Ͽ K I T Ͼ

Kit byl Evanovi vděčný za to, jak rád mluvil. 

Nemyslel to tak, že by byl nějak ukecaný, ale vždy Kita donutil mluvit o problémech. A i když se mu to ze začátku ani trochu nelíbilo, určitým způsobem si zvykl. Proto se ani nedivil, že Evan neodjel po tom, co ho přivezl z nemocnice, a donutil ho mluvit. 

Usínali pak v objetí. Kdyby to celé stálo na Kitovi, byli by každý u sebe doma s milionem nedořešených věcí.

Proto mu byl vděčný. 

Neřekl by, že byli úplně zase spolu. Bylo tady stále hodně bolesti, kterou si prošli, a šli na to pomalu. Jak mu sám Evan řekl, započal novou misi a to tu, že mu zvedne sebevědomí, aby neměl stále pocit, že si Evan zaslouží někoho lepšího. To byla totiž jedna z věcí, která je brzdila. 

"Jak se dneska má můj nejoblíbenější člověk na světě?" ptal se Evan vždy, když se s Kitem setkali. 

"Víš, že máš nádherné oči?"

"Miluju, když se usmíváš."

A Kit ze začátku na tyhle jeho vyznání nereagoval a vždy ho jen plácl po paži se slovy, ať toho nechá, na což se Evan rozesmál a řekl mu, že nenechá, protože je to pravda. Později si to Kit už jen užíval.

Jednoho dne ho Evan pevně objal. "Chyběl jsi mi." Neviděli se jen pár hodin.

V tu chvíli už to Kit zkrátka nevydržel, přitáhl si Evana k sobě a políbil ho takovým způsobem, jako by mu na tom záležel život. Protože taky záležel. Dva týdny snášel Evanovo neskrývané flirtování a to bohatě stačilo. A tak ho po několika měsících konečně zase ucítil jeho rty na svých.

Evan mu obmotal ruce kolem pasu, přitáhl si ho ještě blíž k sobě a do polibku se usmál. "No konečně," vydechl. 

"Myslím, že už jsem moc dobře pochopil, že mě nenecháš zastávat můj postoj s tím, že si zasloužíš někoho lepšího," vysvětlil.

"Díky bože, už mi docházely ty klišé lichotky. Ne ale, že by nebyly pravdivé," odpověděl Evan se smíchem. Kit neodpověděl, jen se schoulil do Evanova objetí a užíval si, že ho drží.

A taky přemýšlel, kdy se sakra stalo, že takhle změkl. Na své přátele sice stále mohl štěkat a být náladový, ale v moment, kdy se objevil Evan, by se vždy nejraději jen schoulil do jeho objetí a zůstal tam, protože jak zjistil, bylo to jedno z jeho nejoblíbenějších míst . 

Rosie mu to neustále vyčítala. Kit nad tím jen lhostejně mával rukou. Priority.

"Chceš sýrový nebo slaný popcorn?" zeptal se ho Evan, zatímco se přehraboval v šuplíku v kuchyni v bytě jeho mámy. 

Kit seděl na lince a ujídal paní Clarkové oříšky. "Tebe," odpověděl s mlasknutím a ušklíbl se, když nad ním Evan protočil očima. 

"Takže slaný," konstatoval Evan. Rychlým pohybem roztrhl sáček se slaným popcornem.

"To bylo sexy," prohodil Kit, vyhodil jeden oříšek do vzduchu a zachytil ho v letu ústy. Evan protočil očima podruhé a bez toho, aby Kita nějak komentoval, dal popcorn do mikrovlnky.

"Co je sexy na rozbalování popcornu?" zeptal se Evan až pak. Došel až ke Kitovi a stoupl si mezi jeho nohy.

Kit si nabral hrst oříšků. "Však víš," zamumlal s plnou pusou. "Jak se ti napnuly svaly. Sexy."

Evan shlédl na oříšky v jeho ruce a pak na prázdnou misku. "Ani se nepodělíš?"

Kit si dal jednu mandli mezi zuby a shlédl na Evanovy rty. Nerozkousával ji, ani nepolykal. Evan se pousmál. "Takhle jsem to nemyslel, ale nestěžuju si." Spojil jejich rty a hned měl oříšek v ústech.

Někdo si za nimi odkašlal. 

Kit od sebe rychle Evana odstrčil a seskočil z linky na zem. Jelikož bylo jasné, kdo to byl, raději ani nevzhlédl. Asi by pohled paní Clarkové neunesl.

"Co tady děláš?" zeptal se Evan. Většinu času spolu trávili u Kita, protože tam přece jen měli větší soukromí. Dnešek ale měli být u Evana, jelikož podle jeho slov měla mít jeho máma noční.

Očividně neměla.

"Bydlím," odpověděla pobaveně. 

"Nemáš být náhodou na noční?"

"Zítra mám noční, Evane. Dneska jsem byla jen nakoupit," odpověděla a jako důkaz položila na linku dvě velké nákupní tašky. "Ahoj, Kite," usmála se na něj.

Kit s ní proti své vůli navázal oční kontakt. "Dobrý den," špitl. 

