J-hope:

Jako první jsem zavolal Namjoonovi. Byl to Jinův nejlepší kámoš už od střední školy.

,,He? Ahoj, Hobi. Proč mi voláš tak brzy?"

,,Ahoj, Joonie. Máš skoro jedenáct hodin dopoledne."

Z druhé strany jsem slyšel šustění peřin. Z toho jsem si odvodil, že Namjoon se ještě válel ve vyhřáté posteli. I když je venku přes třicet stupňů.

,,Ach, včera jsem to přehnal," zanadával Namjoon.

,,Ehm, ty jsi někde byl?" zeptal jsem se, protože mě to kupodivu dost překvapuje. Namjoon není ten typ člověka, který navštěvuje bary a kluby a ještě do sebe lije tolik alkoholu. A to jsem si myslel, že právě on pomůže Yoongimu se závislostí.

,,Jo, včera večer jsem si zašel do nejbližšího baru. Sám."

,,Cože? Proč sis s sebou někoho nevzal? Vždyť těch kámošů máš spoustu," nechápal jsem ho.

,,Nevím, teď toho mám hodně v práci, potřeboval jsem se nějak uvolnit."

,,A jako nejlepší volbu sis vybral bar a slil ses jako prase. Dokonalé!" musel jsem se sám držet, abych si taky nedošel pro své zásoby a nepřidal se do skupiny.

,,Řekneš mi už konečně důvod, proč jsi mi volal? O mém stavu nemá smysl diskutovat."

,,Jo, jasně. No, můj kamarád Yoongi, určitě ti to jméno něco říká, má tak trochu problémy s alkoholem a drogami. Tak mě s Jinem napadlo, že bychom pozvali naši bývalou partu a uspořádali takovou letní párty."

Na druhé straně bylo chvíli ticho, až jsem si myslel, že Namjoon to zabalil a usnul.

,,A ty chceš Yoongimu tou oslavou jako pomoct? Nezhorší se to naopak?"

,,Cha! Takže víš, kdo je Yoongi, míň práce pro mě. Netuším, jak to celé dopadne, ale opravdu ho chci z nejhoršího dostat. Kdybys ho viděl..."

,,Jo nepoužívej na mě ty tvoje sladký a dojemný řečičky, chápu to."

,,Takže bereš?"

Namjoon si povzdechl.

,,Jo, počítej se mnou. A vyřiď Jinovi, že jeho meruňkové muffiny si nenechám ujít. Měj se."

,,Jo, všechno vyřídím. Čau."

••• ••• •••

Postupně jsem obvolal i ostatní členy a kupodivu nenastaly žádné větší komplikace. Všichni s tím souhlasili a já jsem si pro sebe musel oddechnout.

První část je za námi, teď se jde na přípravu.

••• ••• •••

A pokud si říkáte, kde že se ta párty bude konat, no, když vám prozradím, že to bude chatka Jinových rodičů blízko lesa (ne, já opravdu netuším, jak je dokázal přemluvit, aby nás tam pustili), tak si říkáte, co jsme to za blázny.

No, to celé si celou cestu mrmlal i Yoongi, když jsem ho tam vezl, protože ten ňouma si rozflákal auto. Nemám ponětí, jak se dostal na statek a tam najel do cihlové zídky. Fakt ne.

Ale zpátky k jeho neustálým kecům.

,,Já být na jejich místě, tak bych nejdřív zavolal kněze, aby jim to tam posvětil. Nikdy nevíš, co může Jimina s Jungkookem napadnout."

Jo, tohle je takové duo, které se vždycky postará o tu největší zábavu. Však si počkejte, až se s nimi seznámíte.

,,Tak tohle je asi už moc, Yoongi, nejsou to žádní satanisté, aby jim to tam prokleli. Ale máš pravdu, u nich člověk nikdy neví," řekl jsem a dál se soustředil na cestu, která se pomalu sužovala a měnila na prašnou. Dlouho nepršelo a teploty stoupaly dost vysoko na to, abychom si zašli k vodě nebo do lesa.

Možná bych to mohl navrhnout.

--- ---

Yoongi po zbytek cesty se mnou nepromluvil, on totiž zase vytuhnul.

