Ͽ K I T Ͼ

Kitovi se v noci zdál sen.

Byl zpátky na pouti a tentokrát ho Evan nezastavil v tom, aby toho muže, který se na ně rozkřičel, nepraštil. A tak mu Kit jednu vrazil. Byl to úžasný pocit.

Když se pak kolem druhé probudil, hned po tom co ve snu odešel od zmláceného muže, myslel si, že to bylo kvůli tomu snu. Ve skutečnosti ho ale probudil Evan.

Evan totiž sebou ve spánku šil a Kit už moc dobře věděl, co to znamená. Nereagoval tady nijak zděšeně, zkrátka se jen posunul k Evanovi a začal s ním jemně třást, zatímco ho oslovoval jménem. Evan se do pár sekund probudil, celý zpocený.

"Zase?" zeptal se Kit. Evan jen krátce přikývl a Kit ho mlčky objal.

Evanovy noční můry o tom, jak Kitovo bezvládné tělo plave po jezeře, nikdy neskončily. Už tomu byly více jak dva roky a i přes to, že Evan navštívil odborníky, nepřestalo to. Už se mu to nezdálo vůbec často, možná tak jednou do měsíce a to když měl například stresové období nebo byl z něčeho nesvůj.

"Děje se něco?" zeptal se po chvíli Kit. Evan musel být z něčeho ve stresu.

Jenže zavrtěl hlavou. "O ničem nevím."

V tu chvíli Kit doufal, že mu spíše Evan lhal, protože v opačném případě by to mohlo znamenat jen to, že se noční můry vrací bezdůvodně. Kit nechtěl už znovu zažít to, jak musel Evana budit a uklidňovat i několikrát týdně.

Povzdechl si. Pustil Evana, aby se mu mohl podívat do očí, ale pro jednou v nich nemohl nic přečíst. A tak si jen mlčky lehl a naznačil Evanovi, ať se k němu přitulí. Kit sice preferoval, když to bylo přesně naopak a on byl ten, co se mohl k Evanovi tulit jak chtěl a ten ho na oplátku objímal, ale musel se přizpůsobit. Ležel na zádech s Evanem u sebe a doufal, že usne, protože na zádech spal celkem nerad.

Na druhý den se probudil do prázdné postele. Uvědomil si, že mu Evan říkal, jak bude muset brzo zmizet z domu, aby se před školou stavil ještě do firmy, kde má praxi, jelikož si tam něco zapomněl. Kit se tedy pomalu připravil na nový den sám - oblékl se a vyčistil zuby, sešel schody do přízemí a nenuceně si připravil kávu, zatímco si povídal s Evanovou mámou.

Ze začátku to pro něj bylo vždy trapné, potkat se s ní takhle o samotě v domě, který byl její rodiny. Už v něm ale sám bydlel skoro dva roky a kdyby měl tolik přemýšlet nad každým setkáním s paní Clarkovou, asi by se zbláznil.

"Luca je ve školce?" zeptala se ho paní Clarková. Kit si usrkl své kávy a přikývl.

"Táta ho tam ráno odvezl. Snad. Po práci se pro něj zase stavím," odpověděl.

"Máš ho opět na starosti?"

"Jo. Tátova kolegyně má dovolenou, tak je většinu času na recepci." Což znamenalo, že Kit měl Lucu na starost téměř neustále.

"Já ho odpoledne pohlídám, jestli chceš. Určitě jste s Evanem dlouho nebyli nikde sami dva. Nebo s kamarády," nabídla Evanova máma. Kit by i začal odmlouvat, že ji nechce zatěžovat, ale opět - bydlel v tomhle domě už dost dlouho na to, aby věděl, že to nemělo smysl. Když už se jednou paní Clarková rozhodla, byla odhodlaná to tak udělat, takže žádné dohadování se nemělo smysl.

Vděčně se usmál. "Děkuju."

Aby pravdu řekl, nejméně se o Lucu bál, právě když byl s Evanovou mámou. Dokonce byl i více v klidu, než když byl Luca s ním a s Evanem. Přece jen tato žena vychovala Evana, to prostě nemohlo dopadnout nijak špatně. 

