Ͽ E V A N Ͼ

Do jisté míry mu fakt, že Kit spal s Thomasem, ulehčil život.

Když mu to Kit řekl, byl opět na dně. Pak se přestal litovat a pocítil zlost. A právě ta mu pomáhala se s celou jeho situací vyrovnat. Až na to, že když jednou z okna uviděl Thomase, měl chuť seběhnout schody a nejlépe ho zabít.

Navrátil se zpátky do starého života. Kita opět od té doby neviděl a s Rosie se už taky nepotkával, protože jí změnili čas obědové pauzy, díky čemuž by na sebe v kavárně měli patnáct minut. 

Takhle Evan přestal mít i jakékoliv informace o Kitovi. A prospívalo mu to víc, než kdyby nějaké zjišťoval.

Byli po třech krásných letech od sebe, na to si zkrátka musel zvyknout. A Kit tomu dal třešničku na dort.

Pár týdnů od toho, co naposledy viděl Kita, šel ven dokonce s jedním klukem. Jmenoval se Patrick a šli spolu do kina na film, ale to už byl na Evana až moc rychlý krok. Když se v tmavém sále Patrick natáhl pro jeho ruku, Evan tu svou zabořil do popcornu, aby se mu vyhnul.

Podruhé už se s ním neviděl. 

Nebylo to ono. I když ho Kit zlomil těmi posledními slovy, která mu řekl, nedokázal přestat na něj myslet ve chvílích, jako bylo kino s Patrickem. Neustále je srovnával.

A tak už se nepokoušel posouvat se dál. Nesnažil se vyhledávat si novou společnost, aby na Kita zapomněl, zkrátka tomu dal čas. A všímal si na sobě, že se to lepší, ale byl jsi jistý, že jedno setkání s Kitem by opět vše pokazilo. 

Měl pravdu. 

Ͽ K I T Ͼ

Kit oknem sledoval, jak se jeho otec s Lucou vzdaluje.

Bylo to poprvé za poslední dva týdny, co neměl na starosti Lucu v čase, kdy nebyl ve školce. Začínal si na sobě všímat, že už to bere jako zaběhnutou rutinu, a když ho teď sledoval odcházet s tátou na hřiště, zvláštně se mu sevřelo srdce.

Otočil se k Rosie. "Přísahám, že táta za poslední dva týdny nebyl ani jeden den střízlivej," promluvil. "Takže z toho, že s ním nechávám Lucu, mám vážně špatný pocit."

"Neříkal jsi, že se mají na hřišti potkat s babičkou? A že dneska nepil?" zeptala se.

"Od včerejška nepil. Ne, že by mě to uklidňovalo," odfrkl si. 

"Uklidni se," pousmála se Rosie. "Na hřiště snad dojdou. A tvá babička už má rozum, ne?"

Kit se posadil na postel, vzal krabičku cigaret z nočního stolku a jednu vytáhl. Zatímco ho Rosie zabíjela pohledem, zapálil si. 

"Flašku vodky si přímo dát přede mnou nechceš?" zeptala se sarkasticky.

Kit se ušklíbl. "A víš, že bych mohl? Luca ze mě udělal systematického alkoholika. Můžu pít jen v práci nebo po tom, co usne."

"Můžeš pít v práci?" zeptala se překvapeně Rosie. 

"Henrymu to nevadí," pokrčil rameny. "Samozřejmě dokud nevypadám opile. A dokud tu flašku nevidí zákazníci."

Rosie se zamračila. "Kdo je vůbec tenhle Henry? Moc jsi mi toho o něm neřekl."

Kit ani Rosie neřekl, že hraje v kapele. Už tomu byl měsíc, koncert ještě žádný neměli a když šel na zkoušku, bral Lucu s sebou. Beth si jeho bratra hodně zamilovala. Neřekl jí to čistě proto, protože stejně nevěděl, jestli tam vydrží. A jestli po prvním koncertě bude mít pocit, že to chce dělat, řekne jí to, tak se rozhodl.

"Henry? Docela si rozumíme. Je o dva roky starší, má kapelu a ten obchod jakoby patří jeho tátovi, ale ten se o něj vůbec nestará, protože je to asi stejně ztracená existence jako můj otec. Je to fajn týpek."

Rosie se na něj podívala svým kulišáckým pohledem. Kit se musel zasmát. "Ne, ani jednou jsem s ním nespal. A nebudu. V tomhle směru ho zajímají jen holky a navíc nechci, aby každý můj potencionální kamarád skončil u mě v posteli."

"Nebo nechceš pořád s nikým spát kvůli Evanovi."

Kitovi zmizel úsměv z tváře. To jméno mu snad nahánělo slzy do očí pokaždé, co ho uslyšel. Pokaždé. A Rosie měla pravdu, ale v tu chvíli jen od ní odvrátil zrak a nic na to neříkal.

Rosie opatrně pokračovala. "Přímo včera jsem si snad po několika týdnech s ním trochu psala. Už se ani nevídáme. Chceš o něm něco vědět?"

Kit se k ní zase otočil. "Podle toho, co."

"Před pár dny byl na rande," řekla mu. Kit si v tu chvíli myslel, že si až rozkousne ret, jak moc zatínal čelisti. "Ale byla to prý katastrofa, protože na tebe nedokáže myslet."

Kit trhl hlavou. "Co? Co mám sakra ještě udělat?"

Rosie se na něj zmateně podívala. "Jak jako?"

