Ͽ E V A N Ͼ

Evan stál u okna a zamračeně se díval na předzahrádku jednoho domu dále v ulici.

Byl to Adamův dům. A před ním byl právě on sám i s Thomasem.

Evan nemohl být na Kita ani naštvaný. Thomas byl pro něj někdo traumatizující a i když spolu byli už tak dlouho, Evan veděl, že jsou věci, které mu Kit nikdy neřekne, pokud na ně náhodou nepřijde řeč. Kdo ví, jestli by se o Thomasovi vůbec dozvěděl, kdyby se neobjevil na tom zápase? Takový Kit zkrátka byl a Evan se s tím musel naučit žít.

I přesto Thomas neopouštěl jeho myšlenky. Nelíbilo se mu, že někdo, kdo měl v Kitově životě tak negativní roli, k nim měl momentálně tak blízko. 

Adam sekal trávník a Thomas se povaloval na lavičce, kterou Adamova máma měla před domem spíše jako dekoraci. Když Evan ještě s Adamem chodil, říkal mu, že si na tu lavičku jednou sedl a jeho máma ho málem vydědila. Teď to očividně nikomu nevadilo.

"Kit! Kit!" probudil ho z transu Luca. Evan se rychle otočil. Luca ho někdy oslovoval Kitovým jménem, ale tentokrát to ten případ nebyl. Chlapec stál na bobku u druhého okna, které směřovalo ven před dům a když k němu Evan doběhl (nevěřil Lucovi natolik, že nespadne), všiml si, že Kit přicházel po příjezdové cestě domů z práce.

Evan popadl Lucu do náruče. "Nesmíš takhle stát na tom bobku. Co kdybys spadl?" napomenul ho. Vydal se s ním ven z pokoje a dolů za Kitem. 

Luca se zamračil. "Já si chtěl hrát s tebou."

Evan stáhl rty do úzké linky. Jakmile uslyšel sekačku, přestal si hrát s Lucou a přešel k oknu. A stál tam dobrých deset minut. "Já měl něco důležitějšího na práci," zamumlal, zatímco sebíhal schody. Kit už byl na chodbě.

Dneska se vrátil s dobrou náladou, což Evana i překvapilo. Většinou trvalo takovou půl hodinu, než se s ním dalo normálně komunikovat místo toho, aby si jen stěžoval, jak ho bolí celé tělo. 

Evan hned po schody položil Lucu na zem. Ten se rozběhl a objal Kitovi nohy. Evan se zase natáhl pro polibek na přivítanou. 

A hned, jak se ke Kitovi přiblížil, zase to ucítil. Cigarety.

Evan nakrčil obočí. "Ty jsi kouřil?" zeptal se jako první. To nebyl zrovna nejlepší způsob, jak s Kitem začít konverzaci, když měl pro jednou dobrou náladu.

Kit se ale jen uchechtl. "Pracuju ve skladu, Evane. Tam většina lidí netráví přestávky jinak, než kouřením. Musel bych se schovávat na toaletách, abych pak tím kouřem nesmrděl."

Jasně. Vždyť to dávalo smysl. Evan se pousmál. "Jo, to mě nenapadlo."

"Ale nemusíš se bát," opětoval mu úsměv Kit. "Protože za týden tam končím a nebudu se vracet celý smradlavý z práce. Dneska jsem podal výpověď."

Další důkaz toho, že komunikace zkrátka nebyla Kitova silná stránka a kdyby ho Evan nenutil mluvit, i po tak dlouhé době, co ho znal, by ho vlastně vůbec neznal. Evan neměl tušení, že Kit o výpovědi vůbec přemýšlel.

Tak trochu ho zaskočil. "Výpověď?" vydal ze sebe Evan zmateně. Neměl tušení, jak by měl reagovat.

Luca pustil Kitovy nohy a začal skákat a vřískat, že chce Kitovi do náruče. Mlčky ho vzal, aby v klidu mohli pokračovat v konverzaci. "Práce ve skladu není nic pro mě," odpověděl. "Myslím, že ani tobě se nelíbí, jak unavený a otrávený se vracím. Takže jsem podal výpověď. A zítra jdu na pohovor jinam."

