─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :⧗ﾟ. ───

„Dnešní večer se nese ve znamení plýtvání penězi a časem," zahlaholil James, když se Stevem po boku vyšel z kina a mohutně zazíval. „Skutečně, nudnější film jsem hodně dlouho neviděl."

Steve se pousmál koutkem rtů a vrazil si ruce do kapes svých obnošených kalhot. „Mně se líbil," nesouhlasil s Buckym a pak mu věnoval vševědoucný pohled. „A tobě by se taky líbil, kdybys věřil na lásku na první pohled. Nebo aspoň na lásku," popíchl ho.

Barnes se hrdelně a hlasitě zasmál, čímž k sobě okamžitě přilákal pohledy několika dívek, které stály opodál, a vzápětí se po sobě podívaly a zahihňaly se. James Barnes byl velmi pohledný mladý muž a pravidelně se kolem něj točilo jedno děvče za druhým, protože jeho šarmu a několika laciným lichotkám bylo těžké odolat. A James si tu pozornost pokaždé užíval. Navíc, vždycky měl z čeho vybírat, takže o přítelkyni nikdy neměl nouzi. „Já na lásku přece věřím," hájil se a pak chytil svého nejlepšího přítele kolem ramen, „ale i ty přece musíš uznat, že láska na první pohled je hloupost. A přesně proto mě ten film nebavil." Život kolem vás se najednou zpomalí a okolní svět náhle zmizí, když se vaše oči střetnou s očima té jedné jediné, která má být ta pravá, srdce vám vynechá úder a najednou víte... to byla hloupost. A James neměl nejmenší tušení, jak tomuhle někdo může věřit. „Zamilovat se na první pohled nejde. Není to spíš běh na dlouhou trať? Řekl bych, že něco takového chce nějaký čas, nemyslíš?" otázal se svého přítele a sklopil k němu pohled.

„Na to ti neodpovím. Stejně jako ty k tomu totiž nemám patřičné zkušenosti," odpověděl mu a očima zabloudil k hloučku dívek, které si něco špitaly a házely při tom pokradmé pohledy na Buckyho. „A přitom ty bys je mohl mít, kdybys dal alespoň jedné šanci a zůstal s ní déle než jen pár dní."

Barnes se nad tím usmál. „Žádná za to nestojí."

„Takže taky čekáš na tu pravou?"

„Ne, Steve, já se řídím heslem: užívej si života, dokud to jde. A já si s velkou radostí všechny ty radosti a přednosti vychutnám. Když mi je nabízí přímo na stříbrném podnose, proč toho nevyužít, hm? A zlomený srdce mi nezní jako něco příjemného." Mrkl na něj, ale Steve ho nevnímal. Bucky se podíval stejným směrem jako on. „Hledáš mezi nimi, jestli tam není někde schovaná ta pravá? Pojď, půjdeme tam. Která se ti líbí?"

„Bucky, i kdyby se mi nějaká z nich líbila, nebude chtít mít se mnou nic společného," připomněl mu důrazně - ale ne smutně - Steve. Bucky byl jeho nejlepší přítel už opravdu dlouhá léta a Steve stál vždycky v jeho stínu. Ale nevyčítal mu to. Za ty roky už si na pravidelná odmítnutí od děvčat zvykl, a vlastně jim to neměl za zlé. Kdo by si vybral jeho, když tu byl Bucky? Charismatický, vtipný, sebevědomý, atraktivní a mužný James Barnes. Steve byl neduživý, nepříliš pohledný, ve společenské konverzaci neohrabaný, nemožný a obyčejný. Bucky sice měl zástupy děvčat, podle Steva to ale po většinu času byly jen hloupé husičky, se kterými by to on nevydržel. Na rozdíl od Jamese totiž nehledal pobavení, rozptýlení, společnost na pár nocí, ale někoho, kdo by jej skutečně miloval pro to, jaký je, žili by ve společné toleranci a harmonii a jejich konverzace by nebyly plytké, plné prázdných lichotek a otravného hihňání. Proto věřil tomu, že tu pravou jednoho dne skutečně najde. Bucky prostě neměl tak vysoké nároky na ženy jako on.

„Musíš si trochu věřit, kamaráde. Tak pojď," pobídl ho, nasadil svůj okouzlující úsměv a zamával na ně. Děvčata se po sobě podívala a dvě z nich zamávaly zpátky. Steve z toho sice nevypadal moc nadšeně, přesto si alespoň prohrábl rukou vlasy a sčísnul si je ke straně.

„Takže dnešní večer se i nadále ponese v plýtvání penězi? Alespoň v mém případě?" poznamenal Steve.

