Snowdrift se probudila. Bylo veprostřed noci. Chladný vánek jí čechral její kožich a oči jí zařily ve tmě.
   To nic, pomyslela si a znova si lehla. Dala si ocas přes čumák a zavřela oči. Po chvíli se znova přetočila a podívala se na oblohu. Chladný vítr jí zase pročísl její sněhobílou dlouhou srst.
   Vstala. Nemohla spát. Za chvíli stejně začne svítat. Nebo v to alespoň doufala a vylezla ze svého doupěte. Zavětřila a nadchla se toho nočního čerstvého pachu. Zamířila k cesmínovemu keři a procpala se jím do lesa, kde jí do čenichu udeřil jeho svěží pach.
   Les byl tichý. Malá procházka mi stejně neuškodí, pomyslela si a šla dál, vnímala všechny pachy lesa a i zvuky, kterých tu stejně ani moc nebylo.
   Doběhla k malé říčce, jejíž hladině se třpytila ve měsíčním svitu. Sklonila k ní tlamičku a napila se. Tělem jí projel chlad. Rychle se zvedla a rozběhla se dál, pryč od říčky, její bublající pach jí ale stále doléhal k jejím uším.
   Najednou jako by tmou bleskly něčí oči. Snowdrift se zastavila a rychle se začala rozhlížet kolem sebe. Její dech zrychlil a strach zaplnil celé její tělo. Bylo jí to více jak jasné. Nebyla tu sama.
   Chtěla se rozběhnout, ale nevěděla kam. Ani neměla kam. Nepřítel mohl být všude. Mohlo jich být i výš. Najednou v tichu uslyšela něčí dech. Mezi keři. Byla si jistá, že to není její, někdo tu doopravdy byl.
   ,,Vylez," zašeptala Snowdrift vyděšeně do tmy. Její srdce splaseně tlouklo. ,,Vím, že tu si."
   Ozval se smích a s keře spoza stromů vylezla kočka s kožichem celým od krve. Její smích neustával. Snowdrift nevěřila svým očím. Byla to Specklewhisker, ta hodná léčitelka, se kterou se dříve kamarádila.
   Všude kolem se vznášel nechutný pach krve. Dělalo se jí s toho špatně a měla pocit, že za chvíli omdlí.
   Léčitelka se zasmála. ,,To máš za Blacknose!" zavyla a vrhla se na ní. Snowdrift překvapeně zamrkala. Nemá šanci na vítězství, pomyslela si.
   Specklewhisker jí něco strčila do tlamy. No počkej, pomyslela si Snowdrift a silně svakla čelistmi. V jejích ústech se ale ozval úplně jiný zvuk než křupnutí kosti nebo tak. Rozkousla nějaké bobulka. Nejspíše borůvky. Polkla.
   Specklewhisker se zasmála a zmizela v keři. Kolem Snowdrift namazala krev a byla pryč. Ty borůvky měli ale zvláštní chuť, byli strašně trpké.... náhle si dala tlapu na tlamu. Otřela si jí a podívala se. Měla jí trochu červenou. Ale ne! Bobule smrti!
   Chtěla zavolat o pomoc, ale s tou myšlenkou se zhroutila dolů na zem a začala se kroutit v ohromných křečích. Chtěla volat o pomoc, ale prostě to nešlo, jako kdyby snad neměla hlas.
   Já nemůžu dýchat! Pomoc! přemýšlela rychle. Nemohla vůbec popadnout dech. Ještě se chvíli kroutila na zemi. Přestávala vidět. Viděla jen rozmazanou siluetu Specklewhisker.
   Prosím, odpuštťe mi, prosím...., pomyslela si Snowdrift a najednou už jí vše přestalo bolet. Přestala se kroutit a přestalo jí celé tělo bolet. Nic necítila, pouze ohromnou úlevu, ne bolest. Náhle a s čista jasna se jí úplně zatmělo před očima.