Ͽ K I T Ͼ

Kit snad nikdy nebyl více nervózní, než v ten den, kdy si měl vzít Evana. Pořád na to celé nahlížel s pochybami - tím měl na mysli koncept svatby, ne že by pochyboval o tom, jestli si Evana vzít. Už si uvědomil alespoň to, že jakmile řekne ano před všemi těmi lidmi, kteří tam podle jeho vkusu vůbec nemuseli být, už Evana jen tak neztratí. Tomu by musely předcházet soudy o jejich rozvodu a nejspíš i konec světa, což by Kit nerad dopustil.

Jejich svatba nebyla zase tak velká. Pokud si dobře pamatoval, měli pozváno asi kolem třiceti lidí. Z Kitovy strany to byli převážně kamarádi, z Evanovy rodina.

Taky si to naplánovali tak, aby z toho nedělali velkou show. Kit to totiž nechtěl od začátku a Evan usoudil, že možná to tak opravdu bude lepší.

Kit se s Evanem setkal před vchodem do malého sálu, kde už všichni čekali. Neviděli se ten den poprvé, to ani zdaleka, na to se nehrálo. Kit měl podezření, že Evan se tak trochu bál, aby Kit neutekl se slovy, že si ho tajně vezme někde na úřadě, pryč od vší pozornosti.

"Připraven?" zeptal se ho Evan a chytil ho za ruce.

Kit po něm nejprve přejel pohledem. Vypadal tak krásně. Přerývaně se nadechl. "J-jo," vykoktal omylem.

To Evana trochu znepokojilo. "Jestli si nejsi jistý-"

Kit ho umlčel. "Pšt. Už jen kvůli tomu, kolik stál pronájem sálu, bych si tě vzal teď a tady, i kdyby venku byla třetí světová."

Evan se zasmál. "Tak jdeme na to."

Oba dva nikdy nebyli ten typ páru, co by se na veřejnosti k sobě nějak měl. Kit by si tipl, že i samotná Rosie by spočítala jen na prstech jedné ruky, kolikrát je viděla se políbit. A to s nimi byla nejčastěji.

Proto bylo Kitovi skoro až nepříjemné, jak se všechny oči na ně lepily. Musel si ale připomenout, že všichni jsou to lidé, které má rád. Kteří mají rádi ho i Evana. Jediná výjimka mohl být jen jeho otec, který ale kupodivu dnes vypadal opravdu k světu.

I tak ale hlídala Lucu po celou svatbu Evanova máma. Jistota je jistota.

Rád by si pamatoval, co se dělo dále. Co říkal ten muž, který mluvil o lásce a spřízněných duších, ale on zkrátka vnímat nedokázal. Nepřerušoval s Evanem oční kontakt, křečovitě ho držel za ruce a odpočítával minuty, kdy mu bude moct navléct ten prstýnek a zmizet z pozornosti tolika lidí.

Evan si nejspíš všiml, jak ho to znepokojuje. Usmál se na něj a povzbudivě mu stiskl ruku.

Další netradiční věcí bylo to, že si neříkali sliby. To už by totiž Kit asi opravdu nezvládl, vyznávat lásku před tolika lidmi, a tak Evan sám, bez jediného Kitova slova, prostě navrhl, že jestli bude mít ten druhý něco na srdci, zkrátka si to řeknou, až budou o samotě tančit.

Kit se vzpamatoval, až když uslyšel Evanovo pevné ano. Trhl pohledem k Rosie, která se na něj povzbudivě usmála.

"A vy, Kite Watkinsi, berete si zde přítomného Evana Clarka?"

Ta slova zvonila Kitovi v uších. Bylo to tady, huh? To, co by ho nikdy nenapadlo, že přijde. Že se do někoho zamiluje natolik, aby se uvázal k něčemu takovému, jako bylo manželství.

Chvíli zaváhal, opravdu ano, ale to Evanovi nikdy neřekl. Protože důležité bylo to, co nakonec řekl nahlas, ne? "Ano," odpověděl Kit.

A pak se rozesmál. Rozesmál se proto, že jak tak dlouho váhal, Evan si po jeho odpovědi viditelně oddechl. A rozesmál se společně s Kitem.

Možná se smáli i ostatní, to Kita ale nezajímalo. Ještě, než byli prohlášeni manželi, si přitáhl Evana k sobě a políbil ho. "Už ses lekl, co?" zašeptal, když na chvíli jejich rty rozpojil. Evan ho krátce znovu políbil, než odpověděl.

"Ty jsi plný překvapení. Takže jo."

Byla to tak pěkná chvíle, i když všechno pokazili. Rosie se mezi ně vetřela s prstýnky, na které úplně zapomněli, ten muž je tedy dodatečně prohlásil za manžele. Sálem se ozval potlesk.

