Bylo pro kluky pracné postavené stany znovu složit a opět postavit, tentokrát však na zahradě poblíž chaty, kde měla přespat Kylie.

Liam si setře z čela stékající pot, hned na to se usadí do proutěného křesla umístěného po střechou pergoly. Z podpaží mu doslova teklo, proto se mu v nich vytvořily mohutné mokré kruhy. Má nehoráznou žízeň. Zrakem kvůli tomu bloudí po prázdném venkovním stole.

„Přinesla jsem vám limonádu," řekne s úsměvem na rtech přicházející Dianna, v rukách svírá tác s prázdnými sklenicemi a láhví domácí limonády, „a taky nealkoholické pivo." dodá a tác s nápoji odloží na skleněný povrch stolu. Liamovy se rozzáří oči, když popadne plechovku ochuceného nealkoholického piva.

„Vy mi čtete myšlenky!" vykřikne s nadšením a plechovku okamžitě otevře a trochu do sebe nalije. Cítí jak se mu hořká tekutina rozplývá na jazyku a osvěžuje ho. Blondýn se vyhoupne na nohy. Celou dobu se snažil konce konstrukce stanu zabodnout do země. Mlátil do ně kamenem, jednu dokonce ulomil, moc se k tomu ale nevyjadřoval, upoutal by na sebe pozornost.

,,Konečně někoho napadlo donést pivo-" nestačí to doříct, protože mu tu poslední plechovku vyfoukne Louis. S laškovným úsměvem uvolňuje uzávěr a naschvál se napije.

„Říkal jsi něco?" ozve se brunet, nealkoholické pivo s mírným úšklebkem svírá v ruce. Pohledem skenuje naštvaného blondýna. Niall od něj odvrátí pohled a zatne pravou ruku v pěst.

„Chtěl jsem říct limonádu. Konečně někoho napadlo donést limonádu..." zamumlá si pod nosem a do sklenice si z láhve nalije malinovou perlivou limonádu.

Dianna zmateně pozoruje dvojici chlapců: „Mám ještě nějaké pivo v lednici, můžu ho přinést." Palcem levé ruky ukáže směrem za sebe k vchodu do chaty. Nadzvedne pro jistotu ještě tázavě obočí, avšak žádné odpovědi se nedočká, cítí se poněkud trapně.

„Ne, to je v pořádku, Niall se spokojí s limonádou." usměje se Louis a loktem šťouchne blondýna do žeber.

„S tebou si to potom vyřídím, idiote." procedí skrz zuby a se sklenicí se vydává zpátky do trávy, kde se posadí. Cestou tam krapet kulhá, vytvořil se mu na chodidle z toho neustálého chození puchýř. Je aspoň rád za to že se na nohách ještě udrží.

Tuhle vtipnou situaci zpovzdálí pozoruji. Je skvělé si všímat výrazu ve tvářích ostatních, kdybych neslyšela kontext konverzace asi bych byla úplně zmatená. Koutkem oka zahlédnu kudrnáče, jak má ruku s telefonem zdviženou k nebi.

„Tady signál rozhodně nechytneš," pronesu s posměškem v hlase. Sluneční brýle mi sklouznou lehce z nosu dolů. Prstem si je upravím zpátky. Harry se na mě zvláštně podívá, má podivně nadzvednuté obočí a ruku stále zdviženou k nebi.

,,Cože?" optá se. Zřejmě neslyšel polovinu věty, jež jsem před chvílí zničehonic vyplodila. Prohrábne si volnou rukou své kudrnaté vlasy a opět svůj pohled věnuje displeji telefonu. „Říkala jsem ti asi milionkrát, že signál v tomto místě prostě neexistuje." vyzouvám si nazouváky a mé bosé nohy se začínají dotýkat stébel zářivě zelené trávy.

„Musím najít správný úhel." Harry začne telefonem jaksi kroutit.

