Ͽ E V A N Ͼ

Evan byl šťastný.

Byl v posledním ročníku bakalářského studia (to nebyla zrovna ta příjemná část), měl praxi v úžasné firmě a Kit s ním bydlel. V jednom balíčku s Kitem taky přicházel Luca, ale toho si Evan taky zamiloval.

Jen si říkal, jak dlouho vydrží být takhle šťastný, než se zase něco pokazí?

Muselo se něco pokazit. Vždy se něco dělo. Jen teď už byl klid více jak půl roku.

Snažil se na to nemyslet. Snažil se žít Kitovým způsobem - ze dne na den.

A přímo na dnešní den se těšil. Luca byl stále s jeho babičkou, byl víkend a jeho máma opět v práci. Měli s Kitem celý den jen na sebe, což se dlouho nestalo.

Jakmile se probudil, Kit byl na druhé straně postele. Evan si už zvykl, že nebyli jako páry, které ukazují v televizi. Žádná romantická rána, kdy se probudí v objetí toho druhého, se nekonala. Mohli usnout zamotaní v sobě, ale Kit se vždy během noci odsunul na kraj postele a otočil se k Evanovi zády, jako by s ním nechtěl mít co dočinění.

Chvíli jen tak ležel, dokud neuslyšel, jak se ze strany od Kita ozvala hlasitá hudba, která hned byla umlčena a následně Evan slyšel jen Kitovy tiché nadávky. Ze své polohy Evan neviděl, že už je Kit vzhůru a celou dobu je na mobilu.

Evan se pousmál a otočil se ke Kitovi. Jednou rukou ho zezadu objal a políbil jeho ne tak staré tetování na lopatce.

"Probudil jsem tě?" zeptal se Kit tiše.

"Ne," odpověděl Evan. "Už jsem byl vzhůru. Máme celý den jen pro sebe, tak přemýšlím, kam tě vezmu."

Kit se uchechtl. "Rande? Už zase?"

Evan přikývl. "Jo. A nezni tak otráveně, nebyli jsme spolu nikde snad sto padesát let."

Kit odložil svůj telefon na noční stolek a lehl si na záda. Evan mu tak zhlížel přímo do očí. "Tak to doufám, že ti nebude vadit, když to rande bude ve třech," řekl opatrně Kit.

Evan se zatvářil zmateně. "Ve třech? Neříkej mi, že v jedinej den, kdy můžeme být spolu jen my dva, sis domluvil něco s Rosie nebo někým."

"Za prvé," zamračil se Kit, "i kdyby jo, když nemám čas na tebe, tak ani na Rosie, takže bych se s ní taky rád někdy viděl. A za druhé, mám opět na krku Lucu."

"Lucu?" zopakoval Evan. Neměl být Luca celý den s otcem a babičkou?

"Babička musela odjet, nevím proč. A táta je dneska celý den na recepci a odmítá se o něj starat," povzdechl se Kit. Očividně se mu nelíbil fakt, že se opět bude muset starat o Lucu.

Evan se pousmál, odhrnul Kitovi prameny vlasů z čela a ruku nechal na jeho tváři. "Tak co říkáš na rande ve třech na pouti, která je ve městě?"

Jeden koutek Kitových úst málem poskočil do úsměvu. Než se tak ale stalo, odstrčil ze sebe Evanovu ruku a zvedl se z postele. "Štve mě to," zabručel, zatímco byl zády k Evanovi. "Já si žádný děcko nepořizoval. Tak proč se mám o jedno neustále starat?"

Evan si povzdechl. Už se stalo několikrát, že Kit se naštval a začal nadávat, jelikož se musel starat o dítě. A v takových momentech si člověk říkal, že opravdu nebyl ten typ, co by někdy mohl mít dítě a vychovávat ho. Evan už ale s ním a s Lucou byl nespočetněkrát, a tak viděl, že doopravdy to Kit s dětmi umí. Když neměl Lucu u sebe, choval se, jako by děti nesnášel, ale když pak trávil čas se svým mladším bratrem, Evan viděl tu lásku v jeho očích.

Evan zůstával v posteli. "Dítě sis nepořizoval, ale je to tvůj bratr. A jednou ti bude neskutečně vděčný za to, že si ho takhle zachraňoval před neustále opilým otcem," promluvil. Všiml si, jak Kit zatnul pěsti. Odfrkl si a mlčky se vydal do koupelny.