Kit popadl Evana za ruku a začal ho táhnout pryč. Rozběhl se k východu a zmateného Evana táhnul za sebou ven ze sálu. Hned, jak se za nimi zavřely dveře, Kit se k němu otočil a ještě jednou spojil jejich rty, tentokrát ale mnohem jemněji a procítěněji. "Moc pozornosti tam," vysvětlil krátce. A pak se objali tak, jak to Kit miloval; jeho ruce kolem Evanova krku a Evanovy paže omotaly jeho pas.

"A teď už mi jen tak neutečeš," zamumlal mu Evan do ramene.

"O to ti celou dobu šlo, že?" rýpl si Kit.

"Ne, šlo mi o to, abych ti mohl říkat mým příjmením," ušklíbl se Evan.

Což nebyla tak úplně pravda, protože oba si nechávali své příjmení, jen si k tomu přidali jméno toho druhého. Kit se opět nechtěl stavět do role ženy nebo tam stavět Evana.

Hned na to se dveře sálu otevřely a lidé začali vycházet ven. A jako první vyšel Evanův otec s jeho ženou.

Jejich oči se střetly, Kit si udržoval neutrální výraz. Pak ale pan Clark natáhl ruku a prohlásil: "Vítej do rodiny."

To bylo to největší překvapení jejich svatebního dne.

Když o hodinu později vešli tam, kde měli mít hostinu, Kit nestačil zírat. Byla to něco jako stará stodola, ale zrekonstruovaná. Samozřejmě, že ji Kit už viděl, to místo vybírali, ale neviděl ho ještě tak ozdobené světýlky a vším ostatním. Byla o nádhera.

Vzpamatoval se dřív, jak Evan, a tak nenápadně začal couvat až k počítači u pódia, kde byla připravena píseň, kterou sám vybíral. Vzal to do vlastních rukou, protože když Evan začal pálit kýče jako Thinking out Loud od Eda Sheerana nebo You & I od One Direction... Kit by pravděpodobně utekl.

"To je fakt nádhera," prohlásil Evan a začal se otáčet, přímo když Kit hudbu zapnul. Celým prostorem se rozezněly tóny písničky 500 Miles od Sleeping at Last. 

Šlo vidět, že se Evan zamýšlí, jestli písničku zná. Kit k němu došel a chytil ho za ruku. "Asi to neznáš. Ale poslouchej ten text, protože to je můj slib tobě." 

Došli doprostřed parketu a zaujali pozice. Kit ani na sekundu nezalitoval toho, že se rozhodli mít svůj první tanec soukromý.

Jakmile začala slova písničky, Kit je odrecitoval také: "Když se probudím, vím, že budu, že budu ten muž, který se probouzí vedle tebe."

A tak pokračovala celá písnička. Když přijdu domů, vím, že budu, že budu ten muž, co se vrací domů za tebou. Když sním, vím, že budu, že budu ten muž, který sní o časech s tebou.

Bylo to něco, co by Kit nikdy nahlas neřekl, ale cítil to. Cítil, že by udělal pro Evana úplně všechno.

A tak pomalu tančili v tom nejkrásnějším prostoru, ve kterém kdy byli, a Evan tiše naslouchal textům písně, zatímco si je Kit tiše zpíval. A bylo to dokonalé. Přesně, jak si to Kit představoval. V tu chvíli byl konečně svůj a konečně šťastný.

Písnička proto skončila dřív, než by se mu líbilo. Začala tedy hned znovu, a tak se Kit pokusil Evana pustit, aby ji šel stopnout, ale Evan ho zastavil. "Nech ji hrát ještě jednou," řekl mu. "vnímal jsem jen text, teď si to chci užít s tebou."

Kit nic nenamítal. Zpátky zaujal svou pozici v Evanově náruči a i když hosté už pravděpodobně čekali, bylo jim to jedno. Dali si svůj tanec ještě jednou.

"Děkuju," řekl zničehonic Evan uprostřed písničky. "Nikdy jsem ti nepoděkoval."

"Za co?" zvedl k němu pohled zmateně Kit.

"Později jsem pochopil, proč jsi odešel. Abych dostal přesně tohle - svatbu, rodinu. A neudělal jsem nic proto, abych zkusil najít jiné společné řešení, zatímco ty jsi musel přehodnotit úplně všechno. Odešel jsi, protože si nechtěl svatbu a teď tady stojíme. Jenom díky tobě."

Kit se musel uchechtnout, jinak mu to nedalo. "Ty jsi vážně ten jedinej člověk, kterej by mi poděkoval za to, že jsem nám způsobil tu největší bolest, a pak jako malé nerozhodné děcko jsem se rozhodl, že to vlastně byla všechno chyba a troufale jsem se vrátil."

"Kdyby se to tehdy nestalo, mohlo to dopadnout mnohem hůř později," odpověděl Evan. "Třeba bychom se rozešli tak škaredě, že by ses nikdy ani nevrátil."

"Můžeme se přestat bavit o rozchodech na naší svatbě?" navrhl Kit s úšklebkem. Evan si ho k sobě přitiskl ještě více, což už Kit myslel, že ani není možné. Opřeli svá čela o sebe. 

