Píšu facebookový blog. Nepřispívám tam tak často, jak bych chtěla, bohužel napsat článek, vyřešit fotodokumentaci a tak, vždy nějakou dobu trvá. Moc mě to baví. Kdyby ten blog někdo četl, bavilo by mě to zřejmě ještě víc. No nic.

              Ve své drahé přítelkyni a nejúžasnější betě Apoleně Dostrašilové jsem objevila oddaného potterheada. Čím dál častěji naše večerní telefonáty sklouzávaly k rozebírání faktů z kánonu, podrobným rozborům charakterů postav a debatám, jak jejich povahy ovlivnily jejich rozhodování a činy. Leckdy tyto naše debaty hraničily až s psychologickým profilováním. Samozřejmě okořeněným notnou dávkou našeho, leckdy pěkně nekorektního, humoru. Někdy v tomto procesu jsme si začaly posílat songy, které podle nás tak, či onak, podkreslují tu danou postavu, případně situaci, moment, rozhodnutí... No, a jak jsme se tak postupně bavily, začaly se nám v hlavách líhnout nápady, jeden geniálnější, než ten druhý. Tuším, že všechno odstartoval nápad, že musíme vymyslet Voldyho love song pro Bellu. Ano, čtete správně. Prapůvodní semínko asi zasela má další báječná kamarádka Hanetka, která písničku Ewy Farné Boky jako skříň přetextovala na Duši jako stín, a věnovala ji mé osobě. Apolena usoudila, že to zvládne taky. A zrodila se píseň , na motivy známé kytarové táborovky Zvony zvoní jen chvíli, kterou vám zde s laskavým svolením autorky a taky pro to, že ta píseň byla pro mě, dovoluji uvést:

Kletby duní jen chvíli (autorka: Apolena3)

S podvečerem začnou mozkomoři létat

a nad krajinou nebe zčerná, rozprostře se chlad.

A do tmy se světla z hůlek budou chvilku dívat,

a pak si Smrtijedi půjdou lehnout, půjdou spát.

V tu dobu přivírám už oči, abych tě měl, chladná krásko,

v soukromí tak tiše jako voda tečky hvězd,

nádhernou a temnou, jak svý ruce ke mně vzpínáš,

jak lehce nechávám se tebou ke krutosti svést.

R:

Kletby duní jen chvíli, duše budou se třást

a pak zhasnou, má krásko.

Avada je umlčí k ránu, když se nabažíš.

Kletby duní jen chvíli, jen než přijde den

a tak děsivě blízko.

A pak ztichnou, abych slyšel,

Jak si zvrhlý choutky mý oblíbíš.

S podvečerem začnou mozkomoři létat

a nad krajinou nebe zčerná, rozprostře se chlad.

To já se chodím do tvý mysli v noci tajně dívat.

A kdyby do mysli, jo, to bys koukala, kam už jsem spad.

Na záda ti Cruciatem napíšu svý jméno

a složím na vždy neporušitelný slib,

že kameny se k nebi spíš než moje choutky zvednou,

že jsi moje múza, s tebou mi jde vraždit o moc líp.

2xR:

Kletby duní jen chvíli, strachy budou se třást

a pak zhasnou, má krásko.

Avada je umlčí k ránu, když se nabažíš.

Kletby duní jen chvíli, jen než přijde den

a tak děsivě blízko.

A pak ztichnou, abych slyšel,

Jak si zvrhlý choutky mý oblíbíš.

            No, začala vznikat celá spousta dalších songů inspirovaná tímto párem, ale měly jsme v záloze i písnovou inspiraci na jiné shipy. A Když mi takhle jednou Apolena představovala song Schoulená od Citronů, náhle se to stalo. Ha, nápad, nečekán, nezván! A tak vznikla moje prvotina vůbec, která dostala název Schoulená.

Pokračování příště