Ͽ E V A N Ͼ

Evan si asi prostě musel zvyknout na to, že Kit bude mít takové epizody, kdy se s ním klidně měsíc nebude bavit a pak se najednou bude chovat jako nejlepší kamarád. Nebylo to totiž poprvé a teď už opět byli v té fázi, kdy mu Kit pomáhal s překonáváním jeho strachu z vody.

Měl pro tentokrát naprosto čistou hlavu. S Adamem si o plavání promluvili a kupodivu pochopil, že chce Evan plavat spíše s Kitem a ještě dodal, že uznává, že nemá trpělivost a nejraději by plaval jen sprinty. 

A tak Evan nechodil za Kitem na černo. Byl tak spokojený.

"Teď zkus tohle," promluvil na něj Kit, když stáli v jezeře a vodu měli po prsa. Odrazil se od země, rukama zaplaval jednou prsa a zase se postavil na nohy. Spíše se jen tak zhoupl po vodě.

Evan byl připravený. Už se nebál vstoupit do vody, ovšem pokud byl ve vodě hlubší než po pas, už ho to mírně znervózňovalo. Dneska ale oznámil Kitovi, že by chtěl pomalu ale jistě začít plavat.

Nasucho polkl. Mohl v klidu zopakovat to, co mu Kit ukázal, že?

Připravil si ruce. Zhluboka se nadechl. Už byl připravený se odrazit od dna, ale myšlenka, že nebude mít, byť na pár sekund, půdu pod nohama, ho vyděsila. Opět se zastavil.

Kit stál kousek od něj, ruce složené na prsou a trpělivě ho sledoval. "Ještě nemusíme plavat, jestli nechceš. Můžeme se jen v poklidu plácat ve vodě."

Když za ním ten den Evan přišel s tím, že by chtěl pokročit a plavat, Kita to upřímně překvapilo. Ještě když si Evan vyžádal, aby ho naučil přímo prsa. 

Evan se pokusil ještě jednou, ale jako by jeho nohy byly přilepené ke dnu. "Bojím se, když nebudu mít pevnou půdu pod nohama," přiznal.

"A trváš na tom, že se chceš dneska naučit prsa nebo můžeme zkusit něco jiného?" zeptal se Kit.

Evan se uvolnil. "Je mi to jedno."

"Okay," usmál se Kit spokojeně a otočil se k Evanovi zády. V další sekundě už ležel na hladině, jako by byl připravený plavat znak, jenže jeho ruce zůstaly nehybné podél těla a jen mírně kopal nohami.

Evan se krátce zasmál. Spíše z frustrace. "To neudělám ani za milion."

Kit se opět narovnal a postavil se. "Je to mnohem lehčí, než se zdá! Voda tě sama unese a zvykneš si na to, že nemáš pevnou půdu pod nohama. Neboj, podržím tě."

Následovalo asi tří minutové přemlouvání, kdy se Evan vymlouval, zatímco ho Kit přesvědčoval. "Normálně bych tě takto nepřemlouval," řekl mu Kit, "ale já vím, že na to máš."

A tak stál Evan bokem ke Kitovi, který stál kousek za ním. Opět se zhluboka nadechl, začal si na hladinu lehat a nakonec se nohami i trochu odrazil, aby dopomohl celému tělu se dostat na hladinu.

Cítil na zádech Kitovy ruce, které ho podchytily hned, jak si začal hledat. Měl zavřené oči, protože se bál, ale když je otevřel, ležel na hladině, voda ho nesla a po pravé straně se na něj usmíval zeširoka Kit. Tak široký úsměv u něj snad ještě ani neviděl.

"Doufám, že si toho vážíš, protože mi momentálně narušuješ osobní prostor," podotkl Kit a Evan se zasmál. Ležel na vodě a smál se, to by chtělo zdokumentovat.

"Až se mi alespoň trochu uklidní tep, možná to ocením," odpověděl. Trochu ho znervózňovalo, jak se voda mírně díky větru vlnila a občas se mu dostala skoro až do obličeje, ale snažil se zachovat chladnou hlavu. Kdyby se teď začal topit, Kit je hned vedle něj.

Pomalu kopal nohama a rukama se taky snažil udržovat na vodě. Tolik se soustředil, aby se hýbal dostatečně na to, aby se jeho tělo nezačalo potápět, že si ani neuvědomil, když ho Kit pustil a jeho ruce z Evanových zad zmizely. 

V tu chvíli se vylekal. Zpanikařil, potopil se, ale s Kitem už na takových situacích v mělčích vodách pracovali, a tak se za chvíli vynořil s tím, že opět stál pevně na dně. 

