Jungkook:

Dnes je ten den, kdy se zase po dlouhé době uvidím s ostatními. A hlavně s Yoongim.

Jsem docela nervózní, protože nevím, jak budou reagovat, až uvidí moje obvázané oko. Ano, jsou to moji přátelé, většina z nich je z dětství, ale i tak mým tělem proudí adrenalin.

--- ---

S Namjoonem jsem se domluvil, že pro mě přijede, protože nemůžu řídit auto. Sice bych mohl, ale měl bych zhoršenou viditelnost a nechci riskovat nějakou nehodu.

Už asi pět minut stojím před svým bytem a čekám, až se přiřítí Namjoon v Jinově autě. Hlava mi nebere, jak mu to mohl dovolit. A jak si krucinál udělal řidičák?

Tohle jsou otázky, ke kterým nechci radši vědět odpovědi, protože si Jina dokážu představit a dělání řidičáku na deset pokusů asi taky.

Z divných myšlenek mě probudí zatroubení, zvednu hlavu a uvidím smějícího se Namjoona, jak má otevřené okno s jednou rukou venku.

,,Nad čím přemýšlíš, piráte," osloví mě a já se zasměju.

Takhle mě ještě nikdo neoslovil, ale musím říct, že se mi to líbí. Zrovna tohle budu od Jimina slýchávat dost často, pokud mu to Namjoon vykecá.

Nastoupím na místo spolujezdce, zapnu si pás a Namjoon šlápne na plyn.

,,Jak to, že pro mě nepřijel Jin?" zeptal jsem se, abych nějak utišil ticho v autě.

,,Nó, snaží se donutit Yoongiho, aby přišel taky. Ale neboj se, používá ty správné prostředky," uklidní mě a dál sleduje cestu.

Jo, tak to mě moc neuklidnil. Ale nechápu, proč Yoongi nechce dojít. Teda, zčásti jo, ale vždyť se jen na sebe podíváme, ani se nemusíme mezi sebou bavit.

,,Těšíš se na zbytek?" promluvil ke mně opět Joonie.

Podíval jsem se na něho a přikývl. Jo, na všechny, ale stejně tam bude někdo chybět.

,,A o Hobim prosím nemluv, jo?" zastavil mě Namjoon dřív, než jsem se chtěl přesně na to zeptat.

,,Ale proč?"

,,Nerad o tom mluvím," odpověděl prostě a zatočil doleva.

••• ••• •••

O pár minut později jsme dorazili k Namjoonovi domů. Cestou mi ještě povyprávěl vše, co se za ten měsíc u ostatních změnilo.

Byl jsem šťastný za Jimina a Taehyunga, že se dali dohromady. Myslím si, že teď si konečně Tae Jimina pořádně zkrotí.

Jin se prý přistěhoval k Jooniemu, což je mi upřímně jedno, já u nich stejně nebydlím. A o Yoongim mi řekl akorát to, že se trápí a zároveň utápí v depresích.

Snad mu zvednu náladu a on pochopí, že nic z toho, co se stalo, nedokázal nijak ovlivnit. Prostě se to stalo, už to nevrátíme zpátky.

--- ---

,,Ahoj, Jungkookie," pozdravil mě Jin ve dveřích a já ho na pozdrav obejmul.

Dále jsem narazil na Jimina a Taeho, kteří seděli na gauči a sledovali v televizi nějakou komedii. Zamávali jsme si a já pokračoval dál.
Hledal jsem totiž Yoongiho.

,,Hledáš ho?" ozval se za mnou Jinův zvědavý hlas. Lekl jsem se a otočil se na něho s výrazem ,,Ještě jednou to uděláš a zabiju tě."

,,Jo. Kde se schovává?"

,,Na záchodě."

Pozdvihl jsem zvědavě obočí. Co by dělal na záchodě?

,,Proč jsi tak překvapený? Šel vykonat potřebu, za chvíli se vrátí", ujistil mě Jin a zamířil do svého území.

Má recht, půjdu za zbytkem, on určitě dojde.