„Kdepak, tohle vypadá na dobrou investici," zavtipkoval Bucky, a když mu Rogers věnoval pohoršený pohled, rozesmál se. „To byl vtip. Tak pojď a hlavu vzhůru." Energickým krokem zamířil k nim, Steve ho následoval trochu pomaleji, protože na rozdíl od něj se do seznamování příliš nehrnul. „Dobrý večer, dámy, nechtěly byste s námi zajít na skleničku do klubu Stork?" šel rovnou k věci James a laškovně na ně zamrkal. Dívky tu byly sice čtyři, on se ale zaměřil na pohlednou brunetku s oříškovýma očima, která, když se usmála, měla ďolíčky ve tvářích.

„To bychom moc rády," odpověděla mu dívka a podala mu ruku. Bucky ji něžně uchopil a na její hřbet naznačil polibek. „Já jsem Rebecca," představila se mu.

„James Barnes k vaším službám," zasalutoval z legrace, byť na sobě neměl vojenskou uniformu. Ameriku totiž válka nedostihla. „Půjdeme? Pardon, dámy," zazubil se na dvě zbylé dívky, které tu zůstaly na ocet, a nabídl Becce rámě, do kterého se s radostí zavěsila a nenápadně naznačila kamarádkám, že z toho omdlí. Steve se mezitím seznámil s Beccinou další kamarádkou, která ale ani zdaleka nevypadala tak nadšeně jako brunetka. Steve holt nebyl Bucky. Přesto trochu neochotně souhlasila a nad jeho způsoby - nebo spíš nezpůsoby - protočila oči a dlouze si povzdechla.

Bucky a Rebecca už šli nějaký kousek před nimi a společně si o něčem povídali. Měli namířeno do tanečního baru, který byl nedaleko, a tak do něj brzy došli. James Becce galantně přidržel dveře a jemně se na ni usmál, a pak ji i on následoval dovnitř. Hudba hrála, parket byl napůl plný, ale spousta okolních stolků byla naštěstí volná. Barnes vybral jeden nedaleko baru, a to už se k nim připojili i Steve s Elenou, jak se mu představila.

„Nebude vám vadit, když si na chvilku odskočíme?" zašvitořila Rebecca. Elena přikývla na důraz slov své kamarádky, ale dívala se při tom na Buckyho, místo na Steva.

„Samozřejmě, dámy," odpověděl jim a mezitím se oba dva muži posadili. Jen byla děvčata z dohledu, Bucky se naklonil přes stůl ke svému nejlepšímu příteli. „Jmenuje se Rebecca! No věřil bys tomu, že zrovna já budu mít takovéhle štěstí? Nemůžu randit s holkou, co se jmenuje jako moje sestra, už teď mi to přijde divný a to ještě k ničemu nedošlo," zasmál se.

„No, můžeš svou pozornost zaměřit i na Elenu. Nemyslím si, že by jí to vadilo," odpověděl mu Steve a zlehka se ušklíbl. Nebyl nijak překvapený vývojem událostí, vlastně by jej překvapilo, kdyby dnešní večer probíhal jinak, tohle byl takový běžný standard, na nějž už byl zvyklý. Chvíli s děvčaty posedí u stolku, Bucky je bude bavit svými vtípky a bude je okouzlovat svým šarmem, čímž si obě dvě mladé slečny dokonale podmaní. Půjdou si zatančit, ale Elena jeho nabídku odmítne, Steve se omluví a odejde na toaletu, aby jí dal možnost uniknout z jeho dosahu, a až se vrátí zpět, najde ji ve společnosti Rebeccy a Buckyho. Steve zde možná ještě chvilku sám posedí, než se zvedne a vydá se na dlouhou procházku, která jej zavede domů. Jak dopadne zbytek večera, a zda obě dívky odejdou se zlomeným srdcem, nebo prozatím jen s neurčitým příslibem, bude už záležet jen na Jamesovi.

Události ale dopadly trochu jinak, než předpokládal. Když se vrátil z toalety, našel Elenu skutečně na parketu s její kamarádkou a s Buckym, který střídavě tančil s nimi oběma a točil je pod paží, až se smály. Steve se posadil zpět k jejich stolku a rozhodl se, že si dopije zbytek svého pití, než se vydá domů. Jak slunce zapadalo na obzor, tím byl klub Stork plnější. Zanedlouho až tak moc, že tu nezbyly žádné volné stolky. Steve si toho nevšiml, dokud mu kdosi nezaklepal na rameno. Ohlédl se a zatvářil se překvapeně, když zjistil, že zde postávají dvě ženy, které mohly být jen o něco málo mladší než on sám. Ta, která mu zaklepala na rameno, byla velice pohledná blondýnka s rudými rty, ta druhá byla brunetka, které to slušelo i bez make-upu.