Bylo mu vždy jedno, co si o něm ostatní myslí a klidně by se s Evanem líbal uprostřed Times Square, kde se každý den pohybovaly tisíce lidí. Před Evanovou mámou to ale bylo něco úplně jiného.

"A ne naopak?" nedal se Evan. Kitovi to řekl přesně naopak - dneska má jeho máma noční, zítra jede na nákupy.

"Ne," uchechtla se. Kit by nejraději utekl z kuchyně a schoval se pod peřinu v Evanově posteli. 

Mikrovlnka cinkla a oznámila jim, že popcorn je hotový. Paní Clarková ho bez zaváhání vytáhla a nasypala do misky. "Však já vás nebudu rušit, kluci," řekla, zatímco Evanovi podávala popcorn. Podívala se na hodinky. "Je osm, já jsem unavená a zítra mě čeká noční, takže jdu spát." Zvedla pohled ke Kitovi. "Ráda jsem tě zase viděla, Kite."

I když se cítil naprosto trapně, musel přiznat, že Evanovu mámu zbožňoval. "Já vás také," vynutil úsměv. Když se zavřela u sebe v ložnici, Kit se plácl do čela. "Bože, to byl trapas."

Evan se rozesmál. "Úplně jsi zčervenal," ukázal na něj. 

Kit k němu vzhlédl. "Ví, co všechno jsem ti udělal? To by už ke mně tak milá nebyla, ne?"

"Něco ví," přiznal Evan. "Ale stejně tě má pořád ráda. Vidíš? Lidé tě prostě mají rádi."

Kit mu vytrhl mísu s popcornem z ruky a nabral si plnou hrst. "To ještě neví, že jsem jí sežral všechny oříšky," zamumlal a vydal se do Evanova pokoje. 

-

Kitovy noci byly mnohem příjemnější. Už nebrečel každou noc nad svou existencí ani ho nedoprovázely noční můry, takže byl schopný nepřerušovaně spát klidně osm hodin, jako normální člověk. 

Tu noc u Evana se ale probudil s šokem. Právě proto, že Evan vystřelil do sedu a popadal dech.

Kit se díky vlastním zkušenostem ani nemusel ptát, aby věděl, o co jde. Opatrně položil Evanovi ruku na záda, ale stejně pod jeho dotekem s sebou cukl. Otočil se ke Kitovi.

"Co se ti zdálo?" zeptal se Evana.

Evan si dal ještě chvíli na rozdýchání. Sotva se chystal promluvit, z jeho očí se vyřinuly slzy. Kit nasucho polkl. Ještě se mu nestalo, aby se jejich role takto obrátily. 

Vzpomněl si na to, co vždy dělal Evan, když se Kit složil. Poposedl si na posteli blíž k Evanovi a objal ho. "Co to bylo?" zeptal se znovu. 

Evan zavrtěl hlavou. "Já... někdy se mi přehrává ve snech to, jak jsem tě našel v tom jezeře a přijde mi, jako bych to prožíval pořád dokola."

Au. To zabolelo Kita za něj. O tom, jak ho Evan našel, se naposled bavili tenkrát v nemocnici, kdy Kit sotva vnímal. Pak už to neřešili, protože to bylo pro Evana až moc traumatické. Proto pořádně dodnes nevěděl, jak se to celé stalo. 

Uměl si to ale představit. S rozbitou hlavou se vznášel po hlavní hladině v bezvědomí obličejem dolů. Evan ho otočil. Začal vytahovat z vody. Oživoval ho. 

Kdyby on sám takhle Evana uviděl, asi by se zhroutil takovým způsobem, že by se už nevzpamatoval. 

"Nemysli na to," zašeptal. "Jsem tady. Díky tobě. Nemysli na to, jak jsi mě našel, ale na to, jak jsi mě zachránil."

Evan si začal dlaní otírat rukou oči, a tak ho Kit částečně pustil a natáhl se na noční stolek pro kapesníky. Pak se ještě posunul a posadil se před něj. Začal mu otírat slzy.

"Kolikrát se ti to už zdálo?" zeptal se.

"Teď je to potřetí. Není to často," odpověděl tiše. Třásl se, jakoby mu byla zima, a tak se se Kit ještě natáhl pro jeho triko, které se válelo na zemi. Přetáhl mu ho přes hlavu a znovu ho objal.

Nic neříkal. Jen čekal, až se Evan zcela uklidní. Praktikoval na něj tu samou techniku, co Evan využíval na něm. 

Za pár minut si tak oba opět lehli. Tentokrát se Kit přimáčkl zezadu na Evanova záda a objal ho. "Musíme s tím něco udělat," zašeptal. "Když vím, jaké to je, nesnesu pomyšlení, že se ti to děje taky. Ještě, když se ti zdá něco tak strašného."

Evan ze sebe vydal neurčitý zvuk. "Dořešíme to zítra," odpověděl a stiskl pevněji Kitovu ruku, jakoby se chtěl ujistit, že je doopravdy tam. "Pojďme spát."

Kit nezamhouřil oči, dokud neměl jistotu, že Evan v poklidu spí. Tu noc se už noční můra nevrátila.

Ͽ Ͼ

MÁ KAŽDOPŘÍBĚHOVÁ OTÁZKA

kdo je vaše nejoblíbenější postava? 🥰