Pohled Lary:

Došli jsme k našemu tábořišti, celou cestu bylo ticho, které neskončilo ani teď. Byla jsem stále otřesená a hlavně naštvaná. Jak mohl?! Můj vlastní otec. Viděla jsem jak Gejmr umírá touhou mi něco říct, nějak mě uklidnit, probrat to ale mlčel a za to jsem mu byla vděčná. Netlačí na mě a čeká až budu připravená o tom mluvit.
,, Celý život si myslím že je mrtvý... jdu v jeho stopách... snažím se, aby byl pyšný a teď se dozvím, že je to jen obyčejný lhář a nejspíš i vrah. V stopách někoho takového jít nehodlám."
,, Laro ty nejsi jako on. Jsi jaká jsi, jsi svá, silná a úžasná. Krásná taky."

,, Děkuju ale nemusíš přehánět."

,, Nepřeháním."

Usmála jsem se na něj. Jak je možné, že mi jen pár slovy tak rychle zlepšil náladu? Je to, jako kdyby to dělal běžně. Byl stále pozitivní a tu pozitivitu šířil dál.

,, Jenže co teď? Postavit se proti svému otci? Nikdy jsem si nemyslela, že to dopadne takhle ale nic jiného mi asi nezbývá viď?"

,, Bohužel, Trinity je moc nebezpečná a nesmí se jim ten božský zdroj dostat do ruky. Mrzí mě, že jejích vůdce je tvůj táta."

,, Jak víš co hledají a co hledám já? Neřekla jsem ti to?"

,, No v té hře, kterou doma hraji to tak je."

,, Málem bych zapomněla, že nejsi odtud..."

Posmutněla jsem, určitě se brzo bude chtít vrátit domů. Odejde a já tu zůstanu zase sama. Přijdu o něj. Nechci, nechci ho ztratit. Jenže to je bohužel nevyhnutelné.

,, Děje se něco Laro?"
,, Ne nic... měli bychom se přesunout. Musíme ten zdroj najít co nejdřív. Pak se budeš moc vrátit domů."

Bez dalšího slova jsem se zvedla a rozešla jsem se. Gejmr šel tiše po mém boku. Poznal, že se něco děje. Já mu ale nehodlám říct co. Bude nejlepší, když si od něj budu držet odstup. Potom ten jeho odchod nebude tak bolet...

Oživuji tenhle příběh. Máte o něj zájem?