Ͽ E V A N Ͼ

Kit odvolání podal. A ještě aby toho nebylo málo, donutil ho Evan, aby na Arthura Kennedyho podal i stížnost. Když už, tak už.

Kitovi se to nejprve nelíbilo, což upřímně Evana překvapilo, ale chápal, že se v tom už nechtěl více vrtat. Hlavně, aby to měli už za sebou.

Tentokrát ale na výsledky nečekali tak dlouho, co se přezkoumání Kitovy žádosti týkalo. Stačilo deset pracovních dnů a dopis přišel do jejich schránky. 

Když se tak stalo, Kit byl v práci na odpolední směně. Evan byl doma s Lucoua jeho mámou a schránku šel vybrat bez jediného očekávání, že by tam onen dopis už byl. Když ho ale uviděl, málem sprintoval zpátky do domu.

"Výsledek je taky!" křikl už z chodby na mámu. Doběhl do obýváku a posadil se na sedačku s jediným dopisem v ruce. Jeho máma k němu došla z kuchyně a když se Evan nevrátil k autodráze za Lucou, i ten k němu zvědavě došel, aby zjistil, co se děje.

"Můžeš to otevřít?" podívala se na něj tázavě máma.

Evan přikývl. "Kit říkal, že kdyby to došlo v čase, kdy nebude doma, mám to otevřit a hned mu volat."

Jeho máma si sedla vedle něj. "Tak do toho."

Evan znejistěl. Co když je tam čekala ta samá odpověď? Samozřejmě o ní nepochyboval ve smylsu, že by Kit nebyl dostatečně uzpůsobilý pro výchovo Lucy, ale spíše se bál, že je úřady zase zklamou. 

"Co to je?" zeptal se Luca zvědavě, když Evan už několik dlouhých sekund koukal na onu obálku.

"Moc důležitý dopis," odpověděl a už na nic nečekal. Tentokrát obálku div celou neroztrhal.

Jakmile papíry rozložil, jako první shlédl na razítko a podpis dole. Doslova mu spadl kámen ze srdce, když uviděl jméno té ženy, u které byl Kit na 'výslechu' na samém počátku. Pak prolétl dopis pohledem až k tučně zvýrazněným slovům.

Po přezkoumání Vaší žádosti bylo rozhodnuto, že Luca Watkins bude přidělen do Vaší péče.

Evan vyskočil na nohy až málem praštil Lucu a vítězoslavně vykřikl. 

"Povedlo se?" vyzvídala jeho máma. Luca ho sledoval se zmateným pohledem.

Předal papíry jeho mámě, ať si je sama přečte. Když dočetla (na rozdíl od Evana to nejspíš přečetla do posledního slova), taky nadšeně vyjekla.

"Co se děje?" zeptal se Luca. Těkal pohledem mezi oběma dospělými. 

Evan k němu došel a dřepl si před něj. Chytil ho za malé ruce. "Máme pro Kita moc dobré zprávy," řekl mu. "Pro tebe se toho moc nemění, ale pro Kita je ten dopis hodně důležitý, víš? Všechno ti vysvětlí."

Nechtěl Lucovi říkat vše, protože o to se měl postarat Kit. Pro Lucu se opravdu toho moc nezměnilo, protože stejně byl doteď s nimi neustále, měl v domě už i vlastní pokojíček a Kit ho za otcem bral minimálně. Pro Kita se toho na druhou stranu změnilo už více, protože měl už oficiálně na krku čtyřleté dítě. 

"Zavolej mu!" pobídla ho máma.

Evan zvedl pohled k hodinám. Za půl hodiny mu měla končit směna v obchodě, třičtvrtě hodiny, než mu jel bus, což znamenalo, že doma by byl nejdříve za hodinu. Kdyby mu to zavolal, ještě hodinu by musel trčet někde jinde s onou radostnou novinou, a tak se místo toho Evan narovnal a prohlásil. "Stavím se pro něj do práce," oznámil mámě. "I s Lucou."

Když Luca uslyšel své jméno, vzhlédl k němu. Evan se usmál. "Pojedeme autem pro bráchu?" zeptal se ho.

Luca neuměl říct autům ne, a to ani ve věku, když ne bylo téměř jeho jediné slovo. A tak začal skákat radostí, rozběhl se zpátky k autodráze a snažil se pobrat co nejvíce hraček, jako by se neměli vrátit týden. Evanovi trvalo dobrých pár minut, než ho donutil, aby si vzal maximálně dvě malá autíčka a mohli tak odejít. 

Když Lucu připoutal, ujistil se ještě, že má s sebou i ten dopis. Pak se vydal k obchodu s hudebninami, kde Kit momentálně pracoval. Celou cestu se nemohl přestat usmívat. 

Dojeli k obchodu pět minut před zavírací dobou. Když vešli dovnitř, Kit na ně promluvil bez toho, aby se na ně vůbec podíval. "Omlouvám se, už jsem uzamknul pokladnu-"

Vzhlédl a hned se neubránil úsměvu, když je oba uviděl. "Co tady děláte?" zeptal se.

Když se tak Kit zeptal, závěs, který vedl do skladu se pohnul a vedle Kita se objevil Henry. "Oh, ahoj, Evane," pozdravil ho. Pak obešel pult, dřepl si a natáhl ruce. "Nazdar šampióne!" zvolal na Lucu a Luca se k němu ihned rozběhl.

Luca miloval Henryho a Beth z kapely. Se Simonem už to bylo horší, ale Simon to taky s dětmi ani trochu neuměl. Sice už Kit tolik Lucu na zkoušky nebral, protože ho většinou hlídal Evan, ale i tak si ty dva moc dobře pamatoval.

