Ͽ K I T Ͼ

Tři čtvrtě roku byl čistý. Tři čtvrtě roku si nelokl alkoholu ani si nepotáhl z cigarety. 

A vše se pokazilo jedním dnem, kdy mu zemřela matka.

Byl to šok. Autonehoda přece jen není něco, co od dne očekáváte, když se ráno probudíte. A Kit se možná tak trochu složil.

Jeho máma se k němu chovala příšerně, vždyť ho téměř vystěhovala z domu. Odmalička se k němu chovala, jak k cizímu. A Kit si to uvědomoval, ale šok přišel kvůli jiným věcem. Především kvůli jedné konkrétní.

Kdo se postará o Lucu?

Když Kitovi zavolal otec, že je jeho matka mrtvá, byl v práci. Bylo jedenáct hodin večer. Jeho matka se ocitla v autě cizího muže. Nezvládl řízení a bum, autonehoda, která si vyžádala tři mrtvé. 

Luca byl doma s otcem. Aspoň že tak.

Když Kit zavěsil, nedal na sobě nic znát. A jakmile si uvědomil, že je teď doma dítě, o které se nemá kdo postarat, protože jeho otec věděl o výchově velký prd, vyšel k baru.

Objednal si tequilu.

Kopnul ji do sebe bez nějakého citrónu nebo soli. 

A objednal si další. 

Zřídil se takovým způsobem, že o půl jedné ráno ho vykopli ven, i když měl ještě pracovat. Kit před vchodem padl na kolena a rozbrečel se. 

Tak se složil na veřejnosti podruhé v životě. Tentokrát ho ale neposlali do léčebny, přece se jen opilí teenageři nestarali o to, co se s ním děje, tak, jako lidé tenkrát v obchodě. Po několika minutách se tedy zvedl a loudavým krokem se rozešel pryč. 

Ne k motelu. K Evanovi.

Napadla ho myšlenka, že co si bude o něm myslet Evanova máma, když se v jednu ráno objeví před jejich dveřmi s tak dvěma promile v krvi. Hned se ale vypařila. Byl opilý, nepřemýšlel nad následky jeho činů.

Když taky pomyslel na to, jak zklamaný Evan bude, jakmile ho takhle uvidí, jeho slzy se ještě zdvojnásobily. Přesto se objevil o dvacet minut později před bytovým komplexem, kde trávil půlku času. Vyštrachal z kapsy klíče, které mu Evan daroval, protože mu natolik věřil, a na třetí pokud se trefil do dírky. 

U dveří od bytu to už bylo horší. A tak se ani nedivil, že po dvou minutách marných pokusů si odemknout se objevil unavený Evan ve dveřích.

A šlo poznat, že pohled na Kita ho nemálo překvapil. 

"Kite-"

Nestihl ani doříct větu, protože Kit se už snažil vejít do bytu, ale akorát zakopnul o práh, a tak ho musel Evan ihned chytat. "Ty jsi pil?" zeptal se zděšeně.

"Překvápko," zamumlal Kit. Když ho chtěl Evan opět postavit na nohy a začal ho od sebe odtahovat, Kit obmotal ruce kolem jeho pasu a chytil se ho jako klíště. Z očí se mu vyhrnuly další slzy. "Máma je mrtvá," řekl.

Když to řekl takhle stroze, těžko říct, jestli by mu za normálních podmínek Evan uvěřil. Možná by se začal vyptávat, opakovat cože? Co jsi to řekl?, ale Kit se nenapil tři čtvrtě roku. A Evan tak ihned pochopil, že jsou jeho slova pravdivá. 

"Panebože," vydechl po dlouhé chvíli ticha. Nevyptával se, nic neříkal, jen Kita pevně objal. 

Stáli tak strašně dlouho, zatímco mu Kit brečel do trika od pyžama. Ani by se nedivil, kdyby to bylo více než deset minut. Pak ho ale Evan začal jemně od sebe odtahovat. "Pojď," zašeptal. "Jsme tu sami, neboj."

Z toho Kit usoudil, že Evanova máma byla nejspíše na noční. Byl za to neuvěřitelně rád.

Evan ho dovedl k sedačce, kde se Kita posadil. Pomohl mu sundat bundu a pak mu šel pro sklenici vody. Kit mezitím jen tupě zíral do prázdna, už ani nebrečel. 

Když se Evan s vodou vrátil, Kit promluvil. "Co teď sakra bude s Lucou?" 

Evan se posadil až úplně k němu a jednou rukou ho objal. "Řekneš mi, co se stalo?" zeptal se opatrně.

Kit dlouho neodpovídal. "Já ani pořádně nevím," řekl nakonec popravdě. "Zavolal mi to táta kolem jedenácté. Prý byla v cizím autě s cizím chlapem. Autonehoda. Luca zůstal doma s tátou, naštěstí. A více prostě nevím. Šel jsem na bar a pak sem."

"Proč jsi mi hned nezavolal?" zeptal se Evan. "Přijel bych pro tebe. Nemusel jsi pít ani se sem plahočit pěšky."

Kit se uchechtl. "Já musel pít. Pak se to lépe snáší."

