Ͽ E V A N Ͼ

Evan se vrátil domů až kolem druhé hodiny, za což ho máma napomenula, protože nebyl ani na oběd. Dřív by to stejně nezvládl, když se probudil v deset a pak byl s Kitem na recepci.

Přemýšlel, jestli by měl říct o celém tom večeru Adamovi. Nebo spíše co by měl říct, protože samozřejmě si s Adamem volal a řekl mu, že jde s Rosie a jejími přáteli ven. Jestli Adam věděl, kdo Rosie je a že je to Kitova nejlepší kamarádka, těžko říct.

Teď se Adam totiž vracel domů a Evan šel k němu.

Otevřel mu přímo on, a tak se hned Evanovi dostalo objetí a polibku na přivítanou. Pak šel společně s ním do jeho pokoje. "Jaký to tam bylo?" zeptal se Adama, když se posadil na jeho postel. Adam létal po pokoji a vybaloval si oblečení. Evana překvapilo, jak málo plavek, ručníků a dalších věcí, potřebných k plavání, o kterých ani sám netušil, Adam s sebou na plaveckém soustředění měl.

"Docela fajn," odpověděl. "Jen Ralph neustále něco hrotil, především teda to, že ho trenér nenechá plavat dvoustovku na příštích závodech."

"Proč ne?" optal se Evan. Ne, že by ho nějak plavání zajímalo, ale věděl, že Adam o tom mluvil rád.

"Není to tak dlouho co mu vůbec sundali sádru. Ani tu stovku, co plave, by neměl. V tomhle je snad ještě horší jak já," uchechtl se. Evan hned věděl, jak to myslí, protože Adam byl člověk, který chtěl být na každých závodech, v nejlepších disciplínách a uvědomoval si, že je sakra dobrý plavec.

Evan se zasmál. "Hele, zase bych brzdil, tebe je těžký v tomhle překonat."

Adam se zastavil v půlce chůze ke skříni. "Hej!" ohradil se. "Nejsem tak strašný."

Evan zvedl jedno obočí. Proběhla mezi nimi bezeslovná komunikace. Adam poraženecky svěsil ramena, ale nedalo mu to a tiše se řehtal.

Kdyby Evan nepřišel, možná by trvalo Adamovi se vybalit deset minut. Takhle mu to trvalo půl hodiny, a to se ještě Evan zvedl, aby mu pomohl.

Jenže sotva šáhl do přední kapsy kufru, aby vytáhl věci z odtud, pod ruce se mu dostala malá krabička."Uhm," vydal ze sebe, když si krabičku prohlížel, "a kondomy jsi měl s sebou na co?"

Vypadalo to, že nejprve Adam znejistěl, ale nakonec jen přešel k Evanovi, vzal mu krabičku z ruky a zkoumavě si ji prohlédl. "Do té kapsy se ani nedívej, tu já nepoužívám. Tohle je asi ještě z nějakého dřívějšího tripu."

Evan by si nejraději nafackoval, za ty myšlenky, které ho ihned napadly. Sám, kdyby vzal doma jeho starý kufr nebo i ten, co používal teď, našel by spoustu věcí v náhodných kapsách. 

Adam ho chytil kolem pasu, přitáhl si ho k sobě a dal mu pusu na tvář. "Přísahám. Ale nebráním se tomu je hned využít."

Evan ho se smíchem odstrčil. "Když máš doma rodiče? Sestru? Nemyslím si."

"Ale-"

"Tvoje sestra je hned ve vedlejším pokoji. Takže opravdu ne," zastavil ho Evan dřív, než stihl říct kdo ví co dalšího. 

Adam téměř zakňučel. Pak se ale narovnal a zeptal se. "Večer můžu přijít?"

Evan souhlasil, ale Adam nakonec nepřišel a to kvůli několika událostem, které se staly v následujících dvou hodinách.

Nejprve šel přímo od Adama do obchodu, aby se stavil pro pár věcí, o které si jeho máma požádala. Tam potkal ono Ralpha a jelikož se Evan díky Adamovi znal už s celým plaveckým týmem alespoň od vidění, když za sebou stáli v řadě u pokladny, dal se s ním Evan do zdvořilostní konverzace.

