Ͽ E V A N Ͼ

Minulý rok začal hrát Evan ve školním volejbalovém týmu.

Kit ho k tomu teoreticky donutil, protože věděl, že nad tím Evan přemýšlel, ale nechtěl si přibírat další aktivitu, když neustále měli na starost Lucu. Proto ho nejspíš právě Kit donutil, často se cítil provinile, že se neustále museli s Evanem starat o dítě místo toho, aby svůj volný čas využívali jinak.

Kit mu taky slíbil, že bude chodit na každý jeho zápas. Byl tomu už rok a první zápas, na který s ním Kit opravdu šel, byl dnes. Kita zkrátka nebavilo sledovat sporty, to si ale neuvědomil, když to Evanovi sliboval.

Přišli půl hodinu před zápasem. Konal se v tělocvičně Evanovy univerzity a i když by byl rád, aby s ním Kit mohl do šaten, na to tady byli až moc nerudní hlídači - Kit na univerzitě zkrátka nestudoval a mohl jen na tribunu.

"Na půl hodinu se nějak zabavíš, ne?" zeptal se ho Evan. Stáli u vchodu do chodby, která vedla k šatnám. Kit uraženě špulil pusu.

"To jsem mohl přijít až s Rosie na začátek zápasu," odpověděl.

"Takže Rosie to nakonec stihne?" zeptal se Evan a Kit přikývl.

"Jinak bych si našel zase nějakou výmluvu, proč jsem nemohl přijít. Sám bych celý zápas opravdu nepřežil, ale neber si to osobně," ušklíbl se.

Evan protočil očima, ale zasmál se. "Ty jo, jaká otrava jít podpořit přítele na zápas, že?" Položil dlaň na Kitovu tvář a přitáhl si ho k sobě. Věnoval mu krátký polibek. "Tak se uvidíme-"

Vyrušilo je cizí odkašlání. Evan i Kit se ve stejnou chvíli otočili za zdrojem zvuku. Stáli před nimi dva hráči z druhé univerzity, proti které měl Evan hrát, ale ani jednoho neznal.

Kit ale očividně ano. Vyšší z nich se díval přímo na něj s nechutným úšklebkem. "Tak tebe bych tady opravdu nečekal," promluvil.

Kit zachovával neutrální tvář. "Proč by ne?" zeptal se.

Brunet se uchechtl. "Upřímně? Už jsem myslel, že je dávno po tobě."

Evan se zamračil a otočil se ke Kitovi. "Kdo je to?" zeptal se tiše. Kit ale jen mávl rukou, ať to nechá být, a o krok k cizím hráčům přistoupil.

"Já bych o tobě mohl říct to samý, takže opravdu nejsi tak cool, jak si myslíš," uchechtl se. "Začal jsi hrát volejbal? Copak, došel ti matroš, tak ses musel rozptýlit?"

Hned, jak tohle Kit vyslovil, došlo Evanovi, že onen brunet musí být někdo z jeho minulosti. Někdo, kdo mu prodával drogy nebo s ním možná něco měl. Hned si vzpomněl na to, jak Kitovi kdysi půjčoval peníze, aby mohl splatit nějaké drogy, když se sotva znali. Byl tohle ten člověk, který mu je prodal? Hlava mu běžela na plné obrátky, jak se pokoušel přijít na to, kdo to před nimi stojí.

Brunetovi potemněly oči. "Říká ten, kdo se utíkal rozptylovat za mnou, když mu došel matroš?"

Evan nevědomky stiskl dlaně v pěst. Kit nepatrně natočil hlavu, jako by kontroloval Evanovu reakci. Pak se opět plně otočil k hráčům před sebou.

"Hele, není mi patnáct, abych se s tebou tady takhle hádal. Nevím, co si chceš tady dokázat, ale já jdu pryč," řekl Kit až podezřele klidným hlasem. Pak se otočil, chytil Evanovo zápěstí a zavedl ho do tělocvičny vedle tribun. Evan viděl, že je naštvaný, a tak se bál vůbec zeptat, kdo to byl. Ne, že by se bál Kita, bál se spíše jeho odpovědi.

