Ͽ E V A N Ͼ

Evanova nálada se zkazila pokaždé, co viděl Kita kouřit.

Nestávalo se to často, opravdu se snažil kouřit jen v práci a, to mu Evan skoro tleskal, nikdy před Lucou. Jenže i když Kit přešel na elektronické cigarety, furt to bylo něco, s čím zkrátka nesouhlasil. Dříve mu nevadilo, že Kit kouří. Teď mu vadilo, že se  tomu vrátil, dyž byl tak dlouho čistý.

Bylo to ale jeho rozhodnutí. Jeho život Evan mu ho nemohl diktovat.

Přes to Evan odvrátil hlavu, když byli na cestě na Evanův západ a Kit si vytáhl cigaretu. Ještě se i zamračil. Kit se uchechtl. "Někdy mám strach, aby ses se mnou kvůli tomuhle nerozešel, soudě dle tvých pohledů."

Evan si odrfkl. "Bojíš se oprávněně," zamumlal. 

Kit ho plácl. Více se o tom nebavili.

Vlastně celou cestu spolu skoro nemluvili. Kit si v klidu kouřil cigaretu a Evan přemýšlel nad tím, jak je opět čeká zápas proti Thomasovu týmu. Nemálo ho překvapovalo, jak byl Kit v klidu. Nebo že vůbec souhlasil na zápas jít, když už ten samotný byl něco, co rád vynechával.

Tentokrát nešlo o ligové zápasy, ale přátelský turnaj, který se konal celý víkend a organizovala ho Evanova fakulta. Proto tentokrát nebyl problém s tím, že šel Kit s ním do šatny.

Evan si odložil věci a Kit se posadil na lavičku vedle jeho skříňky. Pak hned vytáhl z kapsy malé jahodové pitíčko s doporučeným věkem tří až pět let. Evan raději nekomentoval, proč zase krade Lucovi jídlo.

Kit zabodl brčko do pitíčka a a začal pít. Pár Evanových spoluhráčů si ho přeměřilo pohledem, uchechtli se, a Evan přemýšlel, hodí po Kitovi triko, které si převlíkal, aby nešlo vidět, jak tady pije pití pro předškoláky. 

Nakonec po něm triko hodil z úplně jiného důvodu. "Hej," okřikl ho. "Tvoje oči maximálně tady," řekl a ukázal na sebe.

Kit si sundal triko z hlavy a znovu přeletěl pohledem šatnu, kde byla půlka kluků bez triček. "Náhodou, mé oči prováděly důležitý výzkum."

"A dospěl tvůj výzkum nějakého výsledku?"

"Jo. Máš nejlepší proporce těla. Vybral jsem si správně."

V šatně se bavili jeden přes druhého, a tak Evan doufal, že je nikdo neslyší. A taky moc nevidí, protože Kit sledující ostatní, jak se převlíkají, s brčkem v puse, zatímco nasával jídlo svého tříletého bratra, byl nemálo komický pohled.

Evan se krátce zasmál. "Spíš bych řekl, že já tě donutil, aby sis vůbec se mnou něco začal."

Kit našpulil rty. "Byl jsi na začátku docela otravnej, to máš pravdu."

Evan ho chtěl kopnout, ale Kit se vyhnul a začal se smát. Nemohl si pomoct, ale samotnému mu dělalo radost, když měl Kit až tak moc dobrou náladu.

Oblékl si dres, přezul si boty, rychle se rozcvičil, a do patnácti minut už z šatny zase odcházeli. Hra začínala za deset minut, a tak se Evan rozloučil s Kitem u tribuny a rozešel se ke svému týmu, který už nejspíše rozebíral nějakou taktiku. 

"Jak roztomilé," ozvalo se najednou vedle něj. Evan se ani nemusel otáčet, aby věděl, že s ním srovnal krok právě Thomas. Očividně referoval na jejich krátký polibek s Kitem u tribuny.

Evan mu neodpovídal. Neměl to za potřebí. Odvrátil se od něj a zrychlil krok. 

Evan byl dobrý smečař. Byl vysoký a vždy to bylo něco, co mu ve volejbale nejvíce šlo. 4asto byl tak stavěn k síti, stejně jako teď. Postavil se na své místo. A před ním stanul Thomas.

Protočil očima. Thomas se zasmál. "Máme na sebe, ale štěstí, že?"

Ostatní hráči se pomalu plahočili na svá místa. Evan si přál, aby zrychlili, aby hra už začala, protože Thomas byl člověk, co nikdy neuměl držet jazyk za zuby a neustále měl potřebu do všech vrtat. Hlavně tedy to Kita. Ten byl očividně jeho oblíbené téma a Evan neměl tušení, čeho tím chce dokázat. 

"Viděl jsem, že tvůj přítel zase kouří," začal. "A jéje. To moc dobře znám, takhle začínal i tenkrát. Nebojíš se o něj?"

Evan s ním nenavazoval oční kontakt ani neodpovídal. Bylo mu jasné, že ho chce Thomas před hrou jen naštvat a rozhodit, aby co nejvíce pokazil jeho sportovní výkon. 

Thomas se přiblížil k síti. "Cigarety. Pak alkohol. Pak drogy. A najednou si nebude pamatovat nic z dnů strávených s tebou. Bude zase troska. A ty ho budeš mít plné zuby."

"Můžeš být už zticha?" vyjel na něj Evan spátky. "Je ti snad patnáct nebo co? Co si chceš tady dokázat?"

Pár lidí se na ně otočilo. Evan na sobě cítil Kitův pohled z tribuny. 

