─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :ᗢﾟ. ───

Wandinou myslí se míhaly obrazy, stejné, jaké viděl i Bucky. Když dospěla do bodu, kdy ve Wakandě bojovali proti Thanosovi a jeho armádě, ucítila, jak se jí zmocňuje úzkost. Když viděla Visionovo mrtvé tělo, u nějž klečela, dokud ji nepotkalo vysvobození, vytryskly jí slzy. Na okamžik se vrátila plným vědomým do svého těla, a byť magie slábla, pořád pracovala a vytvářela Buckymu nové obrazy.

Miluji tě. Řekl jí to, když umíral. Když ničila kámen mysli na jeho čele, když musela přihlížet tomu, jak trpí, když musela zabít svou lásku. A když bylo po všem, přišel Thanos, řekl jí pár prázdných utěšujících slov a vzal si kámen mysli sám. To, co provedl s Visionem, pro ni bylo snad ještě horší než to, co mu provedla ona sama.

Wanda potichu vzlykla a hřbetem levé ruky si otřela slzy. Bylo to pro ni stále bolestivé. A byla si jistá, že to bude bolet až do konce jejího života. Nebyla si jistá, co bude dělat. Jak to dokáže, žít s tou bolestí, že její Vision je pryč. Než jej potkala, nikdy nevěřila, že by ona mohla najít takovou lásku, jakou měli máma s tátou. Když získala svoje schopnosti, byla smířená s tím, že zůstane navždy sama. Kdo by chtěl žít s monstrem, jako byla ona? Kdo by ji byl schopen milovat, kdo by jí rozuměl? A pak se objevil Vision. Dokázal jí rozumět lépe než většina Avengers, vždy jí pomáhal a pokaždé, když jí bylo nejhůř, dokázal jí zvednout náladu. Pamatovala si na tu dobu po smrti Pietra, kdy sotva vycházela z pokoje a jen prázdným pohledem sledovala sitcomy v televizi. Když ji ale Vision přišel utěšit, přece jen ji svými neohrabanými pokusy přiměl se smát. Jeho užaslý a šťastný výraz, jenž se mu objevil ve tváři poté, co se na něj usmála, nikdy nezapomene. A když zůstávala po katastrofě v Lagosu doma, uvařil jí paprikáš...

Skrz slzy se usmála. Nechtěla vzpomínat na ty špatné věci, na jeho smutný osud, chtěla před sebou vidět jen ty dobré. Vision byl její přítel, nejopravdovější, jakého kdy měla. Ano, rozuměla si i se Stevem, s Natashou, ale to bylo jiné. Za Visionem mohla přijít s čímkoliv, a jejich společně strávený čas na útěku jejich vztah ještě prohloubil. Už nebyli pouhými přáteli. Vision byl její láska. Jakkoliv to mohlo být zvláštní, milovala ho.

Pořád jej miluje. Člověka nepřestanete milovat poté, co vás opustí, co zemře. Přetrvává to ve vás. Žije to ve vás. Kus jeho samotného žije v ní. Teď si to uvědomila.

Není ale žal jen přetrvávající láska...?

Samozřejmě, že jsi měl pravdu, drahý Visione.

Vzpomínka na jeho smrt ji rozrušila, a když jeho zabití musela přihlížet znovu, bylo to snad ještě horší. Snažila se uklidnit tím, že si vybavovala jen ty příjemné zážitky. Bolest se musí procítit. Wanda ucítila, jak se jí po tvářích koulejí horké slzy, a zavřela oči. Až se znovu vyčerpá a odejde od Buckyho, mohla by zajít do Visionova pokoje. Zavzpomínat si na něj. Naladit se na jeho vlnu a předstírat, že je tu stále s ní.

Alespoň Bucky a Natasha dostali v tomto šťastnější konec než ona s Visionem. To je dobře. S chvějícím se srdcem se znovu ponořila do Buckyho mysli a nechala slzy volně téct.