"Řekneš mi-" začal, ale Kit ho přerušil. Podíval se, kolik je hodin na svém telefonu.

"Měl by ses jít chystat. Už tak jsme přišli pozdě. Všechno ti po zápase vysvětlím," řekl unaveně a posadil se na první lavičku na tribuně. Dle jeho výrazu měl situaci prozatím vyřešenou a nehodlal se o tom více bavit.

Evan proto jen váhavě přikývl a vydal se do šaten.

První polovina Evanova zápasu byla vcelku normální. Brunet, kterého potkali předtím na chodbě, si neustále přeměřoval Evana pohledem a uškliboval se, ale Evan se jen soustředil na hru. Občas koukl na tribunu, kde seděla Rosie s Kitem, který vypadal, že je duchem úplně mimo tělocvičnu.

Jakmile si měnili strany po prvním setu, brunet do něj vrazil ramenem. "Stále zní v posteli tak pěkně?" zeptal se. Evan popadl dech a rychle se otočil, ale brunet se na něj uškleboval už z dálky. Evan se podíval na tribunu a uviděl Kitův prázdný pohled, který je sledoval. Rosie vedle něj zase vypadala, že za chvíli vybuchne vzteky.

Takže určitě to byl někdo, s kým Kit spal. Evan se nikdy o Kitovy bývalé partmery a partnerky nezajímal, proč by taky? Před ním Kit nikdy nebyl s někým ve vztahu a i když spal s hodně lidmi, většinu případů si ani nepamatoval. Evan se ho zeptal jen jednou, pro klid v duši, ale Kit mu váhavě jen odpověděl: "Asi jich bylo hodně, ale moc ti toho neřeknu. Nikdo pro mě nic neznamenal a moc si toho nepamatuju, protože jsem měl v těle tak dvě promile minimálně."

Tenhle kluk ale ale přece jen znejistěl. Už se modlil, aby hra skončila a on dostal od Kita vysvětlení.

Napil se vody a šel se postavit na svou pozici u sítě. Když vzhlédl, uviděl přímo před sebou za sítí jeho momentálního nepřítele. A zase s tím pitomým úšklebkem.

"Už víš kdo jsem?" zeptal se. "Vypadáš docela zmateně. Beru si osobně, že se Kit o mně nikdy nezmínil, když jsem byl jeho první."

Hra začala. Tým druhé univerzity podával, Evanův spoluhráč míč vybral a poslal ho Evanovi k síti. Jemu ale zvonila brunetova slova v uších a vzpamatoval se, až Jack, jeho kamarád co stál u sítě uprostřed, do něj málem vrazil, aby míč na poslední chvíli vybral. "Co je?" sykl na Evana, když míč sice přeletěl síť, ale bohužel do outu. "Hra začala, vzpamatuj se!"

Evan přeletěl pohledem po druhém týmu a zastavil se na brunetovi. Znechuceně se na něj podíval a pak se odvrátil. I když se zbytek hry snažil ho nevnímat, jeho slova z hlavy dostat nemohl, a tak se jeho výkon o dost zhoršil.

A jeho tým taky prohrál.

Nebyla to jen jeho chyba, ale určitě tomu zrovna nenapomohl. Když si na konci museli jít potřást rukou s protihráči, málem se otočil na patě a odešel, ale vzmužil se. Když došel k brunetovi a ten už otvíral pusu, Evan ho předběhl. "Mlč," utnul ho. Evan už chtěl jeho ruku pustit, ale on ho držel jak klíště.

"Neříkej, že se tě to dotklo. Vždyť Kit jich měl v posteli tolik, že bys měl být už zvyklej. Pravděpodobně spal i s půlkou tvého týmu, ne?" V tu chvíli Evana pustil a vydal se dál. Evan praštil ručníkem, který měl kolem krku na pot, o zem a rychlým krokem odešel přímo do šaten. Ani na tribunu se nepodíval.