Pro Lucu do motelu šel Evan sám. Kitův otec ho stejně už bral, jako by byl Kit samotný, takže ani mu to divné nepřišlo. Když ho Luca uviděl, nadšeně se k němu rozběhl. Evan měl pocit, jako by Luca byl jeho vlastním bráškou, čemuž by odpovídalo i to, jak moc ho měl rád.

Cestou zpátky domů Luca celou dobu povídal o novém autíčku, které mu babička přivezla. A když už byli skoro doma, Luca se zastavil a začal fňukat, že ho bolí nohy. Kit by ho pravděpodobně napomenul a nějakým způsobem ho donutil chodit, ale Evan ho zkrátka vzal do náruče a odnesl až do domu.

"Zase odmítal chodit?" zeptal se Kit hned, jak vešli. Scházel právě schody. "Neměl jsi ho brát. Ještě si bude myslet, že mu to pokaždé projde."

Ani Lucu nepozdravil. Ten si to ale naštěstí nebral osobně a hned, jak ho Evan položil, rozběhl se a objal Kitovi nohy.

A i když se Kit mračil, Evan si všiml, jak mu v tu chvíli změkl pohled.

Musel se pousmát. "Za patnáct minut vyjíždíme na pouť," oznámil jim. Kit si jen povzdechl, zatímco Luca nadšeně vypískl.

Evan by si někdy taky nejraději takhle nahlas povzdechl, především kvůli Kitovu chování. Ale přece jen byl za ty roky už tak nějak zvyklý.

A tak do půl hodiny už byli na pouti. Jakmile posadili Lucu na řetízkový kolotoč, Kit po chvíli vytáhl telefon a Lucu si vyfotil. Evan se s úšklebkem k němu naklonil. "To je hrůza, jak ty děti nenávidíš,"řekl sarkasticky.

Kit zamračený pohled byl zpátky. A když mu Evan se smíchem dal krátký polibek na tvář, jako vždy ho dlaní hned setřel.

Jakmile se kolotoč dotočil, Evan s Kitem čekali, jak personál odepne Lucovu sedačku. Žena, která Lucu odepínala, se na něj široce usmívala a dokonce ho ze sedačky i sundala. Luca se tak rozběhl k nim sám.

A cestou vrazil do jiného chlapečka, který mohl být stejně starý. Oba se hned rozbrečeli. Evanovy reflexy byly rychlejší jak Kitovi, a tak byl u něj první a zvedl Lucu do náruče. Druhého chlapečka taky někdo zvedl.

"Hlídejte si sakra svý děcko lépe," ohradil se muž, nejspíš otec druhého chlapečka, když uviděl sedřené dlaně svého syna. Evan se na něj překvapeně podíval. Než ale stihl něco říct, objevil se u nich i Kit.

"Prosím?" zeptal se muže. A Evan hned poznal, že se Kit naštval.

"No jasně, že je to děcko zrovna vaše," odfrkl si. Evan si hned uvědomil, že když dával Kitovi pusu na tvář, tento muž je zrovna sledoval. "Jak vám mohli dovolit mít děcko, když se o něj ani postarat neumíte?"

Kit se nevěřícně zasmál. I když to byl docela děsivý smích, Evan ho miloval. "Za prvé, tohle je můj bratr, a i kdyby to byl náš syn, vašemu homofobnímu zadku by to mohlo být naprosto jedno. A za druhé, Luca jen běžel z atrakce stejně jako váš syn, tak se prostě srazili, no a co? Jsou to děti, to se stává."

Luca brečel Evanovi přímo do ucha. Když mu otevřel pěstičku, všiml si několik krvavých škrábanců. Kolena měl taky trochu sedřená, a tak ho postavil. Z tašky vytáhl malý balíček vlhčených ubrousků, aby mu alespoň okolí rány očistil, zatímco se ho snažil nějak slovy uklidnit.

"Váš bratr," vyprskl muž, "viditelně vrazil do mého syna."

"Je to tříletě dítě," sykl Kit nazpátek. "Myslíte si, že si prostě v hlavě řekl, že teď schválně narazí do vašeho syna?"

Muž si odfrkl. Chvíli Kita propaloval pohledem, než se otočil k odchodu a zamumlal: "Teplouši."

Jakmile to Evan uslyšel, co nejrychleji se postavil a chytil Kita za zápěstí. Kdyby to totiž neudělal, už by měl nejspíš ten muž monokl kolem oka, jelikož Kit opravdu už vystartoval.

