Tahle kapitola bude speciální, budeme se totiž zajímat hlavně o Taeho a Jimina.
Prosím, berte v potaz, že se v téhle objeví scénky +18. A že je to moje úplně poprvé. Děkuji. :3

No, a ke konci nás čeká menší zvrat situace.

Jimin:

Přesunuli jsme se do našeho společného pokoje. Šel jsem jako první a Taehyung mi byl hned za zády. Zavřel dveře, pro jistotu je i zamkl (kdyby takového Jungkooka napadlo nás navštívit) a okamžitě mě chytil do náruče.

Já zapištěl a chytil Taeho kolem krku a nehodlal se ho pustit. Nevím, čeho jsem se bál, ale ten pocit být tak blízko a cítit tu jeho vůni, která mě pokaždé dostává do rozpaků a způsobuje mi šimrání, je úžasný pocit.

,,Ničeho se neboj, jenom tě položím na postel," promluvil na mě hlubokým hlasem. Já jen kývl, můj mozek byl zahalený mlhou. Na nic víc jsem se nezmohl.

Učinil tak a opatrně (jako kdybych byl nějaká princezna) mě položil do peřin. Potom se vydal ke skříni, ze které vytáhl tubu s gelem (asi vím, který přesně) a černý látkový šátek. Ležel jsem na zádech a hleděl na něho, jak s těžko poznatelným výrazem ve tváři míří ke mně.

Pocit, že se to fakt bude dít, byl nepopsatelný. Každá buňka v těle se nezastavila, srdce každou minutou bilo rychleji a více. Oči mi zůstali na něm. Jenom na člověku, který se právě vysvlékal z trička, které hodil za sebe. Kraťasy si nechal, ale asi každý tuší, že dlouho nebudou skrývat to, na co se těším nejvíc. Až bude ve mně a já slastí budu pod ním vzdychat a prosit ho, aby zrychlil.

,,Nadzdvihni hlavu, abych ti mohl umožnit nevidět."

Mluvil tak úžasně. Tohle bych nikdy nedokázal. Asi se udělám dřív, než se mě vůbec začne dotýkat.

Po chvilce jsem viděl jen to, kam slunce nesvítí. Černo, temnotu.

,,Ničeho se neboj. Jsem pořád u tebe. Stačí, když mi budeš věřit", uslyšel jsem u svého pravého ucha.

Kývl jsem a pocítil, jak se postel prohnula pod tíhou člověka. Věděl jsem, co přijde. Zhluboka jsem dýchal a ruce měl položené podél těla. Nohy byly pokrčené.

--- ---

Taehyung:

Vypadal tak bezradně a nevině. Musel jsem jít na něho pomalu, ale kdybych mohl, tak bych si ho ihned bez servítek vzal.

Sklonil jsem se k jeho krku a začal mu tam dávat polibky. Jimin se napnul, ale jinak stále držel.

,,Ještě chvíli vydrž."

Pokračoval jsem až k uchu a zase zpátky až k lícní kosti. Určitě tam bude mít cucfleky, ale myslím, že to je poslední věc, která ho bude trápit.

Moje cesta se na moment zastavila u jeho bílého trička a černých boxerek (Ano, on byl jen tak). Asi si říkáte, jak si s tím poradím. Jednoduše.

Oběma rukama jsem ho roztrhl. A boxerky stáhl. Jimin si instinktivně zakryl celý vršek těla a i to, co měl dole, což byla naprosto zbytečná věc.

Svýma rukama jsem ty Jiminovy přišpendlil a položil nad jeho hlavu.

Tím jsem si uvolnil cestu a špičkou jazyka olízl jednu z Jiminových bradavek. Tak nad tímhle zareagoval ještě líp, než jsem si myslel. Prohnul se a vydal mručivé zvuky. Velmi spokojené.

Prstem pravé ruky jsem si začal hrát s druhou bradavkou a moje levá ruka zamířila tam dolů. Samozřejmě jsem si na ni před tím nanesl lubrikant. Nehodlám Jiminovi ublížit.

Ale ten šok, co přijde, už se ho nemůžu dočkat.

--- ---

Jimin:

Nechápal jsem, jak jsem vydržel tak dlouho. Jiný by už dávno prosil o urychlení a já se tady jen prohýbám a dělám ty nejdivnější zvuky.

A o mých nejcitlivějších místech na těle ani nebudu mluvit.

Jak na ně mohl přijít? Ten fakt dokáže člověka pře-

,,Ach... Tae."

Jo, udělal to, co si myslím. Jedním prstem do mě vniknul.

,,To je tak divnej pocit. Opět to samý. Opět ty pocity."

,,Líbí se ti to? No tak, Jiminie, projev se víc."

Nemůžu. Vždyť ve mně není celý. Vždyť tam má jenom jeden podělanej prst!

,,Ah, Tae~"

Nemohl jsem se nijak bránit, ruce mi stále držel a nohách mi klečel. Měl jsem zakloněnou hlavu a nic neviděl. I tak jsem věděl moc dobře, jak se asi Taehyung tváří.

