Ͽ K I T Ͼ

Kit nesnášel to ticho, které v autě panovalo.

Naštěstí seděl vzadu. Na poslední chvíli museli vzít Lucu s sebou na návštěvu Evanova bratra, a tak místo toho, aby seděl jako vždy na sedadle spolujezdce a Evanova máma vzadu, byl tam s Lucou on.

Nevěděl, kolik toho paní Clarková věděla. On s ní rozhodně nemluvil o tom, jak to mezi sebou s Evanem momentálně mají, a netušil, jestli Evan ano. 

Co by jí on sám řekl? Že šel do klubu a tolika letech bez alkoholu se zase napil a teď na to nemůže přestat myslet? Že se s Evanem pohádali, protože vytáhl jejich další nejistoty, které je mohly stát i celý vztah?

Všechno to byla jeho vina. Plně si to uvědomoval, ale nedokázal převzít zodpovědnost. 

Jakmile dojeli k Benovi a Veronice, vřele je všechny uvítali. Veronica si hned vzala Lucu do náruče a možná se to Kitovi jen zdálo, ale vypadalo to, jako by určitým způsobem posmutněla. 

Po obědě se dozvěděl proč.

"Já a Veronica nemůžeme mít děti," oznámil Ben, pohled upřený na jeho matku. Veronica měla Lucu na klíně a tiše si s ním hrála, tak Kit poznal, že je to pro ni až moc citlivé téma. "Podstoupili jsme několik vyšetření. Bohužel."

Kit si přišel nepatřičně. Rozhlédl se po ostatních v místnosti. Evan se na svého bratra jen prázdně díval s pootevřenou pusou a oči paní Clarkové opustily první slzy.

Brečela, protože její starší syn nemůže mít děti. Ten mladší byl zase gay. A jeho přítel děti nechtěl.

Tak si to alespoň Kit v tu chvíli přebral. 

"Jsou tady i jiné možnosti," promluvila po chvíli paní Clarková. "Není konec světa, že?"

Ben k ní přešel a posadil se na opěradlo sedačky, kde seděla. Objal ji. "Samozřejmě."

Kit se postavil a omluvil se, že musí na záchod. Zavřel se v koupelně. Zpráva, že Ben a jeho manželka nemohou mít děti ho sebrala více než měla, hlavně kvůli tomu, že on a Evan taky nemohli mít děti. Nemohli. Nechtěli. Kit nechtěl.

Zajímalo by ho, jestli Evan přemýšlel zrovna nad tím samým. Že oba synové nemohou jejich matce dát vnoučata, která by si přála.

Umyl si obličej, Vzpamatoval se. A vyšel z koupelny.

Když se blížil zpět do obývacího pokoje, uslyšel zrovna mluvit Evanovu matku. "O čem jste přemýšleli? Umělé oplodnění nebo adopce? Aspoň Evan s Kitem nebudou tak ztracení, až to budou muset řešit, když vy budete mít zkušenosti."

Kit se ještě zastavil. Chybělo mu posledních pár kroků do obýváků, ale jeho nohy nechtěly spolupracovat. 

Tohle bylo vážně to, co se od každého páru očekávalo. Usadit se, mít děti, založit rodinu. Samozřejmě, že si to tak myslela i paní Clarková, protože jak by mohla vůbec vědět, jaký má na to Kit názor?

Čekala od nich vnoučata. Jasně, že jo. Kit by nejraději utekl.

Jako další uslyšel Evana. Ten si nejprve odkašlal. "Myslím, že my na to máme ještě času dost."

Ben se krátce zasmál. Kit poznal, že se napjatá atmosféra už o něco více uklidnila, zatímco byl v koupelně. "Co kecáš? Končíš letos se školou, nejste s Kitem ještě ani svoji a nějaké to zařizování vás bude taky čekat. Bude ti dvacet sedm minimálně, ani prsty neluskneš. Já bych zas tak neváhal."

Kit se otočil. Bylo by moc nevhodné prostě utéct? Tahle konverzace se mu ani trochu nelíbila. Ani nechtěl vědět, jak moc z něj budou všichni zklamaní, až se dozví, jaký na to má názor on.

"Máme čas," uslyšel znovu Evanův hlas. "Kit ještě není připravený a já ho nutit nechci. Neboj, víme, co děláme. a máme to vyřešené."

Neměli. Byl to důvod, proč se teď téměř nebavili a tahle konverzace, která v obýváku vypukla, k tomu zrovna nepomáhala. Byl ale Evanovi vděčný, že aspoň odvrátil pozornost od nich. Kdyby tam teď seděl, asi by se propadl do země. 

Ještě chvíli počkal. Když se konverzace netočila už jen kolem dětí, nakoukl za roh. Paní Clarková se tiše bavila s Veronicou (spíše to vypadalo, že ji uklidňovala, protože se rozbrečela), Ben přešel do kuchyně a naléval víno a Evan... Evan seděl a nepřítomně se díval na zeď před sebou.

Tak Kit poznal, že jeho myšlenky musely být stejné.

Vešel do místnosti. "Kde jsi byl tak dlouho?" zeptal se vesele Ben. Kit ale poznal, že ta veselost v jeho hlase byla jen hraná. V místnosti jen bylo jinak tíživé dusno.

"Nejprve jsem zabloudil," zalhal Kit, "a pak mě zaujaly ty fotky na chodbě. Ty jste tam dříve neměli, ne?"