Kit se ani nepohnul a Evana sledoval s úšklebkem. 

"Hej, co kdybych se topil?" vyjekl.

Kit pokrčil rameny. "Nevypadalo, že bys to měl v plánu."

Evan byl ovšem rád, že se ho Kit okamžitě nesnažil dostat nad hladinu. Nebude mít Kita za zadkem vždycky, pravděpodobně se po tom, co se Evan naučí plavat, nebudou už ani bavit, protože si nebudou mít co říct.

Musí se učit pomalu. Aby se Kit nemohl jen tak stranit.

Evan se ještě párkrát pokusil lehnout si na záda, pak už ale z vody raději vylezl, posadil se na svůj ručník na břehu a sledoval Kita, jak ve vodě ještě blbne.

V jednu chvíli se Kit vynořil z vody, trhl hlavou, aby ze sebe dostal vodu a promnul si oči. Pak si vlasy, které mu padaly do očí, shrábl dozadu a usmál se kvůli něčemu, o čem Evan nevěděl.

A možná ho v tu chvíli napadlo, že Kit nevypadal vůbec špatně. Rychle tu myšlenku ale poslal dál, protože si nemohl myslet něco takového, ne když měl Adama, který Kita neměl zrovna v lásce.

Nikdy ho nenapadlo přemýšlet o Kitovi takhle. Nejprve ho bral jako svého zachránce, pak jako učitele, který mu pomáhá překonat svůj strach. Pak ho párkrát naštval, když se s ním jen tak přestal bavit. Nikdy ho ale nenapadlo nějak ocenit to, jak Kit vypadá. 

Kdyby se na něj Kit v tu chvíli nedíval, nejraději by si dal facku. Tak jo, Kit je pěkný, tím to končí.

"Myslím, že ti přijel odvoz," zvolal na něj Kit a Evan se otočil.

Od jezera šlo vidět na menší provizorní parkoviště, kam právě vyjíždělo velké červené SUV, které Evan hned poznal. Natáhl se jako první po své tašce, kde měl mobil, jestli mu Adam náhodou nepsal, že pro něj přijede, ale nepřišla mu jediná zpráva. 

Do minuty už byl Adam na cestě ke břehu.

Evan se postavil, zatímco Kit započal další trasu do půlky jezera a zpět. Adam došel k Evanovi a políbil ho na přivítanou. "Ahoj, co tady děláš?" zeptal se ho Evan jako první.

"Jel jsem kolem, tak jsem si říkal, že se kouknu, jestli třeba nekončíte, že bych tě vzal domů," odpověděl s úsměvem a rychle kouknul na Kita. Ten si bezstarostně plaval v dáli.

Evanovi to bylo tak nějak jasné už od toho, co Adamovo auto uviděl. Jel je s Kitem spíše zkontrolovat. A očividně ho potěšilo, když uviděl Evana sedět na břehu, zatímco se Kit čvachtal ve vodě jako osmileté dítě.

Evan se taky na Kita ohlédl. Už se otočil a vracel se zpátky ke břehu. "Jo, pro dnešek hotovo."

Sbalil si věci, které měl rozházené všude kolem, a Vzal si jen suché oblečení, aby se převlékl. "Jdu se převléct, jo?" oznámil Adamovi a kývnul hlavou k provizorní budce, která byla o několik metrů dál zřízena pro převlékání.

Adam mu vzal tašku, ve které měl ostatní sbalené věci. "Okay."

Evan se tedy vzdálil, ovšem ani trochu se mu nelíbil fakt, že Kit už v tu chvíli byl v části jezera, kde dosáhl, a očividně už šel z vody ven.

Doufal, že se ti dva nezabijí, zatímco se on bude převlékat. Vsadil by všech deset, že jim by ty dvě minuty na to stačily. 

Rychle se převlékl do suchého, zabalil mokré plavky do ručníku a za chvíli byl venku.

Na břehu stál ovšem jenom Adam. Po Kitovi a jeho věcech ani památky.

"Kde je?" zeptal se Adama, když k němu došel.

"Snažil jsem se o zdvořilou konverzaci, ale ani se na mě nepodíval. Prostě si pobral věci a odešel," pokrčil rameny Adam a Evan se nachytal, jak ho to zamrzelo. Na druhou stranu to bylo asi lepší, než kdyby se s Adamem tady hádali. Kit nejspíš mlčel proto, aby si ušetřil zbytečné hádky. 

Adam natáhl ruku a Evan si s ním propletl prsty. Společně se pak vydali k autu.

Ͽ  Ͼ

už by se vám líbil asi adam fuč, co? oops