Tam se ho pár spoluhráčů zeptalo, co se s ním děje, ale Evan je mávnutím ruky odehnal. Vydal se do sprchy, kde strávil až nepřiměřeně dlouhou dobu, aby měl jistotu, že až vyjde, bude v šatnách sám.

A teoreticky byl, nikdo z hráčů už tam nebyl. Jen Kit seděl na jedné z laviček a čekal na něj.

"Jak ses sem dostal?" zeptal se ho.

Kit k němu vzhlédl. "Mám svý způsoby. A Rosie čeká před tělocvičnou."

Evan přikývl a nastalo tak mezi nimi ticho. Začal si alespoň balit věci do tašky.

"Nezeptáš se mě, kdo to byl?" prolomil ticho Kit po chvíli. Evan se nepral, protože očekával Kitovo vysvětlení automaticky.

"Už mi to řekl," řekl Evan, přestal si balit věci a podíval se na Kita. "Tvůj první, že?"

Kit vyprskl smíchy. "To ti řekl? Tohle tě rozhodilo tak, že jsi byl mimo po zbytek zápasu?"

"Není to pravda?" zeptal se Evan. O celé této situaci nevěděl, co si myslet.

"Ne," odpověděl rázně. "Jmenuje se Thomas. A jo, spal jsem s ním, ale to mi mohlo být tak osmnáct. Můj první nebyl ani zdaleka."

Evan se zamračil. "Víš, tohle mě zrovna nijak taky nerozveselilo."

"Promiň," zamumlal Kit a sklopil pohled. "Thomas je jeden z těch, který si pamatuju. Mám být naprosto upřímný?"

Evan s odpovědí chvíli váhal, ale nakonec přikývl. Náladu měl pod psa už tak jako tak.

Kit tedy pokračoval. "Spal jsem s ním víckrát. Tak třikrát? Pamatuju si třikrát. V té době jel v drogách. A víš, že taky drogy tu a tam zkusil. Kupoval jsem je od něj," odmlčel se a odvrátil pohled. "A mohl jsem u něj platit dvěma způsoby. Peníze nebo sex."

Evan zavřel oči. Byl už tak moc zvyklý na toho nového Kita, na toho co pracoval, nepil ani nekouřil a k drogám se ani nepřiblížil, že mu to bylo až nepříjemné poslouchat. I přes to, že tohle přesně byl ten Kit, když ho poznal. Když se rozhodl, že mu pomůže a nenechá ho o samotě. Což vedlo k tomu, že se do něj zamiloval.

"Takže ano,"dodal Kit. "Pamatuju si ho, spal jsem s ním víckrát, ale i tak je jen mojí nejasnou vzpomínkou, na kterou jsem si několik let nevzpomněl. Takže jestli nejsi mnou naprosto znechucený, nic tohle neznamená. Pravděpodobně už ho nikdy neuvidíme, tak jako jsme ho neviděli doteď." Zamračil se. "Těmi nechutnými kecy se tě snažil určitě jen rozhodit, aby jeho tým vyhrál. Co ti říkal?"

Evan zaváhal. Nevěděl, jestli byl dobrý nápad přesně Kitovi říct, čím ho Thomas otravoval. Na druhou stranu si ale říkali všechno, o všem mluvili. A tak mu to všechno přesně přeříkal.

Kit se uchechtl. "Dobře, možná to jen kecy nebyly. Sice jsem nespal s půlkou tvýho týmu, ale přece jen jsem byl v posteli s každým druhým, ne?"

Vypadal, že je naprosto zklamaný. Evan si povzdechl, přistoupil k němu a chtěl ho obejmout, ale Kit ho odstrčil. "No tak," zamračil se Evan. "Nemluv o sobě takhle."

"Proč ne? Vždyť já ti ani neřeknu, s kolika lidmi jsem spal, protože si půlku ani nepamatuju. To je nechutný," zamumlal.

"Však já nechci, abys mi to říkal. Minulost je minulost. Hlavní je, že teď už jsi jiný," ujistil ho Evan. Opět ke Kitovi přistoupil a tentokrát už se objat nechal. Kit mu zabořil hlavu mezi krk a rameno.