„Jaký úhel? Úhel signálu? O čem to vůbec mluvíš?" pro jistotu si brýle s tmavými skly sundávám, abych viděla co se opravdu děje. Stále mi nic nedochází.

V mžiku se ten idiot vyhoupne na nohy: „Mám to!" Pronese s nadšením a zazubí se.

Hledím na něj s otevřenými ústy. Vypadá hrozně nadšeně, což je zcela normální, nikdy jsem však neviděla, kdo by měl takovou radost z pitomého signálu. Děti z dvacátého prvního století rozhodně, ale ne celebrita.

„Ehm, promiň," krátce se na mě podívá a zpátky si přisedne. Prstem přejede po displeji telefonu a ukáže mi fotografii, kterou právě vyfotil, „potřeboval jsem přidat něco na twitter. Je dobrá nemyslíš?" Předá mi mobil, abych se kochala jeho krásou.

„Jo, aha, tento úhel jsi myslel," pronesu bez známky radosti a dotykovou krabičku mu vrátím nazpátek, „doufám, že na žádné z nich nejsem. Nechci si zkazit reputaci." s nezájmem si nasadím zpátky sluneční brýle a lehnu si na záda.

„Nemusíš se ničeho obávat, nikdy bych nezveřejňoval fotku bez tvého souhlasu."

Večer jsme se rozhodli grilovat, tedy táta griloval a já s kluky se snažila něco opéct na otevřeném ohni. Cítím se poněkud nesvá a to jen kvůli tomu, že nás Mark společně se svojí manželkou neustále pozoruje. Mám tendenci se nervózně ohlížet, avšak po chvíli mě tato gesta omrzí a začínám vnímat Louise. Vypráví nám hororový příběh, docela propadám panice. Jeho každé slovo mě vtahuje do děje.

„Mlha pohlcovala úplně všechno, nešlo vidět ani na krok. Muž si povšiml nefungujícího světla, proto zastavil, aby ho mohl opravit. Vystoupil z auta a vyměnil žárovky. Neustále se rozhlížel kolem, hustá mlhovina mu naháněla strach. Pokusil se auto nastartovat, aby mohl odjet, bohužel to nešlo," nabere do plic vzduch. Pohledem skenuje výrazy ostatních, hlavně tedy blonďáka. Ten vypadá jako kdyby měl v nejbližší době vypustit duši. Trochu se nad tím pousměju, vypadá to komicky.

„Pokoušel se auto nastartovat ještě několikrát. Společně s baterkou se rozhodl obhlédnout okolí, kolem se nacházelo jenom pole. Žádné budovy, prostě nic. Navíc cestoval docela dlouho, v mlze se vlnil měsíc a on se v autě rozhodl přespat-" chce pokračovat dál. V pozadí se ozve zvuk odemknutí auta. Všichni zalapáme po dechu.

„Co to-?!" vyjekne Niall a nebezpečně začne trhat hlavou. Podívá se směrem k autu, u kterého stojí silueta mužské postavy.

„Jejda! Nechtěl jsem vás vyděsit, jenom jsem v autě zapomněl repelent." ozve se Mark s hlasitým uchechnutím. Po chvíli se vydává se zpátky k terase.

„Můžu pokračovat? Není to totiž všechno." upozorní nás Louis s rázným tónem hlasu. „Po dlouhé noci se muž probouzí z nočních mur. Jeho tělo se třese zimou, protře si oči, na kterých stále cítí únavu. Když je znovu otevře, zjišťuje, že mlha ustála. Bohužel se auto nenachází poblíž pole a lesní cesty, tentokrát se nachází uprostřed města."

„Docela nuda." dodá k příběhu Liam a založí ruce na hrudi. Z jeho gestikulace jde poznat, že ho příběh nijak nenadchl. Klasika, snaží se působit drsně.

