Když mi Apolena představila píseň Ládi Křížka a Citronu Schoulená, bylo jasno. „Ty vole, já to snad napíšu", vyhrkla jsem, když mě Apolena ujistila, že takovou romantiku nedá. „Vždyť to sedí jak prdel na Nimbus, ke scéně vysvobození Bellatrix z Azkabanu. A nápad byl na světě. Apolena v té době už celkem úspěšné zápolila se svým opusem Hadí jazyk. A bylo jasno, z Belly (to jako ze mě), bude autorka fanfikce, dokonce songficu. Už dopředu bylo jasné, že Voldy bude těžce OOC, protože jinak by to nešlo. A rovněž bylo dopředu jasné, že povídce zůstane název songu, který inspiroval její vznik.

             Osvobozovací scénu a to, co po ní následuje až k přelomové šachové partii (spoiler alert, oops), jsem měla sepsáno během několika desítek minut, spolu se slušně načrtnutou a rozepsanou milostnou scénou, která se odehrává v další kapitole. Tu už jsem ale nestihla dopsat, protože mi to pracovní povinnosti nedovolily, a na asi dva týdny (možná to bylo i déle, nicméně pojďme se držet tohoto údaje) jsem se k tomu nedostala. Do této doby se datuje jeden náš památný hovor, kdy jsem se Apoleně svěřila s tím, že moji milí Bellamort už minimálně týden uvázli v intimní chvilce těsně před vrcholem, a že se intenzivně bavím představou, že se někde v alternativním časoprostoru tato scéna skutečně odehrává. A že mě oba dva musejí intenzívně nenávidět. (Nenáviděla mě i Apolena, protože jsem si odmítla přečíst další kapitoly Hadího jazyka, kde docházelo na milostné scény. Chtěla jsem nejdřív tu scénu napsat, taky pro to, abych si udržela svůj pohled na věc a nenechala se, byť nechtíc, ovlivnit jejími použitými popisy, obraty,...) Když jsme se konečně přestaly té představě tlemit, Apolena prohlásila: „Ty vole, to by Voldy nedal, viteál neviteál..." a zbořily jsme se nanovo. Bylo to utrpení i pro mě, protože dobré dva týdny mi ta scéna defilovala v hlavě, a v duchu jsem ji napsala snad tisíckrát, než jsem se k tomu stihla dostat v reálu.

             No, nakonec byla Schoulená dopsaná, a přišla mi dobrá. Troufnu si říct, že češtinářsky na tom nejsem zle, a pokud mi někde unikl překlep, nebo nějaká stylistická divokost (ráda si jazyk ohýbám), ostřížím zrakem to vychytala má nejúžasnější Beta. No, byla jsem hrdá matka jedné silně romantické povídky s tak sladkým happy endem, že mě z něj rozbolely zuby. Povídka však fungovala a mohla ven. Když v tom přišel báječný nápad, a tuším, že byl Apoleny. (Chápejte, my těch nápadů nahazujeme tolik, že je těžké rozlišit, který nápad pochází z které hlavy, při tom, jak se jich okamžitě chytáme, rozvíjíme je, píšeme si mentální i fyzické poznámky, říkáme si „To je nosný, to fixuj!", strkáme je do šuplíku a nemalá část jich při tom navždy zmizí v propadlišti zapomnění, to je jasný. Takhle už vznikly nápady na Takovou normální rodinku, která se čile vydává, a potom na spoustu dalších věcí, které jsou v šuplíku, například na jedno velmi krásné AU pracovně zvané Metalový bordel a jedna autorská egomasturbace zvaná pracovně Školní bordel, taky jedna kapitolovka s názvem Výchova chlapců v Bradavicích,..., ale o tom se dočtete dál. )

             Zpátky ke Schoulené. Takže najednou tu bylo: „Ty, a co kdyby se to Belle (ne mě, ale mé hlavní hrdince Bellatrix, jasan?) všechno jen zdálo?" A bylo to. „Hm, představ si, jak se po tom nádherném snu vzbudí znovu v té bezútěšné cele, v okovech..." A vzniklo něco, co jsem nejdřív považovala za alternativní závěr, pro ty, kterým by se happy end nelíbil, ale postupem času jsem to začala považovat v jistém smyslu za plnohodnotnou část povídky, protože jí to dodává šťávu. Schoulená je na wattpadu, obdržela několik pozitivních komentářů a recenzí, převážně tedy mimo wattpad, kde si však k dnešku (16.4.2020) vysloužila 318 přečtení a 41 hvězd (zhruba od konce prosince 2019). Jo, já vim, není to až takovej šlágr, když vezmu v potaz to, že ta povídka je jazykově na dost slušný úrovni, slušnější, než minimálně polovina zdejšího obsahu, i když vím, že dokonalá není, to je jasný. Bellamort ship asi prostě netáhne.A nebo jsem vážně špatný spisovatel. Buď, jak buď, příště vám povím, jaké pro mě bylo dělat beta readera Apolenině povídce Hadí jazyk, jaké bylo nahlížet pod pokličku tomu, jak tato mňamka vzniká.