Ͽ K I T Ͼ

Najít si jeden pitomý byt, kde by mohl s Lucou bydlet, bylo mnohem těžší, než očekával. 

Rosie byla jediná, která o jeho plánu věděla, a tak mu tu a tam poslala nabídku nějakého bytu. Tady byl nájem moc vysoký. Tam zase byt moc malý. Ten třetí se skoro rozpadl, když se na něj Kit šel podívat. Ve čtvrtým ho odmítli hned, jak přišel na prohlídku s Lucou, že "to malé dítě bude problém". To nepochopil už vůbec, ale raději problémy nedělal. Nepotřeboval se pak dohadovat s majitelem několik dalších let pokaždé, co by se Luca třeba jen hlasitěji rozbrečel. 

Z jeho prozatím poslední prohlídky bytu (nejspíš zase neúspěšné), vyrazil přímo k Rosie na oslavu. Luca byl s chůvou, kterou se Kit rozhodl pro jednou zaplatit, protože by jeho malý bratr byl otravný už jen po první prohlídce bytu. Navíc si musel vyřešit ještě nějaké papírování, a to by Luca už tím tuplem nedal. 

Rosie mu už kdysi dávno říkala, že její kamarádka, kterou Kit neznal, tu a tam hlídala a že by jí někdy mohl Lucu svěřit, aby si odpočinul. Nevěřil ale natolik cizím lidem, aby toho kdy využil, až do dneška. Našel ve zprávách s Rosie její číslo a zavolal jí. Když přišla, zeptal se jí, jestli neměla v plánu jít na Rosiinu oslavu, na což znuděně odpověděla, že ji sice Rosie pozvala, ale že party nesnáší. Pak, když uviděla Lucu, otočila o sto osmdesát stupňů, její tvář se rozzářila a Kitovi bylo hned jasné, že tahle holka děti miluje. 

Donesla Lucovi lízátko, a tak mu ani nevadilo, že ho Kit nechává s cizí holkou. 

Teď jí Kit napsal ještě rychlou zprávu. Vím, že jsem říkal, že na Rosiinu oslavu nepůjdu, ale nevadilo by ti, kdybych se tam stavil?

Odpověděl téměř okamžitě. Nepojede mi už bus domů, takže jestli tady můžu přespat, klidně.

Ok, odepsal Kit. On sám může přespat u Rosie.

Sice Rosie říkal, že nepřijde, ale měl chuť se zase trochu napít. Bojoval s tím, aby přestal, ale dělal malé krůčky. Ještě před měsícem pil tak třikrát do týdne, teď si dával opravdu jen příležitostně. A po neúspěšném lovu bytu to zkrátka potřeboval.

Bylo mu jasné, že tam bude Evan, což byl možná taky důvod, proč tam chtěl jít. Bylo to skoro čtrnáct dní od jeho prvního koncertu a cítil se, že ho potřebuje vidět. Protože za posledních čtrnáct dní přemýšlel tak, jako nikdy. Za posledních čtrnáct dní byl u psycholožky hned třikrát. Za posledních čtrnáct dní si něco uvědomil. Takže ho opravdu potřeboval vidět.

Když došel k Rosiinu bytu, zazvonil u branky. Rosie bydlela v bytě, který byl součástí rodinného domu. Šlo o třípokojovou samostatnou jednotku, kterou pronajímal starý pár, který bydlel v onom domě. Ti prý byli na víkend pryč.

Rosie vykoukla z okna. A když uviděla Kita, začala pištět radostí. "Už běžím, už běžím!"

Do dvou minut mu pak už skočila kolem krku a Kit hned poznal, že už je připitá. Když ho pustila, natáhl k ní ruku s růží. "Promiň, že to není pořádný dárek, ale nejprve jsem opravdu neplánoval přijít. Ten oběd zítra stále platí."

Rosie si s radostí od něj růži vzala, znovu ho objala, pak ho popadla za ruku a začala ho táhnout dovnitř. 

Bylo tam... více lidí, než by čekal, nejspíše z Rosiiny práce. Znal jen Rona, Vicky, Matthewa, jednu Rosiinu kolegyni a samozřejmě Evana. Toho hned uviděl stát v kuchyni s drinkem v ruce, jak si povídá s Mattem.

Kuchyň byla totiž také místo, kam ho Rosie dotáhla. Nejspíš si neuvědomovala, že tam Evan je, nebo jí to bylo minimálně jedno. "Co si dáš? Alko? Nealko? Asi nealko, že?" 

Kit ji téměř neposlouchal. Kývl na pozdrav Evanovi a Mattovi a až pak shlédl k tomu, co mu Rosie nalévá. Byl to čistý pomerančový džus. Kit popadl vodku a panáka a jednoho si tam nalil. Rosie se na něj zamračila. 