"Promiň," zašeptal. "Vím, že jsme si kdysi řekli, že o tom nebudeme víckrát mluvit. A taky promiň za toho kokota."

"Kokot?" ozvalo se za nimi. "To je trochu hrubé."

Evan už otevřel pusu, aby se Thomase zeptal, co tady sakra dělá, ale Kit byl rychlejší. Tentokrát ho už Evan nestihl zastavit, Kit se otočil rychlostí blesku a vlepil Thomasovi facku. Pak si na něj ukázal prstem. "Ty už drž hubu," zavrčel, "a vypadni dřív, než se naštvu ještě více."

Thomas zvedl ruce do obrané pozice. V ruce měl klíče od šaten. "Klídek. Jako kapitán týmu jdu vrátit klíče domácímu kapitánovi."

Podíval se na Evana. "Klíče máš dát hlídačům. A myslím, že to moc dobře víš."

"To ti tak věřím, že jsi sem přišel jen zanést klíče bez toho, aby sis zase otevřel hubu o mně," odfrkl si Kit. Evan byl neuvěřitelně rád, že i když mu dal Kit facku, neútočil zpátky. "Vypadni odsud," zopakoval pak. Thomas chvíli váhal, jakoby chtěl ještě něco říct. V poslední chvíli se podíval na Kita a ušklíbl se.

"Kdybys něco chtěl, kdykoliv ti můžu něco dát. Stejně ti tahle hra na čistého nevydrží napořád. Tohle nejsi ty." A s těmito slovy se otočil a odešel.

Evan přemýšlel, jak vůbec ví, že je Kit čistý.

Kit o pár kroků ustoupil, až narazil na skříňky za sebou a zhluboka se nadechl. Evan si rychle pobral všechny věci, přešel ke Kitovi a dlaní vklouzl do té jeho. Propletl si s ním prsty. "Pojď, jdeme odsud," řekl tiše.

Kit se na něj podíval a vypadal, jako by měl skleněné oči. Evan věděl, že téma jeho abstinence je pro něj citlivé, ale nečekal by, že ho až tak dostane nějaký kluk z jeho minulosti, kterého neviděl několik let.

"Sám si řekl, že jsou to jen kecy, ne?" snažil se ho povzbudit Evan. "Takže ho ignoruj. Nemá pravdu."

"Já se právě bojím, že v tomhle pravdu má," zamumlal Kit, zatímco se vyhýbal Evanovu pohledu. Pak svou ruku vytáhl z Evanova sevření. Evan musel ještě rychle zamknout šatnu, což taky udělal, zatímco volal Kitovo jméno, aby na něj počkal. Ten ale pokračoval a Evan ho dohnal až u Rosie. Kolem ní prošel také bez jediného pohledu.

"Co se stalo?" zeptala se hned Rosie. "Vůbec se mnou dneska nemluví."

"To je na dlouho," odpověděl Evan, zatímco sledoval, jak se Kit vzdaluje. "Pak ti to vysvětlím. Je teď... trochu rozhozený."

Rosie přikývla. "Okay. Nechci na něj tlačit, aby mi to řekl. Stejně by mi to neřekl."

Evan zrychlil krok. Hned, jak odemkl na parkovišti auto, Kit se posadil na sedadlo spolujezdce a celou cestu nepromluvil, ani když Evan dovezl Rosie domů a ona se s nimi rozloučila.

Když Evan zase vyjel, položil ruku Kitovi na stehno a jemně ho pohladil. "Jsi v pohodě?" zeptal se.

Kit se ani nepohnul. "Nechci se teď o tom bavit," odpověděl tiše.

Evan chápavě přikývl a zbytek cesty už nechal Kita být, jen mu prstem dělal malá kolečka na stehně.

Ͽ Ͼ

tahle kapitola má 2150 slov pro vaši informaci. to je snad nejdelší, co jsem kdy napsala. vyhovují vám tyhle dlouhé (poslední kapitoly měly tak 1500-1800), nebo jak jsem psala dříve, kolem 1200? 😁