Evan se uchechtl. "A říct jsi mi to měl v plánu? Jak dlouho jsi nad tím vůbec přemýšlel?"

"Upřímně?" Včera jsem procházel kolem knihkupectví a uviděl nabídku práce. Dneska jsem podal výpověď. Tak trochu spontánní rozhodnutí."

Luca bezdůvodně bušil Kita do hrudi, tomu to ale bylo očividně úplně jedno. "A co když tě nevezmou?" zeptal se Evan.

"Tak si najdu práci jinde. Něco najdu," odpověděl v klidu. Evan měl naopak smíšené pocity. Věděl ale, že bude za Kita jen rád, pokud se mu práci v knihkupectví podaří sehnat.

"Neměl bys ale pro práci v knihkupectví nějak hodně číst?" rýpl si. 

"Hele, dvé knihy měsíčně není tak špatný skóre," našpulil pusu uraženě. Evan věděl, že Kit čte hodně. Teda - více jak on. Ale záhadou bylo, že ho Evan viděl číst málokdy. I tak měl ale v ruce pokaždé jinou knihu. Kdy to ovšem stíhal číst, to Evan netušil.

Povzbudivě se usmál. "Doufám, že ti to vyjde. I když přiznávám, mohl sis to trochu více promyslet."

"Žijeme jen jednou, ne?" ušklíbl se.

"Jo, žijeme jen jednou s tříletým dítětem," uchechtl se Evan."

"Tohle tříleté dítě teď odvedu k tátovi," shlédl Kit na Lucu. "Protože velký brácha má dneska dobrou náladu a chce toho využít a strávit zbytek dne se svým přítelem."

"Oh wow, slyšet tě takhle mluvit, ty vážně musíš mít dobrou náladu."

"Je tvoje máma doma?"

"V práci. Odpolední."

"Tak teď mám náladu ještě lepší. Nic proti tvé mámě, samozřejmě."

Evan si založil ruce na prsou. "Tohle si beru docela osobně."

"Co? Chci být s tebou o samotě. Nebo nechceš, abychom byli sami? Klidně tu Luca může zůstat a můžeme si s ním hrát celý zbytek dne."

"Nic proti tvému bratrovi, ale můžeš ho zanést do motelu," řekl Evan. Snažil se schovat úsměv.

"To si beru docela osobně," zopakoval Kit jeho slova a v tu chvíli se oba rozesmáli. Luca se v tu chvíli jakoby probudil z transu, kdy si hrál s Kitovým přívěškem  a dožadoval se odpovědi, proč se smáli. 

Kit se pak rychle převlékl a šel zavést Lucu k jeho tátovi, zatímco Evan dal opět Kitovo oblečení prát. Po tom, co mu Rosie řekla, že Kit na střeše kouřil Ronovy cigarety, ho znepokojovalo, že je Kitovo pracovní oblečení cítit kouřem, ale věřil mu. A uklidňoval se, že i když zrovna fanouškem cigaret není, pořád je to lepší než alkohol. Bál se, že alkohol by Kita úplně položil.

O půl hodinu později byl Kit zpátky s igelitovým sáčkem v ruce. "Stavil jsem se nám pro jídlo," prohodil s úsměvem. 

A tak Evan poznal, že se Kit zkrátka cítil provinile. Evan od toho, co mu Kit o Thomasovi řekl, taky nebyl úplně svůj, takže poslední tři dny mezi nimi nejlepší nebyly. 

Evan zvedl jeden koutek úst do úsměvu. "Já ti nevyčítám, že jsi mi o Thomasovi neřekl. Jen mě znervózňuje, že je takový člověk teď tak blízko. Doslova seká trávník pár metrů odsud. Teda spíše se dívá na Adama, jak seká trávník. Nejspíš už skončili ale."

Kit poraženecky svěsil ruce. "Prokoukl jsi mě."

"To ano."

"Ale zkrátka mi přišlo, že ti to vadí. Mně by vadilo, kdybys mi po třech letech řekl, že vlastně jsi kdysi dávno vztah měl, i když jsi celou dobu tvrdil, že žádný nebyl. A ještě jsem ti o tom lhal."