"Postupně. Kdybych si odepřel alkohol najednou, akorát bych ho chtěl ještě víc," vysvětlil jí.

Rosie naprázdno otevřela pusu a přikývla. "To dává smysl," připustila. Pak začala zničehonic tančit a vydala se do tančícího davu. Kit se neotáčel, i když na sobě cítil Evanovy oči. Vydal se také z kuchyně pryč, aby našel Rona nebo Vicky. 

Začal trochu litovat, že se rozhodl přijít, protože stačilo mu vidět Evana a už se mu rozbušilo srdce. Na druhou stranu si ale říkal, že oba byli Rosiini kamarádi. Museli se naučit vedle sebe normálně fungovat. 

V obýváku na sedačce našel Rona, který si ale povídal s někým, koho Kit neznal, a tak tam nejprve jen seděl a tiše upíjel svůj drink. Když mu došel, zvedl se a šel si udělat další. K jeho štěstí Evan už v kuchyni nebyl a když se vrátil, Ron se konečně dal do řeči s ním.

Další dvě hodiny se zkrátka bavil. Rosie se k nim v jednu chvíli přidala, sedla si na Kitův klín a půl hodiny ho okupovala. Když se zase vypařila, objevila se u nich Vicky. Kit tak v poklidu popíjel svůj drink, bavil se se svými kamarády a na Evana kupodivu nemyslel, i když věděl, že se nacházejí ve svém bytě. 

Mohl ale tušit, že se pořádného setkání s ním nevyhne. Když si šel opět nalít něco na pití, tentokrát vodu, u umyvadla v kuchyni si to rozdával nějaký pár. Protočil očima a vydal se do koupelny. 

Rosie měla záchod a koupelnu odděleně a tak se neobtěžoval s klepáním, když do koupelny vcházel, zkrátka jen otevřel dvaře.

A málem jimi praštil Evana.

"Oh, sorry," vypadlo z něj dřív, než si uvědomil, že je to Evan. A že mu teče krev z nosu. Kit vykulil oči. "Tě někdo praštil?" bylo to první, co ho napadlo říct.

Evan stál s nakloněnou hlavou s kapesníky u nosu. Uchechtl se. "Jakoby jsi nevěděl, že se mi zkrátka někdy krev spustí."

Narážka na jejich vztah. Kit sem opravdu neměl chodit. "Počkej," zamumlal a odložil svůj kelímek vedle umyvadla. Opustil koupelnu, otevřel vedle dveře na záchod a vzal tam ruličku toaletního papíru. Když se vrátil do koupelny, obmotal dlouhý pás a podal ho Evanovi, ať si zakrvácené kapesníky u nosu vymění. 

"Víš že se nemáš zaklánět, ale předklonit se?" zamumlal Kit, zatímco odmotával další kus papíru. Ten tentokrát namočil. 

Evan se předklonil. "Stačí mi jeden drink a už mi to nemyslí," odpověděl.

Kit mu připlácl studený obklad z papíru na zátylek. 

"Co tady děláš?" zeptal se opatrně Evan. "Rosie říkala, že máš koncert."

"Lhal jsem, protože jsem se ti chtěl vyhnout," pokrčil rameny Kit, "ale pak jsem se naštval při hledání bytu a když už mám pro Lucu hlídání, rozhodl jsem se toho využít a trochu si užít."

Evan si na chvíli oddělal kapesníky od nosu. Kit shlédl a uviděl, že mu krev skoro neteče.

"A taky mě zajímalo, jestli dokážeme normálně fungovat na jedné akci," řekl téměř nevědomky. 

Evan se zasmál. Nebo tak alespoň ten zvuk, co vydal, zněl. 

"Proč si hledáš byt?" zeptal se.

"Nebudu přece napořád bydlet v tom hnusným motelu," odfrkl si Kit.

Evan se narovnal a oddělal si  Kitův provizorní obklad. "Rosie mi řekla, že chceš Lucu do své péče," odpověděl, přičemž se vyhýbal Kitovu pohledu.

Zamrzl. Jestli to Evan věděl, bylo mu hned jasné, jak to muselo vypadat. Jak to musel brát. "Jo," špitl. "Nezbývá mi nic jiného. Nechci, aby Luca vyrůstal s někým, jako je můj otec."

Evan se k němu otočil. Vypadalo to, že se krvácení už úplně zastavilo. "Mohli jsme ho vychovávat spolu. Tak, jak jsme to dělali, než jsi odešel," řekl naprosto bez emocí. Tak Kit poznal, že je naštvaný.

Pravdou bylo, že Kit moc zkušeností s opilým Evanem neměl. Evan totiž moc často nepil a když už jo, vždy mu stačil tak jeden, dva drinky. Bylo mu ale jasné, že teď jich měl víc. Nevěděl tak, co od něj má čekat.

