Minulost:

Jungkook:

Abych pravdu řekl, vůbec se mi do té restaurace nechce. Na to podělané rande.

Ale už jí nemůžu napsat nebo zavolat a vymluvit se na to, takový já nejsem. To to radši nějak přežiju, a potom jí řeknu, že to mezi námi asi neklapne. A hotovo! Pokud mě teda neubodá špičkou od podpatku.

--- ---

Sedím u stolu v zadní části noblesní a honosné restaurace a čekám na svůj důvod, proč jsem se sem vlastně donutil jít. Mezitím, co čekám, si objednám obyčejnou vodu s citronem a prohlížím si menu.

Všechno vypadá dobře, kdyby tu byl Jin, tak by zkusil od každého kousek.

,,Ehm, Jungkookie?" osloví mě jemný a tenký hlásek a já zvednu hlavu, abych se podíval, kdo mě to vyrušil.

Málem sebou švihnu o zem, když ji uvidím. Je to ona je tady. V krásných černých šatech, která ji sahají po kolena.

,,Sakra, nad čím to přemýšlím?! Vždyť s ní ani tady nechci být, natož s ní později chodit."

Je to sice milá dívka, ale on na to, proč s ní nechci chodit, existuje jednoduchý důvod. Nejsem na holky.

,,Oh, ahoj, Jennie. Už tu na tebe čekám," pozdravil jsem ji a rukou ji pobídl, ať se usadí a udělá si pohodlí.

Ona tak učinila a já si připravovoval peněženku a modlil se, abych dnes nepřišel o všechny svoje peníze. Znám ji moc dobře a vím, že ona ráda využívá ostatní, aby jí všechno koupili a zaplatili.

Abych to dovysvětlil, je se mnou jenom proto, že jsem prý podle ní ten nejhezčí kluk v okolí. A proč jsem ji neodkopnul už dávno? Na dnešní večer mám totiž v plánu něco extra speciálního.

,,Už jsi si vybral? Je tady toho strašně moc, nevím si rady."

Já si jen povzdechl a prstem ukázal na konkrétní jídlo. Jennie se usmála, nejspíš se jí taky zalíbilo a rozhodla se, že si ho vezme taky. Oddech, aspoň hlavní jídlo vyjde na docela rozumnou cenu.

Přišel k nám číšník a my nadiktovali svoje jídla. Stejná.

--- ---

Po večeři, při které kupodivu nestála řeč, jsme se přesunuli na zlatý hřeb večera.

Zarezervoval jsem nám v druhém patře salónek, kde budeme úplně sami a nikdo nás neuslyší.

Každý z nás si ještě objednal skleničku kvalitního šampaňského a koncert může začít.

,,Ehm, Jennie?"

,,Ano, Jungkookie?" řekla tím svým tichým hláskem a já bych byl schopný si zakrýt uši, abych to už nemusel dál poslouchat.

,,Víš, chtěl bych ti něco prozradit. A jenom bych ti chtěl dopředu říct, že ti to potom všechno vysvětlím a nemá smysl tady potom začít dělat rodeo."

Jennie si mě zkoumavě prohlížela, nejspíš se snažila přijít na to, co jí chci prozradit.

,,No dobře, poslouchám."

,,Chci se s tebou rozejít. A ještě něco. Přestaneš si hrát s Yoongim."

Vykulila šokem oči, dala ruce v pěst a nadechla a vydechla. Asi ví moc dobře, že z tohohle se nevykroutí.

,,A to jako proč? Proč se chceš rozejít? A co sem taháš tu chodící mrtvolu?"

,,Jakou chodící mrtvolu?! Jmenuje se Yoongi!" naštval jsem se a vyskočil ze židle. Ta se převrhla a spadla na zem.

,,Chci vědět, proč se rozcházíme. A je jedno, jak ae jmenuje, kdybys ho viděl, tak bys mi dal za pravdu."

,,Protože tě nesnášíme. A stojí přímo za tebou."

,,Co?" nechápala a když jsem jí hlavou dal najevo, ať se podívá za sebe, ztuhla a nehnula se.

,,Takovou přezdívku mi ještě nikdo nedal. Ale máš štěstí, že mě z toho stavu, který jsi mi způsobila ty, dostal tady Jungkook", koukl se na mě.

,,Co tady chceš?! A odkdy se znáš s Jungkookiem?!"

