Všichni již netrpělivě očekávali konec roku, který by znamenal, že končí škola a začínají prázdniny. Ale byla tady ještě jedna věc, kterou Poberti museli zařídit. A to úplněk, který připadal a předposlední den školy. A když si to spočítala Jasmine, bylo jasné, že chce jít s nimi. 

"Jasmine, nemůžu ti dovolit, abys šla s námi. Je to moc nebezpečné. Mohl bych ti ublížit," namítal Remus. 

James se Siriusem protočili očima. Bylo zbytečný té holce něco říkat, stejně půjde. Peter byl zase někde v tahu, ale toho si kluci nevšímali. 

Hnědovlasá dívka se na něj podívala a zamračila se. "Víš, co jsem ti slíbila? Že tě podržím ve všem. A to hodlám splnit, takže mi nerozkazuj co mám a nemám dělat. Stejně je ti to k ničemu," řekla hrdě a ušklíbla se. 

Sirius se usmál a nenápadně přikývl. "Moony, stejně víš, že si bude dělat, co chce. Já a James jsme jí pomohli a nyní jí chceme vidět v akci."

Remus zaúpěl. "Cožpak to nechápete?! U vás už vím, že vás nepřemluvím, ale co kdybych zase zdivočel a ublížil jí? To nemůžu riskovat."

Ale tohle Jasmine už nemohla poslouchat, takže se během vteřiny proměnila v levharta, který Remuse porazil na zem a zavrčel. 

"Jasmine...nech mě. Víš, že ti nechci nijak ublížit, ale nemůžu tě nechat jít s námi...Je to příliš nebezpečné," namítl Remus a díval se do očí levhartovi. 

Levhart zavrčel a jednu tlapu položil Remusovi na hrudník. Pak znovu zavrčel, odtáhl se od něj a mrskl ho ocasem po tváři. 

James se Siriusem dostali záchvat smíchu. 

"Myslím, že ona se o sobe umí postarat, Reme. Jasmine, jdeš s námi. Sraz je v jedenáct hodin ve společence, jasný?" usmál se James.

Levhart se proměnil zpátky v hnědovlasou dívku, která se ušklíbla. Pak se podívala na Remuse. "Umím se o sebe postarat. Nemusíš se o mě pořád bát. Stejně máme v úmyslu se přidat do Fénixova řádu. Všechny čtyři," řekla dívka a tím všechny chlapce přivedla do šoku. 

"Jak-jak o tom víš?" zeptal se ohromeně James a podíval se na ní. 

Jasmine se na něj podívala, ale pak uviděla Siriusův prosebný obličej. "Brumbál nám to navrhl. A všechny tři jsme přijaly." 

Remus zbledl jako stěna a zvedl se do sedu. "Jasmine..."

"Nebudu se s tebou už hádat, Remusi. Miluju tě, ale odmítám někde sedět a jen nečinně sledovat, jak umírají další a další lidé," přerušila ho hnědovláska a vykročila ke dveřím. "Tak se uvidíme v jedenáct, pánové." Bez jakéhokoliv dalšího slova zmizela z pokoje. 

Sirius se otočil k Remusovi. "Má tě dost na háku, kamaráde," usmál se a prohrábl si vlasy. 

Remus se na něj podíval a probodl ho pohledem. "Neměli jste to dovolit! Víte, co se jí může stát?!"

"Remusi, už není malá holka. Myslíš si, že až vyjde školu, bude ve větším bezpečí? Tak to ani náhodou...není hloupá, dokáže se o sebe postarat." 

"Jestli se jí něco stane, máte to na svědomí, jasný?" zavrčel Remus, přešel ke své posteli a posadil se na ní. Pak zatáhl závěsy a skryl se před jejich očima. 

°

Bylo deset minut před jedenáctou, kdy se Jasmine vydala do společenské místnosti. Ostatní dívky už spaly, takže jí nic nebránilo. Vzala si na sebe obyčejné džíny, vytahané černé tričko a nebelvírskou mikinu. Vlasy si svázala do copu, který si přehodila přes rameno. Pak už jen vyšla z pokoje a namířila si to ke křeslům u krbu. Tam se posadila a jen čekala na ostatní. 

Po deseti minutách se opravdu objevili. 

"Tak jdeme," šeptl James a všichni se rychle rozešli k portrétu Buclaté dámy. Odklopili jí a James přes ně přehodil neviditelný plášť. 

"Musíme si pospíšit, nemáme moc času," zamumlal Remus, který se roztřásl. 

Jasmine ho vzala za ruku. "Neboj, to zvládneme," snažila se ho uklidnit a zároveň pospíchala, aby to stihli. 

Vyšli z hradu a okamžitě zamířili k Vrbě mlátičce. Sirius na Vrbu seslal Immobilus a Remus šel dovnitř. 

Jasmine, Sirius a James chvíli čekali, dokud se z Prasinek nezačalo ozývat vlčí zavytí. Podívali se po sobě a v tu ránu vedle sebe stáli levhart, pes a jelen. Protáhli se otvorem ve Vrbě a došli až na konec chodby, kudy se dostali až do Chroptící chýše. 

Když tam došli, tak Jasmine spatřila vlkodlaka. Nic na něm nebylo Remusovi podobné, snad jen jeho oči. Stále je měl medové. 

Když vlkodlak spatřil levharta, tak k němu došel a očichal. Pak vesele zakňučel a začal poskakovat. Levhart se k němu přidal společně s jelenem a psem. 

A tak začala zvířecí honička, která vedla ven na bradavické pozemky. Ovšem ani jeden z nich netušil, co se stane poté, co vyjdou ven. A později se za to nenáviděli.

Ahoj, zlatíčka <3

Jak se mi dneska máte? Opět, jsem nemocná, proto můžu psát :) 

Doufám, že se dnešní kapitolka líbila :) A možná, opravdu jen možná, se stane to, že pokud nebudu mít přes den co dělat, a k dalším dvěma knížkám napíšu kapitoly, tak by mohla vyjít ještě jedna :) 

Co si myslíte, že se tam mohlo stát? :) zajímají mě vaše názory :) 

Díky,

Kájí°