"Měl bys jet za tátou," usoudil Evan po chvíli ticha. A Kit věděl, že má pravdu, proto nepatrně přikývl. "Až se uklidníš, řekni mi a já tě tam hodím. Budu s tebou."

Kit znovu nepřítomně přikývl. Pak mu hlava padla na Evanovo rameno. Přišlo mu, že jim vyvrtá pohledem do televizi díru, jak stále hleděl na jedno místo. "Je mi to strašně líto," řekl tiše Evan.

"Nemusí," zareagoval ihned Kit. "Moje máma pro mě byla skoro jak cizí člověk. Vždyť sakra byla v autě nějakého cizího chlapa, co s ním asi dělala? A teď máme doma roční dítě bez matky, toho se já bojím. Vždyť můj táta ani neví, jak přebalit plínku."

I když jeho táta nebyl nikdy tak agresivní jako máma, rád pil, bylo to něco, co nejspíš Kit zdědil. "Neumím si představit, že takový člověk bude vychovávat dítě," zamumlal. "To snad dopadne ještě hůř jak já."

"Ty jsi nedopadl vůbec nijak špatně," ohradil se hned Evan. "I přes to všechno jsi rozumný, máš své zásady-"

"Piju od svých čtrnácti, kouřím od patnácti. Pokusil jsem se si vzít život. Byl jsem tak mimo z depresí a panických záchvatů, že jsem skončil v nemocnici. Takhle to myslím. V tomhle směru se bojím, že na něj jeho výchova dolehne ještě hůř."

Na to Evan už nevěděl, co odpovědět, ale Kit se mu ani nedivil. Sám by nevěděl. 

A tak dlouho seděli v tichu. Které nakonec přece jen překonal Evan. "Ale ty tady můžeš pro něj být. A i když sis prošel tím vším, čím sis prošel, je teď z tebe neuvěřitelně silný člověk a já osobně bych byl rád, kdybych k tobě mohl vzhlížet jako ke staršímu bráchovi."

Těžko říct, jestli Kita jeho slova dojala nebo ne, ale každopádně si na povrch vybojovala cestu další slza. Byl by strašně rád, kdyby mohl být svému bratrovi vzor, kdyby se zvládl o něj alespoň částečně postarat. Ale bál se, že na to neměl.

To Evanovi zatím ale neříkal. Místo toho se zeptal: "Vezmeš mě teda domů?"

"Jo," odpověděl tiše Evan. "Jen se převléknu."

Evan tedy Kita pustil a vydal se k sobě. Byl ale rychlý a do čtvrt hodiny tak Evan parkoval před motelem.

Kit našel svého otce s lahví alkoholu v ruce. Šlo vidět, jak má červené oči od breku. Vedle sebe měl v postýlce Lucu, který brečel na celé kolo. 

Když s Evanem vešli, Kitův otec se na ně ani nepodíval. Byl úplně mimo. Těžko říct, jestli to byl spíše alkohol nebo ten šok z toho, co se stalo.

Kit automaticky přešel k Lucovi a vzal ho, aby ho uklidnil. Už ho několikrát hlídal, a tak alespoň tohle věděl. Jinak byl s dětmi stále mizerný. Začal se procházet s Lucou po místnosti a zaznamenal, jak Evan něco řekl jeho otci. Chvíli poseděl vedle něj, než se vydal ke Kitovi.

"Tvůj táta chce být sám," řekl mu Evan. "A nevím, jestli usoudíš, že je to dobrý nápad, ale kdyžtak můžeme vzít Lucu k nám."

Kit se otočil k tátovi a flašce v jeho ruce. A usoudil, že křičící dítě v jeho blízkosti nebude dobrý nápad. 

Předal Lucu Evanovi a poprosil ho, aby s ním šel už do auta. Pak mu rychle pobalil nějaké věci a cestou ven se zastavil u táty.

Poprvé snad od jeho třinácti let ho objal. "Vážně chceš být sám?" zeptal se.

"Mám taxík na cestě," zamumlal. "Musím do nemocnice. Kvůli nějakým kravinám."

"Evan by tě tam mohl hodit." nabídl Kit.

Jeho táta zavrtěl hlavou. "Ten taxík už je na cestě."

Více slov z něj Kit nedostal. A tak vzal tašku a vydal se k autu.

Lucu se mu podařilo uklidnit až u Evana doma. A jelikož Evan samozřejmě neměl doma postýlku, spal jeho malý bratr na posteli mezi nimi. Kupodivu se neprobudil až do rána, což Kit věděl taky díky tomu, že sám oko nezamhouřil. Na to byl až moc zmatený z toho, co je teď sakra čeká. Jak ho, tak Lucu nebo jeho otce.

A i když si myslel, že smrt té ženy, co si říkala jeho matka, mu jednou bude naprosto ukradená, svíral ho neuvěřitelně tíživý pocit. 

A Evan. Jeho milovaný Evan, který tu byl vždy pro něj, ani tentokrát nezklamal, a zůstal s Kitem vzhůru.

Ͽ Ͼ

konec je tak blízko, i cri