"Ale vysvětlil jsi mi, jak traumatický pro tebe tento člověk byl a proč jsi o něm nikdy nemluvil. Ani Rosie nevěděla, kdo Thomas je. Takže chápu, že jsi na něj chtěl prostě zapomenout."

Kit odložil sáček s jídlem na kuchyňskou linku. Pak se podíval Evanovi do očí s nechápavým pohledem. "Buď na mě naštvaný. Křič na mě. Vyčítej mi to. Proč se na mě nikdy nenaštveš, i když ti ukřivdím? Kdy my se naposledy pohádali?"

Evan mu nechápavý pohled musel opětovat. "Chceš se snad hádat?"

"Jiní by se dohádali. Lhal jsem ti o Thomasovi, protože jsem se bál, jak budeš reagovat. Jenže místo toho, abys byl na mě naštvaný, jsi mě ještě k tomu objal a uklidňoval. Já jsem na tebe často hnusnej, ale ty ke mně nikdy."

"O co ti jde?" zeptal se v klidu Evan. "Já se s tebou nechci hádat. Nechci být na tebe naštvaný. Tohle mi nepřišlo jako něco, proč bych na tebe být naštvaný měl."

"Já jen nechci, aby ses ke mně choval jinak jen proto, že to nemám v hlavě pořádku," zašeptal Kit.

To Evana umlčelo. Nikdy nepřemýšlel nad tím, jak se ke Kitovi chová. Jestli by se choval jinak, kdyby na jeho místě byl někdo jiný. Někdo, kdo to neměl v životě tak těžké jako Kit. "Já se k tobě nechovám jinak," uklidnil ho Evan. "Věř mi, kdybys mě opravdu nějak ranil, nenechal bych to jen tak."

Kit sklopil pohled a nepatrně přikývl.

Evan k němu o pár kroků přistoupil. "Klidně, ať se jiní nad něčím takovým pohádají. Nebudu na tebe křičet kvůli tomu, že se ti v životě po několika letech objevil člověk, který ti ho kdysi málem zničil. Ať už jsi k němu něco cítil nebo ne."

To Evan ani nečekal, ale tato poslední slova vehnala Kitovi slzy do očí. Musel se zasmát. "Já tě nechtěl rozbrečet, hele," prohodil, zatímco ho vtáhl do objetí. "Neříkal jsi, že máš dobrou náladu? A že si dnešek spolu užijeme?"

"Tak jsi mě neměl prokouknout," zamumlal mu do ramene..

Evan ho pustil. Kit se vyhoupl na kuchyňskou linku, dlaní si otřel oči a natáhl se po sáčku s jídlem. "Byl jsem v bagetérii. A speciálně si vyžádal, aby nám nedávali rajčata, jinak bych ti odmítal dát pusu."

Evan se zasmál. "Ty a tvá nenávist k nevinným rajčatům." 

"Silnější jak láska k tobě, očividně," zamumlal. 

Ještě než Kit bagety úplně vybalil, Evan si stoupl mezi jeho rozkročené nohy, ruce mu položil na boky a ukradl si pro sebe od něj polibek. A pak další. A poslední.

Kit se uchechtl. "Už dobrý?"

"Když máš pocit, že bychom se měli hádat? Očividně ne," rýpnul si Evan a znovu jejich rty spojil. Tentokrát už ale polibek více prohloubil a v hlavě si pomyslel, už po milionté, jak dobře Kit líbá. Nikdy nebude mít jeho rtů dost.

Pak se Evan přemístil na jeho krk a Kit se zachvěl. "Ty bagety. Za chvíli budou studený."

A s jeho slovy se musel také na bagety nejspíše i podívat, protože Evana najednou odstrčil."Oni tam ta rajčata stejně dali!" vykřikl. Hned na to se otočil na Evana a namířil na něj prstem. "Jestli je sníš, dneska tě neznám."

Evan se zasmál. Chňapl po bagetě, kterou Kit držel, a lahodně se zakousl. Kit předstíral, že zvrací.

Evan Kitovi věřil. Jeho nenávist k rajčatům byla stoprocentně větší než jeho láska k Evanovi.

Ͽ Ͼ

JSEM ZPĚT

KIT MI TAK MOC CHYBĚL

už by to chtělo nějaký drama, co