Tak fajn, tohle stačí. Už žádné Jungkookie, ale jenom Jungkooku. Obešel jsem stůl a došel k ní. Chytl jsem ji za levé zápěstí a přirazil k bílé zdi.

,,To už by stačilo! Nezapomeň, že je stále starší a ty nemáš žádné právo, ho takhle nazývat a urážet! Co si o sobě jako myslíš?!"

Dobře, takhle jsem po holce nikdy nevyjel a už ani nevyjedu, ale ona si to zaslouží. Takhle ponižovat Yoongiho teda nebude.

Flashback:

,,A proč jsi se někomu nesvěřil? Víš, jak by se ti ulevilo a ona by dostala zasloužený trest."

,,Ani pořádně nevím. Prostě jsem měl nutkání ji poslouchat a dělat to, co mi přikáže."

,,Tím pádem si i ubližovat a skoro si sáhnout na život, že?"

,,Jo, promiň, Jungkooku, ale já opravdu nevěděl, co dělám. Musela mi něco nenápadně dávat do jídla a pití. Prostě si se mnou hrála a můj mozek viděl jen jedinou cestu ven. Zabít se."

,,Nic se neděje. Buď rád, že jsem si toho dnes na záchodech všiml.

,,Děkuji moc."

The end of flashback

,,Najednou se o něho zajímáš, to je hrozně zvláštní. Jste snad spolu?! Ani bych se nedivila. Lidi si o vás šuškají a já si taky zjistím vše."

Moje agrese rostla a Yoongi, který stál opodál, to viděl. Viděl moji touhu ji pořádně rozbít tu její nevymáchanou hubu, ale podle jeho výrazu, který se změnil během sekundy, jsem poznal, že to on chce vykonat trest.

Otázkou zůstává jaký.

Současnost:
Soulská nemocnice:

Jungkook:

Seděl jsem na jedné ze židlí a čekal na nějaké zprávy od doktorů, které se týkají zdravotního stavu Hobiho.

Yoongi odešel na záchod a pro kávu, aby vydržel.

Nikdy z hlavy nedostanu Hobiho, jak leží bez známek života na zemi a Yoongiho, který ho šokovaně sleduje.

Nechci to dávat za chybu Yoongimu, ale myslím, že mohl trochu víc vážit slova a nezvyšovat hlas.

,,Vy jste přítel pana Jung Hoseoka?" vyrušil mě ženský hlas a já zvedl hlavu.

,,Ehm, jako kamarád. Ale známé se až moc dobře. Jak je na tom?" zeptal jsem se s nadějí v hlase.

,,Ať je v pohodě. Ať to zvládne. Ať se z toho dostane."

Přál jsem si a modlil se.

,,Pan Jung je ve stabilizovaném stavu, ale obávám se, že si s tou operací budeme muset pospíšit."

,,A budu ho moci před tou operací ještě navštívit a popovídat si s ním?"

,,Ano, ale jenom krátce."

,,Oh, děkuji moc", poděkoval jsem a uklonil se. Ona se jen usmála a odešla dál dělat svou práci.

,,Teď by to chtělo najít Yoongiho."

--- ---

Yoongi:

Držel jsem v ruce kelímek teplé kávy a mířil si to zpátky za Jungkookem. Hádám, že už od někoho dávno zjistil, jak je na tom Jhope a teď mi shání všude možně.

,,Yoongi! Mám dobrou zprávu!"

Vidíte? Já to říkal.

Otočil jsem se za sebe, kde jsem viděl Jungkooka jak ke mně běží a mává. Počkal jsem na něho a v klidu si popíjel tu nemocniční břečku.

Ta mi pomohla se vrátit zpátky do minulosti.

••• ••• •••

Minulost:

Yoongi:

V kapse od kalhot jsem vždycky nosil malý nožík. Používal jsem ho denně a nikdy nedám na něho dopustit.

A i teď se mi bude náramně hodit. Vytáhl jsem si ho a hrál si s ním. Takhle jsem se pomalu přibližoval k Jungkookovi a té krávě jménem Jennie.

Ona mě vyděšeně sledovala, nejspíš věděla, že to, co jí udělám, nebude asi úplně bezbolestné. Neměla si zahrávat se mnou a hlavně s Jungkookem.

,,Yoongi, hlavně to nepřežeň," varoval mě Jungkook a pustil ji.

