~Snowkitin kožíšek vál ve větru. Byla noc a na nebi svítily hvězdy. Měsíc zářil v úplňku.
   Podívala se na zem a leknutím se zběsile nadechla. Pod ní nebyla żádná zem. Pouze zase nebe plné hvězd. Opklopovalo jí ze všech stran.
   Jak se tak dívala dolů, na tu nekonečnou propast hvězd, ozval se před ní hlas.
   ,,Mám pro tebe věštbu," pravila nějaká kočka. Snowkit vylekaně zvedla hlavu. Uviděla kočku s nafialovělým kožíškem a stejnýma zelenýma očima, jako měla ona.
   ,,Věštbu?" mňoukla udiveně Snowkit. ,,Když jsem ještě kotě a vůbec-"
   Kočka jí mávnutím ocasu přerušila. Její dlouhá a načechraná srst vlála ve větru. Její oči byly moudré.
   ,,Musíš zachránit klan před hrozbou a vrahem," řekla jí ta kočka.
   ,,Ale jak?" kníkla vystrašeně Snowkit. ,,Jsem tak malá a slabá, jak mám zachránit klan?"
   Kočka zdvihla hlavu. ,,Jmenuji se Purplestar, také jsem bývala kotě, ty jednou vyrosteš ve válečníci." pravila ta kočka pevně.
   Snowkit na ní překvapeně hleděla, o Purplestar jak živ neslyšela, ale ona vlastně tak moc věcí neznala.
   ,,Musíš zabít Blacknose," řekla pevným hlasem. ,,Až se s tebe stane válečnice."
   Snowkit na ní vykulila oči. ,,Ale jak? A proč?" zeptala se rozechvěle.
   Purplestar na ní přihmouřila oči. ,,Je nebezpečný pro tvůj klan, chce ho zničit, však brzy uvidíš. Udělej to pro svůj klan, Hvězdný klan ti bude svítit na cestu." pravila a začínala mizet.
   Snowkit na ní vyděšeně zírala. Oči měla rozšířené a tlapky se jí chvěly. Cítila tíživý pocit v břiše.
   ,,Slib mi, že to uděláš a zachraníš tak klan!" zavolala na ní, ale Snowkit jí už nikde neviděla.
   Snowkitinou hlavou jí najednou projela myšlenka, že Blacknose zabíjí celý její klan. Její mámu, sourozence a všechny ostatní.
   ,,Slibuji," řekla pevně a silně.~

Snowkit se s trhnutím probudila. Byla to pravda? přemýšlela. A nebo jenom sen?
   Rozhlédla se kolem sebe a kolem ní bylo všechno v pořádku. Cítila pravidelné dýchání jejích sourozenců, jejich občasné mňouknutí ze sna a teplo jejich těl. Byla ve školce a né mezi hvězdami.
   Panovala tichá nic. Občas se ozval zvuk ptáka a nebo nějaké sovy, jinak celý tábor byl tichý.
   Slabí, ale chladný noční vánek jí čechral srst. Najednou jí po hlavě přejel něčí jazýček. Byla to její matka Diamondfur.
   ,,Jen spi, maličká," řekla jí. Znovu jí olízla hlavičku a Snowkit na ní otočila svůj obličej. Nepříjemný pocit ze sna už jí pomalu opouštěl.
   ,,Existovala někdy Purplestar?" odvážila se zeptat své maminky.
   ,,Proč se ptáš?" nechala Diamondfur. Nakonec se s povzdechem zahleděla do dálky. ,,Ach ano, ale to už je dávno, maličká," začala. ,,Byla jsem ještě kotě, když vládla MapleClanu."
   Kočička se na ní překvapeně podívala.
   ,,Ale teď už běž spát," řekla jí a naposledy jí olízla hlavičku. Pak jí omotala svým ocáskem.
   Snowkit se k ní přitiskla a zavrtala se do jejího hebkého a teplého kožíšku.
   Takže ten sen nelhal, přemýšlela Snowkit. Proč by v něm jinak mluvila kočka, která opravdu existovala a Snowkit jí nikdy neviděla? Musí to být znamení od Hvězdného klanu.
   Ale tohle nebylo jediné, co Snowkit vrtalo hlavou. Proč se její maminka tvářila tak divně, když jí říkala o Purplestar?