A tak Kit po práci vyzvedl Lucu (Leslie se tentokrát na něj téměř ani nepodívala), předal ho šťastné paní Clarkové, která vypadala, že se ho nemohla dočkat, a hned zase dům opustil.

Evan měl vyučování až do pěti. To znamenalo ještě dvě hodiny času, které se rozhodl strávit se svou partou. 

Už dříve jim napsal, že si dají sraz o půl čtvrté na střeše motelu. A udělalo mu neuvěřitelnou radost, když po několika měsících na tu střechu vylezl a všichni ho tam už čekali. Vesele se s nimi přivítal, Ron ho poplácal po zádech jako by jim bylo čtyřicet a neviděli se několik let, a Matthew mu hned vrážel do ruky pivo.

Kit jen zavrtěl hlavou. "Od toho, co zemřela máma, jsem opravdu čistý," omluvil se.

Matthew jen pokrčil rameny a sám si z piva lokl. Pak k němu přišla Rosie a pevně ho objala. "Víš, jak dlouho jsme se neviděli? Tři týdny! Proč musíš být najednou dospělej a s prací a zodpovědnej a s přítelem a-"

Vicky Rosie zacpala pusu a široce se Kita usmála. "Je ráda, že tě vidí. Fakt jo."

Kit se zasmál. "Ještě aby ne." 

V ten moment si vzpomněl na to, jak s Rosie spával, když se opil. Jak se líbali. Teď, když měl Evana a byli spolu už tak dlouho, mu ta vzpomínka přišla naprosto nereálná. Musel se uchechtnout.

"Jak to, že sis na nás udělal čas?" zeptal se ho Ron, když se posadili do kroužku. 

"Evanova máma se nabídla, že se o Lucu postará, a dneska jsem měl ranní. Evan je ve škole do pěti. Takže vy jste byli ta jediná možnost, abych se neunudil k smrti," pokrčil rameny a vicky ho hned plácla do stehna.

"No jasně," prohodila. "Poslední možnost."

"Děláš, jako byste se beze mě nemohli scházet," odfrkl si Kit.

Vicky se na něj ublíženě podívala. "Jseš součástí party. Když jeden chybí, není to ono. Teda, nevadí když chybí Matthew, ten stejně jen vždycky tiše chlastá v koutku."

"Hej!" ohradil se Matt a Kit se rozesmál. Tohle mu chybělo. K dokonalosti mu chyběla už jen lahev alkoholu a cigareta mezi prsty, hezky jako za starých časů. 

Z jedné strany vedle něj seděla Vicky, z druhé Ron. A ten právě jednu cigaretu kouřil. 

Kit natáhl ruku. "Můžu zeptal se?"

Periferně si všiml Rosiina překvapeného pohledu, který se změnil na nesouhlasný, když Ron Kitovi cigaretu podal. Jakmile si ji dal mezi ústa, vyhrkla: "Kite-"

"Klid," řekl, než si z cigarety potáhl. "Jedna cigareta nezpůsobí zase to, abych kouřil balíček denně a opíjel se do němoty."

Alkoholu se bál více. Od alkoholu chtěl být čistý. Cigarety mu zkrátka chyběly a navíc, po vykouření jedné cigarety nebyl mimo jako po jedné lahvi vodky. 

Jenže jakmile si z Ronovy cigarety potáhl, vrátil se ten známý pocit, který vždy tak miloval a který ho vždy uklidňoval. Nejprve si chtěl Kit potáhnout jen jednou, nakonec ale cigaretu Ronovi ani nevrátil. Rosie ho celou dobu zamračeně propalovala pohledem.

"Ani slovo Evanovi, jasný?" prohodil, když dokouřil. Podíval se při tom na Rosie speciálně. Měl pocit, že Evanovi by se to nelíbilo, i když to byla jen jedna cigareta.

"Tak si zajdi do sprchy, protože jinak to ucítí," zabručela Rosie.

"Sedím vedle Rona. Ten jede tempem balíček za hodinu. Nebude podezřelý, když budu smrdět," ušklíbl se. Šlo vidět, že Rosie už tak nadšená z celého jejich setkání nebyla. 