Kit si povzdechl. Nikdy Rosie neřekl, jak Evanovi zalhal, protože by ho nejspíše zabila. Když už to bylo ale tak dávno, třeba by mohla reagovat mírněji, ne? A tak jí to řekl. "Řekl jsem mu, že ten den, co jsem se odstěhoval, jsem taky spal s Thomasem."

Jako první ho praštila. Téměř okamžitě. Plácla ho přes paži a začala křičet. "Jsi do prdele normální? Proč bys to sakra dělal? Víš, jak to bylo lakomý? Sakra, vždyť ho to muselo zlomit!"

"Prostě to ze mě vypadlo!" bránil se Kit. "Byl to ten den, co jsem se k němu stavoval pro Lucu a to jsem ti neřekl, ale já ho políbil. Dal jsem mu tu naději. Takže jsem musel udělat něco, aby na mě zapomněl."

Rosie ho plácla znovu. Několikrát naprázdno otevřela pusu, ale nakonec jen zachrčela. "Bože, nejraději bych tě zkopala do klubíčka! Proč jsi tak blbej? Proč máš v krizových chvílích jako první instinkt ubližovat druhým?"

Tentokrát Kit nenacházel slova, protože Rosie měla pravdu. Byl blbý. Ublížil Evanovi. Stáhl rty do úzké linky. "Ale byl na rande, ne? Tak to asi přece jen pomohlo," zamumlal. 

Rosie si frustrovaně schovala tvář do dlaní a cosi si mumlala. Pravděpodobně Kita proklínala. 

Dalších patnáct minut tak poslouchal její přednášku a zpytoval sebevědomí. Rosie uměla mluvit způsobem, díky kterému by začal pochybovat i o tom, proč před třemi lety začal s Evanem chodit, kdyby se rozhodla mluvit o tom. 

Seděl s hlavou sklopenou a polovičně ji poslouchal. Dokud neřekla jednu konkrétní větu. "Víš, díky již několika tvým činům už pochybuju, jestli si ho vůbec miloval."

Polila ho zlost. Stoupl si, ukázal na Rosie a přes zaťaté zuby zasyčel. "Ty nevíš-"

"Ranila jsem tě?" přerušila ho Rosie lhostejně. "Tak teď si představ, jak moc jsi musel ranit Evana."

Kit už chtěl odpovědět, ale začal mu vyzvánět telefon. Naštvaně ho vytáhl z kapsy a když uviděl, že je to jeho otec, tipl to. Přesunul pozornost zpátky k Rosie. "Já vím, že jsem ho ranil. A věř mi, že i pro mě to nebylo nejlehčí, ale už to nevrátím-"

Jeho telefon začal vyzvánět znovu. Byl to zase jeho táta, a tak to tentokrát vzal. "Co je?" štěkl na něj.

Rosie se zvedla ze židle a rozešla se ven. Očividně byla taky naštvaná.

Kitův otec začal koktat. "Ki-kite, Luca. Luca tu n-není."

Nechápal. "Cože?" zeptal se zmateně. Rosie se nad tónem jeho hlasu zastavila a otočila se zpátky k němu.

"N-není na hřišti. Chvíli j-jsem usnul a o-on zmizel," koktal dál. 

Kitovi chvíli trvalo, než ta slova zaznamenal. "Kde je?" zvýšil hlas. "Kde sakra je? Kde je babička."

"Ještě nepřijela!" odpověděl jeho táta tónem, jako by ho to mělo omlouvat. "M-musel se někam zatoulat."

"Do prdele," vydechl Kit spíše pro sebe. "Kde jsi? Furt na hřišti?"

"Dívám se kolem a nikde tu není."

"To neumíš sakra pohlídat vlastní dítě ani pitomou hodinu?" zakřičel Kit a hovor tipl. Popadl bundu, přičemž naprosto zapomněl, že je Rosie stále v místnosti. Do očí se mu hrnuly slzy. "Ztratil Lucu, ten hajzl," zasyčel Kit.

Rosiin obličej se hned změnil v šokovaný. "Jak ztratil Lucu?!"

"Usnul! Ten blbec prostě usnul a Luca se asi někam vydal, já nevím. Musím tam jít," křičel. Dlouho nebyl tak rozhozený.

"Zavolej policii, sakra!" vyjekla na něj. "Luca je dítě, tohle není jen tak!"

"Když zavolám policii a uvidí, komu se ztratil, pravděpodobně nám ho akorát tak seberou," zasyčel. "Zavolej prosím tě Vicky a Ronovi, jestli by nemohla dorazit. Já zavolám Henrymu. Zkusíme ho nejprve najít sami a když se nám to do půl hodiny nepodaří, zavolám policii."

"Zavolám Evanovi," odpověděla tiše Rosie, zatímco klopýtala za Kitem a už hledala jeho číslo. Kit se zastavil uprostřed rychlé chůze a otočil se k ní. "Nevolej Evanovi, sakra!"

"Jde o Lucu!" křikla na něj zpátky, sama už podrážděná. "Luca ho bere jako rodinu. Jestli se někam zatoulal, určitě bude reagovat na Evanův hlas lépe než třeba můj."

Měla pravdu. Kit nic dál neříkal a rozběhli se ke svým kolům. 

Když dojeli na hřiště, byl tam opravdu jen otec bez jeho malého bráchy. V tu chvíli Kit už slzy neudržel.

Ͽ Ͼ

víte co? já jdu asi hned psát i další. protože už mi dneska zbývá se jen naučit slovíčka a to určo stihnu.