,,Posuneme se dál."

Napnul jsem se. Teď to přijde, slyším, jak si stahuje kraťase dolů. A následovat budou i boxerky.

--- ---

Taehyung:

Nějak jsem si dokázal sundat poslední kus oblečení, které jsem hodil na zem.

Kdyby jste si říkali, že jsem měl celou dobu ten prst v Jiminově otvoru, tak ne. Neměl. Zas takový nejsem.

,,Zkusíme si zahrát hru. Vydrž co nejdéle být potichu a nevydat ani hlásku a já tvoje odměna tě nemine. Pokud to nesplníš, čeká tě trest."

Jimin asi chvíli váhal. Stejně se to stane, nevyhne se tomu tak či onak.

,,Dobře. Přijímám výzvu."

,,Tak se mi to líbí, Mine."

Nepřestával jsem ho pozorovat svýma tmavýma zorničkama a opatrně jsem se dotknul špičky jeho údu. Lehounce jsem ho polechtal a ruce mu pustil. Hraje hru, tak ať pořádně.

,,Líbí se ti to? Líbí?"

,,Hm. Hmm..."

Bylo to tiché. Nepočítal jsem to. Tohle bych upřímně nevydržel ani já.

,,Tak jdu dál."

Tím dál jsem myslel, že jsem si klekl na kolena a nohy od sebe roztáhl. Tím se mi ukázal můj kamarád, který už žadonil.

,,Už to nebude trvat dlouho. Neboj, maličký. Brzy už budeš vevnitř."

Opatrně jsem se přiblížil k Jiminovi, který chudák neměl o ničem ponětí a rychlým pohybem jsem si ho přetočil na záda. Vyjeknul, ale ihned se uklidnil.

,,A jde se na to."

Chytl jsem si ho za boky a opatrně jsem se přibližoval. Tři, dva, jedna.

,,Mmm..."

,,Och."

Naráz. Byl jsem tam. Ale jenom na začátku. Opatrně jsem pokračoval a nezapomněl sledovat každý jeho výraz.

--- ---

Jimin:

Tak tohle je něco nepopsatelného. Cítím se jak v ráji. Ještě jak se pomalinku pohybuje tam a zpátky.

,,Musím vyčkat! Dokud mi nedá svolení. Ale jak? Jak mám mlčet?"

Tohle nemůžu vydržet. Nezvládnu to. Nejde to.

,,Tae? J-já..."

,,N-neříkek mi, ž-že už končíš? Jimine! S-snaž se!"

Nevykřikl to na mě. Já se jen soustředil na jeho tón hlasu. Zrychluje. A mně to tak vyhovuje. Kousl jsem se do jazyku a ucítil železitou pachuť krve.

Taehyung stále zrychloval a já cítil, že už to nebude dlouho trvat a udělá se. Jen mě mrzí, že si to nemůžeme potom vyměnit.

,,J-já už budu."

Tak teď jsem zpozorněl. On už bude. Už se to stane...

,,Ááách..."

,,Och!"

--- ---

Taehyung:

Zrychloval jsem tempo. Každou vteřinu jsem věděl, že to brzy vybouchne. Pevně jsem Jimina držel za boky, divím se, že neprojevil žádný odpor v podobě bolestného sténání.

,,Taky to neděláme poprvé, takže co čekat. Ale překvapuje mě. Je tak... Ne! Teď na to nesmím myslet."

Vypustil jsem z hlavy všechny nepotřebné myšlenky a soustředil se pouze na jednu věc.

Jimine, už to bude. Každou vteřinu. Každou chvíli. Za chvíli se...

,,Ááách..."

,,Och!"

A bylo to. Konec.

••• ••• •••

Jhope:

Seděl jsem s Yoongim u stolu a popíjeli jsme červené víno. Byli jsme tam sami a já měl prostor mu něco říct.

,,Yoongi? Můžu se tě na něco zeptat ohledně Jungkooka?"

Vím, že něco málo v sobě už měl a alkohol není jeho kamarád. Rychle se opije a další den toho začíná litovat. To je pořád dokola.

,,Hmm."

Jak jsem si myslel, nemá o ničem páru. Možná to bude lehčí, než se na první pohled zdálo.

,,No, řekl mi, že má pro tebe překvápko. A chce, abych tě tam přivedl. S šátkem kolem očí."

Prozradil jsem to a modlil se, ať to vyjde.

,,Heh? Vždyť žádné výročí nemáme? A o žádné zábavě taky nevím. Co má v plánu?"

Fajn, chce to přidat.

,,Plánuje to už dlouho a teď se mu to zdá jako nejlepší volba. No tak, Yoongi. Udělej mu radost."

Šlo vidět, že po téhle větě začal o tom vážně uvažovat. A ještě do sebe hodil další skleničku.

,,Fajn. Takže kdy?"