"Co ruka? Už dobrý?" zeptal se po několika větách, které spolu prohodili. Ralph se zatvářil zmateně.

"Co bych měl mít s rukou?"

Evan znejistěl. "Adam říkal, že jsi ji měl zraněnou," odpověděl. Ralph chodil sice na stejnou školu jako Evan, ale na jinou fakultu, která byla na druhé straně města, a tak ho moc často nepotkával.

"Já s rukou nic neměl, to David."

Evan si říkal, že to nic není. Že si prostě jen Adam spletl jména nebo něco podobného. Další věta ho ho ale zarazila. "Vyřiď Adamovi, že je pěknej hajzl, že se na soustředění vykašlal. Ale tak je mi jasný, že s tebou má důležitější záležitosti."

Nebyla sekunda, kdy by cestou domů nad Raphovými slovy nepřemýšlel. Jak jako, že se vykašlal na soustředění? Vždyť před chvílí se o tom bavili?

Proč mu sakra Adam lhal?

A další brouk mu do hlavy vlezl, když se vrátil domů. Uklízel nákup, když kolem něj prošel otec, který se právě vrátil z práce. "Oh, to tě rád vidím," usmál se. "Konečně se mi povedlo převést ty peníze. Můžeš říct Adamovi, že je to hotovo, ať mu nemusím volat."

Evan viděl, jak se Adam s jeho otcem baví jednou v životě. A to jejich konverzace trvala tak půl minuty, jinak se jejich interakce skládaly jen z pozdravů, když Adam k nim přišel a jeho otec byl náhodou doma.

Jen slepě přikývl. Práskl s balíčkem filet na linku, popadl z chodby svůj telefon a vyběhl schody nahoru do svého pokoje. Vytočil Adama.

Zvedl to téměř hned. A Evan začal chrlit. "Proč mi sakra Ralph v obchodě tvrdil, že jsi na soustředění nebyl, a proč ti mám od táty vyřídit, že se nějaké peníze povedlo přenést, když o ničem nevím?"

Očividně Adama překvapil.

"Byl jsi na soustředění nebo ne? A jaký peníze?" zdůraznil, když mu Adam neodpovídal.

"Můžeme se sejít?" odpověděl Adam v klidu. Evan mu ten klid záviděl.

"Ne, nechci tě vidět, dokud mi to nevysvětlíš, protože jestli jsi na soustředění opravdu nebyl, moje hlava si právě vymýšlí několik dost špatných scénářů o tom, cos dělal místo toho."

Adam očividně neměl v plánu odpovídat, dokud se s Evanem nesejde osobně, a tak po pěti minutách přemlouvání Evan tipl hovor a byl na cestě ven. Adam už na něj čekal u lavičky pod rozsvícenou lampou na cestě mezi jejich domy, protože Evan nechtěl, ať přijde k nim. Už jen proto, že nečekal nic dobrého.

"Nechci nic slyšet, jen vysvětlení," utrousil hned, co se k Adamovi přiblížil na slyšitelnou vzdálenost. 

A Adam se dal do vysvětlování. "Ty peníze... Požádal jsem tvého tátu, jestli by nechtěl přispět na plavecký tým naši univerzity. Škola se stará jen o fotbalové hráče a na nás kašle, potřebovali jsme finance."

"A přede mnou jsi to tajil proč?" zeptal se nechápavě Evan.

"Aby sis nemyslel, že jsem s tebou jen kvůli tomu," bránil se. 

Evan si to ale v hloubi duše myslel. Vzpomněl si totiž na to, že u táty ve firmě byl kdysi někdo, kdo žádal nějaký dar pro plavecký tým. Finanční ředitel firmy to ale zamítl, tak proč trochu nepřitlačit na samotného ředitele firmy, který je náhodou otec vašeho přítele?

Evan to ale nechal plavat. Tohle nebyl ten největší problém, o tomhle klidně mohl Adam lhát bez toho, aby ho Evan podezříval. O tom soustředění to už ale tak lehké nebylo. 

"To soustředění?" zeptal se pak Evan tiše.

To, že se Adam vyhýbal jeho pohledu, že si s každou odpovědí dával na čas, to byly náznaky toho, že to nebude dobré a Evan si těch náznaků všímal. 

