─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :⧗ﾟ. ───

Dva roky na útěku nebyly žádný med, ale pro Natashu to nebylo nic nového. Na takový život byla zvyklá. Koneckonců, takovým stylem života žila až do chvíle, než se přidala k Avengers.

Ale teď jako by to všechno bylo zase pryč. Jejich rodina se pohádala, zpřetrhala pouta. Rozpadla se. A Natasha se opět vydala tam, kde to všechno začalo.

Do doby, kdy žila na útěku s Jamesem.

Chápala, že na něj měl Tony vztek. Ale také chápala Steva. Nemusela se rozmýšlet dlouho, když před ní Bucky a Steve stáli a chtěli se dostat k helicarrieru. Pustila je. Samozřejmě, že ano. Byť se pokoušela začít nový život, dokonce zkusila i navázat vztah s Brucem, city k Jamesovi v ní zřejmě ještě přetrvaly. Po rozhovoru s Tonym bylo docela jasné, kterým směrem se vydá.

Musela dát pozor na Jamese.

Zprvu spolu cestovali všichni tři. Ona, James a Steve. Ostříhala se, obarvila si vlasy na platinovou blond a Steve si nechal narůst vousy. Snažili se Buckymu ulehčit, pomáhali mu, aby si vzpomněl. Steve mu povídal o jejich společných vzpomínkách, o jejich minulosti, Natasha ale ještě mlčela. Možná, že ještě nebyla připravena o tom mluvit. Ne před Stevem. A tak tu alespoň byla, když měl Bucky jednu z nočních můr. Nikdo jej nedokázal uklidnit tak jako ona.

„Omlouvám se," řekl jí jednou, když společně seděli bok po boku, opřeni zády o chladnou zeď. Buckyho matrace opuštěně ležela pod oknem a vedle ní byl položený rozestlaný spací pytel. Nedokázal spát na matraci, a tak ji Natasha alespoň využívala ve chvílích, kdy potřebovala mít jistotu, že Bucky usne a žádné noční můry nepřijdou. A kdyby přišly, bude hned tady.

„Nemáš se za co omlouvat, Jamesi," odporovala mu jemně, leč důrazně, a podala mu hrnek se zeleným čajem. Jí vždycky dokázal uklidnit pocuchané nervy. S tichým poděkováním si od ní hrnek převzal a dopřál si jeden horký lok. Pak se pousmál a hrneček prsty objal.

„Je to zvláštní. Jsi jedna z mála, možná vůbec jediná, která mi říká Jamesi. Je to... příjemně uklidňující. Nejsem Bucky, nejsem Barnes, nejsem Winter Soldier. S tebou jsem prostě James. Muž, který kdysi uměl milovat. Muž, který kdysi velmi miloval," pověděl jí potichu a věnoval jí nejistý pohled.

Zatvářila se překvapeně. Muž, který kdysi velmi miloval. Znamená to snad...? „Ty si to pamatuješ?" špitla roztřeseně. „Pamatuješ si všechen ten náš společný čas, když jsem byla mladá?"

Přikývl a v očích se mu objevila něha. „Pamatuju si všechno, Nat. V tom všem, čím jsem si prošel... tohle jediné bylo krásné. Jediná dobrá věc."

Nevycházela z úžasu. Nejen z jeho slov, ale i z toho, že si to pamatuje. Dosud by věřila, že to není možné. Jak to, že mu Hydra nevzala vzpomínky na ni? Byl to záměr? „Já - nechápu, jak je to možné," vydechla. „Myslela jsem, že si nic nepamatuješ. Nikdy ses nezmínil -"

„Nikdy nebyl vhodný čas," řekl prostě. „A možná jsem i částečně doufal, až o tom začneš sama. Víš, nebyl jsem si jistý, proč tu jsi vlastně s námi. Neodvažoval jsem se doufat, že by - že by to mohlo být kvůli mně. Že bys ke mně mohla pořád ještě něco cítit."

Dnešní noc byla skutečně plná překvapení. Ucítila, jak jí opatrně položil ruku na koleno. Přikryla ji tou svou. „Proč sis myslel, že tu s vámi jsem?" zeptala se jej chraplavým hlasem a při Buckyho doteku ucítila, jak se jí rozbušilo srdce.

Mykl rameny. „Nevím. Myslel jsem, že to děláš kvůli Stevovi. Že máš pocit, že mu to dlužíš, nebo proto, že je to tvůj kamarád, nebo že k němu něco cítíš -"

„Ne!" přerušil ho naléhavě a zašklebila se. „Steve a já? To by nefungovalo." Pak se pousmála a zvedla druhou ruku, aby mu prsty přejela po neoholené tváři. „Jsem ráda, že si to pamatuješ. Samozřejmě, že ty jsi ten důvod, proč jsem tady. I kdybys to už necítil stejně... potřebuju mít jistotu, že jsi v pořádku." Zastrčila mu dlouhé vlasy za ucho.

Díval se na ni a v tom pohledu byla směsice smutku, úlevy i klidu. Po dlouhé době měl zase pocit, že ví, kam patří. Patřil do tohohle okamžiku, k Natashe. A to mu už nikdo nemůže vzít.

„Můžu tě políbit?" zeptal se jí opatrně a po tom smělém vojákovi, jenž si lehce dokázal podmanit každou ženu, nebylo najednou ani památky.

Natasha mu neodpověděla. Místo toho se k němu naklonila a sama spojila jejich rty v jedny. Uchopil ji za tvář a polibek prohloubil. Měl pocit, jako kdyby všechno zapadlo na správné místo. Jako kdyby byl zase doma. Všechny vzpomínky na jejich společný čas zase ožily a získaly barvy.