Jennie se pokusila utéct, ale já jí podkopl nohy a ona tak spadla na zem. Okamžitě jsem se k ní sklonil a chytl ji za levé ucho.

,,Ne! Pusť mě! Slyšíš?! Jungkooku, udělej něco?! Zastav toho blázna! Dělej!" křičela a já se toho nemohl nabažit. Konečně jí to všechno můžu vrátit jedním tahem.

,,Co chceš jako dělat?! Nechej mě na pokoj!"

Sklonil jsem se k jejímu obličeji a ušklíbl se.

,,Pokud bych tě měl zbavit tvého mizerného života jak tady teď prosíš, udělal bych to rád. Ale já ti chci ukázat jinačí bolest. Kterou si budeš pamatovat už po zbytek tvé cesty."

Koleno jsem si položil na její břicho, aby sebou tak neházela a v druhé ruce si chystal nožík. Ještě jsme jí chtěl vzkázat jednu věc.

,,A možná už žádné drby nikdy slyšet chtít nebudeš," dořekl jsem a jedním chvatem jsem jí usekl ucho.

Ona začala křičet a svíjet se v nehoroucích bolestech. Nedivím se jí, musí to být nehezký pohled na krev, která z tebe teče a bolest, kterou pociťuješ.

Jungkook ani nepípl. Upřímně jsem to nečekal ani já. Ale tak všechno je jednou poprvé.

••• ••• •••

Současnost:

Yoongi:

Dostal jsem za to tři roky. Nemohl jsem za všechno, počítalo se do toho i její ubližování mi. Takže jsem si chvíli poseděl, a potom jsem asi tak půl roku děkoval Yoongimu za pomoc a on zase mě.

Popravdě nevím za co, ale dostávat každý den bonboniéru nebylo zas tak špatný.

,,Nebudeš tomu věřit. Můžeme jít za Hobim, akorát se s ním rozloučit."

,,Rozloučit? Jak to myslíš? On umírá? Operace se nezdařila?" začal jsem panikařit.

I když jsme si to stále mezi sebou neurovnali, rád bych to udělal. Nejsem zas takový bezcitný člověk jak se o mě mluví.

,,Ne, ty pako. On neumírá. Akorát se ta operace musí urychlit. A máme dovoleno za ním jít."

,,To jako teď? Není pozdě?"

,,Pokud je vzhůru, tak můžeme jít."

--- ---

Zaklepali jsme a po tichém dále jsme vstoupili dovnitř. Hobi ležel v posteli a měl kolem sebe spoustu přístrojů a hadiček. Hodně nepříjemný.

,,Uhm, ahoj, Hobi. Tak jak se cítíš?" pozdravil ho prvně Jungkook a já mu jen zamával. Na víc jsem se nezmohl.

,,Ahoj. Mohlo to být i horší. Ale štve mě ta operace. Ještě na ni nechci jít," odpověděl a já ho začal litovat. A být na sebe naštvaný.

,,To zvládneš a všechno bude dobré. My jsme sem přišli za všechny ti popřát, ať se rychle uzdravíš."

,,Vy jste jim volali?" podivil se Hobi a já mezitím přesunul na druhou stranu. Blíže k oknu.

,,No, Yoongi jim napsal SMS."

,,Aha."

Uvnitř sebe jsem bojoval. Teď nebo nikdy.

,,Hobi. Chci se ti omluvit za vše, co jsem řekl a hlavně, jak jsem byl vytočený a naštvaný. Prostě mě to všechno štvalo. Od té události, kdy jsi Jungkookovi způsobil zranění, se to mezi námi zlomilo a já dlouho přemýšlel, jestli ti mám dát šanci."

,,A dal?"

Nadechl jsem se a podíval se z okna na nádherný výhled na Soul.

,,Jo. Můžeme začít odznova?"

Hobi se usmál a podal mi ruku.

,,Můžeme. Taky se chci omluvit. Kvůli žárlivosti jsem se neovládl. Neviděl a nevěděl jsem, co dělám. Omlouvám se."

Já a Jungkook jsme se na sebe podívali.

,,Omluva přijata", řekli jsme naráz a zasmáli se tomu.

Hobi se k nám po chvilce taky přidal. A tak se zase všechno vrátilo do starých kolejí. Aspoň na chvíli.