Ͽ K I T Ͼ

Když byl Kit malý, byl alkoholem znechucen.

Jeho rodiče vždy pili, jako by se neměli dožít dalšího dne a osmiletý Kit si slíbil, že nikdy takový nebude.

Přišel Thomas a stal se přesnou kopií jeho otce. Přišel Evan a pomohl mu se z toho dostat. A do třetice, přišel rozchod s Evanem a byl zpátky na začátku.

Jasně, jeho pobyt v léčebně mu s alkoholem nejvíce pomohl, ale když se dostal ven, byl to boj. Nejprve byl na to sám, ale byl čerstvě z nemocnice venku, a tak měl motivaci nepít. Odstupem času ho ale alkohol opět začal lákat, to už byl Evan po jeho boku. Sám přestal kvůli němu úplně pít, aby Kita nedráždil. Když se objevili někde, kde by Kita mohla chuť po alkoholu porazit, rozptýlil ho, schoval onen alkohol, podporoval ho.

Teď byl v pokoji sám a nic ho nezastavovalo od toho, aby pil.

Nebyl na tom tak špatně, jako předtím, protože tehdy býval opilý každý den. Teď si na to vyhrazoval jen ten čas, kdy se nemusel starat o Lucu.

Luca. Stále se tu a tam zeptal, jestli můžou jít za Evanem nebo že by si chtěl hrát s tetou, alias Evanovou mámou. V těch chvílích se ho snažil Kit co nejvíce zaměstnat, aby na ně nemyslel, a tím pádem na ně nemyslel ani on sám.

Najednou už tedy nebyl on, Evan, paní Clarková a jeho táta, kteří se o Lucu starali. Byl na to s otcem sám, a tak s bratrem trávil Kit více času, něž kdy předtím.

Jednoho dne se dveře jeho pokoje otevřely, když Kit spal. Mohly být tak čtyři hodiny odpoledne, ale jelikož si dal k obědu jen pár panáků vodky, uspalo ho to. Dovnitř vešel jeho táta s Lucou. "Můžeš ho pohlídat? Musím něco vyřešit," vysvětlil.

Kit se neptal, o co jde, jen mávl rukou, ať mu nechá bratra v pokoji. Nic jiného mu nezbývalo.

Když jeho otec zmizel, Kit zamumlal: "Doufám, že máš taky náladu spát."

Luca se rozhlédl po místnosti, jako by v ní byl poprvé. Kit všechny jeho hračky uklidil do krabice v rohu, a tak žádné vidět nemohl. A tak se rozběhl za Kitem a skočil na postel (přímo na Kita) a začal se smát.

"Tak hádám, že spát se ti nechce," utrousil Kit, když se z toho šoku vzpamatoval. Taky v tu chvíli ucítil, že ještě je mírně pod vlivem jeho obědu v podobě vodky.

"Já si chci s tebou hrát!" vykřikl hlasitěji, než bylo potřeba, a Kit si povzdechl. Nechtěl si s Lucou hrát, chtěl dělat jen to, co dělal poslední měsíc - ležet a litovat se.

"Já si ale nechci hrát," zakňučel Kit.

Luca našpulil naštvaně pusu. "Tak chci za Evanem. Evan si se mnou vždycky chce hrát."

Kit nad jeho jménem opět zamrzl, ostatně jako vždycky. Luca neviděl Evana už měsíc a nemohl ho dostat z hlavy stejně jako Kit.

Otočil se k němu celým tělem. "Kdo je Evan?" zeptal se ho.

Zeptal se tak, protože ho zajímalo, kdo pro Lucu Evan je. Bere ho jako kamaráda? Bratra? Rodiče? Bere Luca vůbec Kita jako bratra, když ho z největší části vychovává právě on?

"Co?" zeptal se Luca nechápavě.

"Já jsem tvůj bratr," odpověděl Kit. "Tak kdo je Evan?"

"Evanovi dáváš pusinky," odpověděl Luca bez váhání a smíchem. "A jednou mi říkal, že je můj kamarád. Ne bratr, ne táta. Evan je kamarád, kterému ty dáváš pusinky."

Kit se neměl ptát, zatraceně. To, jak Luca použil přítomný čas... Zabolelo ho to.

Odkašlal si. "To ti Evan říkal?"

"Jo. Říkal, že je můj kamarád, který tě moc moc miluje, abych si to nepletl," odpověděl Luca pyšně. Kit ani nevěděl, že spolu někdy takovou konverzaci měli. Bylo to po tom, co byl Evan jednou vyzvednout Lucu ze školky, kdy ho Luca nazval svým bratrem? Protože to mu Evan řekl, více už to nerozváděl.

