Ͽ K I T Ͼ

Kit u jezera nebyl sám od sebe už tak dva týdny.

Chodil tam s Evanem, to ano, ale chybělo mu zajít si k jezeru, když už na hladinu svítil pouze měsíc, plavat volně ve vodě a užívat si lehkých vln, které jezero tvořilo. Hlavně ale z důvodu, že byl líný.

Ale dnes večer? Dnes byl rozhodnutý si jít zaplavat.

Opět uzavřel recepci o něco dřív. Chtěl se dostat k jezeru ještě ve chvíli, kdy nebyla úplná tma, aby viděl na cestu. Už doma se převlékl do plavek, hodil na sebe oblečení a vydal se ven.

Cestou napsal Rosie, že s ní zítra počítá na střeše, jelikož se pár dní neviděli. Evanovi odepsal, že klidně se můžou sejít pozítří u jezera. Na to se Kit docela i těšil, protože mu dělalo až pro něj nepochopitelnou radost, jak se Evan zlepšoval. Jejich plavání už nebylo o tom, že se Evan třásl na břehu a Kit ho nabádal, že se nemá čeho bát. Evan už uměl trochu plavat, i když nemotorně, a hlavně - vody se už nebál.

Jakmile se k jezeru blížil, uslyšel šplouchání vody a protočil očima. Málo kdy se mu stalo, aby na někoho u jezera narazil. Sice se sem tu a tam chodil někdo koupat, většina lidí dala přednost ale druhé straně, kde byla uměle vytvořená pláž a byla dostatečně daleko na to, aby Kit na tíhle straně jezera měl své soukromí. Nebo aby je nikdo nesledoval, když tam byli s Evanem.

Slunce ale ještě nezapadlo úplně, a tak Kit téměř jasně uviděl ve vodě tu kudrnatou blond hlavu. Tiše došel až ke břehu. "Zrovna tebe tady najít a ještě k tomu ve vodě? To bych od tebe vážně nečekal."

I když si Kit chtěl užít jezero po dlouhé době jen pro sebe, kupodivu mu nevadilo, když rozpoznal Evana. Naopak se to říct úplně nedalo.

Evan se zamračil a povzdechl si. "Ale no tak, co tady děláš? Chtěl jsem to zkusit bez tebe."

Kit odhodil své věci na zem. "Zaprvé, tohle jezero si pomyslně přivlastňuju já, zadruhé je večer, což je čas, kdy chodím plavat nejčastěji, takže by tě to překvapovat neměl, a zatřetí, proč to nezkoušíš alespoň u vás v bazéně, kde by tě alespoň někdo viděl, kdyby ses topil?"

"Jezero mi dělá problém, ne bazén," odpověděl Evan. "A netopím se."

"No nekecej, když sedíš v pěti centimetrové vodě." Kit se uchechtl a přetáhnul si přes hlavu triko. Evan ho propaloval pohledem, jako by ho snad urazil, ale v další vteřině se postavil na nohy a začal si to štrádovat hlouběji do vody.

Kit ho upřeně sledoval, zatímco si svlékal zbytek oblečení. A vybuchl smíchy, když Evan blbě našlápl a praštil sebou do vody.

Za chvíli se vynořil se zamračeným výrazem a otřel si oči. "Au," bylo to jediné, co řekl.

Kit si stoupl na břeh tak, že měl ve vodě pouze chodidla. Chvíli sledoval Evana, jak se odhodlaně dostává hlouběji a hlouběji, ale nakonec mu naskočila husí kůže, a taky popošel o pár kroků a nakonec skočil do vody celý, aby mu nebyla zima. 

Jakmile se vynořil, Evan už nebyl v takové hloubce, v jaké ho Kit naposledy uviděl. Byli od sebe necelé tři metry.

"No dobře," vyklopil Evan tak rychle, jako by se ho Kit snad na něco ptal. "Nešlo to dneska úplně podle plánu. Jsem tady už půl hodiny a zjišťuju, že když vím, že tě nemám za zadkem, tak se docela bojím."

Kit nakrčil obočí. "To úplně nebylo mým cílem."

Evan pokrčil rameny. "Než jsi přišel, nepohnul jsem se dál, než když jsem měl vodu po kolena."

"No vidíš! To ale znamená, že až budeš v aquaparku, můžeš alespoň do dětského bazénku," prohodil Kit, za což si okamžitě vysloužil nával vody do obličeje. Překvapením otevřel pusu a podíval se na Evana. Ještě nikdy se ve vodě necítil natolik pohodlně, aby na Kita stříkal vodou.

Než se stihl Kit vzpamatovat, dostal další várku.

Nebyl zrovna člověk, který by miloval vodní války a zapojoval se do nich, Evan se ale očividně snažil jednu vyvolat. Proto na něj šplouchl jednu vlnu taky. 

Kit si přišel, jako by mu bylo deset let. To bylo snad naposledy, co takhle ve vodě s někým blbnul, protože později už byl osamělý plavec. Tu a tam s ním zašla plavat třeba Rosie, jinak vždy byl sám. Dokud se neobjevil Evan. 

Zrovna, když se Evan chystal znovu pálit, Kit se rychle nadechl a schoval se pod vodu. Měl proti Evanovu obrovskou výhodu a to tu, že se ve vodě cítil jako doma. A taky se uměl pohybovat desetkrát rychleji. Obeplul Evana, vynořil se za ním, popadl ho a potopil. 

V tu chvíli si uvědomil, jakou chybu udělal. Nechal se unést a nezvážil, jaký dopad by mohly jeho činy mít. Tak jako on ted Evana překvapil, překvapil ho tenkrát i ten vodní proud, co ho stáhl pod vodu. 

