Ͽ E V A N Ͼ

Věř, že tě miluju,

Miluju tě natolik, abych tě nechal jít.

Tato slova se Evanovi neustále přehrávala v hlavě, když se snažil dostat z baru ven. Poslední slova, než Kit píseň ukončil. Píseň, kterou údajně sám napsal. Takže nebyl pochyb o tom, že byla o nich dvou. Z Kitova pohledu.

Viděl, že Kita jeho přítomnost v publiku překvapila. Viděl to na jeho očích a viděl to, když své emoce neudržel uvnitř a slzy mu začaly téct po tvářích ještě na pódiu. 

Evan to nesnášel. Uběhlo už několik měsíců od toho, co se Kit ze dne na den odstěhoval, tolikrát se mezitím už potkali a i když to pokaždé skončilo stejně, Evan by stejně neváhal a lusknutím prstů by se ke Kitovi vrátil, kdyby on nebyl tak tvrdohlavý. 

Neměl tušení, kam by to vedlo. Vždy chtěl rodinu, ale háček byl v tom, že ji chtěl jen s Kitem. A ten to odmítal. 

"Já vím, že je Kit zakázané téma, ale ty jsi věděl, že hraje v kapele?" zeptala se naštvaně Rosie, když se na druhý den sešli. 

Evan se uchechtl. "Já určitě. Jak bych mohl?"

"Řekl mi to dneska ráno, jako by se nechumelilo. Prostě haha, já ti lhal, nebyl jsem včera na oslavě Henryho, ale na vlastním koncertě. Hlídala jsem totiž Lucu u něj."

Evan se chytil jen jedné věty. "Henry?"

"Jo. Ten hlavní zpěvák. Kit u něj pracuje v obchodě a je to ten, co taky přijel pomoct hledat Lucu," vysvětlila krátce. Když uviděla Evanův pohled, rychle pokračovala. "Je to jen kamarád."

Evan přikývl. "No, já to taky zjistil až teď. To, že hraje v kapele. Viděl jsem ho včera."

"Já vím," špitla Rosie. "Trochu se zmínil. Moc do detailů ale nezacházel, znáš ho."

Procházeli se parkem. Od toho, co Rosie změnili čas pauzy na oběd se scházeli až po tom, co jí skončila směna úplně, a tak nebyli limitováni jen třičtvrtě hodinou, kterou Rosie dostávala. Oba měli v ruce kelímek s kávou a sledovali, jak se kousek od nich honí tři roztomilí psi. 

"A co ti řekl?"

"Jen že jsi tam byl. Nic jinýho."

Evan se uchechtl. "O tom, že zpíval písničku, kterou sám složil, se ti nezmínil?"

Rosie se na něj nevěřícně podívala. "Děláš si srandu? Hej on je takovej tajnůstkář, že to ani možný není!"

Evan nasucho polkl. "Ta písnička byla o nás dvou. Ani ji nedozpíval. Brečel na pódiu," řekl tiše. "A já možná brečel v publiku."

Rosie ho zastavila a otočila ho k sobě. "Počkej, fakt?"

Přikývl. 

"Tak proto měl dneska ráno tak špatnou náladu," vydechla. 

"Myslím, že nečekal, že bude tak osobní písničku zpívat přímo přede mnou," uchechtl se Evan, ale doopravdy se jen cítil, jako by opět stál v tom klubu, kdy právě zjistil, že Kit hraje v oné kapele, na kterou se přišli podívat. 

"Jak vás tak vidím," reagovala Rosie hned, "přijde mi, že se ani jeden snad nikdy nedokážete posunout dál."

"Byl jsem už na jednom rande!"

"Myslíš to, kde si jedl popcorn po jednom kousku během celého filmu jen proto, aby tě Patrick nechytil za ruku? To zní opravdu pokročile," odfrkla si.

"No, když už zmiňuješ Patricka..." poškrábal se nervózně na zátylku. "Ten tam byl taky. A jsem si téměř jistý, že Kit viděl, jak se ke mně mněl."

Rosie se plácla do čela. Pak vydala zvuk podobný vrčení, až se na ni Evan překvapeně podíval. "Proboha, ten se definitivně z toho nikdy nedostane."

Evan si povzdechl. Věděl to. Vždyť mu Kit sám řekl, že se pravděpodobně už nikdy nikomu takhle neotevře. "Nemáš v zásobě nějaké lepší téma?" zeptal se jí.

Rosie ukázala na lavičku kousek od nich a vydali se k ní. Posadili se s výhledem na město. "Vlastně mám ještě dvě věci, které jsem ti chtěla říct," přiznala. "Ale jedna se taky ještě týká Kita. A já vím, že už si nechtěl o něm se mnou mluvit, ale tohle mi přišlo dost zajímavé i pro tebe."