Až když jsem zaparkoval před velkou dřevěnou bránou, jsem ho bouchnul do ramene a on zase do okenního skla.

,,Au, vole, co děláš?" vyjel po mně a já se se smíchem vydal otevřít. Byli jsme tu první, což jsem se docela divil. Většinou jsou na týhle oslavy právě nejmladší členové, kteří se nebojí vyzkoušet všechno.

Chytil jsem kliku a zkusil otevřít. To se mi nepodařilo.

,,Třeba tě nechtějí pustit. Nebo má klíče Jin," zjevil se za mými zády Yoongi a já sebou leknutím škubl.

,,Neděs mě tak!"

Yoongi se uchechtl a obešel mě. On se totiž vydal kolem plotu, kterým byl oplocený celý pozemek.

,,A kam jako jdeš?!" zavolal jsem na něho a dál lomcoval, abych se dostal dovnitř.

,,Kam asi. Projít se," přistála jednoduchá odpověď a já si v tu chvíli přál, aby ho cestou něco kouslo do nohy nebo rovnou snědlo zaživa.

--- ---

Po chvíli jsem toho nechal a nakonec se sesunul k zemi, opřený o staré dřevěné laťky a odpočíval. Zavřel jsem oči a zaposlouchal se do zvuků přírody. A taky něčeho, co sem přijíždělo.

Otevřel jsem jedno oko, abych se podíval, kdo to může být. Překvapením jsem vyskočil na obě nohy a běžel k autu, které zaparkovalo hned vedle mého.

Z něj vylezl Namjoon, který si stále nechal svoji žlutou barvu vlasů, Jin s fialovými kadeřemi a takový malý drobek, Jimin.

Byl sice stejně velký jako Yoongi, ale nám všem se stejně zdálo, že on je takový trpaslík, kterého všichni přehlíží. Docela jsme si z toho dělali srandu.

,,Ale ale, kohopak to tu máme?" ozval se Jin, přišel ke mně a kamarádsky mě obejmul.

Jako další byl Namjoon, se kterým jsem si plácnul a poslední byl ten neviditelný človíček. Dělám si srandu, Jimin byl vidět až moc kvůli svým oranžově nabarveným vlasům.

,,No nazdar! Už ti to konečně došlo!" Jimin nečekal ani minutu a skočil mi do náruče. Byl lehký jako pírko, ale docela mě zarazilo, co řekl za větu.

,,Co mi mělo dojít?" nechápal jsem.

,,Že uspořádat párty na takovém místě je to nejlepší, co si můžeme na začátek léta přát!" řekl s nadšením v očích a konečně ze mě slezl.

,,Aha, no, Jin se nabídl", prozradil jsem a pohled stočil na postávajícího mladíka, který čekal, až to s Jiminem ukončím.

Namjoon mezitím vytáhnul tašky a kufry z auta (nic nezlomil a nerozbil) a vydal se k nám.

,,A kde máš toho problematika?" zeptal se náhle Jin a u toho vytahoval klíče z kapsy, aby mohl odemčít.

,,Ehm, Yoongi se šel projít, myslím, že za chvíli dojde", odpověděl jsem a poškrábal se na zátylku. Byl jsem trošku nervózní, protože jsem nevěděl, jak budou na Yoongiho reagovat. Ano, pamatují si ho, ale on se taky během těch několika let změnil. Někdo by řekl, že je to ten samý mladík jako kdysi, no, já můžu s jistotou říct, že rozhodně tak moc nepil, nebral drogy a nekouřil.

Ale tohle všechno by se mohlo aspoň trochu zlepšit, pokud on bude chtít.

,,A kde jsou ti dva nejmladší? Ví, kam mají dojet?" zeptal se Jimin, protože se na Jungkooka (nejmladšího a s těmi nejúžasnějšími vlasy blonďaté barvy) a Taehyunga neskutečně těšil. Ten zase změnil vizáž a nabarvil se na modrou. Ti tři vždycky vymysleli nějakou blbost a dost za to od Jina dostali na zadek. (Ne v tom pravém smyslu.)

,,Každou chvíli by měli dorazit. Určitě se zase stavovali do obchodu pro zásoby. Jako kdyby bez toho nemohli vydržet", protočil očima Jin.

