Ͽ E V A N Ͼ

Všechno se pokazilo, když Evan na několik dní odjel.

Jeho bratr Ben a jeho přítelkyně Veronica jim chtěli něco oznámit a pozvali je k sobě. Evan tam ani nepotřeboval jet, aby věděl, že půjde o zásnuby. 

Ben bydlel ve velkém bytě. Tak nějak už pomáhal tátovi řídit firmu, a tak si to mohl dovolit. Nebyl problém, aby za nimi přijel Evan i s rodiči na více dní.

Přesněji řečeno, čtyři dny. Za poslední měsíc se mu nestalo, že by se tak dlouho s Kitem neviděl, což by neměl být problém, nic mezi nimi nebylo, žádný vztah.

Jenže Kit ty čtyři dny využil k tomu, aby Evana opět úplně ignoroval. 

Evan si celou noc, co ležel na rozkládací pohovce (pokoj pro hosty zabrali jeho rodiče) říkal, že je to v pořádku, že jen Kit potřebuje znovu trochu nabít baterky a od Evana si trochu odpočinout.

Ten den, co se Evan vrátil, mu Rosie napsala, že jdou večer opět do baru a zeptala se ho, jestli nechce jít s nimi. Ne, že by se mu úplně chtělo, ale potřeboval vidět Kita a třeba od něj i zjistit, proč mu opět neodpovídal na zprávy.

Když přišel k motelu, potkal před vchodem Rosie s Vicky. "Změna plánu," oznámila mu Rosie. "Dneska se Vicky nepovedlo získat náramky. Jdeme na střechu."

V ruce měla dvě flašky alkoholu, Vicky jednu další.

"A kde jsou ostatní?" zeptal se Evan. Kde je Kit?

"Matt ještě nedorazil a Ron šel pro Kita," vysvětlila Vicky. "Stejně nevím, proč vždycky posíláme Rona, když ho Kit zrovna nemusí."

Evan kolem nich prošel a bez jediného vysvětlení vešel do motelu. Ron zrovna scházel schody z patra. "Nazdar," pozdravil ho. "Kit není doma, asi si šel zaplavat nebo nevím. Byli jsme sakra domluvení na osm."

"Byl jsi u něj v bytě?" 

"Jo."

Evan se pousmál. O tom, že si Kit už teoreticky přivlastnil jeden z motelových pokojů, věděl jen on, nebo co? "Sejdeme se venku, jo? Asi tuším, kde je."

Počkal, až Ron kolem něj projde a odejde. Pak se vydal do patra a zastavil se u prvních dveří chodby. Nejprve jen zaťukal, ale nikdo mu neodpovídal.

Zaťukal podruhé. "Kite?" zvolal.

Když se ani tak nic nedělo, vzal za kliku. Snad by ho ani nemělo překvapovat, že Kit zamknuto neměl. Ať už byl uvnitř nebo pryč.

V pokoji byla ale tma, a tak Evan znejistěl. Že by přece jen byl pryč?

Rozsvítil. A jeho pohled jako první spadl k posteli, jako by čekal, že tam má čekat něco špatného.

Postel byla vzorně ustlaná, to ano. Evanovu pozornost si získalo spíš něco jiného.

Za postelí zahlédl botu. Nohu. Zbytek těla Evan neviděl kvůli posteli.

Do prdele.

Rozběhl se na druhou stranu místnosti k té straně postele, kde Evan vždy spával, když tu zůstával přes noc. Tak se modlil, aby se mu jen zdálo, ale když se tam zastavil, Kit opravdu ležel na zemi a nevypovídal známky vědomí. 

Evanovi se rozbušilo srdce jako o závod. Dopadl na kolena vedle Kita a popadl ho za bradu a otočil ho k sobě.

"Kite," začal opakovat jeho jméno, "Kite."

Nic. Žádná reakce. Sklonil se, aby zjistil, jestli vůbec dýchá, jestli mu bije srdce, i když ho ta myšlenka neuvěřitelně děsila. A sotva se sklonil k němu více sklonil, uviděl to.

"Do prdele, Kite," vydechl. Ano, nahmatal Kitův puls, ale ten bílý prášek, který zahlédl vedle jeho ruky? Ten se mu vůbec nelíbil. 

Vytáhl z kapsy telefon a vytočil záchranku. Bylo mu jasné, že z toho Kit bude mít problémy, jestli se předávkoval, ale bylo to mnohem lepší než mrtvý Kit. Alespoň pro něj.

Ještě než mu telefon začal vyzvánět, postavil se, otevřel okno a vystrčil hlavu ven. "Kit je sakra v bezvědomí," zavolal na ostatní. Nečekal na jejich reakce, ale podle zvuků usoudil, že minimálně Rosie zpanikařila. 

Telefon vzala nějaká žena. Evan jí nadiktoval, jak Kita našel a adresu motelu. Hlas se mu třásl, ruce se mu třásly, půda pod nohami snad taky. Když zavěsil, Rosie už klečela u nich. "To není možný," opakovala. "Vždyť mi ještě před pár hodinami odpověděl na zprávu."

