„Já také ne." Zasměje se Louis. Zády se opírá o kmen stromu. Pozoruje ty dva nešiky.

Harry si nahlas oddychne a odhodí plachtu k nohám Nialla.

„Hele! Uklidni se!" zvedne ji ze země. Zamračeně se na Harryho dívá.

„Nemá to cenu. Přiznej si to." mne si zpocené ruce.

„Vůbec nechápu, jak jste se u toho mohli zpotit," prstem ukážu e na Niallovo bílé triko. Na zádech má velký mokrý flek jako by měl celou tu dobu na zádech svůj batoh, „je to naprosto nemožné. A víte co? Pusťte mě k tomu." odhodlaně vstanu ze země.

„No dobře." Niall zvedne obě ruce. Tím se vzdal. Šouravým krokem si jde sednout vedle svých kamarádů.

„Můžu ti s tím alespoň pomoct?" nabídne se kudrnatý. Okolo mě doslova krouží jako sup, který se snaží vyhledat vhodnou kořist.

„Dobře... Nebudu ti bránit." také se mi vzdá.

Po několika minutách je stan postavený. Niall celý ten postup hleděl s otevřenou pusou.

„Aha," kýve blonďák hlavou, „konečně vím, jak se to dělá."

„Já myslel, že jsi to věděl celou dobu." rýpne si do něj Liam.

„Popravdě to vím, ale chtěl jsem, aby i ona něco dělala." šeptne k němu. Hned na to dělá jako že nic.

„Já to slyšela," okamžitě se na něj otočím, „sleduji tě." Nahodím svůj známý vražedný pohled. Dvěma prsty ukážu na své oči a potom na Nialla.

„Začínám se tě bát..." dodá a začne se dívat do země.

„Půjdu se projít... teda... půjdu se podívat za tátou. Zatím postavte ostatní stany," utřu si rukou mokré čelo, „což pochybuji. Potom by to chtělo přinést nějaké dřevo na táborák." dodám a pomalým krokem míří k chatě, kde spí můj táta a ostatní členi  rodiny.

Se vzdychnutím všichni začnou pokyvovat hlavou.

„Já půjdu radši s tebou," kudrnatý se za mnou vydá, „aby ses mi neztratila." Zasměji se a krok zrychlí, aby mohl jít vedle mě.

„Mě to bylo jasný, že půjde s ní." Protočí Louis oči v sloup. Ostatní sedící vstanou a pokračují v práci.

„To i nám." dodá Liam. Niall pokývá nad poznámkou hlavu.

S Harrym jsme se prodírali nebezpečnou džunglí. Chci říct lesem. Toto prodírání přírodou vypadá, jak z nějakého dobrodružného filmu. Mezi námi však panuje trapné ticho.

„Víš, kde ta chata vůbec je?" ticho po nějaké době ustane. Harry odhodlaně toto ticho rozpustí. Otázka byla velice originální. Vlastně sám ani nevěděl, kam společně jdeme. Nic jsem mu neřekla. Prakticky jsem se vydala napříč osudem, neboli na porážku, protože jsem dobře věděla, že budu muset svému tátovi a jeho manželce pomoct s vybalováním.

„Vypadá to snad, že jsem zabloudila?" společně s mírným úšklebkem nadzvednu tázavě obočí. Na kudrnáčově obličeji se objeví výraz á la 'nemohla mi to říct na rovinu?'.

„No, podle mě ano." naváží se do mě. Hlasitě si nad Harrym povzdychnu.

„Stanovala jsem tu už milionkrát. Vždycky, když jsem šla za tátou, tak jsem tam trefila." zatvářím se najednou hodně povýšeně. Starší založí ruce na hrudi. ,,Jo, jo," jeho zvláštní tón v hlase tomu dodává jinou atmosféru, ,,Kylie všechno zná a všude byla. Kylie se nikdy neztratí." stále se pokouší napodobit můj hlas, ale marně. Zní to jako umírající koza, kterou srazilo na silnici auto.

,,Ty blbče," ohrnu nad ním nos, ,,takhle vůbec nezním!" malou pěstí ho praštím do ramene. Pak si uvědomím, že to jsem asi dělat neměla. On si dupne.

„Fajn! Už mlčím." Nafouknou se mu tváře. V obranném gestu zvedne ruce. Pro jistotu si začne hledět svého. Dává radši pozor na to, aby nezakopl o nějaký vystupující kořen stromu ze země. Nadzvedne hlavu. Snaží se napodobit můj jistý povýšený výraz.

Konečně se dostaneme k chatě. Před budovou je na trávníku zaparkované jenom jedno auto. To auto je nacpané ještě nevybalenými věcmi. Je jasné, že se za zbytkem vrátí až v pozdních hodinách. Oba vejdeme dovnitř. Harry se rozhlíží kolem. Stěny hlavní chodby jsou poseté obrazy. Poté je tu také spousta květin.