--- ---

Yoongi:

Stál jsem před zrcadlem a hleděl na sebe. Měl jsem kruhy pod očima a rozcuchané vlasy. Neměl jsem chuť tady být. Chtěl jsem jít domů a vyspat se. A hlavně přijít na jiné myšlenky.

Počkat? Vždyť on existuje způsob. Otevřel jsem šuplík a vytáhl z něho nepoužitou žiletku. Díval jsem se na ni a snažil se pochopit, co že se to vlastně chystám udělat. Ne že bych s tím neměl zkušenosti, ale zase začít? Od znovu?

,,Jenom jednou. Potom ji umyju a schovám zpátky."

--- ---

Jungkook:

Zdálo se to jenom mně nebo byl Yoongi na tom záchodě nějak dlouho? Sice je to divné na to myslet, ale trošku jsem měl o něho obavy.

Ostatní buď sledovali televizi nebo hleděli do mobilů.

Vstal jsem a zamířil za Yoongim.

--- ---

Yoongi:

Vrátil jsem žiletku zpátky na místo a ošetřil jsem si zranění, po kterém se ale cítím líp. Jakoby ze mě spadl obří balvan, který mě tížil celou dobu.

Celou dobu, co myslím na Jungkooka a Hobiho. Možná bychom se mohli setkat a popovídat si. A vyřešit tak celý ten problém.

,,Uhm, Yoongi? Jsi v pořádku?"

Vyděšeně jsem narazil do odpadkového koše, co ležel v rohu a chytl se za srdce.

,,J-jo. Jenom jsi mě vyděsil. Už jdu."

,,Promiň. Počkáme na tebe v obýváku."

Ještě chvíli jsem stál a čekal, jestli se neozve ještě někdo další, ale po chvíli jsem to vzdal a otevřel dveře. Rychle jsem si zkontroloval obvázané zápěstí a vydal se za zbytkem.

--- ---

Jungkook:

,,Á, tady je náš stálý návštěvník záchodových mís."

Jin přivítal Yoongiho teda fakt dobře. Jak pomůžeš člověku se závislostí tím, že mu budeš říkat takové nesmysly? Nevím jak ty, Jine, ale takhle se to asi nezlepší.

,,Nech toho. Nemám na tyhle urážky náladu."

,,Musím ale mluvit za všechny, že tě ty sarkastické poznámky neopustily", přidal se Jimin.

Myslel jsem, že Yoongi po něm skočí, ale on se otočil (chudák se ani nestihl posadit vedle mě), máchl rukou, že na nás kašle a odešel pryč.

,,Vy jste dementi, opravdu," promluvil Namjoon a Jin na něho zůstal hledět, protože ho nikdy neslyšel nadávat před lidmi.

Já si toho nevšímal a zamířil za Yoongim. Akutně s ním potřebuju mluvit.

••• ••• •••

,,Yoongi! Počkej!" zakřičel jsem na něho, když jsem ho viděl, jak si to míří po chodníku domů.

Ten se zastavil a otočil se na mě. V obličeji měl překvapený výraz. Asi mě nečekal. Blbost, určitě mě nečekal.

Doběhl jsem ho a zastavil se před ním. On jen čekal, až popadnu dech a budu moci říct důvod, proč jsem za ním běžel.

,,Můžeme si promluvit?" zeptal jsem se ho a doufal, že ano.

,,A o čem jako?"

,,No, o tom co se stalo... před měsícem."

Yoongi vyvalil oči a udělal krok dozadu.

,,Ne. O tom teda rozhodně ne."

,,Ale proč?" pokračoval jsem.

,,Protože ne. Není to příjemné téma pro nás oba. Sbohem."

Dřív než jsem si stačil uvědomit, co že to vlastně dělám, jsem Yoongiho chytil za zápěstí a přitáhl si ho k sobě.

Byl jsem o pár centimetrů vyšší než on, takže jsem se cítil dominantně. On byl v šoku, takže jsem využil příležitosti.

,,Yoongi, já si fakt potřebuju sednout a promluvit si. Na pár minut, prosím."