Nikdy Lucovi nevysvětlil, proč už s nimi Evan není, proč už nebydlí u něj doma. Luca byl zvyklý žit u Evana i v motelu, a tak to, že už se měsíc z motelu nehnuli, asi ani nezpochybňoval. Kit mu to nevysvětlil, protože si zkrátka myslel, že skoro čtyřleté dítě tomu rozumět nebude. Teď ale cítil, že je šance se o to alespoň pokusit.

"Víš, proč už s námi Evan není?" zeptal se opatrně Kit. Luca zavrtěl hlavou. "Máš pravdu, Evan byl někdo, komu jsem dával pusinky," řekl a málem se nad tím výrazem pozvracel. "A jak jsi nám jednou říkal, že máš holku... Pamatuješ si to?" Luca přikývl. "Moc dlouho vám to nevydrželo, že?"

Luca se zamračil. "Nechtěla mi dát pusinku."

Kit se musel zasmát. "No, tak nám to s Evanem taky nevydrželo, víš? Nebylo to kvůli tomu, že by mi nechtěl dát pusinku, ale kvůli něčemu jinému. Každopádně Evan už není můj přítel a už u něj nebydlím. Už zase bydlím tady s vámi. Chápeš?"

Luca naklonil hlavu na stranu. "Už se neuvidíme s Evanem a tetou?" zeptal se.

Kit si skousl ret a zavrtěl hlavou. "Ne. A neodpovídal jsem ti, kde je Evan, protože mě to bolelo, víš?"

"Bolelo? Evan tě bouchnul?"

No jo, Luca byl v tom věku, kdy se rád vyptával na milion otázek. "Nebouchl mě," uchechtl se Kit. "Až budeš starší, lépe to pochopíš. Někdy to bolí, když se s někým takhle odloučíš."

Luca na něj koukal velkýma prázdnýma očima. Pak se zeptal: "Kde mám auta, prosím?"

Kit vyčerpaně kývl hlavou ke krabici v rohu. "Tam v té bedně."

Luca slezl z postele a vydal se pro své hračky, Kit si ale hned všiml, že má najednou třikrát méně energie. Vytáhl si z krabice dvě jeho nejoblíbenější auta (která dostal od paní Clarkové) a posadil se s nimi na zem hned vedle. Váhavě se otočil ke Kitovi. "Postavíš mi garáž?" zeptal se.

Kit nakrčil obočí. "Garáž?"

"Evan mi vždycky postavil super garáž pro auta," vysvětlil. Kit tak hned pochopil, proč vypadá Luca najednou tak smutně. Nejspíš mu pomalu docházelo, že Evan už nebude kolem, aby mu postavil super garáže nebo aby si s ním hrál kdykoliv, kdy chtěl.

Kit se tedy nedobrovolně postavil, ale nic na sobě nedal znát. Nechtěla se mu stavět nějaká garáž ani si s Lucou hrát, ale dnes ho zklamal asi už dostatečně. Rozhlédl se tedy po pokoji a nakonec přešel k poličce, kde měl pár knih. Udělal z nich dvě hromádky a kolmo na ně položil tu jedinou velkou, co vlastnil.

"Tak," prohlásil hrdě, "tady máš tu nejlepší garáž na tvá auta."

Luca si ho přeměřil pohledem. "Evan dělal hezčí."

Kit si povzdechl. Sedl si vedle Lucy so tureckého sedu vzal do ruky jedno z jejich aut. "Štve tě, že už s námi Evan nebude?" zeptal se.

Luca přikývl. "Byl na mě hodnější jak ty."

Kit se snažil zadržet smích. "Evan by ti totiž snesl modré z nebe, kdyby mohl. Já tě vychovávám. To ale neznamená, že když ti nedám tu sladkost, kvůli které brečíš, že tě nemám rád," vysvětlil.

"Já měl Evana rád," řekl a zamračil se na Kita. Tak poznal, že mu v tu chvíli opravdu vyčítá to, že se rozešli.

"Já taky," odpověděl Kit. "A věř mi, že mě to štve více jak tebe."

Luca zacouval autem do Kitovy provizorní garáže. Pak vzal druhé auto Kitovi z ruky a zajel do ní i s ním.

Kit ho tiše sledoval, jak se na parkování soustředí. Chtělo se mu spát, bolela ho hlava a nejraději se po jejich konverzaci plné Evana vybrečel, ale nechtěl, aby ho tak Luca viděl. Snažil se být před ním co nejvíce v pořádku.

