Když se Remus s Jasmine posadili na jejich stanovišti, samotný kraj Zodpovězeného lesa, tak se mladík podíval na dívku a nervózně se pousmál.

Dívka se na něj pak podívala a usmála se. "Je to tu nádherné, Remusi. Děkuji," řekla lehce nervózně.

On jen natáhl ruku a jemně jí jeden z neposedných pramenů vlasů dal z obličeje pryč. "Jsem rád, že se ti to líbí. Nevěděl jsem, jak to přesně vymyslet. Radil hlavně Sirius, který v tomhle má z nás nejvíc zkušeností," usmál se nervózně. 

Jasmine se k němu přisunula a hlavu mu položila na rameno. "Líbí se mi to, i kdybys to vymýšlel jen ty. Nepotřebuju, aby bylo všechno vždy perfektní a dokonalé. Vždyť mám tebe," řekla upřímně.

"Řekni mi...zasloužím si tě vůbec? Vždyť jsem zrůda. Krvelačná zrůda, mohl bych ti ublížit, Jasmine. To bych si nikdy neodpustil." 

"Já vím že ne. A proto jsem se rozhodla pro jednu věc. Učila jsem se jí už od pátého ročníku, ale teď mi s tím pomohli James se Siriusem a vypilovala jsem to. A konečně se mi to podařilo," zamumlala s tajemným úsměvem. 

Remus se na ní nechápavě podíval. "Co tím myslíš? S čím ti pomohli? A co se ti povedlo?" 

Jasmine opatrně vstala, vzala do ruky hůlku a zavřela oči. Poté se její hůlka rozzářila a dívka zmizela v bílém paprsku světla. 

"Jasmine!" zakřičel Remus, ale než něco stačil udělat, tak před ním stálo zvíře. A nebylo to jen tak obyčejné zvíře. Byla to překrásná bílá levhartice. "Jasmine?" zašeptal ohromeně mladík, natáhl ruku a jemně zvíře pohladil.

Levhartice jen zavrněla, otřela se mu o dlaň a schoulila se u něj. 

"Je tohle vůbec možné? Jsi překrásná," šeptal ohromeně Remus stále dokolečka a stále si její srst nechával proplouvat mezi prsty. 

Levhartice se pak opatrně zvedla a po chvíli místo nádherného zvířete tam stála jeho přítelkyně. "Řekla bych, že vypadám slušně, ne?" zeptala se ho se smíchem, když se k němu znovu posadila. 

"Jasmine...ty jsi překrásná i jako člověk, i jako levhartice," řekl s posvátnou úctou a přitáhl si jí ještě blíž k sobě. 

Dívka se usmála a přivřela oči, když mu hlavu položila na hruď. "Jsem ráda, že se ti moje druhá polovička líbí. Každopádně jsi třetí, kdo o tom ví. Holky mě ještě neviděly a nemám v plánu jim to říct. Aspoň ne zatím. A taky jsem se rozhodla, že úplňky budu trávit s vámi."

"Jasmine, to-to nejde. Nedovolím ti to," vyjekl Remus vyděšeně a podíval se na ní s jakousi rázností, kterou u něj nikdy neviděla. 

"Nemáš právo mi nic zakazovat, Remusi. A pokud ti mohu nějak pomoci, jakkoliv, pak to udělám. A tohle je způsob, jak ti ve tvém prokletí pomoci," řekla tvrdohlavě Jasmine a zamračila se. 

"Jasmine, zlato...nechci ti nijak ublížit a nechci, abys to viděla. Proměna ve vlkodlaka je velice bolestivý proces i pro přihlížející," namítl Remus, plný naděje, že jí tím odradí od jejího rozhodnutí. 

"Snad nečekáš, že budu jen tak zavřená v pokoji a strachovat se, že se ti něco stane. Nebo třeba i klukům. Zatraceně, pro jednou jsem tvoje přítelkyně, tak mi to nerozmluvíš. Když už jsem tě získala, neopustím tě. Nikdy," řekla Jasmine s jemným úsměvem, vzala jeho tvář do dlaní a políbila ho, aby jej umlčela. 

Remus ji chtěl od sebe odtrhnout, ale pak si to rozmyslel. Věděl, že jí ničím nepřesvědčí. A právě to na ní tolik miloval. Stála si za svým. Neměnila své názory s každým východem a západem slunce. A pak ji políbil zpátky. 

Netrvalo dlouho a mladík jí jemně položil na deku, která na sobě měla vzor měsíce v půli. Odtáhl se od ní a jemně ji pohladil po tváři. "Jsi nádherná, lásko."

Jasmine se začervenala a usmála se. "Remusi..." zašeptala, ale nedopověděla to, co chtěla říct, jelikož ji Remus znovu políbil. Nebránila se, tak moc ho milovala, že dosud si myslela, že je to sen. A nebyl. 

Opatrně opustil její rty a políbil ji na krk. Dívka se prudce nadechla a zaklonila hlavu, když se dotkl toho jemného místa. Nevěděl, kde se to v něm vzalo. Možná si něco vzal i ze Siriusových vyprávění. 

"Kde ses tohle naučil?" vypravila ze sebe těžce mezi prudkými nádechy. 

Remus se od ní odtáhl a usmál se. "Když máš na pokoji bradavického Cassanovu už sedm let, tak něco přiučíš, nemyslíš?" 

Jasmine zčervenala ještě víc, takže začala připomínat přezrálé rajské jablíčko. "To asi ano," špitla tiše a zavřela oči. Věděla, že to brzy zajde dál, než si mohla myslet. 

"Jasmine...nejde mi jen o to," vypravil ze sebe Remus, když uviděl její zavřené oči. 

"Já vím," špitla dívka. "Jen...bojím se. Co když budu nemožná?" 

"Nebudeš. Neboj se, určitou průpravu už mám," řekl Remus a posadil se. "A rozhodně bych to nezkoušel tady. Přeci jen...jsme u Zodpovězeného lesa. Merlin ví, co by odsud mohlo vylézt." 

Jasmine se posadila taky a podívala se do lesa. "To máš pravdu," přikývla. 

Remus se usmál, lehl si tak, aby si hlavu položil do jejího klína, a hleděl na ní. "Jsem rád, že tohle poznávám zrovna s tebou." 

Jasmine se na něj podívala. "Miluju tě, Remusi Lupine. A vždycky budu." 

Ahoj, Potterheadi :)

Jak jsem slíbila, a jak jste si odhlasovali, máme tady další díl s druhým z našich párů :) #Resmine. 

Kdo je taky tak zbožňuje? <3 

Další kapitolka bude s Violett a Siriusem. Pak se přesuneme na období po Bradavicích, kdy naši hrdinové budou ve Fénixově řádu :) A konečně budou pořádné bitvy se Smrtijedy :3 Bože, jak já se těším, až těm blbcům nakopeme zadky :3 

Každopádně děkuji všem, kteří toto čtou a pomalu mi začněte shromažďovat otázky do Character asku, který hodlám napsat po příští kapitolce :) 

Díky, Kájí <3