,,Tak jo," promluvil a nakonec jsme se vydali k němu domů.

••• •••

Yoongi:

O co tomu Kookovi jde? Já nechci vytahovat pro mě emoční téma. Copak to na mně nevidí?

,,A jak si to zvládal celou tu dobu, co jsme se neviděli," ptal se na další otázku blonďák a já měl chuť ho strčit do popelnice, kolem které jsme šli. To je tak ukecaný člověk, snad ještě víc než Hobi. Teda, než byl Hobi.

,,Upřímně? Fakt hodně špatně."

Jungkook se zastavil a podíval se na můj obličej. A potom mě obejmul.

,,Už na to nemysli, jo? Je to za námi," snažil se mě povzbudit a já byl opravdu v šoku.

Bylo mi fuk, že mě objímá někdo, kdo ke mně něco cítí, ale ten důvod objetí. To je tak... srdceryvné.

Taky jsem se zapojil. Užíval jsme si ten pocit, kdy jsme byli sami, nikdo nás nesledoval (pokud se někdo nedívá z okna) nebo na nás nemluvil. Opravdu mě to zahřálo u srdce.

,,Přijdeme k tobě a pustíme si nějaký film, co ty na to?"

,,A jak to teda mezi námi je?" přeskočil jsem jeho otázku a dal mu svoji.

Jungkook si prohrábl vlasy a nervózně se zasmál. Asi nevěděl stejně jako já.

,,To je dost zapeklitá odpověď. Nevím, co si o tom myslíš ty", podíval se do mých čokoládově zbarvených očí.

,,No, já jsem z toho mimo."

,,Víš co. Pojď," hmátl moji ruku a táhl mě dál.

Já se nesnažil bránit a jenom si užíval ten pocit a tu chvíli, kdy jsem viděl, jak si vítr hraje s jeho vlasy.

--- ---

Seděli jsme na gauči a na stolku jsme měli položené hrníčky s kávou. Dívali jsme se na sebe a čekali, kdo z nás dvou začne.

,,Tak abych to teda nějak ujasnil. Ty se s Hobim už nebavíš."

Přikývl jsem. Nepotřeboval slovní odpověď na takovou triviální otázku. To fakt ne.

,,Dobře, tak co to zkusit?"

,,Co zkusit? Přivést ho zpátky na svatou cestu?"

,,Ale ne, ty pako. Zkusit jako, že bychom spolu byli. Jako partneři."

Mluvil tak pomalu a nejistě. Tak roztomile. Opravdu to z něho sálá. Ta touha být spolu.

,,Víš, máme mezi sebou těžkou minulost a já jsem ještě s nikým nechodil. Pokud nebudu počítat vztahy, které trvaly týden."

,,Tady nejde o minulost, Yoongi. Ale o naši budoucnost. Navrhl jsem to proto, protože jsem si myslel, že by ti to pomohlo s tvým traumatem, který způsobil Hobi."

Tak nad tímhle jsem se musel pozastavit. Ano, je pravda, že by mi to pomohlo zapomenout a dostat se z toho, ale proč zrovna Jungkook? Jak on si mohl vybrat mě?

,,Ale proč zrovna já? Proč jsi si vybral mě?"

Jungkook se lépe posadil, vzal si do ruk hrnek a napil se. A koukal při tom z okna.

,,Víš, že ani nevím? Možná za to může tvoje sarkastická a upřímná mluva. Nebo tvoje pohodová a klidná povaha. Nebo-"

,,Dobře, rozumím."

--- --- ---

Když jsme se bavili o jednom z dobrých a vtipných témat, někdo zazvonil. Podívali jsme se na sebe a Jungkook se nabídl, že půjde otevřít, že jsme prý starší a měl bych se šetřit.

--- ---

Jungkook:

Mým tělem projížděla nervozita. Ale z čeho? Kdo může být za těmi dveřmi?

Došel jsem k nim, nadechl se a otevřel. Až teď jsem si uvědomil, že jsem se měl podívat, kdo se nachází na druhé straně.

,,Co tu kurva děláš?"

,,Taky tě rád vidím."