Vybrečel se až na druhý den v knihkupectví. Bylo pondělí, obchod navštívili zatím jen dva lidé, a tak otočil cedulku na dveřích na zavřeno a zašel do pracovny majitele, která byla jako vždy prázdná. Kit ji už ale znal - a tak šel ke skříni, kde se schovávaly tři flašky.

Jednu si vzal. Začal utápět slzy v alkoholu.

Nikdy nechápal, proč jsou lidé ve filmech tak dramatičtí. Proč po srdceryvném rozchodu leží na zemi a brečí, proč si nelehnou na postel? Nesednou na židli?

Teď to Kit chápal. Ležel na zemi v knihkupectví, kde měl pracovat, ale místo toho zamknul hlavní dveře, aby mohl být sám. Slzy mu tekly proudem a z lahve v ruce mu tekutina mizela až nezdravě rychle. Nad ním se tyčily regály s knihami a celý svět.

Zapomněl, že je pondělí. Že o půl jedenácté přijížděli s novými knihami.

Že v deset měl přijít Thomas.

A tak ho podruhé našel v tom nejhorším stavu.

Když vešel, po tom, co si musel odemknout, zvolal přes celý obchod. "Proč máš zavřeno?"

Kit nevnímal. Dále ležel na zemi před pokladnou. Thomas si ho všimnul na poslední chvíli. Dřepl si k němu a vytrhl mu lahev z ruky. "Hej, to jsem dal strýcovi na narozeniny!" řekl jako první naštvaně.

Pak shlédl na Kita. Na jeho slzy, na to, jak byl rozpadlý. "Pořád tě to tak žere?" zeptal se.

Kit se nemotorně posadil a hřbetem ruky si otřel oči. "Kurva, zapomněl jsem na sklad," zamumlal.

"To vidím," utrousil Thomas. Postavil se, zavřel Kitovu flašku a odložil ji bokem. "Za tohle tě může strýc vyhodit."

Kit mávnul rukou a následně se snažil postavit se. Zavrávoral. Thomas ho chytil.

"Dobrý?" zeptal se.

Kit se mu podíval do očí. "Jo."

"Je mi to líto, Kite. Vypadá to, že tě to stále hodně bolí. Kdybys potřeboval pomoc..."

Nedořekl to. Kit s ním stále nepřerušoval oční kontakt, dokud jeho pohled nespadl na Thomasovy rty. Začal se k němu pomalu přibližovat.

Thomas nezaváhal a hned se chystal jejich rty spojit. Kit ale uhnul, hned ho od sebe odstrčil a uchechtl se. Věděl to. Věděl, že Thomas bude reagovat přesně takhle. "Kdybych potřeboval pomoc, jsi tady pro mě, co? Nedělej, že je ti to líto. Vždyť ses nás snažil svými kecy dostat už dlouho. A nejsem tak blbej, abych se zlomeným srdcem hledal pomoc přímo u tebe. Teď jsem názorně viděl, o co by ti šlo."

Thomas první nenacházel slova. Kit ho opravdu dostal. "To není pravda."

"Máš přítele, ne? A přesto bys mě tady a teď klidně hned políbil," řekl znechuceně. "Jsem opilej, ale stále vím, co dělám. To bys měl vědět, když mě teda tak znáš, jak jsi furt tvrdil Evanovi."

Thomasův pohled potemněl. "Nevíš, jak máme s Adamem vztah nastavený," zavrtěl hlavou. "Volnej. A ano, klidně bych tě hned políbil," přiznal naštvaně, "protože nikdy jsem k tobě nepřestal něco cítit, Kite."

Kit se uchechtl. "Nesbírám Adamovy bývalé přítele jak kartičky pokémonů, sorry. Jeden mi stačil."

"Adam chodil s Evanem?!" zeptal se Thomas překvapeně. Kit hned poznal, že to bylo upřímné překvapení.

"Vidím, že moc toho o něm nevíš," uznal Kit. Přešel k němu. "S tebou si už nikdy nic nezačnu, ať už na tom budu špatně jakkoliv. Takže jdeme udělat sklad a tím to končí."

Thomas prohrál celou tuhle hru, o kterou se celou dobu snažil. Věděl to Kit, věděl to on sám. Nejspíš si myslel, že když Kit znovu propadne alkoholu, sníží se tak hluboko, že by si začal i něco s ním.

Kit měl ale svou hlavu. Své zásady. Věděl, že by si s Thomasem už nikdy znovu nezačal. A věděl, že jak si první myslel, že nikdy nebude schopen dát někomu své srdce, teď si byl jistý, že ho nedokáže dát nikomu jinému než Evanovi, i když už spolu nebyli.

Ͽ Ͼ

not gonna lie, i kinda miss writing about them together haha