Pohled Lary:

Kdo je ten kluk? Jakto, že toho tolik ví? Měla bych si na něj dávat pozor. V dálce uslyším hlasy. Přijdu blíž a vidím lidi z Trinity. Tohle bude zábava. Jednoho po druhém tajně sejmu, nevšimnu si jednoho, který se plíží za mnou. Otočím se a než stihnu zareagovat do hlavy ho trefí šíp. Podívám se odkud přiletěl a opět vidím toho kluka.
,, Zdá se, že jsme si kvit."
Usmál se na mě. Má pěkný úsměv a ty oči... Laro! Soustřeď se, neznáš ho, nemůžeš mu věřit. Na druhou stranu mě zachránil.
,, Čemu si nerozuměl na větě drž se ode mě dál?"
,, Kdybych se držel dál byla bys mrtvá, takže nemáš zač."
,, Proč mě sleduješ, co chceš?"
,, Hlavně dostat se domů ale taky bych rád, zakopal válečnou sekeru. Nejsem tvůj nepřítel Laro. Vím, že je pro tebe těžké někomu věřit po všem co si zažila..."
,,Co o mě všechno víš?"
,, Hodně."
,, Najdeme bezpečné místo, kde udělám oheň a ty mi řekneš všechno co víš a jak to víš. Ale pravdu!"
,, Souhlasím."
Dala jsem se do kroku ale zastavila jsem.
,, Děkuju... ehm."
,, Gejmr"
,,Gejmre... děkuju za záchranu."
,, Já děkuju, že se alespoň pokusíš mi věřit."
Usmála jsem se a pokračovala v chůzi. On v těsném závěsu za mnou. Upřímně něco něm je. Nedokážu ale určit co a to mě frustruje. Většinou umím každého přečíst během několika sekund. Jeho ale přečíst nedokážu, je až moc tajemný. Právě to mě na něm imponuje nejvíc. Právě to mě k němu táhne...

Co čeká Gejmřeje a Laru dál? Uvěří mu jeho příběh?