"Odpověděl?" zareagoval ihned Evan a oddechl si. Jemu Kit neodpověděl už čtyři dny, a tak měl v hlavě ty nejhorší scénáře.

Rosie vedle něj začala vzlykat, a tak k ní přišla Vicky, postavila ji na nohy a odvedla kousek stranou, kde ji objala. 

Evan přesměroval veškerou svou pozornost zpátky na Kita. Ten pohled ho ničil. Evan už neskrýval to, co ke Kitovi cítil, a vidět ho takhle ho neuvěřitelně ranilo. 

Chytil ho za ruku. Tou druhou ho lehce profackoval, protože ho nenapadlo nic jiného. "Kite," opakoval. "Dej mi alespoň nějak vědět, že jsi při vědomí."

Dlouho se nic nedělo, zatímco Evan ke Kitovi promlouval a snažil se ho různými způsoby probudit. Pak zničehonic ucítil, jak mu Kit stisk ruky lehce opětoval. 

Že Evanovi v tu chvíli spadl kámen ze srdce? To jeho pocity nevyjádřilo ani zdaleka. 

Kit jemně trhl hlavou. V tu chvíli Evan uslyšel sirény a Ron vyběhl z pokoje, aby zdravotníky navedl. 

Evan nespouštěl pohled z Kita. Čekal na další pohyb, na další náznak, že je při vědomi, ale nic nepřišlo až do té doby, kdy ho Matthew, který se vzal kdo ví odkud, odtáhl stranou, aby se ke Kitovi dostali zdravotníci. 

Takže přesně proto se pokazilo úplně všechno. 

Sanitkou s Kitem nikdo jet nemohl, protože měli co dělat, aby Kita udrželi při vědomí. Evan s Rosie se tedy rozběhli k Evanovi domů, kde si půjčili auto a do deseti minut byli na cestě do nemocnice.

A tak teď seděl u Kitovy postele. 

"Máš ho rád, že?" zeptala se Rosie zničehonic. "Kita. A jakože rád rád." Dívala se na Evanovu dlaň, jak držela tu Kitovu.

"Jo, hodně," přiznal. "Ale až se probudí, asi ho zabiju."

Rosie se slabě uchechtla. "Já mu sanitku volala už třikrát a to se známe necelé tři roky," přiznala, čímž Evana nemálo překvapila. "Poprvé, když se pokusil zabít. Byl totiž nejprve v bezvědomí a nevěděla jsem, co dělat. Podruhé se opil tak moc, že si rozbil hlavu. A po třetí, když si před rokem zlomil nohu na výletě. To nebyl opilej, jen naprosto nemotornej."

Evan se neubránil úsměvu.

Rosie zvážněla. "Ale drogy? To tu ještě nebylo."

"Kit si tu a tam něco dá, ne?" zeptal se Evan, i když si myslel, jak zná správnou odpověď.

"Jo," potvrdila Rosie. "Ale trávu nebo já nevím, něco lehkýho. Takhle silným drogám se vždy vyhýbal."

Evan si vzpomněl, jak půjčoval Kitovi peníze, protože si koupil kokain a neměl to jak zaplatit. Bylo to něco, co před Rosie tajil? Nebo s ním dělal něco jiného, třeba ho přeprodával dál?

Bylo tady ještě tolik věcí, které Evan o Kitovi nevěděl.

Evan neodpovídal. Rosie se po chvíli opět ozvala. "Jaká je šance, že tě odtud teď dostanu?"

"Nulová," neváhal Evan. Nehne se, dokud se Kit neprobudí.

"Tak co říkáš na to, že bys tady zůstal a já tě ráno vystřídala?"

Evan pohlédl na hodiny. Bylo půl dvanácté, Rosie musela být především unavená, přece jen vyronila nejvíce slz. A tak přikývl, přičemž ani zdaleka nepočítal s tím, že by se měl ráno střídat.

"Kdyby se probudil, hned mi dej vědět. Budu mít zapnuté zvonění. Bydlím dvě ulice odtud."

Šlo vidět, že jen tak odejít nechce, ale únava nad ní vyhrávala. Do minuty pak byla pryč a Evan zůstal v místnosti sám s Kitem a pípajícími přístroji.

Spánek na něj nepřicházel další dvě hodiny. A zrovna, když mu hlava začala padat únavou, Kit se zprudka nadechl a otevřel oči..

To samotné Evana vyděsilo a čekal opět nejhorší, ale hned na to se Kit uklidnil a začal se zmateně rozhlížet kolem. Evan se postavil, aby si ho Kit všiml.

"Kite," oslovil ho Evan, aby si získal jeho pozornost.

Kit se mu podíval do očí. A vydechl. "Sakra, to byl hnusnej sen," řekl tiše.

Jo, Evan si byl jistý, že když ho nezabilo tohle, zabije ho on sám.

"To mi povídej," zamumlal Evan. A posadil se zpátky na židli. Kit měl co vysvětlovat.

Ͽ  Ͼ

jak se dneska máte? :D