„Nejděsivější na tom je to, že se příběh opravdu stal a město, ve kterém se objevil nikdy neexistovalo. Zkontroloval všechny mapy a dokonce i navigaci. Nezískal žádné údaje, v tomto úseku Kanady se město nikdy nenacházelo," ruce si začne ohřívat o šlehající plameny, „pořád je to nuda?" nadzvedne obočí a krátce se koukne na bruneta. Liam automaticky kývne a nalije do sebe další pivo.

„Si děláš prdel?! To kdyby se mi stalo, asi bych se zbláznil." vyjekne blondýn, hned na to si dá přes ústa ruku.

„Dávej si bacha na jazyk!" ozve se můj táta. Courtney je stále vzhůru a o hanlivých výrazech či vulgarismech neměla ještě ponětí.

„Pardon!" ozve se nazpátek, vyděsil ho Markův tón hlasu. Já se jenom pousměji. Všichni jsme si padly do noty a dokonce jsem přestala vnímat, i to že zbytek One Direction osobně znám sotva den.

Na zbytek večera si nevzpomínám, pamatuji si jenom to jak jsme si vyprávěli historky ze života a kluci mi popisovali život celebrit. Neznělo to tak úžasně, jak jsem si vždy myslela. Na sebe měli čas hrozně málo, museli neustále nahrávat nové písničky, pracovat na skladbách a účastnit se otravných rozhovorů v televizích či rádií. Kdybych byla na jejich místě asi bych se už zbláznila. Jsem ráda za to, že nemám žádnou slávu a ostatní o mě neví vůbec nic, pomyslím si.

Probouzím se uvnitř chaty. Uši mi dráždí otravný zvuk budíku, tedy alespoň to si myslím. Prstem se dotknu displeje, abych jej vypnula. Oddechnu si, můžu dál pokračovat ve spánku, navíc si nejsem jistá, že jsem si nějaký budík nastavovala. Hlava mi třeští.

„Kylie! No konečně," ozve se z mobilu. Hlas začínám rozpoznávat. Megan! Cože? Proč bych měla nastavený hlas Megan jako budík? Zas tak nejlepší kamarádky nejsme. Natáhnu se k dotykáči. Není to budík, ale probíhající hovor.

„Ano? Promiň, jsem trochu mimo." přiložím si mobil k uchu.

„Já vím, já vím. To mi došlo hned poté co ten parchant zveřejnil tu fotku," odpoví trochu podrážděně, „Kylie mám tě ráda, ale ten účes co jsi měla včera byl fakt otřesný. Říkala jsem ti asi milionkrát, že copy k tobě fakt nejdou a vypadáš s nimi tak na třináct."

Její slova mě zaskočila: „Počkej... o jaké fotce mluvíš?"

„Takže ty o ni nevíš? Fakt perfektní. Podívej se na twitter, s tím účesem se moc dobře neprezentuješ. Myslím to vážně. Četla jsem asi třicet komentářů o tom, jak vypadáš hrozně."

Matně si vzpomenu na Harryho větu, kterou mi pověděl odpoledne. „Nemusíš se ničeho obávat, nikdy bych nezveřejňoval fotku bez tvého souhlasu."

„No jasně... Zase jsem skočila na jeho další hru." procedím skrz zuby, postupně zatínám veškeré svaly a do hlavy se mi žene veškerá krev. „Mám chuť někomu rozbít hubu," odpovídám své kamarádce.

„Být tebou bych se radši hodila do klidu, pokud o tom neví Jessica je všechno v pohodě." Megan se mě snaží svými slovy uklidnit. Moc to nepomáhá.

„Pokud bude na internetu napsané, že někdo zavraždil zpěváka slavné skupiny One Direction, víš kdo za to může." Ozvu se naposledy a náš hovor ukončím.

∘₊✧──────✧₊∘

a/n: Teď si asi říkáte, že to je nějaká chyba v systému. Vrátila jsem se zpátky v čase, abych dopsala zbytek příběhu. Pokud se mi do toho bude vůbec chtít, nic vám neslibuju. Naslibuju zase hory doly a nakonec z toho nic nebude. Prostě se nechte překvapit.