"Promiň. Jen jsem fakt strašně šťastný, že to dopadlo takhle," zašeptal. Pak dal Kitovi krátkou pusu na špičku nosu, což dělával hlavně na začátku jejich vztahu, když se Kit Evanovým polibkům dá se říct až vyhýbal.

Kit se usmál, když ucítil motýlky v břiše. Taky byl rád, že to dopadlo takhle. Že nezůstal u svého starého života plného omamných látek, kdy mu bylo všechno jedno. Že potkal Evana. Že ho naučil, jak milovat.

Věděl, že to, co pro něj všechno Evan udělal, že to jen tak nesplatí. A tak se rozhodl aspoň být pro Evana tím nejlepším přítelem.

Manželem. Oprava. Kitovi se to slovo pořád nelíbilo, ale doufal, že si na něj zvykne stejně, jako kdysi na to, že se stal Evan vůbec jeho přítelem.

Jakmile písnička skončila, tentokrát ji Kit už opravdu vypnul. "Ugh," vydal ze sebe neurčitý zvuk, aby upoutal Evanovu pozornost, "a teď zase lidi."

Evan se zasmál. "Jaká otrava, že?"

"Já bych byl naprosto spokojen, kdyby tenhle den probíhal úplně stejně, akorát bez těch lidí. Takové... celodenní rande."

"A teď spokojený nejsi?"

Kit k němu došel. "Jsem," řekl nakonec. Vzal Evanovu ruku, na které se leskly teď už dva prsteny, které se krásně doplňovaly. Vedle ní pak natáhl tu svou. "Jsme fakt označkovaný," prohodil zamyšleně.

Evan protočil očima a strčil svou ruku do kapsy. "Říct na zásnubní a snubní prsteny, že jsme označkovaný. To můžeš vypustit fakt jen ty."

"Po dnešním dni mě už nikdy neuslyšíš říct slova jako zásnuby, svatba nebo manželé. Nejde mi to přes jazyk. Někdo by měl vymyslet něco... ne tak opotřebovanýho."

Evan si povzdechl a jednu ruku mu přehodil kolem ramen. "Já to raději nekomentuju," řekl, zatímco se rozešli ven, kam už pomalu přijížděli ostatní hosté. "Pojď, jdeme přivítat tvé oblíbené lidi."

Zbytek večera byl pro Kita jeden z těch nejlepších vůbec. Byl mezi lidmi, které měl rád (až na Evanova otce a jeho ženu), mohl si dělat, co chtěl, protože to byl jeho den, a tak nikdo nemohl říct nic na to, když donutil Evana tančit Macarenu uprostřed parketu bez toho, aby se něčeho napil. Byl totiž opilý akorát tak štěstím a radostí, což netušil, že by se mu někdy mohlo v takové míře stát.

Když pak po celé akci padli na postel v ubytování hned u stodoly s hostinou, bylo skoro šest hodin ráno, ale spát nešli. Kit si nalehl na Evana a upřímně mu povyprávěl, jak je za něj vděčný, až ho dohnal k slzám, protože takhle Kit nikdy nemluvil.

"Nic podobného ode mě už nikdy neuslyšíš, takže si toho važ," ukončil svůj monolog Kit. "Zítra se vracím ke svému starému já."

Evan se natáhl pro kapesník. "Víš, většina párů má takhle po svatbě první manželský sex. A ne že ty mě tady doženeš k slzám."

Kit vypálil ze své pozice a obkročmo se na Evana posadil. "To ale zvládnu taky," ušklíbl se. A sotva se Evan vysmrkal a otřel si oči, Kit se k němu sklonil a začal ho líbat na krku, zatímco rukama mu pomalu odepínal košili. 

Jakmile se popral se všemi knoflíky, narovnal se opět, aby si odepnul i tu svou, přičemž nespustil pohled z Evana. Ležel tam s jeho špinavě blond kudrlinami na polštáři a vzhlížel na Kita s takovou láskou v očích, že se Kit doslova zastavil v čase.

Spustil ruce podél těla. Pak jednu natáhl a pohladil Evana po tváři. "Jsi tak krásný..." vyklouzlo mu z úst. Jestli Kit měl problém s vyznáváním lásky, tak takovéto komplimenty u něj nepřicházely v úvahu už vůbec. 

Evan se pousmál, natáhl se po Kitově zásnubním řetízku a za ten si ho přitáhl k sobě, aby spojil jejich rty.

Kit se nikdy necítil více milovaný jako za celý tento jejich den.

Ͽ Ͼ

oof, tohle mi dalo zabrat. a i když mám z toho smíšené pocity, snad se vám to líbilo, haha :D

jestli jste čekali doslovně popsaný obřad a tak,,, pardon. to je na mě moc klišé skjks. kdyby se někdy stalo, že tohle budu vydávat, poslední čtyři kapitoly bych utla a nechala to jen jako bonus na wattpadu, fakt jako :'D

ale jak říkám, snad se vám to líbilo <3