"Zavolejte mi prosím dalšího klienta a dejte vařit kávu." zavolal na mě můj šéf, kýval jsem hlavou, dala jsem vařit vodu na kávu a pak jsem se vydala do předsalonu advokátní kanceláře, kde jsem dělala asistentku.

"Další prosím." řekla jsem s úsměvem, jenže když jsem zjistila, kdo tím dalším je, tak mi úsměv pohasl.

Byl to on.

I po 18 letech vypadal pořád stejně. Možná trochu přibral. Ne, nepřibral. Jen jsem si ho snažila tak trochu zošklivit, aby nevypadal tak dobře.

"Ty? Co- co tady děláš? Jak se máš? Tak dlouho jsme se neviděli." začal a já jsem stála mezi dveřmi jako opařená.

Po chvilce jsem se vzpamatovala a pozvala jsem ho dál do kanceláře.

Když jsem si sedla ke svému stolu, tak jsem suše podotkla, že tu pracuji.

"Až skončím poradu, tak tě zvu na kávu. Myslím, že bychom měli něco probrat."

"Dobře." souhlasila jsem.