Kit zavrtěl hlavou. "Tady jde o něco jiného-"

"Jak jiného?" přerušil ho Evan. "Řekni mi, jaký je rozdíl mezi tím, jak jsme se o Lucu starali spolu a jaký teď? Akorát takový, že na to budeš úplně sám. Já bych ti pomohl."

To Kita umlčelo. Věděl to. Věděl, že by mu Evan pomohl. Že by nemusel hledat nějaký byt, protože by bydlel s Evanem. Jenže na tohle všechno bylo pozdě. Sám to pokazil. 

"Je pravda, že tvůj barák by se mi hodil," zamumlal Kit. Evan zvedl jedno obočí. 

"Vážně?"

Kit pokrčil rameny. "Pořád mám na občance, že bydlím u tebe. Hned by to zjednodušilo to, aby mi svěřili Lucu."

"Tak se nastěhuj zpátky," neváhal s odpovědí Evan. "I s Lucou."

Překvapeně k němu vzhlédl. Copak si neuvědomoval, jakou bolest mu Kit za poslední čtyři měsíce způsobil? 

"Jsou to čtyři měsíce od toho, co jsem se odstěhoval," začal Kit. "Co jsem ti neuvěřitelně ublížil. A ty mi stejně nabízíš, abych se jen tak nastěhoval zpátky, protože chci Lucu do své péče?"

Evan se uchechtl. "Vím, že to neuděláš. Přece chceme od život každý něco jiného ne?" zvedl pohled ke Kitovi. Pohled plný smutku. "A nejenom, že už chápu, proč jsi to udělal, ale už se s tím začínám i smiřovat. Vážně nemělo smysl v našem vztahu pokračovat s tak rozdílnými názory. Furt to ale bolí."

Evan vyhodil všechny špinavé kapesníky a dal se k odchodu. Kit ale nechtěl, aby jen tak odešel a myslel si, že je s tím smířený i on. Nebyl.

Rychle se otočil k Evanovi, který bral už kliku od dveří. "Jak moc by si mě nenáviděl, kdybych ti řekl, že se můj názor změnil?" zeptal se.

Evan viditelně zamrzel. Pomalu se ke Kitovi otočil zatímco nepatrně vrtěl hlavou. "Jestli mi teď řekneš, že jsme se rozešli úplně zbytečně, protože haha, chceš najednou rodinu, asi tě zabiju," řekl upřímně.

"To ne," vyhrkl Kit. "Hodně jsem přemýšlel. Mluvil jsem taky hodně se svou psycholožkou a řekla mi něco, co... možná dávalo smysl, víš?"

Evan si povzdechl. "Dobře si rozmysli, co řekneš, protože nevím, jestli bych znovu zvládl to, že i dáš naději a pak stejně skončíme s tím, že si stojíš za svým. Vždyť to děláme furt dokola."

Kit si všiml, že má skleněné oči a z alkoholu to určitě nebylo. Zhluboka se nadechl. "Já nevím, co od života chci, Evane," začal Kit upřímně. "Nikdy jsem to nevěděl, protože jsem to vědět nepotřeboval. Myslel jsem si, že se ani dvaceti nedožiju. A neříkám, že si tě chci najednou vzít a mít několik dětí, ale už to nezní tak strašně, víš? Tyhle uplynulé čtyři měsíce mi ukázaly věci, které jsem si neuvědomoval, když jsem byl s tebou. Jenže najednou jsi byl pryč a já vím, že to byla má chyba, ale bylo to to nejhorší období mého života. Stále je. Ani nevíš, kolik pro mě znamenáš. Myslím, že ani já sám to nevím a proto jsem udělal to, co jsem udělal."

Nechtěl to řešit na Rosiině oslavě. V její koupelně. Ale co mu zbývalo? Věděl, že je to od něj nefér. Věděl, že nemohl po Evanovi nic chtít, když on byl ten, co to mezi nimi všechno ukončil. 

"Psycholožka se mě zeptala, jestli náhodou ten můj postoj, kvůli kterému jsem se s tebou rozešel, není postoj mého sedmnáctiletého já, které si pokusilo vzít si život. Které si myslelo, že si nic nezaslouží a nikdy nepotká nikoho, kdo by ho miloval a on ho miloval zpátky. A já od té doby na to neustále myslím, protože možná měla pravdu."

Evan zatnul pěsti. Jeho oči opustily první slzy. "Čtyři měsíce, Kite. Prožil jsem ty nejhorší měsíce, protože jsi odešel."

"Já vím, že je to ode mě nefér," připustil. "A neříkám, že mě máš přivítat s otevřenou náručí, protože potřebuju čas. A budu potřebovat čas. Nejprve chci vychovat Lucu než budu myslet na zakládání rodiny nebo něco podobného. On je teď má priorita." 