„Promiňte, ale když tu sedíte sám, nevadilo by vám, kdybychom si přisedly? Všude jinde je plno," vysvětlila mu blonďatá žena a na rozdíl od Beccy nebo Eleny se vůbec nehihňala nebo nečervenala, stejně tak její společnice. Ve Stevových očích okamžitě stouply. Zvedl se ze židle a rukou pokynul k prázdným židlím.

„Samozřejmě, posaďte se," vybídl je a očima zabloudil k parketu. „Mám tu s sebou sice společnost, ale myslím, že ti se z parketu jen tak nevrátí. A já navíc budu brzy na odchodu, takže vás tu nebudu obtěžovat příliš dlouho."

„Máte společnost?" zopakovala po něm brunetka, když se obě dvě ženy posadily. „Proč tedy netrávíte čas s nimi?"

Steve se pousmál. „Nejsem ten typ, se kterým by ženy chtěly trávit dobrovolně svůj čas."

„Také to vím, jaké to je. Když vás všichni odmítají," přiznala se mu a pak si vyměnila krátký pohled s blondýnkou. „Zapomněly jsme se představit. Já jsem Margaret, a tohle je Natalia." Natalia kývla na pozdrav, jasnýma očima bloudila zvědavě po parketu a na tváři jí hrál potutelný úsměv.

„Těší mě. Ale asi jsem se měl nejdřív představit já," podotkl Steve a nervózně se poškrábal na zátylku. Pak k nim napřáhl ruku. „Já jsem Steve."

Margaret zaškubaly koutky. „Vy to moc se ženami neumíte, že?"

„Ne," přiznal se, ale cítil, jako by u Margaret našel spíše pochopení, než posměch a odsouzení. „Déle než s vámi jsem ještě s žádnou nemluvil. Holky se moc nehrnou do tance s klukem, co je jim jen po pás."

„Už jste ale tančil?" zeptala se pro změnu Natalia a přesunula pohled na něj.

„Ne, nikdy jsem se neodvážil požádat holku o tanec," odpověděl jí klidně. „A ani na to nebyl čas. Tak jsem si řekl, že prostě počkám." Pokrčil rameny.

„Na co?" zajímala se Margaret.

„Na tu pravou," odvětil, a neušlo mu, že jí jeho odpověď zvedla koutky rtů do úsměvu. Překvapilo ho to, něco takového se mu podařilo snad poprvé. Odkašlal si, a ve snaze odvrátit pozornost od sebe, se zeptal: „A jak je možné, že ženy, jako jste vy, sem přišly samy?"

„Asi také čekáme na toho pravého," neodpustila si malinké rýpnutí Natalia, ale aby zmírnila svá slova, zlehka se na něj usmála. Než Steve vůbec stačil vymyslet, co jí odpoví, objevila se u něj Elena, která trochu vyjeveně zírala na jeho nečekanou společnost.

„Bucky mě poslal, abych ti řekla, že za ním máš přijít na bar," pověděla mu, sotva mu věnovala pohled. Dokonce už přešla i na tykání, a to jsme spolu sotva prohodili pár slov, neušlo užaslému Stevovi. „Mimochodem," obrátila se na Nataliu a Margaret, „tohle je náš stůl. To jsi jim to neřekl?"

„Zeptaly se mě, jestli by si mohly přisednout, a já v tom žádný problém nevidím, když stejně tančíte," odpověděl jí poklidně Steve a nyní byl opravdu rád za to, že Elena s ním nechtěla mít nic společného. Zafňukala a něco si pro sebe zahuhlala. Zvedl se a ukázal na svou židli. „Jestli tě bolí nohy a potřebuješ si odpočinout, tak se posaď, já stejně musím jít za Buckym," řekl jí, nečekal ani na její odpověď a vydal se rovnou k baru. Neměl nejmenší tušení, co mu jeho nejlepší přítel může chtít, a proč vůbec nepřišel sám a místo toho za sebe posílal Elenu?

„Bucky?" oslovil ho, když se k němu připojil na baru. James seděl na stoličce, jednu ruku měl položenou na desce a tělem byl vytočený do strany, aby měl perfektní výhled na jejich stůl. „Kde máš Rebeccu? Jestli ji hledáš u našeho stolu, tak tam -"

„Myslím, že se šla přepudrovat, nebo tak něco," odpověděl mu poněkud nepřítomně a ani se na něj nepodíval. „Upřímně, je mi to úplně jedno. Kdo je to?" vyzvídal nedočkavě a netrpělivě si poposedl.