--- ---

Během deseti minut, kdy jsme se konečně usadili a vybalili pár věcí z tašek a kufrů, se ozvalo troubení auta. To byl jasný signál toho, že už dorazili. Když jsem vykouknul z okna ven, tak jsem spatřil Jimina jak k nim běží a skočí po nich. Kdyby Jungkook neposiloval, myslím, že by se už váleli na prašné cestě.

,,Hej, Jimine!" okřikl ho Taehyung a shodil ho ze sebe. Jungkook se tomu jen smál a vstal ze země.

,,Nemůžu ani pozdravit mé společníky? Tae, nebuď tak protivný hned co dojedeš."

--- ---

Scházel jsem schody a slyšel jejich hlasy jak se přibližují. Namjoon šel na zahradu zkontrolovat, jestli je vše tak jak má být. (Nevím, jestli on náhodou něco během tohohle pobytu nezničí.) A Jin si už přivlastnil kuchyň.

,,Á, Hoseoku, tady tě máme!" zvolal s nadšením Jungkook a ihned mě šel pozdravit.

Pokud vás zajímá, jak to máme s tím, jestli se hledíme na to, kdo je starší, tak ne. Občas se to někomu podaří, ale nějak na to nebereme ohled.

Taehyung se mezitím snažil zpražit Jimina pohledem. Ten se královsky bavil a já už teď vím, že tohle nedopadne dobře.

,,Taehyungu, ignoruj Jimina a pojď se se mnou taky pozdravit", pobídl jsem ho a roztáhl paže k pořádnému objetí.

••• ••• •••

Taehyung a Jungkook se ještě potom pozdravili s Namjoonem a Jinem a já si začal říkat, kde ten Yoongi vězí. Ne že bych se bál, že se ztratí, ale byl pryč pěkně dlouho.

Dokonce i ostatní se mě ptali, kde je ten, kvůli kterému tohle všechno je. Odpověděl jsem jim jednoduše. Nemám nejmenší ponětí.

Jimin:

Moc jsem se netrápil tím, kde může být ten Min Yoongi, kvůli kterému jsem tady. Upřímně jsem si ho ani moc nepamatoval, tak snad se mi paměť osvěží hned, co ho spatřím.

Já měl ale momentálně lepší věc na práci. Z domu jsem pobral všechny nafukovací balónky, napustil je vodou ze sudu a teď ležím na střeše pergoly, čekající, až kolem půjde Taehyung.

Nemám nic proti němu, baví mě ho takhle zlobit, ale tuším, že za to jednou draze zaplatím. Ne že bych se tomu bránil, to vůbec.

Kdo je ale větší problém, tak Jin. On je taková mamina, pořád nás kontroluje, chystám nám jídlo a pokud uděláme nějakou vylomeninu, dostaneme trest. Hlavně teda já a Jungkook.

,,Psst, Jimine!" ozve se za mnou a já leknutím upustímn modrý balónek dolů. Naštěstí ho ale stihnu chytit a otočím se na toho, kvůli kterému jsem málem dostal infarkt.

,,Jeone Jungkooku! Co to má znamenat?!" vyjedu po něm a posadím se.

,,Jo, to je moc dobrá otázka. Co tady ksakru děláš? Neříkej mi, že ten balónek chceš po někom hodit?" hádá a přileze až ke mně.

,,Jo, chci jím někoho trefit. A ty můžeš hádat a sledovat, kdo bude ten nešťastník."

Jungkook se plácnul do čela.

,,To si dělá srandu.Vždyť ten Taehyung ho sežere zaživa."

,,Cha! Už jde. Teď mlč a sleduj mistra."

Jungkook se opatrně naklonil přes Jiminovo rameno, aby ae mohl podívat, kdo bude jeho terč. A hádal správně.

,,Ty jsi magor, víš to?"

,,Mlč!"

Připravil jsem se na střelbu. Taehyung ležel na lehátku a četl si knížku. Byla jeho oblíbená a pokud vím, tak měl na sobě i nové tričko.

Levou rukou jsem si naměřil směr a cíl (což byla Taehyungova hlava) a vystřelil.