"Nic si nechci dokazovat. Jen ti říkám, co je nevyhnutelné. Byl jsem s ním tehdy, kdy do toho spadl poprvé, viděl jsem to. Jestli začal kouřit, u toho to nepřestane," ztišil hlas Thomas. Jeho pohled najednou nebyl provokativní, ale jako by se snažil Evana opravdu varovat. Mátlo ho to.

"Buď už zticha," zopakoval tiše Evan. Dělalo se mu z Thomase skoro až špatně. "Děláš to jen proto, abys mě rozhodil. Nesportovní chování, řekl bych."

"Kdybych to dělal kvůli tomu, nešetřil bych tě a řekl ti hned, že si moc dobře pamatuju, jak chutnají Kitovy rty nebo bych ti vyjmenoval, kde všude jsme měli sex," ušklíbl se.

A tak se stalo, že Evana vůbec poprvé za jeho volejbalovou amatérskou kariéru vyloučili ze hry. Když hra začala, hned, jakmile měl možnost, smečoval. Nemířil na žádné výhodné místo, kde by mohli získat bod, mířil přímo na Thomase, 

Ten nestihl odskočit a míč ho tvrdě zasáhl do břicha. "Hajzle," ulevil si ještě přímo před rozhodčím a tak skončil na židli u hřiště a museli ho střídat. 

Zápas prohráli. Evan byl jeden z nejlepších hráčů a jeho smeče zkrátka chyběly. Thomas se po chvilce vzpamatoval a ve hře pokračoval. 

Po zápase jen schoval hlavu do dlaní a zhluboka vydechl. Byl tak naštvaný. 

Kit u něj do chvilky byl. Dřepl si před něj a položil mu ruku na koleno. "Nevím, jak ty, ale já si tu smeč náramně užil."

Evan se trochu uvolnil a pousmál se. "To jsem rád. Protože zase si spustil hubu o tobě."

"Něco málo jsem slyšel. Že ho to pořád baví," odfrkl si Kit. Pak se začal rozhlížet. Jakmile zahlédl Thomase, postavil se a vydal se k němu. Nebyl tak daleko od nich, a tak Evan slyšel vše, co si řekli.

Nebo si udělali.

Kit totiž k Thomasovi došel a jako první mu dal facku. "Jestli máš potřebu o mně mluvit sračky, říkej mi je aspoň do očí."

Thomas byl nejdříve překvapen. Pak se ale vrátil ten jeho pitomý úšklebek. "Jak si přeješ." Hlavou se přiblížil až nebezpečně ke Kitovi. "Uvidíme se zítra v knihkupectví. Klidně si s tebou budu povídat celou dobu."

To už stál Evan na nohách a popadl Kita za ruku, aby na Thomase nevystartoval. "Nech to být," zašeptal Evan, aby ho slyšel jen Kit.

Kit se k němu otočil. "Jdeme?" zeptal se. Jeho pohled byl naprosto bez emocí a Evan hned věděl, že Kit potřeboval zmizet. 

Odvrátili se tedy od Thomase a Evan Kita zavedl do šatny vedle té jejich, která byla prázdná. Jako první Kit praštil do jedné ze skříněk. "Nejraději bych ho zabil," zavrčel.

A pak se mu z oči spustily slzy. 

Ne, že by to Evan čekal, ale překvapený taky nebyl. 

Kit se otočil k Evanovi. "Já se tak moc bojím, že má pravdu," zašeptal.

Evan věděl, jak tohle bylo citlivé téma pro Kita a fakt, že to Thomas neustále vytahoval, tomu úplně nepomáhal. "Nemáš se čeho bát," odpověděl Evan. "Jsi v pořádku. A budeš. Nenech, aby tě slova toho debila přesvědčila o opaku. Tvrdí, jak tě zná, ale zná tvé já před několika lety."

"On je tak manipulativní," řekl si Kit spíše pro sebe. "Jak někdo může být tak troufalý."

"Najdou se i takoví," připustil Evan. "Řeknou cokoliv, aby druhé naštvali. A kolikrát to není ani pravda."

"Tenkrát to ale s cigaretami opravdu začalo," šeptal Kit. "A já vím, že teď zním, jakože si protiřečím, protože sám jsem kouřit teď začal, i když tobě se to nelíbí, ale opravdu mi to chybělo. Co když se takhle přesvědčím i o alkoholu? Že mi chybí?"

"Dokud bydlíš se mnou, žádná flaška se u nás neukáže, neboj," pousmál se povzbudivě Evan. "A co se Thomase týče, klidně se nechám vyloučit znovu, abych mu ten balón hodil tentokrát do hlavy."

Kit se konečně alespoň trochu zasmál. "Nevím, jak ty, ale přijde mi fakt romantický, že ses nechal kvůli mně vyloučit."

Tentokrát se zasmál i Evan. Došel ke Kitovi a palcem mu setřel slzy. "Příští víkend máme zápas mimo město. Asi tam budeme muset i přespat."

Kit chápavě přikývl. Nestávalo se to často, ale ani se to nestalo poprvé. "Zkusím to s Lucou nějak přežít. Kdyžtak se připrav, že ho budeš hlídat přes videohovor."

"Vždy připraven," odpověděl Evan. "Tak pojďme, musíme tvýho bráchu vyzvednout."

Kit se zkontroloval ještě v zrcadle, než vyšli, jestli měl nějak výrazně červené oči. Pak se sbalili a jeli pro Lucu.

Další víkend Evan odjel. A stačila ta jedna jediná noc, kdy Evan nebyl doma, aby se vše pokazilo.

Ͽ Ͼ

OD PŘÍŠTÍ KAPITOLY ZAČÍNÁ JÍZDAAAA!!!