"Nech to být," okřikl ho Evan. "Byly ny z toho akorát větší problémy. Nevšímej si ho."

Evan nevěděl, jestli ho Kit vůbec slyšel, protože stále byl natočený, jako by chtěl odcházejícího muže napadnout. Pak se ale jeho ramena uvolnila, otočil se, popadl Lucu do náruče a vydal se pryč. Evan ho dohnal až téměř na parkovišti.

"Máš v autě lékárničku?" zeptal se Kit.

"Samozřejmě," odpověděl hned Evan.

"Tak ji najdi," zabručel. "Prosím," dodal po chvíli.

Kit posadil Lucu na sedadlo spolujezdce a otočil ho k sobě. Evan mu mlčky podal lékárničku, ze které vytáhl Kit desinfekci. "Teď to asi bude štípat," upozornil Lucu. A i když Luca už jen tiše vzlykal, znovu se rozkřičel na celé kolo."Ještě jsem ani nestříkl, hele!" ohradil se Kit.

Pak namířil desinfekci na Lucovo koleno. Luca sebou cukl a přitáhl si kolena k sobě. Kit si povzdechl a spustil ruku s desinfekcí. "Musíme to vyčistit, Luco," řekl vyčerpaně. Luca se jen začal natahovat po Kitovi způsobem, kterým vždy naznačoval, že chce vzít do náruče.

Evan k nim přistoupil. "Vezmi ho," řekl Kitovi. "Bude klidnější, když ho budeš mít v náruči. Já mu to vydezinfikuju."

Kit se narovnal a zavrtěl hlavou. "Dej si ho na klín ty."

Evan přeletěl pohledem k Lucovi a uchechtl se. "Očividně chce tebe. Notak, vždyť je to jen tvůj brácha."

Kit často váhal, když se měl k Lucovi nějak více mít. Moc často ho nebral do náruče nebo se s ním neobjímal. Teď ho ale Luca očividně chtěl.

Váhavě předal lahvičku s dezinfekcí Evanovi. Pak zvedl Lucu ze sedačky, sám se posadil a dal si ho na klín. Evan si před ně dřepnul, aby měl ke krvavým kolenům lepší přístup.

"Štípne to, jo?" oznámil znovu Lucovi. "Ale nemusíš se bát. Za chvíli to přestane a tvá kolena budou jako nová." Nebudou. To ale Luca vědět nemusel. "Připravený, bojovníku?" usmál se Evan na Lucu. Luca křečovitě stiskl Kitovi předloktí a váhavě přikývl. Těsně předtím, než Evan stříkl, všiml si, jak Kit Lucu pevněji chytil a teoreticky ho objal.

A jakmile dopadla tekutina na Lucova rozmlácená kolena, začal doposud ten největší křik.

Evan rychle stříkl dezinfekci na Lucovo druhé koleno, než se chlapeček přitáhl kolena k sobě a schoulil se v Kitově klíně do klubíčka v obrané pozici. Evan se uchechtl a čekal, že Kit se také zasměje, ale ten měl plno práci s uklidňováním Lucy.

Luca se v jeho klíně otočil čelem k němu a přitiskl se k němu jako klíště. Kit ho začal hladit po zádech, zatímco mu šeptal, jak je šikovný a že za chvíli to už ani neucítí. Evan v tu chvíli tak trochu změkl. A taky si připadal trochu nepatřičně, protože tohle byl nevídaný moment mezi dvěma bratry, který by se neměl rušit.

Cestou domů pak seděl Kit s Lucou vzadu a celou cestu ho držel za ruku. Jakmile dorazili domů a Luca se rozběhl za svými autíčky, jako by se nic nestalo, Kit se otočil k Evanovi a píchl ho prstem do hrudi. "O tomhle ani slovo," sykl.

Evan se zasmál. "Proč? Já myslím, že si to zaslouží obdiv. Naprosto jsem tě nepoznával."

Kit si odfrkl a vydal se po schodech nahoru. V půlce se ještě ale zastavil a otočil se na Evana. "Chci udělat Lucovi na oběd sladkou kaši, chceš taky?"

Evan se snažil ze všech sil skrýt ten úšklebek, který se mu dral na povrch. "Jasně."

Kit byl sakra dobrý s dětmi, i když ho to stálo hodně překonávání se a neustále tvrdil pravý opak.

Ͽ Ͼ

já si ty momenty kit/luca nějak až moc užívám ksjsk o čemž svědčí i délka kapitol lmao

ale oni jsou tak wholesome 😩