,,Je tu někdo?" spustím, jelikož je tu zvláštní ticho. Podrážky bot si otřu o rohožku, která ležela přede dveřmi.

,,Mami! Kylie si přišla se mnou hrát!" okamžitě se k hlavním dveří z kuchyně nahrne Courtney. Moc toho nenamluví, když má poblíž cizí lidi. Pak si uvědomí, že vedle její nevlastní sestry stojí ještě někdo. Skloní pohled.

,,To ani náhodou," obejdu mladší sestru a zamířím do kuchyně, ,,chci pomoct tvé mámě s vybalováním." škodolibě se zazubím. Holčička sklesle zamíří po dřevěných schodech nahoru do svého pokoje. Harry by nejradši něco řekl, ale raději držel pusu.

,,Jak jste pokročili s vybalováním?" posadím se na linku. Kudrnáč pohledem tiká mezi mnou a zmoženou Diannu opírající se o ledničku.

,,Zatím jsme vybalili oblečení a hračky," blondýnka odhodí utěrku přímo vedle mě, ,,poslala jsem Marka koupit nějaký čistící prostředky, protože je všechno zaprášené." postěžuje si.

,,Můžeme s něčím pomoct?" kudrnatý přistoupí ke krabicím. V nich se nachází spoustu lesklého a čistého nádobí. Od talířků až po hrnečky a příbory.

,,To bych byla moc ráda, kdybyste mi pomohli," poví s rozzářeným úsměvem. Ze země vezme těžce vypadající krabici se skleničkami různými velikostmi a položí ji na jídelní stůl, ,,tyhle sklenice prosím dejte do tamtoho kredence." prstem ukáže směrem k Harrymu. Ten se otočí. Spokojeně kývne. Dvířka skříňky otevře dokořán.

,,Kde jsou ostatní?" Dianna po krátké přestávce pokračuje v umývání nádobí. Utěrku vezme a přehodí si ji před rameno. Poslušně seskočím z linky. Do ruk vezmu čtyři sklenice a skládám je na polici uvnitř skříňky. Harry dělá úplně to samé.

,,Snaží se postavit stany," odpoví ji kudrnatý pobaveně, ,,ale pochybuji, že to do večera stihnou." zasměje se. Postupně sklenice zaplní celou jednu polici. Já se jeho vtipu zasměju.

,,Určitě ano," umytý talířek odloží na plastový odkapávač, ,,mimochodem Mark chce, aby Kylie spala tady." vodu nechá téct. Musela se na mě ohlédnout. Chtěla znát moji reakci.

Zaraženě k blondýnce vzhlédnu: ,,A řekl ti proč?" do kredence dám poslední sklenici. Krabice je prázdná. Harry ji vezme a položí ji vedle ostatních prázdných krabic, čili ji položí vedle odpadkového koše.

,,Má o tebe starost," věnuje se zase své práci, ,,navíc nechce, aby se tam něco zvrtlo." Musím vyprsknout smíchy. Hlasitě se směji. Ostatní tam jen tak postávají a pozorují téměř smíchy umírající moji maličkost.

,,Moc jsi mě pobavila, Dianno." přijdu k ní a poplácám ji jako gratulaci po rameni.

,,Nic se nestane, to vám už předem zaručuji-" brání mě Hazz. Chce ještě něco dodat, ale skočí mu do řeči rozzlobená blondýna.

,,Když mi nevěříš, tak si to vyřiď s tvým otcem! Taky mám o tebe starost a plně s ním souhlasím a pokud nás nehodláš respektovat, tak vůbec nechápu, proč si sem vůbec jela!" na jejím krku se objeví pro mě velmi známá žíla. Jenom já jsem ji dokázala naštvat.

,,Fajn! Klidně! Nedělá mi to problém," vypadá to, že mě v nejbližší době zabije, ,,pokud chceš můžu se sbalit a vypadnout!" rozhazuju rukama.

,,To ať tě ani nenapadne!" zarazí mě. Když v tom se otevřou hlavní dveře.

,,Mám všechno, cos chtěla, zlato!" ozve se z chodby. Mark si to ihned namíří do kuchyně, kde je zrovna dusno.

,,To je, ale pěkná náhoda, žes zrovna přišel-" usměje se na svého manžela. Náhle se zatváří velice vážně. Igelitku s nákupem položí na stůl. Nechápavě se na ostatní dívá. Snaží se pochopit, co se tu právě stalo.

,,Tys jí to řekla, co?" upraví si kostkovanou košili. Jeho žena pouze kývne. ,,Aha," podívá se na mě, ,,budeš prostě spát tady. Je ti to jasný?" pohrozí mi prstem. Hlasitě polknu a kývnu. S tátou si nemůžu zahrávat.

------------------------------------------------------------

Budu ráda za každý komentář!

• heh, omlouvám se, že dlouho nevyšla kapitola, ale neměla jsem náladu. Tak snad se vám bude tato kapitola líbit. :)