"Nebyl jsem na něm," řekl po chvíli. "Byl jsem s Clarie u její rodiny."

Evanovi v tu chvíli stekla po tváři první slza. Neznal Clarie osobně, ale věděl, kdo to je. Věděl, že to je Adamova bývalá přítelkyně, se kterou se rozešli ještě než Evan Adama vůbec poznal na vysoké. To Adam ještě ani nebydlel ve stejné ulici. S Clarie spolu byli několik měsíců.

"Přísahám, že nic nebylo," pokračoval Adam rychle. "Její táta je těžce nemocný a potřebovala někoho, kdo s ní za ním pojede. Víš, že jsme se rozešli v dobrém, nemohl jsem se k ní obrátit zády."

"Ale zase, proč jsi mi to sakra neřekl? Proč se mnou nemluvíš a všechno mi tajíš?" vyjel Evan. V hlavě i přes to měl stále tu krabičku kondomů, o které si už nebyl jistý, jestli v kufru byla jen zapomenutá. Adam očividně Evanovi nevěřil a teď už ani Evan Adamovi.

"Co bys mi asi řekl na to, že jedu s bývalkou na víkend pryč?" zeptal se. "Chtěl jsem to prostě celý ututlat, jakože se nic nestalo, protože se vážně nic nestalo. Jen jsem ji jel podpořit."

"To sis vážně myslel, že se ti tak podaří utajit, že jsi na soustředění nebyl? Vždyť doslova jeden kluk z vašeho týmu chodí se mnou na matiku. Sedí hned za mnou," nechápal Evan. Stále se mu to nechtělo úplně uvěřit.

Adam zase dlouhou chvíli mlčel. "Já klukům řekl, ať ti nic neříkají. S Ralphem ale nejsem zrovna kamarád, abych ho o to požádal, a nenapadlo mě, že by ses s ním mohl někdy bavit."

"Super, takže nejen, že jsi lhal mně, ale taky si nutil všechny okolo, ať mi lžou," zamumlal Evan. "Víš, já ani nevím, jestli ti mám tohle všechno věřit, ale mimo to jsi mě docela zranil tím, že ty nevěříš mně. Neřekl jsi mi o ničem, i když bych neměl problém s tím, že požádáš tátu o peníze pro tým. Nad tím s Claire bych se možná zamyslel, ale já ti věřil, takže jsi mi to říct sakra mohl."

"Věřil? Ne, že věříš?"

Evan se bezmocně uchechtl. "Jak bych ti mohl dále věřit, když ty nevěříš mně?" 

Adam sklopil hlavu. Bylo to snad poprvé, co nebyl on ten dominantní, protože Evan ho zahnal do kouta. 

"Řekněme," začal opatrně Evan, "že ano, mezi tebou a Clarie se nic nestalo. Ale ty kondomy. Byl to opravdu jen omyl, nebo sis je opravdu sbalil s očekáváním, že by třeba něco mohlo být? A teď buď sakra upřímnej. Aspoň pro jednou."

Stačilo třicet sekund a Evan už byl na cestě zpátky domů se slzami v očích. Adam nemusel říct jediné slovo a Evan svou odpověď dostal. A ještě víc se mu potvrdila po tom, co ho Adam ani nezastavil, když odcházel.

Evan se ještě ale o několik metrů dál zastavil. "Kdybys nepochopil," zakřičel na něj zpátky. "Končím s tebou, protože potřebuju k sobě někoho, kdo mi bude věřit a ne věci tajit."

Cítil se poníženě. Proč vyvolal v Adamovi pocit, že mu nemůže nic říct? Proč doufal, že si s Clarie vrzne, i když chodil s ním?

Nakonec kolem svého domu jen prošel a pokračoval dál. Sešel kopec, napojil se na vedlejší silnici a za chvíli byl u jezera. Lhal by, kdyby tvrdil, že nedoufal, že narazí na Kita. Na druhou stranu byl ale rád, že měl jezero jen pro sebe. Posadil se na břeh a nechal průchod slzám.

Ͽ  Ͼ

wow, deset kapitol byli ti dva spolu. fujky.