. Ty, Sydney Skywalkerová.
"Fakt umíš zpívat! Jak se jmenuješ?"
"Sydney.. A díky."
"Aha, to je hezký jméno! Já jsem Finn." Jo, to vím taky. Bože, stalker alert.
"A kolik ti je?" zeptal se. To je to jako výslech? Nevidíš, že mluvení s tebou mi dělá problém?
"Sedmnáct. Tobě?" Ano, tuto informaci jsem opravdu nevěděla. Takže asi žádnej stalker alert. Uf.
"Taky, ale za dva týdny jsem velkej," řekl. Část 'Jsem velkej' řekl vysloveně dětsky. Zasmála jsem se tomu. Taky se zasmál. Chtěla jsem se podívat na hodinky, když mi došlo, že jsem si je zapomněla doma. Ach jo. Syd, Syd.
"Ehm... je mi to blbý, ale zapomněla jsem si hodinky i telefon takže-"
Finn mě ale nenechal domluvit a řekl:"9:52."
"Sakra! Slíbila jsem, že budu do deseti doma! Ahoj!" Finn na mě chvíli překvapeně koukal, ale pak řekl: "Ahoj..?" Oh c'mon! Další trapas. No, to je jedno.
Běžela jsem domů. Naštěstí jsem rychle zahlédla dům s číslem 27, neboli můj domov. Z kapsy jsem vytáhla klíče a otevřela si dveře. Sundala jsem si boty a pověsila klíče. Pak jsem šla do obýváku. Enna, mamka a táta byli u stolu a snídali.
Usmála jsem se a řekla: "Ahoj!"
"Ahoj, ty toulavče!" pozdravila mě mamka s úsměvem.
"Čauky, sestři!" řekla Enna taktéž s úsměvem. To je nějaký podezřelý..
"Ahoj!" Táta se taky usmíval.
"Ehm, oukej, tohle je divný. Proč jste všichni takový vysmátý?" zeptala jsem se. Enna a táta se zasmáli.
Mamka se taky zasmála, a řekla: "Volala jsem Dianě! Příští týden můžou přijet. Tom a Chan. Ptala jsem se i Diany, ale bohužel nemůže."
"Uuuuu! A kdy přijedou?" zajímalo mě.
"Příští týden v sobotu.. a budou tu celý víkend!" odpověděla nadšeně Enna.
"To je jenom šest dní!" zaradovala jsem se. Channele mám hrozně ráda. Je sice o dva roky mladší než já, ale je moc milá a vtipná. Chan je moje sestřenka, Diana teta, a Tom kouzelný bratránek.
"Jdu se jen převléknout, nechce se mi snídat v džínových kraťasech," řekla jsem s úsměvem. Mamka kývla. Vyšla jsem po schodech do pokoje. Došla jsem ke skříni a vyndala šedé teplákové kraťasy. Přišlo mi divný na sobě mít halenku a tepláky, a tak jsem si vyndala žluté tričko se včelami a bílím nápisem "Beeszzz..." Převlékla jsem se a šla dolů se nasnídat.