Evan se k nim měl po páté přidat, Kit ho už o všem informoval. Od páté hodiny už tedy kontroloval telefon a příjezdovou cestu, ale dával si na čas. Rosie se deset minut po páté postavila. "Odskočím si," oznámila jim. Kit jí mlčky hodil klíče od svého pokoje, kam vždy chodili na záchod. 

Chvíli na to se na příjezdové cestě objevilo Evanovo auto. Kit ze střechy sledoval, jak prakuje, vystupuje z auta a jde k motelu. Tu trasu už šel milionkrát a věděl, že na střechu to zabere maximálně čtyřicet sekund. 

Uběhla minuta. Dvě. Evan nikde. Kit se rozhlédl po ostatních. A uvědomil si, že Rosie se stále nevrátila. 

Tiše si zanadával a vyhoupl se na nohy. Bez toho, aby ostatním něco vysvětloval, se vydal ze střechy dolů.

Seběhl patro a za chvíli se už ocitl u otevřených dveří do svého pokoje. Zastavil se ale ještě tak, aby ho nikdo neviděl.

"Od toho, co byl v léčebně, měl cigaretu?" uslyšel Rosie.

"Ne," odpověděl Evanův hlas. A Kit si povzdechl. Samozřejmě, že mu to vyžvanila hned při první příležitosti.

"Tohle je poprvé za hodně dlouhou dobu, co jsme se sešli opravdu celá parta a ne jenom kousky. Bojím se, že tato posezení na střeše, kde se vždy opíjel do němoty, pro něj nebudou dobrá," řekla Rosie tichým hlasem, ale Kit ji stejně slyšel. Přece jen od něj nestáli tak daleko.

Evan dlouhou dobu mlčel. Promluvil snad až po minutě. "Děkuju, žes mi to řekla. Snad se nemáme čeho bát, ale dohlédnu na něj. Přece jen mi cigarety přijdou jako menší zlo, než alkohol, kde by byl neustále opilý."

Kit se nahlas uchechtl a Evan s Rosie v tu chvíli přestali snad i dýchat. Objevil se ve dveřích a jako první se podíval na Rosie. "Děkuju, že jsi tak úžasná nejlepší kamarádka a ctíš má tajemství." Pak se podíval na Evana. "A díky, mami, že mě budeš hlídat."

Oba se na něj prázdně dívali. Kit vyhodil rukama do vzduchu. "Jedna pitomá cigareta. Ta mě opravdu nesloží. Takhle se o mně za zády bavte, až jednou vypiju lahev vodky na ex." Doposud těkal pohledem mezi jeho přítelem a nejlepší kamarádkou. Teď se zastavil na Evanovi. "Jednou. Protože ten den beztak někdy přijde."

"Proč by..." začal Evan, ale Kit ho nenechal domluvit, protože odešel. Věděl, že by měl být naštvaný spíše jen na Rosie, protože ona Evanovi řekla právě to, co Kit nechtěl, ale přece jen si přišel kvůli Evanově reakci jako malé dítě. Nepotřeboval, aby ho všichni neustále kontrolovali, jestli si potáhne z cigarety nebo lokne alkoholu. 

Vrátil se na střechu sám. Nikomu nic neřekl a tvrdým pohledem jim naznačil, ať se ani neptají. Rosie s Evanem došli chvíli po něm. Rosie si sedla zpátky na své místo naproti Kitovi a Vicky se hned začala odsouvat, aby udělala pro Evana místo vedle Kita.

Jakmile se Evan posadil, natáhl se po Kitově ruce, propletl si s ním prsty a dlaň mu stiskl. Nebylo to poprvé, a tak Kit věděl, že se mu omlouvá. Nenápadným způsobem, aby to nemuseli vytahovat před ostatními. 

Kit měl dvě možnosti. Buď jeho ruku pustit a dát mu najevo, že je naštvaný, nebo ho zkrátka držet, aby mu ukázal, že omluva byla přijata. Rozhodl se nakonec právě pro tuto druhou možnost. Stiskl Evanovu dlaň zpátky, ale ani se na něj nepodíval.

Nejraději by si dal druhou cigaretu.

Ͽ Ͼ

mám už přibližné plány, co a jak se bude v této knize dít. a asi mě zabijete hehe. no spoilers tho.