"Jste tu dlouho vlastně nebyli, že?" odpověděl Ben. "Ty tam máme tak dva měsíce."

Kit by se nejraději hrdě poplácal po rameni. Neměl tušení, jestli tam ty fotky dříve byly nebo ne.

Posadil se vedle Evana, což nebylo jeho původní místo, ale cítil se, že se vedle něj posadit musí. Když si sedal, položil mu ruku na koleno a pak ji tam i nechal. Naklonil se k němu. "Můžeme si pak promluvit?" zeptal se.

Evanův nepřítomný pohled se přemístil na Kitovu ruku na jeho stehně. Přikývl.

To byla jejich první konverzace toho dne. A to ani o konverzaci nešlo. 

Zbytek návštěvy se tak strachoval, co se stane, až se vrátí domů. Evanova matka měla jít na noční, proto původně přijeli už i na oběd. Luca měl jít k tátovi, protože ho na druhý den nestíhal Kit zavést do školky. 

Měli být večer sami. A čekala je nepříjemná konverzace.

Cestou zpátky seděl Kit opět vzadu. Sotva vyjeli, paní Clarková si povzdechla. "Ten život je tak nefér," řekla tiše. "Chudáci."

Kit Evana sledoval ve zpětném zrcátku. "Oni to zvládnou, mami. Až se s tím Veronica vyrovná, vyřeší to adopcí nebo umělým oplodněním a na vše zapomenou."

"Je mi to ale líto," pokračovala paní Clarková. "Tak krásné děti by měli. Mám Veronicu strašně ráda a trápí mě, že nebude mít nic z ní, pokud se rozhodnou pro umělé oplodnění a budou muset použít nějakou dárkyni. Nebo samozřejmě že bude, výchova dělá hodně, ale chápete."

Evan přikývl. Kit nereagoval. 

Paní Clarková ještě ale neskončila. "Stejně jako vy dva. Zkrátka není možné, aby vaše dítě bylo z vás obou a to mě mrzí. Mám vás oba moc ráda."

Evan viditelně ztuhl. Kit se snažil silou vůle vypařit.

Neměl to paní Clarkové za zlé. Když Evan chtěl založit rodinu, nejspíše automaticky předpokládala, že Kit taky. Navíc to, že Veronica nemůže mít děti, se jí hluboce dotklo, a tak momentálně nebyla v nejlepším rozpoložení. 

"Takový je život," povzdechl si Evan. "Ale asi je to jen dobře. Představ si naše dítě. Bylo by to to nejlepší dítě na světě."

Evanova slova vykouzlila jeho mámě úsměv na tváři, zatímco Kit nechápal, o čem to mluví. Nebo spíše jen doufal, že se snažil svou mámu uklidnit a nemyslel ta slova vážně. Jasně, souhlasil, že jejich dítě by bylo to nejlepší na světě - to dítě, které Kit ale nechtěl.

Podíval se na Lucu a zamyslel se, jestli by jeho život bez něj lepší. Jednoduší. Určitě by byl. Dostat v dvaceti jedna letech dítě na krk nebylo zrovna příjemné. Měl Lucu rád, ale uvítal by, kdyby ho nemusel vychovávat. To si alespoň namlouval.

Jakmile Evan zajel do garáže, Kit odpoutal Lucu a čekal, až seskočí ze sedačky. Paní Clarková se vypařila jako pára nad hrncem a Evan čekal na ně dva, aby mohl auto zamknout.

Luca seskočil a zabouchl dveře. Jelikož je ale nezavřel dostatečně, musel je Kit ještě jednou otevřít a zabouchnout pořádně. Luca se mezitím rozběhl za paní Clarkovou, poslední dobou byl rychlejší jak světlo.

Místností problikala světla auta, jak Evan zamknul. Kit se rozešel směrem ke vchodu do domu, u kterého stál celou dobu Evan, ale ten se nehnul. Když se ho chystal obejít, Evan ho chytil za zápěstí a zastavil. "Počkej."

Kit vzhlédl. Evan stál o schod výš a hned, jak se jejich pohledy setkaly, Evan chytil Kitovu tvář do dlaní, sklonil se k němu a spojil jejich rty. 

Kit polibek automaticky opětoval. Několik dní Evana nepolíbil a dost mu to chybělo. Na druhou stranu si uvědomoval, že to Evan udělal nejspíš jen proto, protože se za chvíli dohádají ještě více.

"Chybíš mi," zašeptal Evan, když se odtáhl. Kit z těch slov dostal až husí kůži, protože přece jen každý den byli spolu, jen se nebavili, což znamenalo, že Evanovi chyběly jejich společné večery, ukradené polibky a společně strávený čas. A aby Kit řekl pravdu, jemu taky. Na druhou stranu mu bylo jasné, že se to ještě jen tak nevrátí.

Kit neodpověděl. Místo toho udělal další krok a jakmile byl na stejném schodu jako Evan, dal mu lehký polibek na špičku nosu tak, jak to on často dělal jemu. Pak pustil jeho ruku a šel za Lucou, aby neotravoval paní Clarkovou, která po dnešních zjištěních chtěla být určitě sama. Stejně musel bratra připravit, protože každou chvíli si pro něj měl přijít jeho otec.

To Kit ještě nevěděl, že to byl jejich poslední polibek. Kdyby to totiž věděl, jen tak by Evana nepustil.

Ͽ Ͼ

jestli úspěšně nezakončím tenhle semestr, bude to chyba tohoto příběhu, just sayin

also :D fun times ahead :D