Nevěděl, co dělá, co říká. Když sem šel, neplánoval, že bude najednou Evana přesvědčovat, že by možná mohli i fungovat. A Evanovo ticho ho děsilo. Nedivil by se ale, kdyby se na něj prostě vykašlal. Kitovy názory se měnily častěji, než by bylo příhodné a nemohl mít jistotu, že se nezmění znovu.

"Jak si můžu být jistý, že za rok zase nezměníš názor?" zeptal se tiše Evan, jako by mu četl myšlenky.

Kit pokrčil rameny. "Asi nemůžeš. To jsem zkrátka já," odpověděl, a musel se zasmát. Tohle bylo tak absurdní. Proč by to Evan dělal? Proč by mu měl všechno odpustit?

Jenže Evan se zasmál taky. "Jo, to jsi ty," povzdechl si. Zavřel oči, jako by přemýšlel. Dlouho tam jen tak stál, pak si frustrovaně prohrábl vlasy a dal se do chůze kolem té malé koupelny. "Nevím. co ti na to říct. Po tom všem, čím jsme si prošli... Jak říkám, už jsem se začínal smiřovat s tím, že zkrátka se naše názory nesejdou. To prostě nejde. Takže jestli opravdu nebudeme na stejné vlně..."

"Asi nikdy nebudeme na stejné vlně," přiznal Kit. "Oba bychom museli přistoupit na nějaké kompromisy. Minimálně další tři, čtyři roky bych na dítě neměl ani pomyšlení kvůli Lucovi, takže bych byl rád, aby jsi na tohle myslel. Nerad bych Lucu zanedbával. A já jsem ochotný přistoupit na ten kýč jménem svatba, pokud z toho neuděláme žádný boom. Jen my a rodina."

"Nevezmu si tě, pokud to budeš brát jen jako kompromis," odvětil Evan. "Chci si vzít někoho, u koho budu vědět, že to cítí stejně."

Kit našpulil rty. "Chci, aby všichni věděli, že jsi zadaný. Aby tě nikdo neošahával tak, jak to dělal ten týpek v klubu. Jsme sice od sebe, ale myslel jsem si, že mu rozmlátím kytaru o hlavu. Chci, abys byl jen můj. Takhle to cítím já."

V tu chvíli se dveře koupelny otevřely a dovnitř nakoukla Rosiina hlava s narozeninovou čepičkou. Opile na ně zamžourala. "Hele, můžete přestat si to tady rozdávat? Mám v bytě jen jednu koupelnu a je potřeba, díky." S těmito slovy zase zavřela. 

Oba se zasmáli. Evan se na něj podíval a strčil ruce do kapes u kalhot. "Já... nedám ti odpověď teď hned," odpověděl tiše Evan. "Tohle jsem od tebe nečekal. A rozhodně ne v koupelně na Rosiině oslavě. Nepřijde mi, že jsme v situaci, kdy by se mohlo všechno dát lusknutím prstů do pořádku. Myslím, že oba jsme si prošli dost těžkým obdobím."

"Neříkám, že chci odpověď teď hned. Přece jen jsem ti nenabídl nic jiného, než další nejistoty," odpověděl Kit. 

Evan přikývl a otočil se k odchodu.

"Omlouvám se," vyhrkl ještě Kit. "Za to všechno, čím jsme si prošli kvůli mně."

Evan už chytil kliku dveří a otevřel. Do koupelny se najednou nahrnuly zvuky hudby a pokřikujících opilých lidí. Trochu ke Kitovi natočil hlavu, ale úplně se na něj nepodíval.

"Jen... ještě si neměň tu adresu na občance," řekl prostě a než Kit stihl zareagovat, Evan zmizel mezi lidmi a do koupelny už vklopýtala Rosie, která ho začala vyhánět.

"Doufám, že jste si to aspoň pořádně užili, když už jste tady byli tak dlouho," odfrkla si a vystrčila Kita z koupelny.

"My jsme ne-"

Rosie mu zabouchla dveře před nosem. Když se Kit rozhlédl kolem bytu, uviděl jen, jak se za Evanem zavírají hlavní dveře. 

Nevěděl, jestli udělal dobře. Jestli řekl všechno tak, jak chtěl, protože to se slovy neuměl. Byl si jistý jenom tím, že tehdy udělal chybu. A musel ji nějak napravit.

Ͽ Ͼ

SAKRA 2.5K SLOV, TOHLE MI ZABRALO VÍC, NEŽ JSEM ČEKALA, KDO SE ZA MĚ NAUČÍ 40 STRAN GEOGRAFIE SVĚTOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ

víte ale co? beztak mi stále nevěříte, že? beztak ne

anyway, zítra poslední test než si dám pauzu od učení do vánoc, takže nejspíše zítra bude zas kapitola hehe