„Malá připomínka, že jsem ani já nezapomněla," vydechla, když se od sebe odtáhli.

Bucky se usmál a pohrával si s prameny jejích blonďatých vlasů. „Líbí se mi to, ale... slib mi, že budeš zase moje rudovláska," zaprosil.

Natasha se hlasitě rozesmála, a pak si uvědomila, že vedle spí Steve. Nechtěla ho vzbudit, nechtěla, aby přerušil jejich společný okamžik, nechtěla, aby jí tohle vzal. Dala si dlaň před ústa a tlumila smích. James se tvářil trochu užasle, že v ní vyvolal takovou reakci.

„Až tohle všechno skončí, slibuju, že zase budu tvoje rudovláska," odpověděla mu s úsměvem a položila mu ruku na hruď. Taky se usmál a zlehka se sklonil, aby jí vtiskl polibek na čelo.

Vzápětí si ji James přivinul blíž k sobě a ona si položila hlavu na jeho rameno. „Vím, že si to nemyslíš, ale ve skutečnosti jsi dobrý člověk, Jamesi."

Srdce se mu sevřelo a žaludek se mu zkroutil. Když zavřel oči, viděl před sebou všechny, kterým ublížil. „Ne, nejsem," řekl potichu. „Ale ty jsi jediná, která tomu doopravdy rozumí."

Stiskla mu ruku. „Neboj se, od toho jsem tady. Dám na tebe pozor."

─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :⧗ﾟ. ───

Zanedlouho po jejich prvním polibku po několika letech se od nich Steve odpojil. Snad si všiml, že se mezi těmi dvěma něco změnilo. Poznal, že je Bucky uvolněnější, a nechtěl mu stát v cestě ke štěstí. Jen by těm dvěma překážel.

Natasha a Bucky cestovali z místa na místo. Vynahrazovali si roky, o které je Hydra připravila. Bucky se snažil normálně fungovat, pokoušel se od sebe Winter Soldiera oprostit, protože byť jej nyní nikdo neovládal, on tam pořád byl. Byl uvnitř něj a čekal na správnou příležitost. A Bucky se děsil toho dne, kdy nad ním opět někdo získá kontrolu a donutí ho zabíjet. A co když ublíží Natashe? V takovýchhle momentech se zcela uzavíral do sebe a dlouhé hodiny mlčel.

Asi po roce je Steve znovu zkontaktoval. Měli se všichni dostavit do Wakandy, požádal je o to samotný král T'challa. V prvních týdnech na útěku pohostinnosti wakanďanů využili a Shuri nabídla, že Buckyho přivede do kryogenického spánku, než pro něj najde lék, jak jej Winter Soldiera zbavit. Natasha to poněkud rázně odmítla s tím, že se o Buckyho postarají a dají na něj pozor. Bála se, že se svou reakcí prozradila. Nikdo jí ale nevěnoval pozornost, kromě Jamese; v ten moment na ni začal pohlížet jinak. V ten moment mu dala naději, že by jí nemusel být lhostejný.

„Myslíš, že se to Shuri podařilo?" zeptal se opatrně Natashy, když seděli vedle sebe v helicarrieru. Nechtěl si dělat nějaké naděje, na druhou stranu... proč by je wakanďané zvali zpět? Tolik doufal, že se jí to povedlo...

„Doufám, že ano. Věřím jí. Je chytrá. A nenapadá mě jiný důvod, proč by nás tam zvali," odvětila Natasha zamyšleně a svraštila obočí.

Bucky shlédl na malou knížečku, kterou pevně svíral ve svých rukách. Koupil si ji v Bukurešti, a od té doby si do ní zapisoval svoje vzpomínky. Ty, co si sám vybavoval, i ty, co mu řekl Steve. Pomáhalo mu to v tom, aby si připomínal, kdo je. A taky měl strach, že jednoho dne se znovu probudí a nebude mít tušení, kým je.

„Vážím si toho všeho, co jsi pro mě za ty roky udělala, Nat," řekl najednou Bucky a vděčně se na ni zadíval. „Vím, že to často nebylo lehké, a sama jsi měla starostí dost. Občas jsem si říkal, jestli ti za to všechno stojím."

„To, co jsi všechny ty roky dělal, jsi nebyl ty. Neměl jsi na výběr," řekla mu důrazně a natáhla se pro jeho ruku.

Stiskl ji. „Já vím. Ale udělal jsem to," povzdechl si. „Nemusela jsi s námi odcházet. Co tvoji přátelé? Avengers. Byli tvoje rodina."

„Já vím. Ale na tom nezáleží. Věřím, že to pochopí. Až se vrátím a všechno jim povím, pochopí to. Já jsem se s tímhle smířila, Jamesi. Až tohle všechno skončí, zase to bude v pořádku. O mě si nedělej starosti. Jsem ráda, že tu můžu být s tebou," pověděla mu a dala mu pusu na tvář.

„Všechno se změní," zamumlal Bucky a pomalu začínal věřit tomu, že pro něj Shuri objevila lék. Nevěděl, jak náročné to bude, co ho to bude stát, ale byl ochoten podstoupit cokoliv. Jen kdyby to znamenalo, že Winter Soldier bude pryč.

„Zase to budeš ty. Jenom ty. Můj James," zašeptala láskyplně Natasha.

Zavřel oči. Zase to budu jenom já. Nic si nepřál víc.

Doufal.