Hned to vypadalo, že Evan začíná panikařit. Máchal rukama, z pusy mu utíkaly bublinky a Kit by se nedivil, kdyby si i vody lokl.

Kit ho hned popadl. A sotva tak udělal, Evan se vynořil se zákeřným úsměvem na tváři a stříkl Kitovi do obličeje tolik vody, až Kit zavrávoral. 

"Hej!" křikl Kit. "Já fakt myslel, že se zase topíš!"

Evan se smál. Nahlas a nestydatě, jako by právě Kitovi nepřivodil menší infarkt, že mu ublížil. A Kit by se možná i přidal, ale něco ho začalo řezat v oku. Jezerní voda přece jen nebyla nejčistší.

Začal rychle mrkat a snažil se to, co ho dráždilo, z oka dostat ven. Evanův smích se ztišil a díky vodě slyšel, jak se k němu Evan přiblížil.

"Máš něco v oku?" zeptal se a už ke Kitovi začal natahovat ruce, ale on se rychle otočil bokem. Evan se uchechtl. "Hele, já nejsem jedovatý, jen chci se chci podívat, jestli neuvidím, co tam máš."

Kit si povzdechl. Proč se furt takhle chová?

Otočil se zpátky k němu, jedno oko stěží otevřené. Evan se k němu přiblížil ještě víc a rukama si pomohl, aby otevřel Kitovi oko pořádně. "Nějaká muška nebo co to je," okomentoval to Evan. "Chtělo by to asi oko vypláchnout, ale nevím, jestli tahle voda je na to nejlepší."

Kit ale neváhal. Znovu se potopil a pod vodou oko otevřel. Stejně většinou plaval s očima otevřenýma, tohle pro něj nic nebylo. Když se vynořil, zjistil, že Evan se neposunul ani o milimetr. "Dobrý?" zeptal se.

Kit přikývl a o krok ustoupil. Evan se usmál, jako by byl rád, že Kita už oko nedráždí, ale ten úsměv vypadal nuceně. Stáli v místě, kde jim voda byla pod pas a když se nehýbali, Kitovi už opět začínala být zima. 

"A vidíš? To by se ti v dětském bazénku nestalo, přece jen je k něčemu dobrej," prohodil Evan a Kit se uchechtl. Atmosféra mezi nimi z neznámého důvodu zhoustla, což se Kitovi nelíbilo.

Naposledy se napřáhl, aby na Evana stříkl za to, že kvůli němu se mu do oka něco dostalo v první řade, ale tentokrát byly Evanovy reflexy rychlejší. Chytil Kita za zápěstí dřív, než stihl něco udělat, a rozesmál se.

Jeho smích byl nakažlivý, a tak se musel zasmát taky.

Nepoznával se. Kam sakra zmizela jeho nepropustná maska?

Nepoznával se ani, když ho Evanova ruka nepouštěla a místo toho sjela níž. Vklouzla do té Kitovy a jejich prsty se propletly. Kitovi bilo srdce a nevěděl proč.

A už vůbec se nepoznával, když se k němu Evan přiblížil, narušil mu intimní prostor, položil mu druhou ruku na bok a v dalším momentě spojil jejich rty.

Kita to moc nepřekvapilo. Tak nějak očekával že se to možná někdy stane, nečekal ale, že při tom bude plně střízlivý a že ho od sebe hned neodežene. 

Ani si nepamatoval, kdy naposled někoho líbal bez jediné kapky alkoholu v krvi, jestli vůbec někdy. Evan s ním už od začátku dělal něco, co nedokázal pojmenovat, a bylo mu jasné, že tohle později nepochopí už vůbec.

Chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval, až se divil, že to Evan prostě nevzdal. Nakonec ale začal polibek oplácet, protože sakra, Evanovy rty za to stály. Kit rozpojil jejich ruce, chytil Evanovu tvář do dlaní a ztratil se. Ztratil se ve všem, co se v tu chvíli dělo.

Až pak se mu v hlavě objevil hlásek, že tohle je špatně. Jak asi tohle bral Evan? Že líbá kluka, který ho nějak zaujal a možná očekává, že by z toho mohlo být později něco, co měl s Adamem? Protože takový Kit nebyl, nemohl by být ve vztahu. Nemohl dát někomu, jako je Evan, vůbec naději, že by z tohoto polibku mohlo být více. 

Odtrhl se od Evana a opět o krok ustoupil. Když se na Evana podíval, hned věděl, proč tak nenávidí emoce. 

City ho děsily. Náklonost k někomu jinému ho děsila. Láska ho děsila.

"Evane..." vydechl. Na nic víc se nejprve nezmohl. Nevěděl, co má říct, aby ho neranil. 

"Omlouvám se-" začal Evan, ale Kit ho zastavil.

"Neomlouvej se, nic jsi neudělal, sakra," řekl zoufale. "Já si jen nejsem jistý, jestli od tohoto očekáváme to samé."

Evan chápavě přikývl a sklopil pohled. Nejspíš hned pochopil, protože znal způsob, jakým Kit žil.

"Já se omlouvám," zašeptal nakonec a otočil se dřív, než jeho pohled znovu zabloudil k Evanovi, protože další pohled by na něj nejspíš nesnesl. Evan v něm něco rozbil ještě před tím, než se vůbec políbili, a i když by mu to u někoho jiného bylo jedno, Evana nechtěl vidět zraněného.

A tak raději odešel. 

Ͽ Ͼ

... mám se já vůbec ještě obhajovat?