Evan nakrčil obočí. "No?"

"To mi teky řekl dneska ráno," začala opatrně. "Od toho, co jeho otec neuhlídal Lucu, přemýšlí, že by zažádal, aby Luca byl plně svěřen do jeho péče. Prostě aby jeho otec na něj už neměl právo."

Nejprve nereagoval. Snad ani chloupek na těle se mu nepohnul, když mlčky sledoval Rosie a zpracovával její slova. Nevěděl ale, co říct a Rosie se tak ještě ujala slova. "Hledá si dokonce i byt, protože je mu jasné, že kdyby o to zažádal a přišla by sociálka, akorát jim tak Lucu seberou úplně, kdyby viděli, že jeho otec je neustále mimo a Kit bydlí v motelovém pokoji. Takže si chce najít vlastní bydlení a pak o to zažádat. Myslím, že by měl velkou šanci a vyšlo by to, protože má stabilní příjem, který mu stačí na to, aby uživil Lucu i sebe, měl by adekvátní byt a jeho otec je na tom tak špatně, jak nikdy nebyl, takže by..."

Evan postupně přestal Rosie poslouchat. Kit nikdy nechtěl děti, nechtěl se o ně starat. Vždyť se kvůli tomu teoreticky rozešli. A teď si chtěl vzít Lucu do své péče a omezit, aby se setkával se svým otcem? Zavazoval se tím k tomu, že se o Lucu bude starat dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. 

"Přestal zase pít," uslyšel ještě Rosie. "Teda... bojuje s tím. Ale nebyl v tom zase tak hluboko, takže se snaží přestat sám od sebe a myslím, že se mu daří."

Mohli to mít spolu. Kit klidně mohl zažádat svěření Lucy do jeho péče, když bydleli spolu. Evanovi by to nevadilo a jeho mámě určitě také ne. A ještě by na výchovu nebyl Kit sám, což bylo něco, na co si vždy stěžoval. 

"Já nevím, co říct," přiznal se Evan."

Rosie začala pomalu přikyvovat. "Je mi to jasný. Je mi jasný, že se ti teď honí hlavou, proč se s tebou rozcházel s tím, že nechce děti, a teď chce jedno do své péče. I když je to jeho bratr."

Ano, to přesně se mu hlavou honilo. "Jasně, donutily ho k tomu okolnosti, ale sakra, já bych ho v tom jen podpořil."

"Třeba si uvědomí, že mít na starost dítě není tak strašné, jak on si to neustále představuje. Třeba změní názor," pokrčila Rosie rameny s nadějí v hlase. "Abych byla upřímná, přijde mi, že jeho vztah k Lucovi se hodně změnil, když najednou je na něj skoro sám. Dříve jste mu pomáhali ty, tvá máma nebo jeho otec na tom nebyl tak špatně, že ho s ním i nechal. Teď se o něj stará jen on nebo já, což se ale stalo za poslední měsíc dvakrát."

Evan schoval hlavu do dlaní. "Proboha, proč prostě musí být tak tvrdohlavý. Proč si myslí, že je neustále na všechno sám a že mu nikdo nepomůže."

Rosie se krátce zasmála. "To, co jsi právě řekl, je Kit v kostce."

Zhluboka vydechl. "Okay. CO je ta druhá věc, co jsi mi chtěla říct?"

Na tváři se jí vykouzlil široký úsměv a více se k němu natočila. "Zvu tě na mou narozeninovou oslavu! V sobotu příští týden u mě! I když mi přijde smutný, že mi je už dvacet pět, lepší je to oslavit, než nad tím truchlit."

Evan se zasmál. Pak ale jeho úsměv rychle uvadl. "Ehm-" začal, ale Rosie ho ještě předběhla.

"Kit nepřijde," ujistila ho. "Má prý koncert. Údajně. Možná mu bylo jasné, že pozvu i tebe, tak se vymluvil, co já vím. Ale zkrátka mi řekl, že nepřijde a že to se mnou oslaví v neděli. Zajdeme prý na oběd."

Evan přikývl. Hned to znělo lépe. Kdyby na té oslavě byli oba dva, kdo ví, co by se stalo, protože pokaždé, co se od jejich rozchodu potkali, tekly slzy proudem. Nemuseli ztropit scénu i na oslavě Rosie. "Budu tam," řekl nakonec a Rosie ho radostí objala.

"Aaa, super! Aspoň jednoho z vás tam mít budu!" vyjekla vesele.

Evan to měl ale zvážit dvakrát. Znal přece Kita nejlépe a mohl tušit, že když řekl, že nepřijde, udělá pravý opak.

Ͽ Ͼ

wow, tahle kapitola se mi psala nějak rychle. to jdu asi psát ještě dál haha, však to učení doženu :D

(a taky si chci získat vaši důvěru ;) )