Steve se ohlédl přes rameno a mírně svraštil obočí. „To jsou Margaret - to je ta brunetka - a Natalia -"

„Natalia," zopakoval po něm Bucky a olízl si rty. Pak se konečně podíval na Rogerse a zašklíbil se. „Řekni mi jednu věc: jak se ti podařilo sbalit ty nejkrásnější ženy v celém baru?"

„Ale já jsem ne-" vykoktal Steve a zarazil se uprostřed věty. „Tobě se líbí. Myslím opravdu líbí. A to mi celou dobu tvrdíš, že nevěříš na lásku na první pohled!" obvinil ho.

„Taky že nevěřím na lásku na první pohled," ohradil se důrazně. „Možná," zamumlal tak potichu, aby to nebylo slyšet, a pak se ho hlasitě zeptal: „Představíš mě?" Ani nečekal na jeho odpověď a seskočil ze stoličky.

Steve se zatvářil pobaveně. „Docela bych věřil tomu, že to zvládneš sám, k tomu mě přece nepotřebuješ. Vždyť ty ses už představil tolika dívkám, že bych to nedokázal ani spočítat na prstech." Ale Bucky ho snad vůbec neposlouchal. Okouzleně se díval na tu ženu s blonďatými vlasy, sepnutými do dokonalého účesu, jak právě něco sebevědomě odpovídá muži, který přišel k jejich stolku. James přimhouřil oči a trochu netrpělivě se ohlédl na svého nejlepšího přítele, jenž zvedl ruce, jakože se vzdává a splní mu jeho přání. Právě, když muž - k Buckyho úlevě - odešel, poněkud rozhořčeně, vydali se za dámami i oni.

Bucky si cestou uhladil košili a rukou si prohrábl vlasy, než se zastavil u jejího boku a odkašlal si, aby na sebe upozornil. Překvapeně povytáhl obočí, když žena na ex dopila zbytek svého drinku a s nespokojeným povzdechem se postavila. „Co jste nerozuměl na slovu ne?" zeptala se ho nevrle se silným ruským přízvukem a věnovala mu pohled. Zarazila se, když zjistila, že zde nestojí ten stejný muž, ale pobavený Bucky. „Promiňte, myslela jsem, že jste -"

„Nic se nestalo," odpověděl jí a v očích mu zajiskřilo.

„Natalio, Margaret, tohle je Bucky Barnes, můj nejlepší přítel," představil ho Steve. „Bucky, tohle je Natalia a Margaret -"

„Velmi mě těší," řekl a uchopil Nataliinu ručku, tiskne jí na hřbet něžný polibek.

„Bucky Barnes?" zopakovala po Stevovi Natalia. „Co je to za jméno?"

„Jmenuji se James. Bucky mi říká většina mých přátel," vysvětlil jí. Nemohl z ní spustit oči.

„Myslím, že zůstanu u Jamese. Dělá to ze mně vašeho nepřítele?" ušklíbla se a trochu vzpurně se mu zadívala do očí. Buckymu se to líbilo. Byla to příjemná změna oproti dívkám, jako byla Rebecca. Kde té byl konec, to netušil, a vlastně jej to ani už nezajímalo.

„Ne. Odlišuje vás to od ostatních," mrkl na ni.

„Má tohle být nějaký trapný pokus o flirtování, který mě má dostat do postele, Jamesi?" naklonila hlavu na stranu a založila si ruce na hrudi. „Protože já nejsem kurva."

Zasmál se. „Něco takového bych si ani nemyslel. Naopak si myslím, že jste žena, která zná svou cenu, což je v této době poněkud vzácnost, nemyslíte?" I přes to, že se snažila úsměvu zabránit, neuspěla. Jamese to povzbudilo a napřáhl k ní ruku. „Nezatančíte si, Natalio?"

„Myslím, že ne, Jamesi," odpověděla mu poklidně a znovu se posadila. Uhladila si své šaty a přehodila nohu přes nohu, zvedajíc k němu pohled s vítězným úsměvem. „Znám přece svou cenu."

„Znamená to, že pro vás nejsem dostatečně dobrý?" otázal se Bucky. Trochu jej to zarazilo, protože tohle bylo poprvé, co se setkal s odmítnutím. Ale zároveň jej to povzbudilo k tomu, aby se snažil dál. Natalia nebyla jen tak nějaká obyčejná žena.

„Nevím. Přesvědčte mne o opaku," zašeptala mu a zatvářila se spokojeně.

„S největší radostí," ujistil ji a usmál se. Noc je ještě mladá. A on si byl jistý, že Natalia si s ním nakonec přece jenom zatančí.