Snowpaw běžela po mýtince v jejich táboře. Nevěděla, co má dělat a tak si našla hezké a pohodlné travnaté místečko poblíž školky a lehla si.
   Byla velká zima, ale jí to nijak zvlášť nevadilo. Měla tlapky po hrudí a ocásek omotaný kolem svého těla.
   Najednou uslyšela veselé mňoukání. Byla to dvě koťátka. Jedno skočilo na to druhé, které mělo zrzavý kožíšek a to spadlo na zem. Šedivá kočička radostně zamňoukala.
   Zrzavý mourek, ale jen předstíral svou porážku, a tak se pak vrhl na svou sestřičku a shodil jí na zem.
   ,,Flamekite! Pusť mě!" zakřičela naštvaně kočička a plácla ho tlapkou do obličeje. ,,Prosím!
   Kocourek jí rychle pustil. ,,Na co jsi budeme hrát, Cinderkit?" zeptala pak Flamekit a radostně vyskočil.
   Snowpaw se usmála a vzpomněla si na ty časy, kdy ještě pobývala ve školce se svou matkou.
   ,,Nechť se všechny kočky, které si dokážou ulovit svou vlastní potravu schromáždí pod Vysokou skálou, na klanové schromáždení!" Ze vzpomínek jí vytušil silný hlas její velitelky Hollystar.
   Snowpaw rychle vstala a doběhla ke skále. Pozorovala, jak se kočky postupně schomažďují pod skalou.
  

Snowpaw překvapeně zvedla hlavičku, když velitelka vyřkla její jméno.
   Ona se má zúčastnit boje! Svého prvního souboje!
   Rychle vstala a otřepala se. Ostatní kočky už byly schromáždené k odchodu, Snowpaw je rychle dohnala.
   Zařadila se vedle Olivetree. Velitelka jí totiž pověřila úkolem, že má kdyžtak doběhnout pro ostatní válečníky.
   Skupinka vyrazila a ona rychle proběhla cesmínovým keřem a vylezla nahoru na kraj rokle s Olivetree po boku a jejím učitelem v patách.
   Když dorazili k hranici s WoodClanem, všude byla jenom tma, ale po ukradnuté kořisti ani stopy.
   Pearheart se nechápavě otočil na Hollystar. ,,To by ale znamenalo-"
   Najednou ho přerušil hlasitý smích. najednou z lesa začaly vylézat siluety koček.
   Snowpaw se naježila a přihnouřila oči do tmy.
   Ten, který se tak hlasitě zasmál byl Blacknose, toho kocoura by poznala vždy.
   Kočky už byly hodně blízko a z davu vylezl zrzavý kocour. Byl to Gingerstar, velitel WoodClanu.
   Začal se s Hollystar bavit jemným hlasem. Ale Snowpaw vůbec nevnímala, co si říkali.
   Něco totiž zaslechla. Nemohla odtrhnout Blacknose. Usmíval se na ní škodolibím pohledem.
   ,,Snowpaw," zašeptalo něco. ,,Musíš ho zabít! Musíš to udělat! Přeci nejsi malé kotě! Ty jsi statečná! Snowpaw, zachraň svůj klan! Zachraň! Zabí ho! Musíš to udělat!"
   Kolem ní strhla bitva a ona pořád hleděla na Blacknose.
   ,,Zabij ho! Musíš to udělat!" našeptával jí zase hlas.
   ,,Snowpaw!" zavolal někdo a Snowpaw rychle zatřepala hlavou a rozhlédla se po zuřivé bitvě.
   Byla to Olivetree, která na ní volala, aby šly pro více válečníků.
   Snowpaw se pro jistotu ještě jednou oklepal a pak vyběhla do zuřící bitvy. Najednou se na chvilku zastavila. Uslyšela Hollystar, která neustále mluvila s Gingerstarem.
   ,,Ale ona pořád žije, lásko," řekla Hollystar. ,,Naše milé koťátko."
   Snowpaw se na chvíli nemohla hýbat. Co to právě řekla Hollystar?!
   ,,Snowpaw! Rychle!" Ozaval se bitvou hlas Olivetree a Snowpaw se zase otřepala, aby se vzpamatovala. Rychle vyběhla a rozběhla se za Olivetree, která už mířila do jejich tábora.
   Snowpaw jí rychle doběhla. Vůbec nic nechápala....