Evan přenesl svou pozornost zpátky ke Kitovi. Vytáhl z kapsy to poselství dobrých zpráv, plácl s ním na pult a usmál se. "Máš dítě na starost, tak se starej," kývl směrem k Lucovi.

Kit papír opatrně vzal a pomalu si ho zvedl k očím. Evan sledoval, jak mu oči těkají po řádcích a jeho úsměv se postupně rozšiřuje. Když došel k tomu tučně zvýrazněnému textu, zakryl si ústa a papír položil. "Do prdele..." ulevil si a šlo vidět, jak si po dlouhé době oddechl.

Evan i Henry se rozesmáli. "Takže se to povedlo?" zeptal se Henry, kterému už Luca cpal jedno z jeho autíček, aby si s ním hrál. Evan radostně přikývl. 

Kit odhodil rozhodnutí a vrhl se Evanovi kolem krku. Evan ho k sobě přitiskl, zatímco Kit zašeptal: "Já už snad ani nevěřil."

"Říkal jsem ti, že to nebyla tvoje chyba, ale toho Kennedyho," odpověděl Evan. Kit se odtáhl dostatečně na to, aby mohl spojit jejich rty a Evan se po dlouhé době cítil při polibku s Kitem... jinak. Jakoby to náhlé nadšení na Evana skrz rty převáděl. 

Uslyšeli za sebou odkašlání. "Nemusíte mi dodávat ještě pocitu, že jsem osamělej, toho stačí i bez vás."

Evan Kita pustil a ten se otočil k Lucovi a Henrymu. Zvedl Lucu do náruče a ušklíbl se na něj. "Ha, teď se už nebudeš moct vymlouvat, že nejsem tvůj táta, když mě nechceš poslouchat, protože teoreticky už jsem."

Následovalo několika minutové vysvětlování, kterému se už nevyhnuli. Kit se mu nějak snažil vysvětlit, že jeho táta se o něj nemůže už starat, a tak bude už napořád s ním a s Evanem. Luca poslušně seděl na stoličce, kopal nohami ve vzduchu a naslouchal. Na konci se zeptal. "A doteď to bylo jinak?"

Kit zavrtěl hlavou. "Vlastně ani ne. Ale už je to oficiální."

Evan se mezitím bavil s Henrym a taky se pár zajímavých věcí dozvěděl, jako třeba že Rosie už několikrát navštívila jejich obchod (vždy, když měl směny Henry) a koupila si už pár kvalitních gramofonových desek. Evan mu raději neříkal, že Rosie fakt gramofon nevlastní. A taky si pomyslně zapsal, že se bude muset Rosie na Henryho zeptat. 

Když už byli v náladě na oslavy, stavili se ještě cestou zpátky na večeři. Vzali ji ale s sebou domů, protože zaprvé, Evanova máma si taky zasloužila účast na oslavě, a za druhé, Luca by se v restauraci asi unudil k smrti a byl by neuvěřitelně otravný.

A tak všichni společně vesele povečeřeli a zbytek večera hráli s Lucou deskové hry pro jeho věkovou kategorii, které Kita většinou sžíraly nudou zaživa, ale tenhle večer si je až podezřele užíval.

Večer pak šel uspat Lucu Evan. Kit navázal konverzaci s Evanovou mámou, kterou nechtěl přerušovat, a tak vzal Lucu za ruku a vyvedl ho nahoru. Připravil ho do postele se vším všudy a pak ho i uložil. Luca si spokojeně přitáhl peřinu až ke krku; ne, že by měl rád spánek, ale miloval pohádky před spaním. Evan tedy vzal knížku, kterou měli rozečtenou a střídavě Lucovi z ní s Kitem četli.

Než ale Evan začal číst, Luca měl ještě jeden dotaz. "Takže už budeš s námi navždycky?" zeptal se. 

Trochu Evana zaskočil. Pak se ale pousmál, aby si Luca náhodou nezačal myslet kdo ví co. "No já doufám, že jo."

"Super," vycenil zuby Luca. "Já tě mám totiž moc rád."

Kdyby Evan věděl, že Luca řekne něco takového, normálně by si to natočil, aby si to pouštěl pořád dokola. "Já tebe taky," odpověděl mu. Luca se spokojeně zasmál.

Pak mu Evan četl pohádku, dokud neusnul. Když pak tiše z pokoje vycházel, Kit zrovna stoupal po schodech nahoru. "Jak sis pokecal s mou mámou?" zeptal se s úšklebkem.

Kit našpulil pusu. "Bylo to... zajímavý. Možná to bylo tím vínem, co si dala, ale úplně mi promlouvala do duše, jak mě má ráda."

"To mně Luca taky," uchechtl se Evan. Když se na něj Kit překvapeně podíval, pokračoval. "Zeptal se mě, jestli teda s vámi zůstanu navždycky," zopakoval jeho slova doslovně, "a když jsem odpověděl, že doufám, že jo, řekl mi, že je to super, protože mě má moc rád."

Kit stáhl rty do úzké linky. Pak začal nepatrně přikyvovat a prohlásil: "Nikdy bych neřekl, že mi někdy udělá takovou radost, že mám na krku malý dítě."

"Někdo nám tady dospěl a ani trochu se mu to nelíbí."

"Ani trochu."

Oba se rozesmáli, dokud si neuvědomili, že hned za dveřmi právě usnul Luca. Přemístili se tedy do ložnice, kde ještě jejich malá oslava pokračovala. A byl to jeden z těch nejšťastnějších večerů za poslední dobu.

Ͽ Ͼ

oh my, doslova 3 nebo 4 kapitoly do konce 

chcete 3 nebo 4? že bych přidala jednu kapitolku, kde budou prostě happy jak dva grepy a nic se tam nestane, chápeme se