"Co to sakra meleš, to neni možný!" křičel. V obličeji byl celý rudý.

"Já jsem těhotná."

"Já jsem tě slyšel! Ale jak a kdy?!"

"No jak, jak..to bys měl snad nejlíp vědět ty, kdy a jak ne? Myslíš, že si pamatuju přesnou polohu?"

"Snažíš se bejt vtipná v každý situaci, co? Ale tady je ti to k ničemu!"

"Proč na mě vlastně řveš? Není to jen moje vina!" křikla jsem na něj nazpět.

"Není jen tvoje vina? Jak není jen tvoje vina! Je to tvoje vina!"

"Jasně. A to tvoje, 'Kondomy jsou k ho*nu, já jedu naostro'. To není kus viny?!"

"Stejně to není moje, kdo ví s kým ses tahala. Vždycky jsi byla taková povolná!"

"Cože?! Děláš si srandu?!"

"Si mě neslyšela? Jsi coura a teď..teď vypadni. Nechci tě vidět. A opovaž se přitáhnout s tím, že mám platit alimenty pokud si to necháš."

S tímhle mě vyrazil ze svého bytu.

Brečela jsem. Hodně jsem brečela.